zdravím vás uprostřed prázdninových radovánek – ať už venčíte kreditku někde s rodinou u moře, s přáteli při odpočinkové víkendové prokafinaci nebo v knihkupectví při hledání nového papírového parťáka, jehož knižmo přebije upocené hodiny strávené v zájezdovém autobusu, posílám vám na cesty novou dávku vědeckého čtiva. Vážně i nevážně, k zamyšlení či oživení diskuzí nad vychlazeným nápojem s paraplíčkem.

Přeji vám příjemné čtení a díky za věrnost!

PS: pro letní kreativní zpestření můžete kromě nachytření lovit v textu neologismy ze slovníku Čeština 2.0 od . Schválně, kolik jich najdete. Bacha na chytáky!

Strava a život

Jelikož spousta z vás řádí někde ve vlnách (ať už slaných či sladkých), pojďme otevřít dnešní oběžník nakouknutím pod kulinářskou pokličku středomořské stravy. Že je zdraví prospěšná a má ji na experimentálním talíři nejeden vědec, to je známá věc. Mrkněme se teď ale blíž na to, proč. Nedávná studie ukázala, že středomořské dobroty pravděpodobně ovlivňují mimo jiné i naše stárnutí. Drobounké proteiny uvnitř buněčných elektráren (mitochondrií), které se konzumací středomořské potravy aktivují, totiž pomáhají nejen kardiovaskulárnímu a nervovému systému, ale umožňují buňkám odolávat poškození a tím pádem i pomaleji stárnout. Starší dospělí holdující středomořské stravě měli výrazně více výše zmíněných protektivních proteinů a zároveň výrazně nižší známky buněčného stresu a poškození. Studie nebyla bůhvíjak velká a chybí jasné prokázání přímého vlivu stravy na naše vnitřní procesy, i přesto představuje významný posun v oblasti biologie stárnutí a zapadá do dosud sesbíraných vědeckých dat. Autoři studie svůj výzkum dále rozvíjejí.

A já nebudu slušná, řeknu vám jména hlavních viníků, které byste měli zavřít do své kuchyňské basy:

• olivový olej

• luštěniny

• ryby z kvalitního zdroje

Přidejte k nim i spolupachatele v podobě zeleninové mafie a celozrnných obilovin, aby se krom mitochondrií měli dobře i vaši mikrobi.

Na popelnicové turné naopak pošlete hvězdné pokrmy bohaté na rafinované sacharidy a fastfoodové superstar. Same old, same old. Ne vždy se vědci na něčem shodnou v takové míře, v tomto případě jsou však téměř za jedno. Téměř. V každé skupině se vždy najde někdo, kdo nesouhlasně kroutí hlavou. Což je dobře – skepse bývá hnacím motorem zajímavých objevů. (Anebo letitých právních tahanic. Věda je krásná!)

Mimochodem, věděli jste, že 16. listopadu je Mezinárodní den středomořské stravy? Vyhlášen byl loni v prosinci a připadá na výročí zápisu středomořské stravy jako nemateriálního kulturního dědictví na seznam UNESCO v roce 2010. Cílem má být “zvýšit povědomí o zdravotním, kulturním a ekologickém významu středomořské stravy po celém světě.”

*

Poslední roky poslouchám přetahovanou na téma “sladidla a jejich vliv na zdraví”. A to jak v řadách laické veřejnosti, tak v řadách zkumavkových mágů. Poslední článek věnující se těmhle chemickým cukrům ukazuje na vybraných 39 sladidlech jejich vliv na naše střevní mikroby. No, není to dobré, co si budem. Jejich přítomnost ve stravě sama o sobě mění růst mikrobů, a když je navíc zkombinujete s léky, kofeinem nebo ochucovadly, tak nebudete mít v bříšku jako v pokojíčku, ale spíše jako na diskotéce uprostřed devadesátek, kdy za mixpultem jamuje Béďa Trávníček a k tanci vás zve Viktor Kožený. Nejhorší kombinaci pak představoval isosteviol a antidepresivum duloxetin – tohle duo významně snížilo podíl prospěšných mikrobů, hrajících roli v regulaci hladiny cukru v krvi a funkcí imunitního systému, i celkovou mikrobiální rozmanitost. Pokusy byly zatím provedené v laboratorních podmínkách, ale testování na lidech je v procesu, zároveň výsledky zapadají do obrázku kresleného dalšími studiemi. Ať už z toho vypadne cokoli, jeden poznatek se již asi moc nezmění – umělá sladidla nelze považovat za metabolicky neutrální látky.

Já vim, cukr je v současnosti antikrist, ale sypat si místo něj do jídla umělá sladidla, je jako vyhánět čerta ďáblem. Máme i jiné sladící možnosti a cesty, jak držet glykemii a postavu v normě. Just sayin’...

Výše zmíněné interakce mikrobiomu s léky zkoumá nový vědní obor s názvem farmakobiomika, pokud by vás to zajímalo více. Zatím se zdá, že by až čtvrtina léků necílících na infekční onemocnění (včetně antipsychotik a antidepresiv) měla mít negativní vliv na růst alespoň jednoho kmene bakterií v našem střevě.

Střípky poznámek

🌍 Záhada Velkého permského vymírání odhalena. Nová studie objasňuje klíčové hybatele největšího masového vymírání živočichů na Zemi, kdy vyhynulo cca 96 % mořských a 70 % suchozemských živočichů. Ve zkratce řečeno, hlavními “vrahy” byly oteplující se oceány a pokles hladiny kyslíku (tedy na teplotě závislá hypoxie). Další teorie jako je například zvýšení kyselosti oceánu jsou pouze doprovodnými stresory, které k vymírání přispěly, ale sekundárně. Přežily jen druhy, které byli metabolicky lépe uzpůsobené – tedy obecně aktivnější s rychlejším metabolismem a většinou dravým způsobem života. A proč by vás to mělo zajímat? Inu, podmínky před velkým vymíráním byly velmi podobné těm dnešním, s relativně chladnými poměrně dobře okysličenými oceány. Pak došlo ke zvyšování oxidu uhličitého v důsledku větší vulkanické činnosti, spustily se procesy výše a nastalo velký špatný. Dnes nám na život nedýchají vulkány kdesi na Sibiři, ale lidská průmyslová činorodost. Podle vědců si to hezky šineme k oteplení jako za Velkého permského vymírání, kdy vzrostly během tisíců let teploty o 8-12 °C. Podle dnešních projekcí do roku 2100 vzroste teplota o 1,5-4 °C. To je 74 let, btw. Já vám nevim, ale fakt musíme našim dětem dělat z planety krematorium, když máme pořád ještě možnost šlápnout na brzdu, využít nové vědecké poznatky a vyfi*undace a něco s tím udělat?

🌊 Přemýšleli jste někdy nad tím, jak a co baští mikrobi v mořských hlubinách? Tam, kde extrémní tlak dává tušit chudý život, naopak vzkvétá hojnost. Onen tlak totiž funguje jako neviditelný odšťavňovat – vymačkává živiny z klesající organické hmoty (s kouzelným označením “mořský sníh”) a mikrobi si tak mohou dopřávat vydatné žeremonie. Získané informace zcela mění pohled na koloběh uhlíku na Zemi a fungování mořských ekosystémů. Okolo 50 % uhlíku (a 58-63 % dusíku) z klesajícího mořského sněhu totiž prý zbaští mikrobi, takže ho v hlubokomořských sedimentech skončí podstatně méně, než se dříve věřilo. Pokusy dělali vědci zatím v tlakových nádržích v laboratoři, ale v budoucnu se chystají na expedici do Arktidy, kde chtějí pátrat po “molekulárních otiscích procesu sedimentace v povrchových i hlubokých vodách”. Snad to dopadne lépe než expedice na monopól…

🐨 Věděli jste, že koaly málem vyhynuly? Ještě předtím, než se do Austrálie dostali první lidi, prošly koaly před cca 100.000 lety kolapsem koalí civilizace způsobeným extrémními klimatickými výkyvy pozdního pleistocénu. Přežila jich jen hrstka, z níž vyrostla současná populace… která dnes čelí pro změnu lovu, mýcení stromů, lesním požárům a nemocem. Si asi vytáhly od osudu divokou kartu. Nicméně původní teorie, že za masivní úbytek koal v minulosti mohou výhradně lidé, se ukázala být chybná. Resp. předčasná. Platí až dneska 😅 Studie je každopádně přelomová, dosud se rekonstrukce populací u vačnatců opírala o poznatky získané u modelových savců (aka myši, lidi). Což vedlo k nepřesnostem a chybám.

🤰 Každé těhotenství zanechává jedinečný otisk v mateřském mozku, přenastavuje jeho funkce a mění jeho strukturu. Druhé těhotenství neopakuje jednoduše to, co se dělo v mozku během těhotenství prvního. Přináší nové změny, které mohou podpořit schopnost postarat se o více dětí. Informace z nové studie dávají nahlédnout pod pokličku nejen “programování” ženského mozku na mateřství, ale nabízí i nové poznatky o duševním zdraví matek, včetně poporodní deprese. U ní se dosud předpokládalo spíše spojení s prudkými hormonálními výkyvy než s mozkovou přestavbou.

🧠 Nový lék na Alzheimerovu chorobu? Sem s ním, prosím! Tedy, původně byl vyvinut a schválen pro léčbu poranění míchy, ale vědce napadlo, že by se mohl blýsknout i v jiné roli. A taky, že ano. Výzkum u myší ukázal, že umí opravovat poškozenou DNA, snižovat zánět v mozku a cílit na vícero velmi raných procesů spojených s Alzheimerovou chorobou. U té se dosud léčba zaměřovala spíše na amyloidní plaky a Tau protein. Pozitivní je, že lék už prošel testy bezpečnosti u lidí, takže by se mohl posunout mnohem rychleji do klinického testování vhodnosti použití u lidí trpících Alzheimerovou chorobou.

^🌑 Poučka “Hlavně se z toho nepos*at” už pro mne po přečtení článku popisujícím, jak lék na zácpu pomáhá vyjasnit mozkovou mlhu spojenou s léčbou deprese, nikdy nebude stejná. V pidi klinické studii se zjistilo, že podání prukalopridu po dobu cca 1 týdne zlepšilo testy paměti, pozornost a rychlost myšlení u lidí po léčbě deprese. Přátelé, kamarádi, jsou chvíle, kdy pro zdraví naší psyché nezbývá než kapitulovat a prostě a jednoduše se z toho pos*at. A říct si o pomoc. Zmíněný lék je na předpis, abyste věděli, tak to prosim vás nezkoušejte na vlastní pěst a běžte se nechat opečovat od někoho, kdo vám ukáže cestu z temné strany života zpět na denní světlo 🖖

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🔬 Konzultuji, učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému. Pro zájemce o proniknutí do záhad vývoje dětského imunitního systému jsem sepsala knihu Dítě pod Lupou.

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele.

📰 Tvůrcovské noviny a Tvůrcovské rádio – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

jelikož počasí nás v posledních dvou týdnech nutí zvažovat, zda ze šuplete vytáhnout opalovací krém nebo radši popadnout grilovací koření a rovnou s sebou fláknout na plech ať to máme rychlejc za sebou, tak ode mne tentokráte prosím nečekejte žádné myslitelské zázraky. V tomto rozkošném teplíčku vyhnaném panelákovou konstrukcí k dokonalosti mi mozek funguje podobně jako jistému seržantu Navážkovi, prsty se mi lepí ke klávesnici a mému monitoru se rozpouští lepidlo držící LCD panel (ačkoli servisák tvrdil, že lepidlo na billboardy bytový hic zaručeně zvládne!), takže momentálně vše jistí kamarádka izolepa.

Místo komiksu si dovolím sdílet pocitovou předpověď počasí vypůjčenou z internetů a čtiva bude o něco míň než se mi Lady Kreativita vrátí z dovolené. Představuju si, jak se válí někde na lehátku v Himalájích, baští nanuka a pozoruje Yettie na snowboardech…

Přeji nám všem, ať to vedro přežijeme ve zdraví! Snad už se konečně aspoň drobet ochladí… 🤞

Střípky poznámek

VÝŽIVA

🧪 Kolagenové doplňky stravy: marketing nebo “the real deal”? Zatím nejkomplexnější studie zaměřená na doplňky stravy s kolagenem ukázala, že mají jasné přínosy pro zdraví. Pokud jsou užívány konzistentně po delší dobu, umí zlepšit elasticitu a hydrataci pokožky, zmírňují příznaky artrózy a mají též pozitivní vliv na zdraví svalů a šlach. Nečekejte ale nic světoborného v oblasti zlepšení sportovní výkonnosti, karbiometabolického zdraví nebo rychlejší regeneraci po sportovní aktivitě. Data jsou sesbíraná z 573 studií, z toho 16 systematických přehledů zahrnujících 113 randomizovaných kontrolovaných studií (a skoro 8000 účastníků) => approved.

🍟 Vysoce zpracované potraviny = vysoce neklidná mysl. Jednou za čas v malé míře se to přežije (ale proklatě prošlé kuře bych z výběru fast foodů fakt vyřadila), pokud však vysoce zpracovaným potravinám holdujete pravidelně a ve velkém, tak vězte, že se vám to pravděpodobně vymstí na pozornosti a pomalejším mentálním zpracovávání informací. Větší množství této stravy prý naruší koncentraci i lidem jinak zobajícím ultra-eko-bio salát a toasty s avokádem. S klesající pozorností zároveň rostou rizikové faktory demence. Jezte s rozmyslem. Riskujete, že si ve stáří nevyluštíte ani křížovku. Říkali vědci v Austrálii.

😭 Nedostatek vitaminu D a bolest. Studie zaměřená na rekonvalescenci pacientek s rakovinou prsu po mastektomii odhalila možnou spojitost nízké hladiny vitaminu D s bolestí. Pacientky s nízkou hladinou vitaminu D prožívaly silnější pooperační bolesti a potřebovaly více analgetik než pacientky s normální hladinou vitaminu D. Zdá se, že tento vitamin díky schopnosti regulovat imunitní systém a zánět pomáhá i regulovat způsob, jakým naše tělo zpracovává bolest. Vědci navrhují preventivně pacientkám před operací navýšit hladinu vitaminu D a tím zlepšit následnou rekonvalescenci. Simple as that, huh? Studie byla sice malá a observační, takže o mechanismech nám toho moc neřekla, nicméně navazuje na diskuze a studie o spojitosti vitaminu D a poooperační bolesti.

MYSL

💊 Je placebo efekt efektivní i když víme, že jíme placebo? Minimálně u starších lidí patrně ano. Studie zaměřená na výzkum stárnutí ukázala, že v porovnání se skupinou bez léčby a skupinou, která si myslela, že bere lék, ale dostávala jen placebo, vyšla skupina, co předem věděla, že dostane placebo, LÉPE než ostatní dvě. Účastníkům se během tří týdnů vědomého zobání placeba prokazatelně zlepšilo zdraví v oblasti paměti, pohybových schopností a úrovně stresu. Účastníci, co si mysleli, že berou lék, a přitom brali nevědomě placebo, měli taky lepší hodnoty zdraví, ovšem zdaleka ne o tolik. Proč? Autoři říkají, že za vším je mysl, která v procesu uzdravování hraje významnou roli. Emoce, víra v uzdravení a nastavení mysli ovlivňují nejen psychickou podporu, ale i fyzické schopnosti a kognitivní funkce. Tato studie vyvrací zažitou představu, že pro účinnost placeba je potřeba klam. Navazuje na předchozí zjištění, že samotný terapeutický rituál, motivace a vědomá účast na léčbě mohou spustit vnitřní regenerační mechanismy.

🧠 Trénujte svaly a budete běhat ještě v devadesáti. Trénujte mozek a budete si pamatovat, kudy máte běžet. Tři roky, cca 4000 lidí, 19-94 let. Výsledek: zdraví mozku se dá zlepšovat v jakémkoli věku, mentální bystrost se se stářím opravdu vytrácet nemusí. Stačí 5-15 minut aktivního tréninku mozku denně pro zachování jasného myšlení, emoční pohody a pocitu propojení s lidmi. Nečekejte až vám Němec nebo Angličan zaťukají na šedou kůru. Začněte teď. Ať je vám 20 nebo 80. V každém věku se dá začít, v každém věku se dá mozek trénovat a zlepšit jeho stav.

RAKOVINA

💊 Nový lék na rakovinu slinivky prošel klinickou fází. Nojo, čtete dobře, musela jsem si to taky přečíst několikrát. Po desetiletích snah a zoufání přišli vědci s novým lékem, který (byť nepřímo) cílí na hlavního mutovaného pachatele většiny případů tohoto smrtelně zákeřného onemocnění. Klinické testování vedlo u pacientů s pokročilým onemocněním ke zdvojnásobení doby přežití. I přes vedlejší účinky v podobě vyrážky nebo průjmů, se léčba novým lékem pojila s méně závažnými zdravotními komplikacemi než standardní léčba agresivními chemoterapeutiky. Společnost, která lék vyvíjí, nyní zahájila fázi přezkumu připravenosti léku pro uvedení do praxe a plánuje žádat o schválení léku u amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv a dalších regulačních orgánů. Protože se jedná o průlomovou terapii s významným přínosem pro přežití a zkvalitnění života pacientů, je pravděpodobné, že získá prioritu v pořadí hodnocení. Tak se všichni nadechněme a držme pěsti ať to klapne co nejdřív. Je to první krok směrem k novým efektivnějším terapiím a jednoho dne budeme snad umět tuhle nemoc nakopat víte kam.

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🔬 Konzultuji, učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému. Pro zájemce o proniknutí do záhad vývoje dětského imunitního systému jsem sepsala knihu Dítě pod Lupou.

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele.

📰 Tvůrcovské noviny a Tvůrcovské rádio – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

byla jsem se v posledních dnech nachytřit ve Stokholmu a mimojiné jsem měla možnost vidět fakt krásné výhledy z letadla. Chvíli to vypadalo, že to piloti vezmou zkratkou přes Restaurant na konci Vesmíru, tak jsem si u té příležitosti proklepla novinky z kosmického dění, kterými otvírám májový oběžník. A jak jsem tak brouzdala Vesmírem a restauračním menu, narazila jsem na několik zaprášenějších výživných studií, které ovšem stojí za pozornost.

Přeji vám příjemné čtení a díky za věrnost!

PS: prvotní kresba mikroba s novinami byla jen skicou pro odlehčení. Postupně mne čím dál víc bavilo vymýšlet další a další. No a když mi dnes dcera nahlížela přes rameno, prohlásila nebohého mikroba oběžníkovým maskotem a dala mu jméno. Nuže tedy, představuji vám Benedikta.

Kosmická archeologie

Sluneční soustava, a spolu s ní i naše matčička Země, prolétá již nějaký ten pátek obřím kosmickým popílkem Lokálního mezihvězdného mračna (tj. řídkého oblaku plynu a prachu, který budeme opouštět plus mínus za pár tisíc let). Kde se popílek vzal? Podle stop vzácné radioaktivní formy železa vznikající při explozích hvězd, které našli vědci v geologických sedimentech starých 40 000 let a posléze i v antarktickém ledu starém 80 000 let to vypadá, že na nás od chvíle, kdy jsme do mezihvězdného mračna před desítkami tisíc let vstoupili, prší hvězdný prach . Mračno přitom obsahuje proměnlivou hustotu zmíněného radioaktivního železa, jak ukazují jeho různá množství uložená v různě starých lokalitách. A když mluvím o množstvích, tak to prosím nejsou vagóny, ale několik atomů tu či onde. Tento výzkumný počin otevírá cestu k detailnějšímu mapování našeho mezihvězdného sousedství v čase. Jsem zvědavá, co se dozvíme příště. Každopádně - dávajete si pozor na to, co si přejete. Padá hvězda a dlouho ještě bude.

*

Koneckonců, padající vesmírné trosky a tělesa měly na života na Zemi jak víte nemalý vliv. Hvězdný prach s našimi životy zdá se více nezamává, ale v zemské kronice je několik výrazných dopadů podtrženo červenou propiskou. Odhlédněme od dinokalypsy a podívejme se na druhou stranu asteroidové mince - jejich dopady na Zemi pravděpodobně přispěly k nastartování produkce kyslíku. V jihokorejském kráteru Hapcheon objevili vědci stromatolity: vrstvené skalní struktury vybudované pradávnými mikroorgasnimy včetně sinic, které uvolňují kyslík jako odpadní produkt fotosyntézy. Dopady asteroidů spojené s masivním uvolněním tepla a roztavením okolních hornin mohly podle autorů studie vytvářet teplá minerálně bohatá jezírka - ideální útočiště pro raný fotosyntetizující život. Analýza stromatolitů ukázala jak obsah mimozemského materiálu, tak přítomnost hornin okolního podloží a zároveň i vliv horké vody.

Objev stromatolitů v kráteru by mohl pomoci lépe porozumět tzv. Velké oxidační události (nebo-li Velké kyslíkové katastrofě), kdy se před cca 2-2,4 miliardami let výrazně změnily hladiny kyslíku v zemské atmosféře. Zároveň to stáčí učené pohledy i k Marsu, který mohl za svých mladých let obsahovat podobné krátery zaplněné vodou. A přesně v těchto nyní již pustých kráterech bychom prý měli hledat stopy dávného mikrobiálního života rudé planety.

Co mi uteklo aneb zespodu šuplíku

Normální nemusí znamenat optimální

Všichni to známe - krevní rozbory a v nich referenční hladiny říkající, zda pacient “prošel/neprošel”. Posuzovat však tyto hladiny bez kontextu není dobrý nápad, jak ukazuje např. studie vitaminu B12 u zdravých starších dospělých (v průměru 71 let), jejichž hladiny B12 byly v normálním rozmezí, ale mírně snížené. Tito lidé po bližším zkoumání vykazovali pomalejší myšlení, zpožděné zrakové zpracovávání vjemů a drobná poškození bílé hmoty mozku (tedy komunikační sítě mozku). Definovaná normální hladina vitaminu B12 tedy není u starších dospělých optimální pro zdraví jejich mozku a vede k jeho postupnému úpadku. Lidé vybraní do studie přitom nebyli diagnostikováni s demencí ani kognitivními poruchami, jen měli hladiny vitaminu B12 na spodní hranici “normálního” rozmezí. Přesto po jejich bližším vyšetření byly patrny časné funkční změny v nervovém systému. Co je normální hladinou pro mladé lidi není nutně normální hladinou pro lidi staré, u nichž se s věkem zhoršuje vstřebávání vitaminu B12. Vědci tak upozorňují na nutnost revize současných doporučení a zavedení sledování nejen hladiny vitaminu B12, ale i funkčních biomarkerů pro rychlejší a dřívější intervenci a prevenci kognitivních poruch u ohrožených skupin. Výše psané se netýká jen starých lidí, ale i vegetariánů a veganů. Zároveň se to dá vztáhnout na rozbory krve obecně - normální ještě nemusí nutně znamenat optimální. Čísla a škatulky se hodí pro finančák, ale živé biologické systémy vám na grafíky a čísla ve sloupečcích kašlou. Potřebují být léčeny v kontextu.

PS: sim vás, není to o tom, že do sebe teď všichni začneme klopit B12 po hrstech, ok? Vyšší hladiny B12 taky nejsou v pořádku a byly spojeny s vyšším výskytem biomarkeru spojeným s neurodegenerací, takže piánko. Je to o tom, že systémově to není nastaveno dobře a bude se s tím muset něco udělat. A taky o tom, že pro razítko “zcela zdráv” nestačí jen pohled na papír z laborky.

*

A teď si dáme pohled na druhou stranu stupnice a mrkneme se na vyšší hladiny vitaminu D u lidí ve středním věku (tj. 30-40 let). Oproti kontrolní skupině měli tito lidé po 16 letech od začátku studie nižší hladiny biomarkeru spojeného s rozvojem demence. Pozor, nejedná se o důkaz, že vitamin D přímo snižuje hladinu onoho biomarkeru nebo riziko demence - výsledky studie pouze ukazují na vztah vitaminu D a vitality mozku v pozdějším věku. Mechanismy a detailnější informace zatím nevíme, studie měla řadu omezení a je nutný další výzkum, nicméně její výsledky zapadají do dosud nasbíraných výzkumných dat jinými vědeckými skupinami. Vitamin D pravděpodobně poskytuje jistou ochranu před ukládáním rizikových molekul v mozkové tkáni. Co ale víme s jistotou je to, že máme vitaminu D v našem podnebném kancelářském pásu po čertech málo. Hlídáte si ho? Vaše zdraví vám poděkuje.

*

A zase ta strava…

💡 Aminokyselina cystein, přirozeně obsažená v potravinách bohatých na bílkoviny (maso, mléčné výrobky, luštěniny, ořechy), má schopnost nastartovat regenerační systém střeva. U myší dokázala dieta bohatá na cystein aktivovat imunitní buňky, ty aktivovaly střevní kmenové buňky buňky a ty následně hojící procesy poškozené střevní tkáně. Popsaný efekt byl omezen hlavně na tenké střevo, kde se vstřebává většina bílkovin z potravy. Cystein si naše tělo sice umí v játrech vyrobit z aminokyseliny methioninu samo, ale přímý příjem cysteinu v potravě má pro střevo silnější regenerační účinek - vnitřně tvořený cystein je z jater “rozvážen” do celého těla, ten v potravě jde rovnou do střev a ve větším množství. Výsledky studie, která jako první identifikovala konkrétní živinu schopnou přímo posílit regeneraci střev, by mohly pomoci vyvinout nové terapeutické postupy (nejen) pro onkologické pacienty trpící poškozením střev v důsledku léčby. Teď vědci pokračují ve výzkumu vlivu cysteinu na růst vlasových folikulů.

*

Jiná aminokyselina, leucin, hraje roli v podpoře funkce mitochondrií - buněčných elektráren produkujících energii na míru aktuálním potřebám buňky. Dlouho se nevědělo, jak živiny proces produkce energie ovlivňují. Dle vědců leucin chrání klíčové bílkoviny zapojené do buněčného energetického metabolismu před rozkladem. Umožňuje tak mitochondriím efektivněji a rychleji vyrábět energii v dobách zvýšených energetických požadavků těla. Narozdíl od cysteinu si tělo leucin nedokáže samo vyrobit (jedná se o tzv. esenciální aminokyselinu) a musíme jej tedy přijímat v potravě bohaté na bílkoviny (nejste-li masožravci, sáhněte třeba po čočce). Nejvíce je leucin spojován se zdravím svalů, jeho role v energetickém metabolismu není ještě tak dobře probádaná, ale počítá se s ním jako s možným členem terapeutického ansámblu u nádorů nebo kardiometabolických nemocí.

Jak vidíte, živiny jsou mnohdy více než jen palivo či stavební materiál. Takže až příště ukáže vaše mlsná slina na balíček chipsů v kredenci, zamyslete se nad tím, zda jste svému tělu předtím dodali dostatek prospěšných potravin než zvoláte “Palmáči, volím si tebe!”. Hřešit je fajn, bez toho by byl život nuda, ale nezapomínejte, že tělo je váš chrám - chcete mít radši Sagradu nebo zádušní chrám Amenhotepa III.?

Střípky poznámek

🌊 Vědci už dokáží přesně popsat, proč se hladiny moří od roku 1960 zvyšují a proč se tento jev stále zrychluje - může za to kombo oteplování oceánů (odpovídá za 43 % nárůstu) spojené s roztažností vody, tající ledovce a polární ledové štíty, plus změny zásob vody na souši (přehrady, těžba podzemní vody, využívání půdy). Tento trend bude dále pokračovat, i kdyby se emise skleníkových plynů podařilo stabilizovat, protože spuštěné oteplovací procesy mají obrovskou setrvačnost.

🍳 V mnoha každodenně baštěných jídlech, zejména v těch grilovaných/pečených/uzených/smažených, se mohou vyskytovat potenciálně karcinogenní chemické látky. Vědci vyvinuli novou rychlejší, levnější a efektivnější metodu jejich detekce ještě předtím, než se vám dostanou na stůl či do lednic. Stále platí staré známé: pestrost, pestrost, pestrost!

🧠 Ženy mají vyšší riziko vzniku Alzheimerovy choroby a jiných forem demence než muži (v USA připadá ⅔ případů těchto nemocí na ženy) - dle vědců zřejmě mohou běžné rizikové faktory spojené s demencí poškozovat mozky žen výrazně silněji, než je tomu u mužů. Mnohé z nich lze přitom ovlivnit zdravotní péčí nebo změnou životního stylu. Mezi analyzované rizikové faktory proběhlé studie byly zahrnuty: úroveň dosaženého vzdělání (nižší vzdělání je považováno za rizikový faktor pozdějšího kognitivního poklesu), ztráta sluchu, kouření, konzumace alkoholu, obezita, deprese, málo pohybu, hypertenze, diabetes a další kardiometabolické stavy. Vědci zjistili, že na některé z těchto faktorů jsou ženy výrazně citlivější než muži - hlavně na ty související se zdravím srdce a metabolismem. Proto studii uzavírají doporučením, aby byla prevence více orientovaná na konkrétního pacienta s ohledem na pohlaví a zejména u žen se zaměřila na léčbu deprese, podporu pohybu a kontrolu kardiometabolického zdraví. Pokračující výzkumy se pátrají po objasnění příčin těchto odlišných reakcí. V hledáčku jsou samozřejmě pohlavní hormony, ale i genetické rozdíly, nerovný přístup ke vzdělání a zdravotní péči.

🦖 Taky vám vždy vrtalo hlavou, proč má T. rex tak malé pacičky? Podle nové studie za tím vězí jeho velká hlava, která se stala natolik ultimátním loveckým nástrojem, že horní končetiny začaly být tak nějak zbytečné. Jedná se o jev zaznamenaný u více skupin dinosaurů - zkrátka, čím větší hlava (a kousnutí), tím menší packy. Někdy je ta evoluce pěkně nefér. A viděli jste už Carnotaura? Ten by si s T. rexem mohl podat ruce. Oh, wait…

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🔬 Konzultuji, učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému. Pro zájemce o proniknutí do záhad vývoje dětského imunitního systému jsem sepsala knihu Dítě pod Lupou.

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele.

📰 Tvůrcovské noviny a Tvůrcovské rádio – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

zdravím vás z Novohradských hor, kam jsem se včera přesunula z ruchu a spěchu velkoměsta k beltainovému rozjímání. Obežník k vám tak posílám o den později, snad mi to prominete. Chtěla jsem vám do něj ještě připsat několik novinek, které mi v posledních dnech cvrnkly do nosu. Užijte si krásný prodloužený víkend ať jste, kde jste, a k četbě si dopřejte i nějakou tu zelenou procházku.

Přeji vám příjemné čtení a díky za věrnost!

Evoluční chuťovky a zlomový výhled

🦖 Scotty má cévy, ó, my se máme! Kdo je Scotty? Tyranosaurus rex, kterého objevili v Kanadě v roce 1991 (jenom vykopat ho a dát do pucu trvalo až do roku 2019). Jedná se o největší a zároveň i nejstarší a nejkompletnější dosud objevenou fosilii T. rexe (více o Scottym se dočtete tu, jednodušeji a v češtině pak tu). V roce 2022 objevili vědci zachovanou síť cév v jeho částečně zhojeném zlomeném žebru a od té doby nad nimi (a celkově nad biologií tohoto několik desítek milionů let starého krasavce) bádají. Ne, stále nemáme dinosauří DNA, takže na procházky v Jurském parku musíte pořád do kina. Zato teď máme informace o způsobu hojení jejich prastarých cév získané moderními zobrazovacími technikami. Většina našich dosavadních vědomostí o dinosaurech vychází z dat sesbíraných výzkumem jejich zkamenělých kostí a zubů, což představuje žalostně omezený pohled na to, jak skutečně žili. Díky kombinované práci fyziků a paleontologů se nám teď otevřely dveře ke studiu hojivých procesů a strategie přežití velkých dravých dinosaurů, a navrch k tomu získané informace můžeme srovnat s jinými druhy dinosaurů a jejich současnými příbuznými. Encyklopedie se tím pádem zase o trošku nafouknu, což zajisté potěší rodiče čtyřletých dinosaurologů.

*

🦑 Odhlédněme od prehistorických vládců suchozemské části světa a mrkněme se na to, kdo (možná) kraloval oceánům. Vzpomněli jste si teď na žraloky a megalodony? Mno tak si mentální obraz zaostřete spíše na chobotnice a krakeny. Vědci z Hokkaido University na základě výzkumu fosilních čelistí došli k závěru, že předci současných plachých hlavonožců patřili mezi gigantické inteligentní vrcholové predátory vládnoucí oceánům spolu s velkými obratlovci. Jejich výzkum byl dosud obtížný, protože měkké tkáně chobotnic se jen zřídka zachovají v podobě fosilií, tak se vědci zaměřili na hledání fosilií jejich čelistí, které měly největší šanci přežít miliony let do současnosti. Pomocí moderních zobrazovacích technik spojených s modelem umělé inteligence se jim podařilo objevit v Japonsku a na ostrově Vancouver fosilie čelistí chobotnic z období pozdní křídy (tedy tak 100-72 milionů let nazpět). Jejich studiem zjistili, že tito rozkošní tvorové dorůstali cca 20 metrů, čímž by předčili pravděpodobně i velikost tehdejších mořských dinosaurů, dle míry opotřebení čelistí byli nečekaně agresivní a preference jedné strany čelisti (spojovaná obecně s pokročilou funkcí mozku) naznačuje komplexní inteligentní chování. A tak, milí čtenáři, legendu o obratlovcích jako vládcích prastarých mořských hlubin střídá lovecraftovský horor.

*
🌍 Rozpadne se nám Afrika. Doslova. Pod Turkanským riftem v oblasti Východoafrické propadliny se postupně a nevratně ztenčuje zemská kůra (teď má cca 13 km) a za pár milionů let bude z východu Afriky nový kontinent oddělený od zbytku Afriky novým oceánem. Východoafrická propadlina se táhne od Sýrie až po Mosambik, turkanská oblast zabírá cca 500 km a putuje napříč Keňou a Etiopií. Je bohatá na rané lidské fosilie a intenzivní vulkanickou činnost. Oproti předchozím předpokladům, že to není tak tenké, aby se to rozpadlo, nyní vědci došli po analýze nových seismických dat a jejich doplnění dalšími zobrazovacími metodami k závěru, že ztenčení v dané oblasti je mnohem větší než se myslelo. Nepropadejte panice, tento proces začal cca před 45 miliony let a řadu milionů let ještě potrvá. Jen už jsme za bodem návratu a k tomu zlomu prostě jednou dojde. Což neplatí o všech příkopech a propadlinách na světě. Vědci jsou nicméně nadšení z toho, že mohou studovat tuto klíčovou fázi tektonické evoluce v přímém přenosu.

“Jste to, co jíte… a to, co snědlo, to, co jíte” ~ Aggie Lal

🫒 U lidí s prediabetem není pro snížení zdravotních rizik tak důležité zhubnout, jako se zaměřit na přerozdělení tělesného tuku pomocí cílené změny životního stylu (např. středomořský styl jídelníčku bohatý na ryby, olivy a ořechy, či pravidelné vytrvalostní cvičení). Ne všechen tuk má totiž stejný vliv na zdraví, a rozlítanou hladinu cukru v krvi si můžete vrátit do normálu i bez nutnosti ztráty váhy. Nechci tvrdit, že by zhubnutí nebyl dobrý nápad, jen nemusí být diety jedinou cestou, jak pomoci svému tělu od zátěže. Mnohdy je obtížně dosažitelné, zvláště pokud se k tomu pojí další zdravotní problémy.

*

🍭 Slepé zákazy bez kontextu a pochopení mechanismů nefungují. Tak to bylo, je a bude. Příkladem budiž studie, která popisuje, že doporučení zdravotních organizací týkající se vyřazení či omezení sladkostí na našem talíři nevede k tomu, že bychom na sladké neměli chuť a ani se nám nijak závratně nezlepší zdraví. Je to záhada? Nikoli. Tělo potřebuje energii, cukry jsou nejrychlejší a jsou po ruce. Pokud náš talíř neobsahuje dostatečné zdroje energie, živin a stavebních látek, tak naše tělo nebude pracovat dobře ať už s rychlými cukry nebo bez nich. Když naopak tělu dodáte dostatečné množství bílkovin, zdravých tuků, vlákniny a složitých sacharidů, tak si na sladké samo od sebe časem ani nevzpomene. Maximálně když půjdete kolem stánku se zmrzlinou. Sim vás, a když už, tak poctivou smetanovou, která díky obsahu tuku nerozkývá vaši glykemii tak, jako sorbet. A ne šmoulovou…

*
🍟 O tom, že jsou ultrazpracované potraviny zdravotně fujky, jsem vám tady už psala několikrát. Do ruky mi přišla nová studie ukazující možnost nárůstu rizika infarktu a mrtvice až o neuvěřitelných 67 % u lidí holdujících chipsům, slazeným nápojům, snídaňovým cereáliím, mraženým hotovkám, zpracovanému masu a dalším členům rodiny Rychle a slazeně/zmaštěně. Čím více těchto chuťovek do sebe ládujete, tím horší vyhlídky vaše budoucí já má. Každá denní porce zvyšuje zdravotní rizika o 5 %, devět porcí denně pak vedlo k výše zmíněnému nárůstu rizika o 67 %. Sice není tahle studie bez chyb a omezení, ale zapadá do předchozích výzkumů provedených na toto téma. Neříkám nejezte to - kdo si občas rád nedopřeje nějaké to křupnutí? Říkám jen: nejezte to pravidelně. 80:20, oki?

*

🥝 Chcete mít krásnou pleť? Jezte ovoce a zeleninu bohatou na vitamin C - ideálně v množství takovém, abyste do sebe dostali cca 250 mg vitaminu C denně. To odpovídá např. dvěma kusům zlatého kiwi. Přesně s tímto plodem vědci po osm týdnů prováděli studii vlivu přirozeně se vyskytujícího vitaminu C na pokožku. Výsledky je samotné velice překvapily. Zjistili, že vitamin C z kiwi putuje krevním oběhem do každé vrstvy kůže, posiluje produkci kolagenu a tím nárůst tloušťky kůže a pomáhá tak regeneraci pleti. Zevní vstřebávání vitaminu C z krémů zdaleka není tak efektivní, jako jeho vnitřní příjem. Hladiny vitaminu C v kůži jsou přímo úměrné hladinám vitaminu C v krvi. Efekt tohoto vitaminu na kožní zdraví byl mnohem výraznější oproti jeho efektu na ostatní orgány. Autoři studie jsou prvním vědeckým týmem, který toto prokázal. Tím, že je vitamin C rozpustný ve vodě, se z těla dostává ven poměrně rychle, proto je nutné dbát na pravidelný denní příjem ideálně prostřednictvím pestré stravy.

Střípky poznámek

💡 Pamatujete si takové ty experimenty s bramborami, které při správném propojení kovových udělátek dokázaly rozsvítit žárovku? No tak vědci to posunuli na další level a vyvinuli palivové články poháněné zeminou. Místo klasických toxických materiálů využívají jako stabilní zdroj energie mikroby přirozeně se vyskytujících v půdě. K čemu to bude dobré? Tohle řešení bylo navrženo jako alternativa pro provoz podzemních senzorů používaných v zemědělství a k monitoringu životního prostředí (složitě se v nich vyměňují rychle se vybíjející toxické baterky, solární panely jsou pro tuto aplikaci nespolehlivé a celková údržba je na pendrek). Testování ukázalo, že ho lze používat v široké škále podmínek od suché půdy až po zaplavené oblasti. Mikrobiální palivový článek si představte jako klasickou baterii - anoda + katoda + elektrolyt. Místo na energii uvolněné z chemických reakcí však jede na energii uvolněné při rozkladu organické hmoty. Krom toho, že je tedy eko-bio, navíc oproti klasickým systémům produkuje stabilnější energii a vydrží teoreticky pracovat o 120 % déle. To řikám pořád, že mikrobi jsou většinově kámoši, ale patogeny mají holt lepší PR. Výzkum stále pokračuje, momentálně se řeší biodegradabilita. Prostě krása střídá nádheru a když eko, tak pořádně.

PS: jako koncept existují tyhle články už přes sto let, ale až teď se je podařilo vyladit tak, aby spolehlivě fungovaly.

PPS: ne, město nám mikrobi nerozsvítí. Zatím.

*

👂 Pro zlepšení sluchu je dobré zavřít oči, aby se odstranily rušivé vizuální vjemy a mozek se tak mohl plně soustředit na naslouchání okolí. Nebo že by ne? Jak se to vezme. Když se chceme soustředit na nějaký zvuk, může nám zavření očí pomoci vyladit sluchadla za předpokladu, že je kolem nás více méně ticho. Zavření očí totiž umožňuje mozku zvýšit sílu filtrování příchozích zvuků, ale ne, pokud je na pozadí příliš mnoho hluku. V hlučné místnosti naopak zavření očí schopnost detekovat slabší zvuky snižuje. Zavřené oči totiž potlačí všechno, nejen rušičky, ale i hledaný zvuk. Otevřené oči naopak pomáhají ukotvit vnímání zvuků do vizuálního obrazu a vyostřit tak celkové hledání. Představte si to jako hledání komára na rodinné oslavě. Vy VÍTE, že ta mrcha tam někde bzučí, ale když tetička Žofka vypráví o dění v jejím sousedství zbytku vašich zhrozených příbuzných, tak vám k dopadení krvesaje pomůže nejen zvuk, ale i jeho letová dráha.

*
🚶‍♀️ Více kroků, více adidas. Nebo spíše více let v kronice vašeho života. Long story v číslech: 72 000 účastníků studie (věk průměrně 61 let), necelých 7 let, ideálně 9-10 000 kroků denně, 40% snížení rizika úmrtí, 20% snížení rizika vzniku kardiovaskulárních chorob. I kratší procházka okolo 4-4 500 kroků denně umí kompenzovat naše celodenní knedlení na sedínce víc, než se dříve myslelo. Furt to není ideální způsob života pro naše evolucí vyladěná těla, ale jak se říká: je to lepší než drátem do oka. A jestli taky bydlíte v panelákovém pekle s omezeným přístupem do zeleně, můžete si k Netflixu pořídit chodící pás. Funguje fajne i k Audiolibrixu nebo Audible.

*

🔬 Virus Epstein-Barrové (EBV) přítomný zhruba v 95 % lidské populace představuje na jednu stranu běžnou a ve většině případů asymptomatickou infekci, na druhé straně se ovšem může rozvinout v mononukleózu, dělá problémy po transplantacích, je spojován s rakovinou a nehezkými chronickými chorobami. Není proti němu vakcíny ani léku. Zatím. Vědcům se podařilo vytvořit v myším modelu lidské protilátky, které jsou schopny blokovat přichycení viru a jeho vstup do imunitních buněk, a navrch ještě získat informace cenné pro možný vývoj vakcíny. Kromě protilátek proti EBV přišli autoři studie i s inovativním konceptem vývoje ochranných protilátek proti jiným patogenům. Zda-li je to konečně světlo na konci tunelu ukáže až klinické testování, nicméně to vypadá slibně a dovolím si zde začít doufat. Vždyť co může být lepšího v závěru vědeckého newsletteru než naděje?

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🔬 Konzultuji, učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému. Pro zájemce o proniknutí do záhad vývoje dětského imunitního systému jsem sepsala knihu Dítě pod Lupou.

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele.

📰 Tvůrcovské noviny a Tvůrcovské rádio – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

březen - za kamna vlezem. Letos tato pranostika opravdu sedla. Teploty lítající nahoru a dolů s sebou nesou i vlnu rýmiček a nachlazení, do toho se nám přidala i změna času, která je vyloženě zdraví “přínosná”. Ráda bych sem jednoho krásného dne mezi novinky napsala, že se vyšší mocnosti evropské už konečně dohodli a tento (zlo)zvyk zrušily. Zatím vám mohu nabínout jen řádky z tematiky protinádorového tažení, mikrobiálních osadníků, ale i vesmírného dění. Zalezte si tedy spokojeně do tepla “za kamna” a zanořte nosy do vědy.

Přeji vám příjemné čtení a díky za věrnost!

Vědci proti rakovině

O tom, jak je důležitá spolupráce a co vše lidem přináší oproti individualismu, se poslední roky píše všude možně. A vědci teď ukazují, že to funguje i na bázi buněk, které díky vzájemné spolupráci dokáží “vidět” věci daleko za svým bezprostředním okolím. Kolektivním úsilím dohlédnou prý až 10x dál oproti dřívějším předpokladům. Díky popsanému mechanismu, jak buňky detekují změny v prostředí a reagují na ně (např. migrací do místa poranění), mají teď výzkumné týmy další nápovědu k pochopení, jak se rakovinné buňky pohybují po těle, a jak jim v tom zabránit nebo je alespoň zpomalit.

*
Vynalézavosti v boji proti abnormálnímu bujení se meze nekladou a do zbraně byly povolány i bakterie. Jeden z mnoha známých probiotických bakteriálních kmenů výzkumníci vybavili schopností produkovat protinádorové léčivo schválené FDA a vyzkoušeli na myším modelu rakoviny prsu, jak si tyto bakterie povedou v praxi za různých experimentálních podmínek. Výsledky byly velmi slibné - co fungovalo v laboratorních podmínkách, fungovalo i v myší praxi. K tomu, aby se výzkumy přesunuly do klinických studií je ještě potřeba sesbírat více dat (hlavně co se týče možných vedlejších účinků nebo přetrvávání bakterií na místech, kde být nemají), ale rýsuje se nám tu možná cílená protinádorová terapie využívající probiotické bakterie jako nosiče léčiv přímo do nádoru.

Nemocná střeva

Když už jsme u těch mikrobů, pojďme se na chvíli podívat do střev. Konkrétně na pachatele vážných střevních problémů u starších dospělých a lidí s oslabenou imunitou - Clostridium difficile. Tento střevní padouch rád způsobuje vleklé průjmy provázené střevními záněty, mnohdy těžko léčitelné, protože je schopen díky sporám přečkat prvotní antibiotickou léčbu a objevit se znovu v mnohem razantnější míře. Poslední roky dělá lékařům čím dál větší vrásky na čele, proto pro ně bude informace o nově vyvinutém antibiotiku zvaném EVG7 pravděpodobně světlem na konci infekčního tunelu. Dle výzkumů i velmi malá dávka tohoto léčiva dokáže vysoce účinně zarazit infekci a předchází jejímu návratu díky podpoře prospěšných střevních bakterií, které Clostridiu už znovu nedovolí se rozbujet. EVG7 byl navržen jako nadupanější verze rozšířeného antibiotika jménem vankomycin a méně pravděpodobně vyvolává rezistenci. Autoři výzkumu doufají v jeho překlopení do klinických studií na lidech, ale to si žádá financování, což je u antibiotik složitější najít. Farmafirmám prý totiž nevydělávají tolik, co léky třeba proti rakovině…

*

Víte, že valná většina serotoninu (hormonu štěstí) se vytváří ve střevech? Tento neurotransmiter je známý převážně tím, že působí v mozku, kde ovlivňuje naši náladu, nicméně je důležitý i pro střevní aktivitu a její regulaci. Vědci identifikovali dvě střevní bakterie, které serotonin vyrábějí. Když vyzkoušeli tyto bakteriální osadníky vypustit do střev bezmikrobních laboratorních myší, tak jim nejen vystřelila nahoru produkce serotoninu, ale zvýšil se i počet nervových buněk v tlustém střevě a srovnala se střevní pohyblivost. Proč vám to sem píšu? Protože existuje skupina lidí, která trpí mimojiné poruchou střevní pohyblivosti, tzv. syndromem dráždivého tračníku (IBS). Tito lidé mají ve stolici snížené množství jedné ze serotonin-produkujících bakterií, která zároveň vyrábí i enzym potřebný pro produkci serotoninu. A právě tito lidé, přátelé, mají nyní šanci na léčbu. A to stojí za to vědět.

*
IBS je jednou z nemocí, u níž nemáme jasně daného viníka. Jen spoustu faktorů, které tuto nemoc mohou spustit. Jedním z nich je dle všeho i stres v raném dětství, jak ukazuje studie na myších, ale i dvě studie na desítkách tisíc dětí. Stres během těhotenství a v raném věku je schopen narušit u dítěte spojení mozek-střeva a zvýšit v budoucnu riziko vzniku zažívacích poruch včetně bolestí břicha, střevních zánětů a IBS. Navrch k tomu přidejte ještě psychické následky v podobě depresí či úzkosti. Podle výzkumů je např. neléčená deprese matky během těhotenství pro vývoj dítěte horší, než léčená. Autoři studie se proto paralelně zabývají i vývojem antidepresiv, která by neprocházela přes placentu a byla by bezpečnější než v současnosti používaná léčiva. Mimochodem, testování nepříznivých následků stresu v raném věku bylo u myší prováděno oddělováním novorozeňat od matek. Praktika, která je ve vědě nahlížena jako forma extrémní toxické zátěže, přesto je v naší společnosti převážně stále brána jako běžná neškodná věc...

Střípky poznámek

🦴 Rané dětství má ostatně vliv na mnohé další radosti i strasti, které nás v dospělosti provázejí. Tak třeba časné vystavení dětí tzv. věčným chemikáliím PFAS (najdeme je bohužel prakticky všude kolem nás, i v nás) má za následek nižší hustotu kostí v pubertě, hlavně u dívek. Tato studie se přidává ke kupícím se důkazům závažnosti PFAS kontaminace v pitné vodě, potravinách a věcech denní potřeby.

*

🚬 Mezi další faktory formujícíc zdraví dětí patří beze sporu i rodinní příslušníci. Teď svůj pohled stáčím na otce - kuřáky. V myší studii vědci testovali, co se stane, když budou myší samci vystaveni nikotinu v pitné vodě. Inu, jejich potomci na tom byli nevalně s metabolickým zdravím, konkrétně došlo ke změnám ve zpracovávání glukózy a riziku rozvoje diabetu. Vědci zkoumali čistě účinky nikotinu a výsledky studie tedy nebyly ovlivněny jinými vedlejšími látkami v cigaretách nebo e-cigaretách. Je to sice studie na hlodavcích, ale…

*

💣 Předpovědět konec světa? Pche, takové teatrální věci můžou dělat tak akorát Staří Mayové nebo Nostradamus. Moderní vědci jdou ještě dál! Před nějakým časem předpověděli konec vesmíru, který se dle jedné ze dvou teorií nebude rozpínat donekonečna, ale až dosáhne vrcholu své životní pouti, tak se začne zmenšovat až nakonec vbuchne (děkuji nesmrtelnému panu Kantůrkovi za překladovou třešničku). Nová data tuto teorii podporují, konec prý nastane cca za 20 miliard let, plus mínus nějaká ta miliarda. Poznamenejte si to do diáře, předpokládám, že na to dříve nebo později někdo začne nabízet vstupenky v předprodeji. A scénáristi na Netflixu už mezitím beztak datlí do klávesnic draft s názvem Teorie Velkého Zhroucení…

*
☀️ Vesmírných teorií po vědeckých internetech koluje hodně, dám vám sem ještě teorii souvislosti slunečních bouří a vzniku zemětřesení. Dle nového modelu z Kyotské univerzity by mohla sluneční aktivita narušením ionosféry generovat elektrická pole pronikající do zlomových zón v zemské kůře. A voilá, seismická událost může být uvedena do chodu. A nebo taky ne. Je to teorie.

*
🧭 Havrani jsou mí oblíbení opeřenci. Ve Francii je už nějaký ten rok zpátky zaměstnali jako pouliční uklizečky (Švédové nabídli tento lukrativní džob vranám) a vědci teď přišli s další informací upřesňující, jak jsou tihle krasavci chytří. Dlouhé roky se myslelo, že havrani sledují vlčí smečky a pak hodují na zbytcích jejich ulovených obětí. Jenže ouha, tohle dělá dle výsledků vědeckých stalkerů jen minimum havranů a ještě k tomu krátkodobě. Havrani si totiž pamatují oblasti, kde vlci nejčastěji loví - jsou schopni letět na místo vzdálené několik hodin, jen aby si počkali, až se vlci nabaští a oni si mohou taky dát něco do zobáku. Výzkum zabral 2,5 roku a ukazuje vymakanou strategii těchto černočerných ptačík myslitelů.

*

🚽 (Převážně) pánskou oblibu vysedávání na porcelánovém trůnu jsem za celý život nepochopila. Prostě přijdu, zbavím se toho, co v sobě moje tělo nechce, a jdu, ne? Nač tam ještě trčet s mobilem v ruce, když si můžu pohodlně zalézt třeba v pokoji do deky a provozovat doomscrolling tam? Co čert nechtěl, potkala jsem teď článek informující o tom, že si takhle může člověk vysedět hemoroidy - riziko vzniku této epesní zdravotní chuťovky bylo za určitých podmínek až 46 % vyšší než u kontrolní skupiny dovnitř-a-ven-v-pár-minutách. Článek jsem hned nasměřovala na své kamarády s láskou pro scrollování v odéru fialek s poznámkou, že to fakt není dobrý nápad (kupodivu jeden z nich už téma hemoroidů naneštěstí řeší… náhoda? Nemyslím si.). Sdílím i s vámi, abyste věděli.

*

🔎 Mech na stopě zločinu aneb kterak si vykutálení zaměstnanci na hřbitově nedaleko Chicaga mastili kapsy vykopáváním starších hrobů, přesunem nebožtíků na jiné místo v rámci hřbitova, a opětovném prodávání takto fikaně uvolněných parcel nic netušícím pozůstalým. Long story short: odborník na mechy pomohl usvědčit pachatele identifikací malého vzorku mechu, který byl nalezen v půdě v blízkosti znovu pohřbených ostatků. Zelený svědek totiž původně bydlel ve zcela jiné části hřbitova, odkud se přesunul spolu s nelegálně vykopaným umrlcem, a podle toho, jak s novém bydlu rostl, dokázali v laboratoři přijít i na to, kdy došlo k přesunu z bodu A do bodu B. Milí hrobníci tak bručí v base a mechový doktor (shodou okolností prý i příznivce detektivek) má pozitivní bodíky u FBI, která za ním od té doby chodí pro rady, a navrch k tomu i publikaci ve forenzním časopise. Miluju dobré konce!

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🔬 Konzultuji, učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému. Pro zájemce o proniknutí do záhad vývoje dětského imunitního systému jsem sepsala knihu Dítě pod Lupou.

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele.

📰 Tvůrcovské noviny a Tvůrcovské rádio – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

únor za sebou zavřel dveře a březen se k nám stěhuje spolu se sluncem a hezkým počasím. V uplynulém měsíci vykouklo na svět hned několik velkých souborných studií a řada menších, zato neméně podstatných výzkumů, které posouvají dál léčebné postupy a představují naději do budoucna.

Přeji vám příjemné čtení a díky za věrnost!

Magie stravování

Za posledních deset let kolem mne prosvištělo množství různých převratných diet a spešl jídelníčků od omezování sacharidů, přes omezování tuků až po omezování skoro všeho… na pozadí dietní obsese se přitom hromadí články ukazující, že pro naše zdraví je prostě a jednoduše nejdůležitější kvalita a pestrost toho, co jíme.

V únoru byly publikovány výsledky více než třicetileté studie sledující téměř 200 000 dospělých na „low-cab“ a „low-fat“ dietě. Oba typy stravování jsou sice spojeny s nižším rizikem kardiovaskulárních chorob, ale pouze pokud stojí na kvalitních celozrnných potravinách, zdravých nenasycených tucích a převážně rostlinné stravě. Obsahovala-li strava rafinované sacharidy, ultrazpracované potraviny a tuky převážně z živočišných produktů, byla spojena s vyšším rizikem ischemické choroby srdeční a zhoršeným metabolickým zdravím. Nezáleží tedy jen na složení živin na našem talíři, ale i na jejich původu a kvalitě. Dřívější studie zkoumající zdravotní přínosy low-carb a low-fat diety měly smíšené výsledky – pravděpodobně proto, že neřešily celkovou nutriční kvalitu jídelníčku.

Nutno podotknout, že byli účastníci studie zdravotničtí profesionálové s lepším zdravotním povědomím, takže nemusí získaná data dokonale reprezentovat celou populaci. Nicméně je nepravděpodobné, že by se základní biologické mechanismy zásadně lišily mezi vzdělanější částí populace a částí populace s nižším vzděláním. Sečteno a podtrženo, dlouholetá diskuze low-carb versus low-fat byla touto studií posunuta na jasnější světlo. Co si z toho vzít? Přemýšlejte než něco sníte a vzpomeňte si u toho na to, co říkali už ve Starém Egyptě:

*

Přesuňme se teď od kvality k načasování. I to má vliv na naše kardiovaskulární zdraví. Naplánujte si poslední strčení hlavy do ledničky nejpozději na tři hodiny před spaním. Pomůžete tak svému srdci přes noc seřídit jeho rytmus. Když k tomu přidáte jako bonus ještě ztlumení světel a večerní relax, zlepšíte si krevní tlak, srdeční frekvenci a hladinu krevního cukru.

*

Tímto se dostáváme k fenoménu přerušovaného hladovění. Dle řady studií, včetně té zmíněné výše, má mnohé zdravotní přínosy. Pokud se však na tento stravovací režim vrhnete pouze s vidinou senzačního úbytku na váze, tak vás Cochrane analýza 22 studií vyvede z omylu. Výraznější hubnutí při přerušovaném půstu v porovnání se standardními dietami (kromě té bodové) nečekejte. Analýza shrnovala data získaná křížem krážem po světě od Severní Ameriky, přes Evropu, Čínu, Austrálii až po Jižní Ameriku. Testovaly se různé metody hladovění včetně hladovění obden, periodických hladovek a časově omezeného stravování, po dobu max 1 rok. Posuzovaných studií a účastníků v nich však nebylo mnoho a metodika nebyla ideální, což ztěžuje vyvozování obecných závěrů a doporučení. Autoři však analýzu uzavírají s tím, že pro obézní lidi přerušované hladovění není zázračnou cestou ke zhubnutí na počkání tak, jak slibuje řada influ fitness trenérů a reklam na fejsbuku.

Psyché

Už to bude 15 let, co jsem přestala sledovat televizi se slovy, že na mne z ní padají chmury a blbá nálada. A hle, move forward do současnosti a moje tehdejší pocity byly vědecky potvrzeny nizozemskou studií. Vědci po dobu 4 let sledovali cca 65 000 dospělých a zjistili, že nahrazení 60 minut sledování televize jinými aktivitami (např. sport, spánek…) snížilo riziko deprese o 11 %, u lidí ve střední věku dokonce o 19 %. Čím více televizního času si lidé odpustili, tím větší byl mentální přínos – snížení sledování TV o dvě hodiny snížilo riziko až o 43 % u lidí středního věku. Ano prosím, až tak jednoduché to může být. Vstaňte od bedny a novinářských apokalyps. Venku je krásně. Je třeba připravit se na zahradnickou sezónu, semínka volají!

PS: výměna sledovačky TV za domácí práce zlepšení nálady překvapivě nepřinesla.

*

Kromě omezení depresivních informací linoucích se z televizních přijímačů pomáhá jak známo k léčbě deprese a úzkostí pohyb. Od tance až po plavání, pohyb představuje jednu z nejúčinnějších cest, jak pomoct mysli vzkvétat – a to dokonce mnohdy lépe, než když je pod péčí tobolek a psychiatrického sofa. Především pak aerobní „kardio“ aktivity dělají nejvíc, zvláště pokud se jedná o skupinové cvičení nebo cvičení s trenérem. I cvičení o nižší intenzitě má však pozitivní tah na branku. Potvrzuje to rozsáhlá přehledová studie shrnující výsledky desítek studií a data sesbíraná od téměř 80 000 účastníků napříč různým stářím a pohlavím.

Střípky poznámek

⛰️ Vědci přišli na to, proč je život ve vyšší nadmořské výšce spojen s nižším výskytem cukrovky. Horský vzduch s nízkým obsahem kyslíku přepíná červené krvinky do jiného metabolického režimu, který spotřebovává velké množství glukózy z krve. Tato změna umožňuje efektivnější dodávku kyslíku do tkání a zároveň dlouhodobě udržuje sníženou hladinu krevního cukru. Lék, který napodobuje vystavení těla nízkému kyslíku v ovzduší, se při testech na myších modelech cukrovky ukázal efektivnější než stávající léčebné postupy. Jedná se tedy o objev, který by mohl být základem pro velmi silnou léčebnou strategii.

*

💊 Jsme další krok blíže ke zlepšení léčby neplodnosti a zároveň i k nehormonální mužské antikoncepci. Vědci objevili molekulární vypínač, který pohání spermie při závodu k vajíčku, a popsali mechanismus energetického hospodaření sprintujících spermií. Získaná data přispívají k prohloubení chápání reprodukční biologie a otevírají mnoho dosud zavřených dveří vedoucích k inovativnějším zdravotním postupům.

*
💇‍♀️ Jste příznivci prodlužování vlasů a různých příčesků? Pak zpozorněte. Rozsáhlá studie v nich nedávno odhalila desítky chemikálií spojovaných s rakovinou, narušením hormonální rovnováhy, narušením plodnosti a imunitního systému. Závadné chemikálie byly nalezeny skoro v každém testovaném vzorku. A to včetně produktů z lidských vlasů. Několik vzorků navíc překročilo evropské bezpečnostní limity. Vědci proto varují, že prodlužování vlasů může představovat pro uživatele zdravotní rizika a volají po přísnější regulaci. Pleši zdar!

*

^🥃 Mé oblíbené alkoholické téma má další studii na výstavku. Long story short: nechlastejte, zvýší se vám riziko kolorektálního karcinomu. Hoďte vratné lahve do černé díry nejbližšího supáče a vyměňte omamná pitíčka za jinou závislost. Třeba koukání do zeleně při procházce. Prodloužíte si život a zvýšíte jeho kvalitu.

*

🛏️ Usínáte za zvuků „zaručeně-vás-uspí“ melodií a šumů? Výsledky spánkové studie ukazují, že to může nadělat více škody než užitku a že obyč špunty do uší jsou lepší. Zmíněné zvuky totiž prý narušují REM spánek (důležitý pro paměť, emoční regulaci, motoriku, vývoj mozku) a celkovou regeneraci během noci. Ačkoli je potřeba udělat ještě další výzkumy v tomto směru, narušený REM spánek může být problémem u dětí s teprve se vyvíjejícím mozkem, ale i u dospělých, kde je spojený s depresemi, úzkostmi a neurodegenerativními onemocněními. Zavřete tedy radši před spaním všechny aplikace, zahoďte mobily a vlezte aspoň na chvíli z moderny zpátky na stromy a do jeskyní, kdy se po večerech prostě a jednoduše vyprávěly příběhy a pohádky.

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🔬 Konzultuji, učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému. Pro zájemce o proniknutí do záhad vývoje dětského imunitního systému jsem sepsala knihu Dítě pod Lupou.

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele.

📰 Tvůrcovské noviny a Tvůrcovské rádio – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

přináším vám lednový výběr z vědeckých hroznů, které se ocitly v mé misce duševní stravy. Přeji hezké čtení a úvahy nad tím, kam ta věda spěje a co zajímavého nám může v praxi přinést. Příjemným bonusem budiž to, že po dočtení budete mít zásobičku témat k diskuzím nad kávou, čajem či jiným nápojem, a můžete se tak elegantně vyhnout třaskavým politickým tématům létajícím lednovým ovzduším jak emise za výfuky sporťáků před Strakovkou. A to se vyplatí!

Báječný svět mikrobů

Světlo světa spatřila první otevřená databáze („Database of Salutogenic Potential“) na světě mapující prospěšné mikroorganismy a biogenní látky spojené s podporou imunity, snížením stresové zátěže a vyšší odolností. Představuje další krok vědců ve snaze přiblížit lidem i zdravotní prospěšnost mikroorganismů a narušit zakořeněné vnímání mikrobů primárně jako patogenních hrozeb. Tak jako mezi lidmi se vyskytují hodní, zlí a nevyzpytatelní, i v mikrobiálním světě je to nejinak. Databáze je zatím jen prototypem a jejím cílem je shromáždit co nejvíce informací o mikrobech a přírodních sloučeninách spojených se zdravotními přínosy nejen u lidí, ale i plošně. Její využití by přitom mohlo být velmi rozsáhlé – od navrhování zdravějších měst se „zelenou“ infrastrukturou a zdravější půdou, po obnovu přírodních ekosystémů.

Spánek a odpočinek

O tom, že nedostatek spánku škodí, vás asi nemusím přesvědčovat. Dalším puzzlíkem do spánkové skládačky je studie vysvětlující zpomalení našich reakcí, zhoršení pozornosti a „mentální mlhu“, když málo spíme. Mozek se v období vyčerpání přepíná do čistícího módu (stavu normálně se vyskytujícího během spánku). Kompenzuje si tak odpočinek, jenž se mu v noci nedostal. Pokaždé, když k tomuto dojde, naše pozornost klesne, protože mozek dá přednost údržbě před koncentrací. Údržba je totiž důležitá pro zachování jeho zdraví a správné funkčnosti. Čím méně spánku si tedy dopřejete, protože potřebuje stihnout udělat více věcí, tím méně toho v konečném důsledku uděláte – mozek vás stejně „vypne“. A když to udělá třeba na D1, tak to může dost dobře být i vypnutí terminální...

*

Na nedostatek spánku a s ním spojené narušené duševní zdraví se zaměřila i americká studie dospívajících a mladých dospělých (16-24 let). Tato skupina trpí nedostatkem spánku mnohdy více než ostatní vzhledem k životnímu stylu mladých lidí, kteří se snaží zkombinovat studium, společenský život, mimoškolní aktivity a brigády. Navíc se u nich přirozeně mění i cirkadiánní rytmy a převažují mezi nimi noční sovy nad skřivany, než se jim v období okolo 20. roku věku začnou vnitřní hodinky stabilizovat buď na pozdním, nebo na brzkém chronotypu.

Výsledky studie ukazují, že dohánění spánkového deficitu z pracovního týdne dlouhým spánkem o víkendech u dospívajících a mladých lidí výrazně snižuje riziko deprese (až o 41 %!) a zlepšuje duševní pohodu. Ideální je samozřejmě pravidelný spánek, jenže vzrůstající nároky společnosti zaměřené na výkon a brzký budíček tuto spánkovou misi činí těžko dosažitelným svatým grálem. Moci si „přispat“ alespoň víkendu tak může být prevencí, nikoli příznakem lenosti.

Stárnutí a paměť

Díky rozsáhlému mezinárodnímu výzkumu popsali vědci princip ztráty paměti a proč se zhoršování paměti může s věkem náhle zrychlit. Strukturální změny zdá se nejsou lokalizované jen na určitou oblast v mozku a nestojí za nimi jen genetické faktory. Jde o mnohem širší problém postihující celý mozek – úbytek objemu se děje napříč mozkem a v čase se stupňuje. Jakmile dojde k překročení „bodu zlomu“, nabírá ztráta paměti najednou na obrátkách. Vědci vycházeli z MRI skenů mozku a testování paměti tisíců lidí napříč 13 studiemi. Díky tomu mají nyní k dispozici dosud nejdetailnější obraz strukturálních změn provázejících stárnutí mozku a s ním spojenou ztrátu paměti. Ta je dána komplexním koktejlem individuálních predispozic a změnami hromadícími se v mozku v rámci desetiletí. Do budoucna máme tím pádem slušnou naději na přesnější personalizované postupy pro podporu kognitivního zdraví v průběhu života a prevenci poruch paměti ve stáří.

*

Mezi největší strašáky stáří patří beze sporu Alzheimerova choroba. Podle nových dat umí přepnout spínač v mozku, který mu říká, co má a nemá mazat. Popis tohoto mechanismu nám přináší další potenciální terapeutický cíl do budoucna. Oba patologické procesy spojené s rozvojem Alzheimerovy choroby totiž zřejmě působí přes stejnou molekulární dráhu, která mozkovým buňkám signalizuje, kdy mají odstraňovat kontaktní místa důležitá pro mezibuněčnou komunikaci. Oproti dosavadnímu předpokladu, že toto odstraňování způsobují imunitní buňky mozku, se tak ukazuje, že mají neurony v celém procesu aktivní nikoli pasivní roli. Zacílení léčby na nově popsanou molekulární dráhu a ochrana kontaktních míst v mozku by tak mohly být novou terapeutickou cestou, jak ochránit paměť pacientů.

Imunita pod lupou

Nejen celebrity si létají do vesmíru. Výlety za hvězdičkami začaly podnikat i viry a bakterie. Neposílá je tam však ani Richard, ani Jeff, ale vědecké týmy. Ve snaze najít nové cesty boje proti infekcím způsobeným bakteriemi rezistentními vůči antibiotikům, vyslali vědci na Mezinárodní vesmírnou stanici viry napadající bakterie (bakteriofágy) a sledovali jejich souboj s bakteriemi v prostředí mikrogravitace. Z výsledků studie vyplývá, že se ve vesmíru zásadně mění to, jak spolu bakteriofágy a bakterie interagují. U bakteriofágů dochází ke genetickým změnám měnícím způsob, jakým se přichytávají na bakterie. U bakterií naopak dochází ke změnám v obraně proti virům. Získané výsledky jsou cenným podkladem pro vývoj možných terapií proti rezistentním infekcím.

*

Přesuňme se od virů napadajících bakterie k virům napadajícím člověka – konkrétně k rinovirům, nejčastějším původcům běžného nachlazení. Do hledáčku si je vzali vědci zabývající se otázkou proč někteří z nás onemocní závažněji něž jiní. Dle všeho hraje hlavní roli časná antivirová reakce nosní sliznice než jen patogenní vlastnosti viru samotného. Pokud je reakce našeho těla oslabená nebo se opozdí, virus se rozšíří, vyvolá zánět a potíže s dýcháním. Vědci na laboratorně vypěstované lidské nosní tkáni popsali děje v naší nosní sliznici až na molekulární úroveň a ukazují krásu vzájemné spolupráce procesů, jež v konečném důsledku vede k zablokování šíření infekce a likvidaci viru. Na uměle vypěstované tkáni však není možné vidět celou reakci komplexně, protože chybí spousta buněk a látek posílaných za normálních okolností z těla do místa zánětu. Vědce tedy čekají ještě další výzkumy, nicméně postupné odhalování molekulárních mechanismů je cestou pro vznik nových terapeutických postupů v budoucnosti.

Střípky poznámek

💊 Hubnutí na počkání? Ale ovšem, není problém. Ale… populární pilulky jako jsou třeba Ozempic, Mounjaro nebo Zepbound sice mohou z velrybky udělat kouzlem delfína, leč ne na trvalo. Po jejich vysazení magie vyprchá skoro stejně rychle, jako z Popelčina kočáru po odbití půlnoci. Vědci říkají, že hmotnost se po vysazení léků vrací zhruba čtyřnásobnou rychlostí než po hubnutí klasickou dietou. Prostě a jednoduše – hmotnost není jen o zázračných pilulkách, ale o nastavení zdravého životního stylu a stravovacích návyků.

*

🧁 Když už jsme u toho stravování: hlídejte si sacharidy na talíři. Hlavně tedy jejich typ. Zatímco některé podporují správné funkce mozku a udržují ho fit, jiné naopak mohou zvyšovat riziko demence. Ovlivňují totiž jak mozek stárne. A které jsou které? Selský rozum napoví: pomalu stravitelné sacharidy v ovoci, luštěninách a celozrnných potravinách riziko vzniku demence snižují (cca -16 %), zatímco rychle stravitelné sacharidy vyvolávající prudké skoky krevního cukru riziko zvyšují (cca +14 %).

*
🫐 Máte rádi borůvky? Podle vědců jsou divoké borůvky žolíkem pro kardiometabolické zdraví. Mohou zlepšovat funkce cév (tam je přínos největší), snižovat cholesterol, vyrovnávat krevní cukr, zlepšovat metabolismus, paměť a zdraví střev a mikrobů v nich. Přínosy se prý mohou objevit už během několika hodin po konzumaci, stačí přitom hrnek borůvek denně. Tyhlety zázračně bobulky jsou totiž nadupané mimo jiné polyfenoly a vlákninou, využívanou střevními mikroorganismy pro tvorbu řady zdraví prospěšných metabolitů uvolňovaných do oběhu. 12 klinických studií, 24 let výzkumů, 4 země – to už je poměrně pádný argument. Mávám od borůvkového šejku a připíjím na zdraví!

^🫖 Čaje jsou dobré, čaje jsou fajn. Ve zkratce, co určitě víte: čaj (hlavně zelený) umí zlepšit funkce srdce a cév, snížit riziko vážných onemocnění (obezita, diabete, nádory), chrání mozek, posiluje svaly, prodlužuje život a tak dále. Důležitá je však forma. Jednou provždy: kvalitní ověřený původ + čerstvě louhovaný! Nepijte ty přeslazené sajrajty v lahvích a fancy kelímcích s barevnýma kuličkama. Jolanda by vám pověděla, že je to velký špatný. A ještě jedna poznámka závěrem – čaj ovlivňuje vstřebávání léků a potravinových doplňků, tak pozor na to a zapíjejte je prosím vodou. Čaj si nechte k chvílím u knihy. Nebo u newsletterů.

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🔬 Konzultuji, učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému. Pro zájemce o proniknutí do záhad vývoje dětského imunitního systému jsem sepsala knihu Dítě pod Lupou.

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele.

📰 Tvůrcovské noviny a Tvůrcovské rádio – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

vracím se po delší odmlce, a přináším vám výběr z (pro mne a snad i pro vás) nejzajímavějších vědeckých hroznů, které jsem v uplynulém roce vyzobala ze zelených listů impaktovaných periodik.

Kromě oprašování zdraví, bilancování, zda má či nemá smysl pokračovat v psaní (ve světle rostoucího hypu „vše, co potřebuju, mi najde můj AI asistent“), a několika popularizačních přednášek, jsem se letos ponořila do spolupráce na školení porodních asistentek, takže se tu bude objevovat i vícero témat ze šuplíku o vývoji imunity. Slovy klasika: byl to klidný rok, to nemohu říct.

Nuže, než si rok s rokem podá ruku, pusťte se do čtiva a připojte se ke mně o půlnoci s tichou prosbou tam nahoru, aby byl rok 2026 plný zdraví, štěstí a pokud možno taky trochy toho klidu…

Dlouhé prsty střevního ekosystému

Dvojitě zaslepená randomizovaná a placebem kontrolovaná studie (tedy studie minimalizující všechna možná zkreslení, jimiž může být výzkum zatížen) ukázala, že minerály mohou působit na naše tělo nejen přímo, ale i nepřímo skrze mikrobiom. Konkrétně se vědci podívali na hořčík a jejich výsledky ukazují, že jeho doplňování do stravy je spojeno s výrobou vitaminu D střevními mikroby, což vede potenciálně k brždění nežádoucích procesů spojených s rozvojem kolorektálního karcinomu. Samozřejmě vše závisí na stavu mikrobiomu, stravě a mnoha dalších faktorech. Čím dál více je patrné, že mají-li mít doplňky stravy přínosný efekt, je třeba jejich personalizovaného použití a volba správných kombinací pro jejich maximální možný účinek.

*

To, jak moc mluví střeva do našeho zdraví, odkrývá i studie zaměřená na interakce mezi nervovým systémem, povrchem střeva a imunitním systémem. Buňky střevní sliznice a střevní neurony spolu komunikují a na základě obdržených signálů pak imunita ve střevech přepíná mezi programy (oprava/tolerance/útok). Sesbíraná data mohou mít v budoucnu dopad na postupy při léčbě bakteriálních infekcí, střevních zánětů či alergií.

Nádory a jejich bujení

O tom, že střevní mikrobi kecají do efektivity imunoterapie si vědečtí vrabci cvrlikají na střechách už nějaký ten pátek, ale jak to ti mikrobi dělají, to se přesně neví. Letos v červenci vykoukla na světlo světa studie zaměřená na konkrétní střevní bakteriální rod, který zvyšuje protinádorovou imunitu prostřednictvím aktivace určitého typu imunitních buněk, jejich následné migrace do nádoru a spuštění protinádorových procesů. Uvidíme, kam se výzkum protinádorových terapií dále posune, nicméně se čím dál více mluví o využití mikrobů jako podpůrných aktérů celé terapeutické mašinerie.

*

V říjnu se pak do šuplíku s nádorovými studiemi připojila studie zaměřená na odhalení mechanismu protinádorového působení cvičení. Zdá se, že cvičení spouští změny v mikrobiálním společenstvu, zvyšuje se hladina formátu (metabolitu produkovaného mikroby ve střevech) a ten pak posiluje protinádorovou aktivitu výkonných buněk imunitního systému. Samozřejmě, toto zjištění přináší spoustu otázek jako je např. množství potřebného pohybu k projevení efektu, ale je to další puzzlík do skládačky. A každý puzzlík se počítá.

Protinádorovou imunitu pomáhá držet i jiný mikrobiální produkt (tzv. butyrát) produkovaný jinou partou mikrobů ve střevech. Vše společně dotváří a vyzdvihuje důležitost příjmu vlákniny a udržování zdravého střevního mikrobiomu zdravým životním stylem.

Otazníky stárnutí

Vědci se zabývali a stále zabývají otázkou, jak se mění skladba a stav imunitních buněk s narůstajícím věkem. V říjnu vyšla práce mapující změny v imunitních buňkách a ukazuje, že věk v občance nemusí odpovídat stárnutí našeho imunitního systému. Výsledky studie poskytují nové terapeutické cíle pro úpravu imunity v souvislosti se stárnutím.

Dosavadní snahy o podporu věkem uvadající imunity a předejití tak zvyšující se náchylnosti k infekcím, autoimunitám či nádorovým onemocněním, se však neukázaly jako dobrý nápad. Mnohdy byly provázeny toxickými vedlejšími účinky či mizivým efektem. V nedávné studii autoři obracejí pohled od imunitních buněk ke stárnoucím orgánům – ty totiž imunitním buňkám zdá se přestávají posílat potřebné signály. Přechodné experimentální obnovení jaterních funkcí u myší pomohlo znovu nastartovat imunitní signály oslabené stárnutím a zlepšit funkci imunitních buněk u stárnoucích myší. Jak vidno, někdy k rozlousknutí zapeklitého oříšku stačí změna perspektivy.

Imunitní manévry

Raný vývoj v děloze určuje mnohé, včetně toho, jak bude vypadat budoucí imunitní „provoz“. Imunitní buňky plodu jsou aktivní už v prenatálním období a druhý trimestr je pro jejich vývoj kritický. Stejně jako Bejby – nesedí v koutě. Ladí svůj taneček ještě předtím, než po porodu vyskočí s infekcí na pódium. Oproti dosavadním představám o klidovém nastavení imunitního systému plodu, odkrývají vědci existenci paměťových/aktivovaných imunitních buněk napříč vyvíjejícími se orgány a prezentují světu multi-orgánový atlas ukazující imunitní stav ve 23 orgánech plodu a dospělého člověka.

*

O množství porodů a kojení jako o ochranném faktoru snižujícím riziko vzniku (nejen) rakoviny prsu se napsalo již mnoho studií, dosud však nebyl znám imunologický mechanismus, který za tím stojí. V červenci publikovali vědci data ukazující souvislost množství porodů a kojení s hromaděním určitého typu obranných imunitních T buněk v prsu. Tyto buňky přispívají k ochraně proti některým typům nádorů prsu včetně triple negativního karcinomu prsu. V praxi to neznamená stoprocentní ochranu, ale významné snížení rizika vzniku tohoto zákeřného onemocnění, a když už propukne, tak mají pacientky lepší prognózu.

Střípky poznámek

🪢 Vědci vyvinuli nový typ samočistícího filtru vysoce účinného pro zachytávání mikroplastů uvolňovaných při praní z pračky. Filtr je inspirovaný filtračním systémem ryb, které filtrují potravu přímo z vody při plavání. Dle výsledků dokáže filtr zachytit až 99,6 % mikrovláken a jeho ucpávání brání periodický čistící mechanismus. Zatím vše funguje pouze v laboratoři, uvedení do praxe bude ještě nějaký ten pátek trvat.

*

🍄 Před pár dny byly publikovány výsledky výzkumu Alzheimerovy nemoci v myším modelu a ukázalo se, že oproti dosavadnímu předpokladu, že změny v zasaženém mozku jsou nevratné, dokáže popsaný farmakologický zásah u myší zlepšit i pokročilé projevy nemoci. Zároveň vědci vytipovali potenciální terapeutické možnosti pro lidi. Zda se povedou výsledky zopakovat i u lidí, to zůstává zatím nezodpovězenou otázkou, ale některé procesy by nemusely být zřejmě jednosměrnou jízdenkou do pekla zapomnění.

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🔬 Konzultuji, učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému. Pro zájemce o proniknutí do záhad vývoje dětského imunitního systému jsem sepsala knihu Dítě pod Lupou.

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele.

📰 Tvůrcovské noviny a Tvůrcovské rádio – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

dnes vám poprvé po dvou a půl letech nepřinesu vědu do schránek. Bohužel, občas se tělo unaví a vytáhne červenou kartu, kterou nelze přehlédnout. Psaní oběžníku zabere každý měsíc v průměru 40-50 hodin prosezeného času v roztodivných přikrčených polohách na pracovní židli (plus nějakou tu probdělou noc k tomu), na což mi teď nezbývají při každodenním provozu síly. Jak by řekla moje maminka “však už Ti bude…!”. A tak tedy poslušně parkuju svou tělesnou schránku na střídačku, kde ji nechám nějaký ten čas nabrat potřebné síly, uzdravit se a dotankovat energii do plna. Kdy a v jaké formě se vám oběžník do schránek vrátí zatím nedokážu říct, ale pokusím se jej začít znova sázet co nejdřív.

Děkuji vám, že jste má písmenka četli. Těším se na přečtenou příště.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🔬 Konzultuji, učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému. Pro zájemce o proniknutí do záhad vývoje dětského imunitního systému jsem sepsala knihu Dítě pod Lupou.

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele.

🧭 Kreativní léčebna – pomáhám tvůrcům vymotat se ze slepých uliček a najít zpět cestu do kreativity, narovnávám složitosti v textech a pomáhám s obsahovým psaním.

📰 Tvůrcovské noviny a Tvůrcovské rádio – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

🦦 Nadační fond Tišina a Creació – spolutvořím vesnici a záchytnou síť pro ty, jež mají pocit, že padají a potřebují oporu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

PS: kdo si mne chcete přijít omrknout a poslechnout osobně, tak přijďte v sobotu 8.3. do Kampusu Hybernská v Praze, kde budu povídat o zdraví.

Pár slov úvodem

Srdce jako neúnavná pumpa pohání krev naším tělem, přivádí kyslík a živiny k orgánům, odvádí odpadní látky a ani na vteřinku nespočine, protože bez jeho práce by náš život skončil. Miliardy tepů odtikají tyto hodiny od prvního úderu až po ten poslední. Kdy nastane? To neví nikdo z nás, ale máme na to nemalý vliv. Hlavní roli v únavě srdeční pumpy a jejích cévních podřízených má totiž náš životní styl. Pokud jsme navíc zatíženi genetickými predispozicemi, tak si tu červenou kartu můžeme vytáhnout až nečekaně brzy.

Mezi faktory, které dělají srdci vrásky na tkáni patří:

• blafy, co jíme (ruku na srdce, kdo z nás si hlídá správný příjem tuků, cukrů a soli, a drží se dál od hotovek v chlaďácích supermarketů, ha?);

• nedostatek fyzické aktivity (vytláčení reliéfu zadku do kancelářské židle není pro naše kardiometabolické zdraví úplně nejlepší aktivita);

• kuřpauzy (Nikotin et al. vám v cévách napíše takové články, až se vám úžasem srdce zastaví);

• život křečka v kolečku (stres je skrytá metla moderního lidstva);

• panáčci (ne, alkohol fakt není dobrý kámoš).

Tak to bychom měli seznam toho, co bychom neměli, a teď si dáme seznam toho, co bychom měli (třeba se toho někdo i chytne, jsem věčný optimista):

• hlídejte si příjem hlavně omega-3 mastných kyselin, které působí jako prevence na kdeco včetně nemocí spojených s kardiovaskulárním systémem;

• vybírejte si, odkud pochází ovoce a zelenina ve vašem košíku, nezapomínejte na fermentované produkty (ideálně domácí výroby) a jídlo bohaté na vlákninu, polyfenoly, antioxidanty;

• vyhýbejte se vysoce zpracovaným jídlům (já vím, je to rychlé, ale ty následky jsou pak vleklé);

• choďte, běhejte, plavte, oprašte kolo nebo vytáhněte taneční boty, hlavně se hýbejte a trénujte si srdce i cévy;

• proti stresu vytaste spánek, klábosení s kamarády, černý humor (ale bacha na citlivé duše v okolí, abyste jim tím nezpůsobili stres) nebo třeba meditaci (nadstavbou je uprdelismus, ale ten je až pro zenové mistry);

• hlídejte si čokošpeky, jak moc přerostou, cévy a srdce to nedávají a slinivka si pak začíná taky stěžovat;

• a nejoblíbenější položka na seznamu: nezanedbávejte preventivky u doktorů, nechte si pravidelně nabírat krev a sledujte, jak je na tom vaše kardiometabolické zdraví (lepší je zastavit vlak ve stanici, nežli do něj skákat za jízdy a debatovat se strojvedoucím, že jede blbým směrem).

Srdeční perličky

Stravou můžeme srdci a kardiovaskulárnímu systému jak pořádně zatopit, tak pořádně pomoct. Ukazuje to například jedna ze studií vědců z Harvardu, která popisuje pozitivní vliv příjmu stravy s vyšším poměrem rostlinných bílkovin na náš cévní systém a srdce. Snížením podílu živočišných bílkovin (hlavně červeného a zpracovaného masa) ve stravě je možné snížit riziko vzniku kardiovaskulárního onemocnění či ischemické choroby srdeční skoro až o 20-30 %. Obecné navýšení příjmu bílkovin (bez ohledu na jejich původ) na našem talíři pomáhá snižovat tato rizika ještě víc. Ideální poměr rostlinných a živočišných bílkovin ve stravě se zatím přesně neví, výzkum dál probíhá, ale dle vědců by měl být alespoň 1:1,3. Takže milí čtenáři, šup přidat do jídla luštěniny a nějakou tu vlákninu a antioxidanty. Vaše srdce vám za to pošle valentýnku.

*

Pomáhají si vaši starší rodinní příslušníci ve vedrech ventilátory? Tak zbystřete. Pokud je počasí horké a vlhké, pak využití ventilátoru skutečně vede ke snížené srdeční zátěži u starších lidí. Pokud je ale vedro a sucho, tak se naopak při použití ventilátoru tato zátěž až trojnásobně zvětšuje. Ventilátory totiž sice pomáhají odpařování potu, ale ve velmi horkých a suchých podmínkách jim do toho hází vidle fyzika (na podrobnosti se mrkněte do článku nebo se poptejte někoho, kdo se s fyzikou kamarádí víc, než já). Lepší je v tomto případě zvolit ochlazování kůže třeba pomocí rozprašovače s vodou.

*

Věděli jste, že má srdce vlastní “mozek”? Podle nových výzkumných dat je nervový systém řídící srdeční rytmus mnohem složitější než se dříve myslelo. Původní představa byla, že je srdce řízeno autonomní nervovou sítí v povrchových vrstvách srdečního svalu přenášející signály do mozku. Nyní vědci popsali několik typů neuronů v srdci s různými funkcemi včetně partičky neuronů, jež se svými schopnostmi podobá kardiostimulátoru. Autoři studie dále pokračují v bádání a odkrývají detaily spolupráce mezi mozkem a srdcem, které by mohly v budoucnu pomoci najít nové terapeutické cíle pro léčbu srdečních poruch jako je třeba arytmie.

*

O schopnost srdečního svalu se regenerovat jsme ve školních lavicích neslyšeli moc pozitivních zpráv, ale začíná se ukazovat, že v určitých případech to srdce umí. Například po těžkém srdečním selhání, je-li srdce doplněno o podpůrnou srdeční pumpu (tzv. LVAD), se schopnost poškozeného srdce obnovit svou tkáň novými buňkami výrazně zvyšuje. A to více než 6x rychleji než u zdravého srdce. Mechanismus tohoto jevu je zatím neznámý a vědci pro to ani nemají žádnoKardiovaskulární nemoci: Dá se jim účinně předejít?u hypotézu. Což u nich samozřejmě vzbuzuje o to větší zvědavost… Faktem zůstává, že se možná otevírají nové možnosti pro pacienty se závažnými srdečními nemocemi, pro něž dosud jedinou možnou nadějí byla transplantace.

Navíc vědci testují novou genovou terapii schopnou poradit si s následky srdečního selhání. Na zvířecím modelu se jim pomocí jediné injekčně podané dávky léčiva podařilo zlepšit srdeční funkci o 30 %, zvýšit množství přečerpané krve srdcem a výrazně prodloužit přežití. Uvidíme, jak dopadnou klinické studie, snad se ukáže tato léčba efektivní i u lidí.

Praktické rady

Kardiovaskulární nemoci: Dá se jim účinně předejít? ~ Táňa Horynová

• Snižují triglyceridy, typ tuku ve vaší krvi.

• Snižují riziko rozvoje nepravidelného srdečního rytmu (arytmie).

• Zpomalují hromadění plaku, látky obsahující tuk, cholesterol a vápník, která zpevňuje a blokuje vaše tepny.

• Pomáhají mírně snížit váš krevní tlak.

• Snižují riziko náhlé srdeční příhody.

Co to je?

Jsou to omega-3 mastné kyseliny, u kterých vědci zdokumentovali tyto a další preventivní účinky. Nicméně má to jeden háček:

Musíte mít tu správnou hladinu. Přesněji váš omega-3 index by měl být nad 8%. Prof. William Harris tuto souvislost podrobně zdokumentoval již v roce 2008.

Omega-3 index měří množství EPA a DHA v buněčných membránách červených krvinek. Záleží na jídelníčku, fyzické aktivitě, zdravotním stavu i individuálním metabolismu. Nejde tedy přesně určit, kolik a jakou formu doplnění omega-3 mastných kyselin by člověk měl užívat, pokud si to nezměří.

To hlavní ale je, že prevence existuje, je přesně měřitelná a požadovanou hladinu každý dokáže docílit během několika měsíců.

Střípky poznámek

😖 “Neškrab si to! Rozdrbeš to a bude to horší!” toť památná věta, kterou si mnozí z nás pamatují z dětství a aplikují na svém vlastním potomstvu jako moudro předávané snad již po generace. Vědci se nyní vytasili s potvrzením, že je tomu skutečně tak: drbání to fakt zhoršuje, vyvolává další zánět, zhoršují se příznaky a zpomaluje se hojení. Tak proč je pro nás to škrábání tak neodolatelné? Zdá se, že škrábání zlepšuje obranu proti zlatému stafylokokovi - bakterii způsobující kožní infekce. Tento přínos však urputné škrábání víceméně eliminuje. Jinými slovy – nedrb si to!

*

🍄 Gameři, preppeři a fandové The Last of Us si pomalu začínají mnout ruce – zombie apokalypsa by mohla být konečně na obzoru! Možná jste si všimli v mainstreamu, možná vás to minulo: v Severním Irsku nám běhají po jeskyních pavoučí zombíci. Může za to houbička Gibellula attenboroughii pojmenovaná po moderátorovi a přírodovědci siru Davidu Attenboroughovi, která manipuluje s hostitelem a nutí jej k migraci s cílem rozšířit její spory.

*

🛏 Jak se vám ráno vstává? Vědci mrkli na otázku, zda je probouzení stresující - máme smůlu, věda říká, že není, tak se nemáme na co vykecat, když se nám z vyhřáté postele nechce. Hladina stresového hormonu kortizolu se ale vyplavuje, a to v hodinách před probuzením jako součást přípravy našeho těla na nadcházející den. Není to tedy v reakci na probuzení jako takové, jak se dříve myslelo. Naštěstí je zítra sobota, tak by s tou přípravou nemělo mít tělo takový stres…

*

🛁 Nakonec tu mám zprávu pro příznivce otužování a ledových radovánek. Světlo světa spatřil nejkomplexnější systematický přehled svého druhu zaměřený na účinky ponoření se do studené vody na zdraví. Analyzováno bylo celkem 11 studií a data získaná od 3177 lidí. Sečteno a podtrženo: ráchání se v mrazivé vodě zmírňuje stres, zlepšuje kvalitu života a kvalitu spánku. Efekty nejsou však dlouhodobé a vědci se chystají na další hlubší studie tohoto fenoménu. Nicméně výhody to prostě má. Tak tedy: Pojď mi hop!

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🔬 Konzultuji, učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému. Pro zájemce o proniknutí do záhad vývoje dětského imunitního systému jsem sepsala knihu Dítě pod Lupou.

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele.

🧭 Kreativní léčebna – pomáhám tvůrcům vymotat se ze slepých uliček a najít zpět cestu do kreativity, narovnávám složitosti v textech a pomáhám s obsahovým psaním.

📰 Tvůrcovské noviny a Tvůrcovské rádio – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

🦦 Nadační fond Tišina a Creació – spolutvořím vesnici a záchytnou síť pro ty, jež mají pocit, že padají a potřebují oporu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

Přeji vám krásný vstup do roku Dřevěného Hada (kdo slavíte po asijsku), případně krásné prožití Hromnic/Imbolcu (kdo slavíte po slovansku).

Terminologická vsuvka

Než se do toho ale pustíme, pojďme si posvítit na pojmologii. V prvé řadě si musíme vysvětlit jaký je rozdíl mezi označením “nádor” a “rakovina”. Že vám to přijde stejné? No. Není.

Jako rakovina se označují zhoubné (maligní) nádory představující vždy vážné ohrožení života. Jedná se o starý pojem sahající prý až do dob Hippokratových (tedy do nějakých cca 400 let před naším letopočtem). Ten měl popisovat nádor jako dlouhé výběžky podobné nohám raka.

Oproti tomu pojem nádor (tumor, neoplázie, novotvar) je obecný. Označuje masu abnormálně se množících buněk. Tato masa může být zhoubná (maligní), ale i nezhoubná (benigní). Nezhoubné nádory rostou pomalu, jsou jasně ohraničené, nešíří se dále po těle (např. lipom nebo myom) a většinou nejsou život ohrožující (záleží ale na tom, kde rostou a jestli neutlačují vitální orgány/nervy/tepny). Oproti tomu nádory zhoubné jsou invazivní, nekontrolovaně se šíří po těle, metastazují a dělají lékařům vrásky na čele rychlostí svého postupu a obtížností (až nemožností) léčby.

Tedy: ne každý nádor je rakovina, ale každá rakovina je nádor.

*

Jak nádor vzniká?

Co se musí v těle stát, aby padla veškerá regulační opatření a vznikl nádor? Inu, musí se toho stát opravdu hodně, protože těch ochranných mechanismů v sobě máme celou řádku. Někdy do nádorového bujení kecá genetická predispozice, ale ruku na srdce – za řadu problémů může náš životní styl, stravovací zlozvyky a mnohdy i nastavení hlavy (ano, i psychika má na vznik, případně léčbu, onkologického onemocnění vliv). A tak si svým kouřením, nedostatkem pohybu, popíjením půlnočního vína, životem ve znečištěném prostředí, pracovním stresem, nedostatkem spánku, vysoce zpracovaným jídlem a cukrovým raušem zaděláváme na věneček i s rakvičkou. K tomu všemu se časem přidá i náš věk, protože jak stárneme, tak se zvyšuje pravděpodobnost nahromadění další genetických mutací. Když vzniknou v oblasti DNA, kde se nacházejí geny regulátorů růstu a dělení buňky, je na problém zaděláno. Péčí o sebe sama si můžeme život nejen prodloužit, ale i zkvalitnit.

*

A jak ho můžeme léčit, když už tu je?

Rok od roku se protinádorový výzkum posouvá mílovými kroky a současné terapie jdou ve specializovaných centrech cestou personalizovaného přístupu – využívají genetické informace pacienta a tvoří mu léčbu na míru. Mezi základní léčebné postupy spadají:

• chirurgické odstranění nádorové masy, pokud se jedná o nádor lokalizovaný

• chemoterapie využívající látky ničící rychle se množící buňky v těle

• radioterapie, v níž se nádorová tkáň ozařuje za účelem poškození nádorových buněk a jejich zničení

• hormonální terapie u nádorů závislých na hormonech (např. nádor prsu či prostaty)

• cílená léčba jdoucí po konkrétních znacích specifických pro buňky určitých typů nádorů

• imunoterapie, která má za cíl aktivovat protinádorové funkce imunitního systému, jež jsou během nádorového onemocnění často utlumeny působením nádorových buněk

Většina současných postupů s sebou nese řadu vedlejších toxických účinků, které je třeba brát v úvahu při volbě terapie (spolu s charakterem nádoru a celkovým stavem pacienta).

*

Chcete-li hlouběji proniknout do nádorové problematiky, doporučuji článek “The Hallmarks of Cancer”, který byl na tomto poli přelomový a dočkal se dvou aktualizací v roce 2011 a 2022.

Nové terapeutické strategie

Co kdyby existovalo zařízení, které by dokázalo odhalit nádorové bujení během jedné jediné hodiny? Zdá se to jako sci-fi? Dlouho už nebude. Mnoho let se vědci pinoží s tvorbou maličkých zařízení na bázi biočipů, které by fungovaly jako přenosné diagnostické nástroje a nyní se jim podařilo vytvořit zařízení detekující buňky rakoviny tlustého střeva a prostaty za zlomek času, ceny a s mnohem větší citlivostí v porovnání s dostupnými běžnými metodami. Bylo vytvořeno se záměrem využívat jej hlavně ve venkovských oblastech a rozvojových zemích, kde je špatná (nebo žádná) dostupnost specializovaných pracovišť. V současné době plánují autoři studie vytvořit prototyp zařízení a spustit klinické studie, které by za pár let mohly pustit toto zařízení do praxe v případě, že se osvědčí.

*

Kolorektální karcinom se řadí mezi nejsmrtelnější a bohužel i nejčastější nádorové onemocnění na světě. Z toho důvodu je na něj upřen zkoumavý zrak vědecké komunity a vědci ze všech koutů světa usilovně pátrají po efektivní léčbě. Vědecký tým Čínské farmaceutické univerzity objevil a izoloval z houby Bipolaris victoriae S27 dosud neznámou třídu metabolitů (tzv. bipoterpridy), která dokáže ničit buňky výše zmíněné metly lidstva. Zároveň autoři studie identifikovali nový potenciální terapeutický cíl pro léčbu kolorektálního karcinomu.

*

O tom, že imunitní systém mužů a žen funguje drobátko odlišně, jsem tu už párkrát psala. A týká se to podle všeho i protinádorové imunity. Podle výsledků vědecké studie z loňského léta se ukazuje, že jeden z proteinů spojených s dobrou odpovědí pacientů na imunoterapii, je hojnější u žen a je u nich i lepším markerem odpovědi na imunoterapii. Dále pak autoři studie zjistili, že specifické imunitní buňky pronikají u žen do nádorů ve vysoce aktivované formě narozdíl od mužů, kteří mají v nádorech spíše imunitní buňky supresivního charakteru. Suma sumárum, protinádorová terapie možná dozná změn v podobě speciálních úprav pro každé pohlaví zvlášť.

*

Mezi nové možné terapeutické postupy patří i kombinovaná terapie sestávající se z fototerapie a chemoterapie. Vědci z MIT vytvořili drobné částice, které je možno vpravit přímo do nádoru bez potenciálních vedlejších dopadů na zdravou tkáň. Testování na myších prokázalo účinnost tohoto terapeutického postupu, teď už to “jen” vyzkoušet na lidech. Vědci doufají, že by se dal použít v případě rychle rostoucích nádorů případně nádorů v pokročilé fázi včetně metastáz.

Praktické rady

Prevence a léčba rakoviny: Vliv omega-6 a omega-3 ~ Táňa Horynová

“Poměr 2,5:1 snížil proliferaci rektálních buněk u pacientů s kolorektálním karcinomem, zatímco poměr 4:1 se stejným množstvím omega-3 PUFA neměl žádný účinek. Nižší poměr omega-6/omega-3 u žen s rakovinou prsu byl spojen se sníženým rizikem.” Tato slova jsem poprvé četla už v roce 2018.

V listopadu 2019 jsem si v práci o omega-3 indexu ze Státního zdravotního ústavu přečetla, že buňky rakoviny bez zánětu nemohou růst.

Píše se rok 2025 a PubMed je již plný vědeckých studií i meta-studií, ze kterých jednoznačně vyplývá, že:

• nízký poměr omega-6/omega-3 (AA/EPA) v těle utváří prostředí, kdy je šíření buněk rakoviny obtížnější;

• omega-3 fungují velmi efektivně jako podpora léčby rakoviny tím, že různými biochemickými cestami zefektivňují léčbu. Tato meta-analýza zkoumala mnoho desítek studií na lidech i zvířatech;

• dostatek omega-3 mastných kyselin ve výživě (resp. omega-3 index nad 8 %) je efektivním nástrojem prevence metastáz a rakoviny.

Podtrženo sečteno: jsme to, co jíme. A jelikož jíme každý den a obvykle víckrát denně, můžeme pomocí stravy a doplňků tělu pomáhat nebo ubližovat. Dělat mu to lehčí nebo složitější.

Měření omega-3 indexu představuje tedy efektivní cestu, jak si svou výživu hlídat a tělu pomáhat, aby případný boj s exponenciálním nárůstem nepřátelských buněk mohlo snáze včas rozpoznat a zabránit větším škodám.

Střípky poznámek

☕️ Pijete kávu? A kdy? Vypadá to, že je ranní popíjení tohoto nápoje barvy půlnoční černi pro zdraví (a srdce především) přínosnější než její celodenní nasávání. Ranní kafaři si snižují riziko kardiovaskulárních nemocí a předčasného úmrtí v porovnání s celodenními pijáky a lidmi kávě neholdujícími, pokud za ráno vypijí dva a více šálků kávy (jeden šálek nestačí). Není tedy důležité jen zda a kolik kávy pijete, ale také KDY ji pijete. Zatím nevím proč tomu tak je, ale pravděpodobně se to vztahuje k cirkadiánním rytmům, které může odpolední a večerní pití kávy narušit. Káva by prý mohla potlačovat hormon melatonin dležitý pro správně fungující spánkové cykly. Výzkumy dále pokračují.

*

🤔 Život a jeho prožívání se skládá z množství větších či menších rozhodnutí, která za den uděláme. Vědci se teď dopídili dalšího dílku obrázku, jak se mozek rozhoduje – alespoň ten zvířecí. Klíčovou roli při filtrování smyslových informací (zvuky, pachy atp.) mají elektrické synapse v mozku. Vylaďují je a umožňují zvířatům rozhodovat se v závislosti na kontextu. Uvidíme, čeho dalšího se autoři této studie dopátrají v budoucnu.

*

👥 Jak to máte s potkávačkami? Jste spíše osamělí medvědi bručící ve svých jeskyních nebo ukecaní společenští svišti? Ať už se identifikujeme jako introverti nebo extroverti, jsme především lidé a člověk tvor tlupový. Čím dál víc studií ukazuje, jak je pro nás společenský kontakt důležitý nejen z hlediska psychiky, ale i imunity. Setkávání s přáteli a rodinou (pokud se tedy nejedná o Roseovi) nám snižuje riziko vzniku kardiovaskulárních nemocí, mrtvice, cukrovky 2. typu a zmenšuje náchylnost k infekcím (čím více patogenů potkáme, tím více si imunitu trénujeme a nemusíme pak skončit s horečkami v pelechu). Podle výsledků spojených sil anglických a čínských vědeckých týmů se ukazuje, že sociálně izolovaní a/nebo osamělí lidé mají v krvi zvýšené množství proteinů spojených se zánětem, virovými infekcemi, srdečními chorobami, inzulinovou rezistencí, aterosklerózou, rakovinou, předčasným úmrtím a tak dále. Některé z těchto proteinů se dají využít pro prevenci, diagnostiku a prognózu vzniku mnohých onemocnění a jsou tedy předmětem dalšího bádání.

*

💔 To, že jsou lidé, kteří v dětství čelili špatnému zacházení (od zanedbávání přes citové, fyzické po sexuální násilí), v dospělosti ohroženi větším rizikem opětovného špatného zacházení ze strany svého partnera, se ví už delší dobu. Nová studie uvádí až 3x větší pravděpodobnost násilí ze strany partnera u lidí ve věku 21 let, kteří neměli v dětství na růžích ustláno. Co se ale dosud nevědělo je, že tato pravděpodobnost se s věkem dále zvyšuje a ve 26 letech je riziko až 4x větší. Otázkou zůstává, proč tomu tak je, a vědci se nadále pídí po odpovědi.

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🔬 Konzultuji, učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému. Pro zájemce o proniknutí do záhad vývoje dětského imunitního systému jsem sepsala knihu Dítě pod Lupou.

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele.

🧭 Kreativní léčebna – pomáhám tvůrcům vymotat se ze slepých uliček a najít zpět cestu do kreativity, narovnávám složitosti v textech a pomáhám s obsahovým psaním.

📰 Tvůrcovské noviny a Tvůrcovské rádio – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

🦦 Nadační fond Tišina a Creació – spolutvořím vesnici a záchytnou síť pro ty, jež mají pocit, že padají a potřebují oporu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

konec roku se v naší domácnosti nese v duchu zpomalení a tak jsem si dovolila nenořit se toliko do bádání nad studiemi, ale spíše jsem zabořila nos do pohádkové, beletristické a místy až brakové literatury. V mezičase jsem vám vylovila to nejzajímavější, co na mne vykouklo v prosinci z vědeckých novin, ale tradiční velkou rešerši dnes nepřináším. Informací jsme si letos užili až až, tak si dopřejme trochu toho informačního detoxu – pro zdraví je to jednou za čas to nejlepší, co můžeme udělat.

Ať už závěr roku trávíte jakkoli, přeji vám, abyste se do nového roku probudili se všemi prsty, v objetí své drahé polovičky nebo alespoň hezky vyhřáté peřiny (a nikoli záchodové mísy), šťastní (že jste rok 2024 přežili) a plni chuti do života. Dovolím si zde citovat závěr jedné mé oblíbené divadelní hry. A s tím vám přeji mnoho úspěchů a radosti v roce 2025.

Těším se v lednu na přečtenou a děkuji, že má psaní čtete.

Vaše Bára

Střípky poznámek

😱 Znáte průpovídku “To, že jsem paranoidní ještě neznamená, že po mně nejdou!”? Narazila jsem na ni před mnoha a mnoha lety a od té doby se stabilně usídlila v mém slovníku (obzvláště ráda ji používám při komunikaci s účetní). Příčinami paranoidního chování se zabývali vědci na Yaleově univerzitě a kupodivu je dali do souvislosti s problémy se zrakem. Z jejich výzkumu zatím nevykrystalizoval konkrétní terapeutický přístup, nicméně se autoři studie zamýšlejí nad tím, zda se například schizofrenie a jí podobné psychické poruchy nerozvíjí díky chybám ve vizuálním vnímání světa. Hodlají se blíže podívat na to, zda by se dal vyvinout oční test využitelný pro screening a stanovení míry rizika vzniku psychózy u lidí.

*

📹  S paranoiou se pojí i další studie, která mi přišla nedávno do ruky. Pojednává o reakcích lidí na vědomí toho, že jsou sledováni. Suma sumárum – nelíbí se jim to a má to vliv na jejich chování. Mění se způsob, jakým lidský mozek zpracovává informace. Sledují-li nás kamery, mimovolně se dostáváme do zvýšené ostražitosti a rychleji detekujeme potenciální hrozby v našem okolí. A to i přesto, že vědomě účastníci studie uváděli jen nepatrné obavy z toho, že jsou sledováni. S tímto citlivějším vnímáním obličejů a sledováním okolí se setkáváme u různých psychóz, včetně zmiňované paranoi. Autoři studie vyslovili obavu nad škodlivostí všudypřítomných kamerových systémů a sledování našich existencí internetovým Velkým bratrem na naše psychické zdraví a chtějí se zabývat touto problematikou více do hloubky.

*

⏰ Trpělivost růže přináší. Kdo si počká, ten se dočká. A tak dále. O trpělivosti a jejích nesporných výhodách existuje celá šňůra rčení a citátů. Ale málokoho zřejmě nepadne, že spíše než ctnost je to prostě a jednoduše záchovný mechanismus vyrovnání se s nastalou situací. Regulace emocí, která nám pomáhá vyrovnat se s frustrací plynoucí z nenadálého či nespravedlivého zdržení (od nečekané dopravní zácpy po nekonečnou pracovní schůzku). Míra netrpělivosti roste, pokud nám jde o hodně (např. za pět minut zavírá družina a družinářka je reinkarnací bachaře Serjoži ze Sibiře), čekání je opravdu nepříjemné (stojíte v šatičkách uprostřed podnapilých fotbalových fanoušků a pepřák zůstal doma v druhé kabelce) nebo když za zdržení může konkrétní osoba (když on se pan šéf tak strašně rád poslouchá…). Testování na lidech ukázalo, že se sice při řešení frustrujících zdržení cítí netrpěliví všichni, ale ne všichni stejně. Účastníci studie, kteří byli emočně stabilnější, byli empatičtější a působili na okolí příjemnějším dojmem lépe zvládali seberegulaci a ukočírovali netrpělivost do trpělivějších vod. Mezi zvládání podobných vypjatých situací patří například praxe hlubokého dýchání či snaha vidět pozitivní stránku vzniklé situace, nicméně vědci nadále bádají a snaží se identifikovat další cesty, jak pomoci lidem zvládat stresové situace a stát se trpělivějšími.

*

🪑 Politika nám kecá i do výběru čokošky. Nevěříte? Je tomu tak! Byť sebeneutrálnější výrobek, jakmile je spojen s lidmi s pro nás nevhodnými politickými názory, dáváme od něj ruce pryč. O to rychleji, pokud nás u daného výrobku někdo vidí. Dovolím si zde neudělat žádný politický vtípek – studie říkají, že by to nemuselo dopadnout dobře. (Už vás je přes 700, přece si pod sebou nepodřežu větev, no ne?)

*

💧 Co voda? Pijete? Pijte. Podle všeho je dostatečné pití vody nápomocné při hubnutí, prevenci migrén či ledvinových kamenů, kontrole cukrovky a hladiny glukózy v krvi, nízkém tlaku či infekcích močových cest. Zas to ale moc nepřehánějte, rybník vypít nemusíte. Osm šálků stačí, drahoušku.

PS: stojí za to se porozhlédnout po kvalitním filtru na vodu. Pitná voda očividně obsahuje i ne zrovna přátelské látky – ačkoli je vědci ještě plně neusvědčili z toxických zločinů. Jak se říká, cesta do Pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. V případě přidávání látek udržujících pitnou vodu bez bakteriálních osadníků to jak se zdá platí dvojnásob.

*

💸 Do diskuze “Hotovost versus digitální platby” nám přibyla další studie hrající ve prospěch hotovosti a nabádající k tomu, aby ji lidé nepřestávali používat. Po bok autorů různých dystopických románů (mávám Margaret!) se postupně přidávají vědci z různých koutů světa, kteří poukazují na hluboký psychologický význam fyzické hotovosti. Digitální platby nám zkreslují povědomí o našich výdajích, vedou mnohdy k nesmyslným impulzivním nákupům (nota bene, když nám na naši emocionální strunu hrají propracované marketingové kampaně vycházející z nejnovějších poznatků neurobehaviorálních studií, takže nám vlastně ani nedávají na výběr, protože obcházejí naši svobodnou vůli a jdou přes nevědomé vzorce chování) a při výpadku virtuálních systémů je člověk bez hotovosti člověkem bez prostředků, protože je má na virtuálním účtě. V porovnání s bezhotovostní platbou je loučení se s fyzickou hotovostí spojeno s výraznějšími pocity ztráty a více si promýšlíme to, jak se svými penězi (a životem) nakládáme.

*

🍝 Nejtenčí špagety na světě jsou asi 200x tenčí než lidský vlas. Akorát nebyly vytvořeny pro konzumaci, nýbrž pro použití v medicíně a průmyslu. Zní to divně, že? Tak si to pojďme narovnat. Poslední léta se svět techniky zaměřuje mimojiné na výrobu extrémně tenkých nanovláken a nanovlákna vyrobená z mouky mají prý potenciál např. pro výrobu obvazového materiálu (díky své poréznosti pomáhají tyto obvazy urychlovat hojení ran). Vědci zkoumají další možnosti využití těchto nanošpaget včetně jejich schopnosti rozpadat se v těle, interagovat s buňkami a možnosti vyrábět je ve větším množství. Na talíř je ale asi nedostanete – rozvařily by se už při pohledu na vroucí vodu.

*

🔬 Ve Finsku si vzali vědci pod drobnohled teorii spojující nízkou hladinu vitaminu D v krvi s vyšším rizikem rozvoje diabetu 2. typu. V rámci šesti let bádání došli k závěru, že u lidí s prediabetem má užívání vyšších dávek vitaminu D než je doporučená denní dávka smysl a skutečně dochází ke snížení rizika vzniku diabetu 2. typu. Toto se ovšem nepotvrdilo u lidí bez prediabetu a s normální hladinou vitaminu D v krvi. Zda má vyšší příjem vitaminu D u lidí bez prediabetu, ale s nízkou hladinou tohoto vitaminu v krvi, nějaký vliv na riziko vzniku diabetu se zatím neví, bádání pokračují dále.

*

🧫 Jedním z dopadů chronického únavového syndromu je podle nejnovějších vědeckých výsledků vyčerpání skupiny imunitních buněk starající se o přímé zabíjení patogenů. K podobnému stavu dochází např. i u některých onkologických pacientů, u nichž je zevrubně prozkoumán. Autoři studie pídící se po léčbě chronické únavy se nyní zaměřili na možnosti využití léků užívaných během protinádorových terapií. Je ovšem otázkou, zda navrácení vyčerpaných imunitních buněk do radostné aktivity pacientům trpícím chronickou únavou pomůže či nikoli.

*

💊 Světlo světa spatřila vědecká studie zkoumající zdravotní dopady sedmi různých hormonálních léčebných postupů užívaných pro řešení příznaků provázejících menopauzu. Jedná se dosud o největší studii na toto téma a výsledky poněkud nepřekvapivě říkají, že se rizika liší v závislosti na léčbě. Nicméně riziko infarktu, mrtvice, krevních sraženin včetně hluboké žilní trombózy, se pojí s řadou zkoumaných léků. Jeden z nich např. v USA aninebyl schválen k použití a vědci na základě výsledků této studie doufají, že bude v brzku stažen z léčebné praxe i v Evropě. Na druhou stranu alternativní postupy jako je třeba použití hormonálních náplastí se pojí s mnohem menšími riziky kardiovaskulárních problémů. Autoři studie se nyní zabývají vývojem přístupů, které by pomohly zjistit u žen riziko konkrétních onemocnění spojených s hormonální léčbou při menopauze.

*

🦴 Používání kostních štěpů je ošemetná záležitost spojená s řadou problémů od nedostatečných zdrojů, infekcí až po problémy spojené s etikou. Svítá nám ale na lepší časy, protože světlo světa spatřil materiál, který svým charakterem napodobuje porézní strukturu a chemické složení kosti, dokonale splývá s lidskou kostí, urychluje hojení a není nijak extra drahý. Teď už jen zbývá najít někoho, kdo se ujme zavedení této nové technologie do praxe. Držme pěsti ať je to co nejdříve.

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🔬 Konzultuji, učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému. Pro zájemce o proniknutí do záhad vývoje dětského imunitního systému jsem sepsala knihu Dítě pod Lupou.

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele.

🧭 Kreativní léčebna – pomáhám tvůrcům vymotat se ze slepých uliček a najít zpět cestu do kreativity, narovnávám složitosti v textech a pomáhám s obsahovým psaním.

📰 Tvůrcovské noviny a Tvůrcovské rádio – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

🦦 Nadační fond Tišina a Creació – spolutvořím vesnici a záchytnou síť pro ty, jež mají pocit, že padají a potřebují oporu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

Imunita a stárnutí

Stárnutí provází nejen změny na našich vnějších rysech, ale stárnou nám i vnitřní struktury včetně imunitního systému. Jeden z klíčových imunitních orgánů starající se o výchovu části našich imunitních buněk (tzv. brzlík/thymus) se s postupem věku stále zmenšuje až ztratí svou funkci prakticky úplně. Tak dlouho si s tím vědci lámali hlavu, až odhalili buňky, které celý proces řídí. Díky tomuto objevu by se mohl nalézt způsob, jak funkce brzlíku obnovit a zabránit jeho zmenšování. Tím by se zároveň předešlo i slábnutí naší imunity s věkem a riziku infekcí a nemocí spojených s poruchami imunity (včetně rakoviny) ve stáří.

Co dalšího ještě dokáže udržet imunitní systém mladý? Vyrovnaný poměr mezi buňkami tzv. vrozené (evolučně starší, první obranná linie) a adaptivní (evolučně mladší, speciální jednotky) imunity. Ukazuje se, že jak stárneme, tak se rovnováha vychyluje ve prospěch buněk vrozené imunity, jsme více ohroženi nemocemi jako jsou myeloidní leukémie či imunodeficience a zkracuje se nám délka života. Vědci ale našli skupinu kmenových buněk, které mají v této nerovnováze prsty. A když tohle vědí, tak s tím můžou i něco udělat.

O chronické bolesti

Chronická bolest je pro současnou medicínu dosti bolavá. Léčebné postupy, které jsou k dispozici, jsou buď tak toxické, že se musí zavádět léčiva přímo do mozkomíšního moku, nebo jsou málo účinné, případně jsou sice účinné, ale vyvolávají vznik závislosti. Pochopení příčin chronické bolesti se tak stalo alfou a omegou řady vědeckých laboratoří, které se předhánějí v tom vybádat konečně řešení na tuhle zapeklitou otázku.

Jako potenciální nové cíle pro léky proti bolesti identifikovali vědci dva iontové kanály zprostředkovávající přecitlivělost na bolest. Jedním z nich je iontový kanál spojený s přenosem pocitu doteku do mozku. Druhým je speciální místo na vápníkovém kanálu, který dolaďuje sílu bolestivých signálů. Ty se šíří nervovým systémem jako elektrické vzruchy a pro vývoj terapeutických postupů je nutné pochopit mechanismy celého procesu.

Proč v oběžníku o imunitě píšu o bolesti, ptáte se? Protože s imunitou úzce souvisí a ovlivňuje její funkce. A taky proto, že jedna studie zaměřená na léčbu pacientů s chronickou bolestí ukazuje na to, o čem se (ne)mluví v kuloárech jich nějaký pátek: komunikace lékaře s pacientem zásadně ovlivňuje léčbu a její výsledky.

Konzultace vedená ideálně ve stejné úrovni očí (např. v sedě vedle lůžka pacienta) a za účelem srozumitelně a empaticky vysvětlit pacientovi, co vše se děje a proč, vede ke zmírnění negativních pocitů, nejistoty a úzkosti pacientů, podporuje pocit naděje a přesvědčení o účinnosti léčby. Zároveň je však důležitá i komunikace od pacienta k lékaři, kdy je třeba přesně popsat příznaky spolu s projevením pochopení všeho, co mu bylo lékařem vysvětleno. Upřímná empatická komunikace naplněná jasnými otázkami a jasnými odpověďmi vede k nastavení důvěry mezi pacientem a lékařem a pozitivní vzájemné spolupráci při léčbě. (Bohužel mi místní psací editor neumožňuje tu větu dvakrát podtrhnout a vyšvihnout kapitálkami, ale aspoň si toto formátování prosím představte.)

Letem světem nemocemi

• Vědci vytvářejí hydrogelový implantát, který by měl pomoci předcházet vzniku endometriózy. Mimoto bude prý fungovat i jako antikoncepční prostředech (ve zkrace: hydrogel ucpe vejcovody a spermie budou mít po srandě, stejně jako buňky endometria toužící po cestování).

• Příčina systémového lupusu objevena! Stojí za ním několik buněčných defektů podporujících vznik patologické imunitní reakce. Jejich oprava by mohla pomoci zvrátit průběh nemoci a léčba by se mohla obejít bez závažných vedlejších účinků spojených se současnými terapiemi.

• Že bychom byli na stopě léčby HIV? Možná. Vědcům se podařilo v průlomové studii vyvinout částici viru podobnou HIV (tzv. HIV Rev-dependentní lentivirální vektor), která by mohla ukončit potřebu celoživotního užívání léků. Měla by být totiž schopna cíleně likvidovat či inaktivovat rezervoáry viru HIV v těle pacientů. Zatím se vše testovalo jen na zvířatech a vědce čeká ještě pár let bádání. Dosud jim to prý zabralo nějakých 20 let. Ale vzdát se nehodlají, naopak.

• Znáte mužskou smrtelnou nemoc na 7? A víte, že náš imunitní systém zásadně ovlivňují pohlavní hormony a tenhle nejapný vtípek je vůči pánskému osazenstvu dosti podpásový? Muži a ženy jsou nemocemi postiženi odlišně. Muži jsou např. náchylnější na virové infekce, ženy zase tahají za kratší konec provazu, když dojde na autoimunity. Švédská studie mapující terapie transsexuálů poprvé ukazuje, jaké aspekty našeho imunitního systému jsou pohlavními hormony regulovány a jaký vliv to má na naše zdraví.

Střípky poznámek

⌚️ Hlasové záznamníky umístěné na zápěstí starších osob mohou pomoci účinněji zaznamenat okolnosti ztráty rovnováhy a následného pádu, a tím pomoci k lepší diagnostice a prevenci podobných událostí. Jak víme, tak pády u seniorů s sebou nesou mnohdy neblahé následky. Vědci se tak zaměřili na to, jak se dopídit k jejich příčinám. Naneštěstí paměť ve stáří neslouží nejlíp a když se pacienta, který už je v podzimu svého života zeptáte, co se před několika hodinami, než se vám do ordinace dostal, přesně stalo, tak si toho vybaví pramálo. Nutno podotknout, že i mladší ročníky v tom stresu z nehody vytrousí z hlavy spoustu pro lékaře užitečných informací. Studie byla maličká, ale její autoři plánují rozšíření výzkumu nejen co do počtu účastníků, ale i co do sledovaných parametrů a laboratorních postupů. Cílem je vyvinutí metody odhalující včas seniory ohrožené ztrátou rovnováhy.

*

🤯  Nuda a stres. Jak spolu souvisí? U vysoce impulzivních jedinců nuda vede ke stresu, uvolnění většího množství stresového hormonu kortizolu a následně ke zkratovému chování a unáhleným rozhodnutím. Vědci tak přišli na to, proč někteří lidé považují nudu za více stresující než ostatní. A dodali další dílek do skládačky léčebných metod zaměřených na snížení stresu a zlepšení duševního zdraví. Impulzivita se totiž pojí s řadou nemocí včetně ADHD či hraniční poruchy osobnosti. Lidé trpící zvýšenou impulzivitou mají podle všeho větší sklon k závislostem a vyhledávání stimulací, které by je z nudy (tedy pro ně vysoce stresové situace) vyvedly. V plánu je rozšířená studie s více účastníky.

*

🧫 Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se ze sliznic dostávají staré a umírající buňky pryč bez toho, aby do vzniklé díry vlítl nějaký patogen? Vědci taky. Podle výsledků japonské studie sousední buňky umírající buňku vyšoupnou ven z povrchové vrstvy (epitelu), rychle se spojí a uvolněné místo uzavřou a pečlivě utěsní. Celý tento mechanismus je zprostředkovaný vápníkem, který je pro správnou likvidaci budoucích buněčných nebožtíků nezbytný. Díky všem těmto informacím můžeme doufat v posun bádání věnujících se např. atopické dermatitidě a zánětům střevní sliznice.

*

🪑 Jste mladí a vitální, každý den si dáte svižnou procházku do práce/z práce a pěstujete zdravou stravu? A myslíte si, že tím vykoupíte negativa sezení 8 hodin denně? Tak vás/nás zklamu. Je to marný. I tak se nám zvyšuje riziko kardiovaskulárních a metabolických nemocí a šupem si zrychlujeme stárnutí. Lidské tělo není stavěno na tolik prosezených hodin. Čím víc sedíme, tím víc stárneme a chřadneme. Mírná tělesná aktivita nás nespasí. Chce to se intenzivněji hýbat, nesedět pořád v jednom kuse, dělat si přestávky nebo třeba při práci chodit. Líbila se mi poznámka autora studie doporučující, abychom dělali denně něco, u čeho se aspoň 30 minut zadýcháme. Tak si myslím, že se zde nabízí přímo geniální kombinované řešení pro současnou neutěšenou zdravotně-demografickou problematiku naší republiky...

*

💡 Když už jsem zmiňovala to stárnutí, tak vám zde přihodím ještě jednu studii poukazující na noční svícení a denní přítmí. Provozujete? To neděláte dobře s těma sirkama, milí Jaromíři. Lidé vystavení během noci vysoké míře světla mají prý o 21-34 % větší šanci, že jim život zhasne dřív než by měl. Oproti tomu lidé osvícení vysokou mírou světla přes den si riziko předčasného zmateného výletu do Pelhřimova snižují zhruba o 17-34 %. Naše tělesná schránka má vnitřní hodinky, které na rozmary našich na výkon vyučených mozků z vysoka kašlou. Chceme-li si udržet zdravá těla a dožít se vysokého věku bez zdravotních omezení, bylo by fajn nechat tmu tmou a přes den si pustit slunce do života. V kombinaci s nějakým tím běháním nebo třeba svištěním na bicyklu je to značka ideál. Lidi mají pořád tendenci hledat recepty na nesmrtelnost a přitom si pod sebou se zápalem sobě vlastním vesele řežou větev.

PS: a změny času nám taky nedělají dobře (nejen) na cirkadiánní hodinky. Krom toho, že jsme při přechodu ze zimního času na letní dost vzteklí, nás trudomyslnost vede i k nezdravému chování. Ať už se jedná o jídlo nebo třeba o pohyb. Sebráním hodiny spánku po ránu nám totiž vládci změny času přivodí větší únavu a tím pádem i menší chuť se cárat někam do fitka za sportem. Přechod z letního času na zimní nám tohle ale nedělá. Jak se říká: chytrému napověz. V tomto případě mám však dojem, že nepomůže ani silné trknutí, protože delší světlo večer prý zvyšuje obchodníkům tržby a o ty jde přece především…

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🔬 Pro zájemce o proniknutí do záhad vývoje dětského imunitního systému jsem sepsala knihu a stejnojmenný kurz Dítě pod Lupou.

🌏 Světy v nás – učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele

🧭 Kreativní léčebna – pomáhám tvůrcům vymotat se ze slepých uliček a najít zpět cestu do kreativity, narovnávám složitosti v textech a pomáhám s obsahovým psaním

📰 Tvůrcovské noviny a Tvůrcovské rádio – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

🦦 Nadační fond Tišina a Creació – spolutvořím vesnici a záchytnou síť pro ty, jež mají pocit, že padají a potřebují oporu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

V prvé řadě je na místě říct, že ne vše, co je publikováno ve vědeckých časopisech, jsou vědecké studie, a ne všechny články z vědeckých časopisů jsou recenzovány. Podobně jako v klasických novinách a časopisech se i v jejich vědeckých variantách můžete setkat s úvodníky, komentáři, glosami či se zprávami z vědeckého dění.

Samotné vědecké studie se mezi sebou liší přístupem autorů, jejich cíly, velikostí, použitou metodikou i publikační platformou. Vedle originálních původních studií přinášejících nové vědecké poznatky existují velké souborné studie a systematické přehledy beroucí si pod drobnohled již publikované studie a shrnující pokroky v daném tématu. Meta-analýzy předkládají čtenářům hloubkovou statistickou analýzu výzkumných dat z různých vědeckých prací. Vedle toho stojí případové studie, komentáře a tak dále. Takový malý spletitý svět vědeckých písmenek. Jde vám z toho hlava kolem? Pokusím se vám to rozplést a vysvětlit.

Mezi vědecké texty, se kterými se můžete setkat, patří:

Research article (original article, research article, article) / Vědecký článek (původní článek, výzkumný článek, nebo jen článek)

Představuje základní vědecký výzkumný článek s charakteristickou strukturou — tedy názvem, soupisem autorů (posledním autorem bývá šéf výzkumného týmu, první autor je pak ten, který na dané studii málem vypustil duši a každé ráno klečel pod svatou laboratorní zkumavkou a modlil se za dobré výsledky) a jejich pracovišť, abstraktem, úvodním shrnutím, použitými materiály a metodikami, popsanými výsledky, diskuzí a literárními zdroji. 

V abstraktu najdete strohé shrnutí studie, proč byla dělána a na co se v ní přišlo. Úvod vás provede náhledem do studované problematiky. Materiály a metodiky vám pak řeknou, co a jak vědci ke studii použili. Ve výsledcích pak vidíte detailní grafy a data, jež byla získána během bádání. V diskuzi jsou tyto údaje srovnány s dosavadním chápáním studované problematiky. Vše nakonec korunuje štrůdl literárních zdrojů, z nichž autoři studie vycházeli. 

Popsaná struktura se může časopis od časopisu mírně lišit — například někde je spojována kapitola diskuze s kapitolou výsledků. Mnohdy jsou před literaturou uváděny ještě prohlášení týkající se střetu zájmů autorů (většinou žádný není, ale čas od času autoři spolupracují nejen se základním výzkumným centrem, ale i s komerčními subjekty), případně poděkování (třeba laborantům, kteří se sice podíleli na pracích, ale nebyli uvedeni mezi vědci v úvodní části článku).

Výsledky prezentované v tomto druhu vědeckého psaní jsou recenzované a zbrusu nové. Mohou odhalovat nový dílek skládačky složitější problematiky nebo potvrzovat předchozí objevy a rozšiřovat je. Příkladem je například tato studie.

Vedle Vědeckých článků se mohou v odobrném časopise vyskytnout i tzv. Perspectives (Perspektivy). Mnohdy jsou psány přímo na přání časopisu a autor (někdy i více autorů) v nich shrnuje jednu nebo skupinu nedávno publikovaných studií, vysvětluje jejich význam a souvislosti z nich plynoucí. Sám je odborníkem na vysvětlovanou problematiku, ale nepodílel se na komentovaných výzkumech. Příklad najdete třeba tady.

*

Review (review article) / Přehledový článek

Jedná se o ucelené komplexní shrnutí výzkumů týkajících se konkrétního tématu v určitém časovém období. Může vycházet až z několika desítek původních studií zpracovaných odborníky v daném oboru, kteří nejen, že shrnují aktuální stav, ale poskytují i hodnotný pohled na budoucí vývoj tématu. Tento typ studií je cenným materiálem pro nejen pro vědce, ale i pro vědecké novináře a popularizátory vědy, jelikož jim poskytuje jakýsi maják, jímž se mohou řídit a kolem nějž mohou kormidlovat při zjišťování současného stavu bádání. 

Vypracování přehledových článků je obvykle zadáváno samotným časopisem, který oslovuje odborníky s nabídkou jejich sepsání. Struktura přehledového článku většinou obsahuje základní shrnutí existujících studií, analýzu metod a výsledků, a návrhy, kam se bude budoucí výzkum ubírat. Na příklad se můžete podívat třeba tady. 

*

Opinion / Názor

Text, v němž jeho autor vyjadřuje svůj názor a pohled na vědecké teorie a hypotézy. Je založen na autorově odbornosti a zkušenostech. Obsahuje střízlivou konstruktivní kritiku podloženou argumenty z literární zdrojů a vybízí k otevření diskuze týkající se určitého tématu. Autorem může být jeden člověk nebo i vícero lidí. Rozsah takových textů nebývá dlouhý, obsahují jen nadpis, autora, krátký abstrakt, text maximálně do 2500 slov a literární zdroje.

Mezi příklady názorových článků patří: 

• Commentary / Komentář

  • Názorový článek vybízející k diskuzi týkající se nejen vědeckých témat, ale i otázek politických, etických nebo i sociálních. Obsahuje návrh řešení diskutovaného problému. Příklad najdete třeba tady.

• Letters (short reports, letters, correspondence, brief communications etc.)

  • Jinak též krátké zprávy, dopisy, korespondence či stručná sdělení. Zahrnují stručné komentáře k různým tématům. Mohou obsahovat informace, které pomohou dalším vědcům. Případně mohou komentovat a odkazovat na původní studie a jejich omezení nutná k revizi. Tyto texty mnohdy nebývají recenzované, případně není jejich recenze tak důkladná, jako je tomu třeba u původních vědeckých prací. Příkladem “Dopisu” je třeba toto.

***

Další texty, se kterými se můžete v odborných časopisech setkat

News / Zprávy — publicistické články a zprávy, případně průzkumy, psané vědeckými novináři na žádost časopisu.

Methods (Protocols) / Metodiky (Protokoly) — články vysvětlující nové laboratorní a experimentální postupy či protokoly.

Recenze knih — občas se ve vědeckých časopisech vyskytnou i recenze na knihy s odbornou tematikou. 

Editorials / Redakční články — článek, v němž časopis či jeho editor vyjadřuje stanovisko k určitému vědeckému, společenskému či politickému tématu; bývá v úvodu časopisu.

Příklady odborných publikací a sdělení vyskytujících se mimo vědecké časopisy

Preprint 

Preprint je předběžná verze vědeckého článku, která neprošla recenzním řízením a není zveřejněna v recenzovaném vědeckém časopise. Může být nahrána s několika málo úpravami na vybrané platformy a sdílena s ostatními vědci jako návrh výzkumného článku dostupný zdarma. Není považován za plnohodnotnou publikaci, některé časopisy nepřijímají články, které byly sdíleny jako preprinty. 

*

Thesis / Odborná práce

Odborná práce vypracovaná studentem s cílem získat akademický titul. Práce má svá specifika odvíjející se od stupně studia a oboru, který je studentem studován. Po sepsání pod odborným vedením školitele je práce poskytnuta oponentovi k okomentování a posléze musí být obhájena před odbornou komisí.

Tyto práce mohou být základem vědeckého článku v budoucnu, jedná-li se např. o odbornou práci vypracovanou magisterským studentem. V případě doktorského studia jsou naopak již minimálně s jedním publikovaným článkem spojeny. 

*

Communication at a conference / Sdělení na konferenci 

Jednou z povinností držitelů vědeckých grantů je i vzájemné “družení se” v rámci konferencí a kongresů, kde si předávají získané poznatky buď formou odborných přednášek, nebo prezentací výsledků prostřednictvím tzv. posterů. Jsou to zkrácená vědecká sdělení týkající se ať již publikovaných informací, tak článků právě procházejících recenzním řízením, nebo i výsledků právě probíhajících a ještě nepublikovaných studií. 

Typy vědeckých studií

Existují různé přístupy, jak se na zkoumanou problematiku podívat. Patří mezi ně například:

Experimental study / Experimentální studie

Vědecké týmy v nich nějakým způsobem manipulují se zkoumanými faktory, aby je mohly studovat. Např. vystavení vybraných rostlin různým barvám světelného spektra a monitorování, jak pracují jejich buňky a metabolismus. Experimenty mohou probíhat: 

• in vitro — v umělých laboratorních podmínkách mimo živý model (většinou na buňkách umístěných do speciálních laboratorních nádob a podmínek);

• in vivo — v přirozených podmínkách v živém organismu (rostlinném, zvířecím nebo lidském);

• in situ — studium biologických dějů na místě, kde došlo k jejich vzniku/objevu, případně v živém organismu na místě, kde probíhají;

• in silico — studium nějakého jevu za využití počítačových simulací a modelů;

• ex vivo — studované tkáně jsou odebrané z živého organismu a zkoumané v laboratorním prostředí s co možná nejmenšími změnami oproti přirozenému prostředí;

• ex vitro — fáze laboratorních experimentů, které byly přeneseny mimo laboratorní podmínky (např. pěstování rostlin ve zkumavce a posléze jejich zasazení do hlíny ve skleníku).

*

Observational study / Pozorovací studie

Vědecké týmy během nich nemanipulují se zkoumaným faktorem, ale pouze měří a sledují jevy, které je zajímají v rámci jednotlivců nebo populací. Sbíraná data od účastníků studie jsou pak shromažďována po stanovenou dobu a následně statisticky vyhodnocena. Většinou taková studie obsahuje kontrolní skupinu (např. zdraví lidé), skupinu zatíženou nějakým faktorem (např. onkologičtí pacienti, obézní lidé, lidé s neurodegenerativním onemocněním) a skupinu ohroženou daným faktorem (lidi s predispozicí k onemocnění). V rámci studie se pak sleduje vývoj sledovaného faktoru. V případě pozorování vývoje onemocnění mohou observační studie pomoci více porozumět jejich vzniku, faktorům, jež na ně mají vliv (ať už pozitivní, nebo negativní), vývoji nemocí u různých generací a tak dále. Takové studie mnohdy trvají i několik desítek let. 

*

Case study / Případová studie

Tento typ studií je nejčastěji využíván ve společenských vědách nebo medicíně. Zaměřuje se na detailní rozbor jednoho konkrétního případu. V klinické praxi to může být třeba studium pacienta s abnormálním průběhem nemoci, který je natolik výjimečný, že stojí za pozornost ostatních akademiků. Případové studie slouží k pochopení specifických fenoménů i jako poučné příklady z praxe.

*

Clinical study / Klinická studie

Rozsáhlé experimentální studie používané k testování nových léků a léčebných postupů předtím, než jsou schváleny do klinické praxe. Zjišťuje se pomocí nich bezpečnost postupů, účinnost a správné dávkování léčiv. Jejich realizace je vázána na schválení příslušnými zdravotním orgány v zemi, kde by měla studie probíhat. Mají několik fází od malých pilotních studií až po rozsáhlejší testování. Celková doba klinické studie se v průměru pohybuje okolo deseti let a více, přičemž náklady mohou jít až do miliard korun. Zdaleka ne všechny testované léky a léčebné pokusy přitom dojdou až do finálních testů a následně do praxe.

*

Systematic review / Systematický přehled  

Systematický přehled je dlouhý odborný článek shrnující všechny dostupné informace a vědecká data zabývající se konkrétním tématem. Je podobný přehledovým článkům (reviews), ale proces jeho tvorby podléhá přísnějším pravidlům a transparentní metodologii výběru studií. Shromážděná data jsou detailně analyzována dle předem stanovených kritérií, kriticky zhodnocena a shrnuta v důkazy podloženém důkladném závěru. 

Má mnoho podtypů, jedním z nich je například meta-analýza, která s daty pracuje kvantitativně — jedná se v podstatě o statistickou studii dat z publikovaných studií ve snaze dosáhnout statisticky spolehlivějších, a tím pádem obecnějších, závěrů. 

***

Další termíny, se kterými se můžete setkat

Peer-reviewed / Recenzovaný — text prošel recenzním řízením, kdy 2-3 odborníci v daném oboru, kteří se ale na studii nepodíleli (a nejsou ve střetu zájmů), posuzují kvalitu článku, jeho metodiky a relevantnost získaných dat pro časopis i pro vědeckou obec. 

Not peer-reviewed / Nerecenzovaný — text neprošel recenzním řízením, nebyl posouzen odbornými editory (např. preprinty, komentáře, recenze knih).

Randomised (non-randomised) / Randomizovaný (nerandomizovaný) — randomizace je postup, kdy jsou do studie a jejích různých výzkumných skupin vybíráni účastníci zcela náhodně a bez subjektivních zásahů, aby se předešlo zkreslení výsledků. Mnohdy je výběr tzv. dvojitě zaslepený, kdy ani vědci, ani účastníci nevědí, do kterých skupin byli účastníci zařazeni. 

Dalo by se o tom psát ještě mnohem více, ale to už byste mi u čtení asi usnuli — tedy pokud jste se dočetli až sem… Co si z toho všeho odnést? A proč máte občas pocit, že si vědecké studie protiřečí? Odpověď je nasnadě: malé původní studie jsou mnohdy prováděné na malém vzorku populace a jejich výsledky se často nedají vztáhnout globálně. Berte je spíše jako ukazatele trendu, zajímavost, kterou je potřeba potvrdit ještě mnoha dalšími nezávislými laboratořemi, a ideálně ještě počkat, až někdo všechny tyto studie vezme a udělá z nich velký systematický přehled. Jak jsem již jednou napsala v jiném psaní:

Biologické systémy a organismy od zvířat až po člověka jsou složité a doufat, že něco bude platit úplně u všech úplně stejně, je utopické. Medicína se již nějaký ten pátek pomalu ubírá cestou individualizovaných léčebných postupů, protože na jeden lék mohou lidé na základě svého zdravotního stavu reagovat odlišně. Někomu léčba zabere, někomu ne. Stejně tak se v jedné studii na jednom konci světa může ukázat A, ve druhé studii na druhém konci světa pak B. Záleží na mnohých faktorech včetně prostředí, v němž účastníci studie žijí, a jejich životního stylu.

Když čtu novinky ve vědeckých časopisech a novinách, vnímám trendy a ukládám do paměti zajímavé úkazy a hypotézy. Část z nich vyprávím lidem dál, aby byli v obraze, co se tak dnes v laboratořích zkoumá a jak vědci pokročili v určitých tématech. Některé studie během roku zapadnou, jiné jsou upraveny a další jsou rozvinuty časem do větší hloubky. Na tu hloubku vždy čekám a spojuju si jednotlivá vlákna, z nichž tkám popularizační příběhy.

Praktické rady

Omega-3 nefunguje ~ Táňa Horynová

Vážně — je to vědecky dokázáno! Přesto mě před 6 lety vyléčily tyhle mastné kyseliny děti a posléze i mě.

Mám dnes databázi cca 1000 důkazů, ze kterých jasně vyplývá, že doplnění omega-3 jednoznačně podporuje zdraví a schopnost těla regenerovat.

Jak je tedy možné, že meta-analýza — rozuměj analýza mnoha analýz — dokazuje opak?

1. Na velikosti záleží! Bohužel každá studie používá jinak velkou dávku. A malá dávka vážně nefunguje. Jenomže vědci se ne vždy shodnou, co je malé a co je velké.

2. Není omega-3 jako omega-3. Namátkou máme třeba omega-3 ve vlašských oříškách, která je chemicky úplně odlišná od DHA, jenž tvoří většinu tukové tkáně našeho mozku. Každá z nich se v těle chová jinak.

3. Příroda vs. syntetika. Přesněj triglyceridy vs. ethylestery. To druhé je levnější a snadněji toho do jedné tablety narvete víc. Jenomže čím nemocnější tělo, tím hůř si druhou variantu předělá zpátky na triglyceridy. Měli bychom toho být schopní, jenže mnohdy je opak pravdou. A studie často využívají ethylestery, protože jsou levnější. A udělat kvalitní studii stojí opravdu hodně peněz.

4. David a Goliáš užívají stejnou dávku. Tohle je bohužel častá chyba: U doplňků stravy nezohledňujeme váhu, výšku, věk, pohlaví. Zkrátka měříme všem stejně. Jenže David a Goliáš potřebují pro své tělo úplně jiný pohon!

5. Každý člověk je originál. Proto pozitivní účinek omega-3 jednoznačně potvrzují jen ty studie, které efekt měří pomocí krevních testů.
   

A díky bodu číslo 5 tomu mám dnes velmi úspěšnou praxi. Suplementaci klientů měřím a přizpůsobuji jejich individuálním potřebám. 

Přesto či právě proto mohu potvrdit: Doplňky omega-3 nefungují. Co funguje je dlouhodobá změna jejich hladiny ve vašich červených krvinkách.

Střípky poznámek

🧀 Vědci se vrhli na výzkum nejstaršího známého sýra nalezeného archeology na pohřebišti Xiaohe v severozápadní čínské Tarimské pánvi. Dělal společnost asi 3600 let starým mumiím objeveným sice zhruba před dvěma desítkami let, ale teprve nedávno se podařilo díky technologickým pokrokům rozluštit DNA přítomnou ve starověkých sýrových vzorcích. Našla se v nich kravská a kozí DNA, mimo to se v nich však podařilo identifikovat i DNA přítomných mikroorganismů. Vzorky v sobě nesly DNA jak bakteriálních, tak plísňových druhů mikrobů včetně těch podobných druhům běžně se vyskytujícím v současných kefírových zrnech (tj. symbiotických kulturách probiotických bakterií a kvasinek fermentujících mléko na kefírový sýr). Výsledky výzkumu popisují vývoj kefírových mikroorganismů a ukazují, že na severozápadě Číny se vyskytuje specifický kefír a kefírový sýr už od doby bronzové. Kefír tedy očividně nepochází výhradně z horské oblasti severního Kavkazu, jak se dříve předpokládalo.

*

😴  Rozhodujete-li se o důležitých věcech, tak se na to vyspěte. Spánek nám pomáhá nedělat ukvapené a nepřesné závěry, rozumně zvážit možnosti a střízlivě vyhodnotit danou situaci či problém. První dojem bývá velmi často zkreslený a vytvářet si na základě něj okamžitý názor je nemoudré. Pokud vybíráme novou knihu, tak to až tak nebolí. Ale pokud se rozhodujeme, zda nám stojí za to jít na rande s novým nájemníkem od vedle, tak tam už by to chtělo více promyslet. 

*

🪑 Asi vám nepřijde nijak objevné, že zkrácení doby denního sezení vede k zpomalení či zabránění bolestí zad — kupodivu na toto téma ale dosud nebylo provedeno mnoho studií. Tady máte tu nejnovější. Jestli si ale myslíte, že vám postačí vyměnit sezení za stání, tak vás zklamu. Samotné stání totiž nemusí snižovat riziko vzniku bolestí či kardiovaskulárních chorob navázaných na sedavé dny moderního člověka. Proaktivní výměna kancelářské židle za spešl kancelářský stůl, u něhož se stojí, je sice momentálně dost in, ale zdravotní přínos je mizivý, ne-li v záporných hodnotách (dlouhé stání je spojeno s křečovými žilami a trombózami). Volte raději časté změny polohy, chůzi či fyzickou aktivitu. Nejen vaše záda vám za to poděkují.

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🔬 Pro zájemce o proniknutí do záhad vývoje dětského imunitního systému jsem sepsala knihu a stejnojmenný kurz Dítě pod Lupou.

🌏 Světy v nás – učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele

🧭 Kreativní léčebna – pomáhám tvůrcům vymotat se ze slepých uliček a najít zpět cestu do kreativity, narovnávám složitosti v textech a pomáhám s obsahovým psaním

📰 Tvůrcovské noviny a Tvůrcovské rádio – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

🦦 Nadační fond Tišina a Creació – spolutvořím vesnici a záchytnou síť pro ty, jež mají pocit, že padají a potřebují oporu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

Spása a zkáza antibiotik

Mnoho let se v kuloárech přetřásá téma rostoucí rezistence bakterií na antibiotika a otázka “Co s tím?”. A tak se hledají nová léčiva, omezuje se používání těch starých, přezbrojuje se a vyvíjí další a další léčebné postupy účinné likvidace těch malých patogenních prevítů. Přitom řešení může ležet někde úplně jinde, jak poodhalila studie doktorky Pauly Littlejohnové. Zvyšující se odolnost vůči antibiotikům je totiž podle všeho úzce spojená s nedostatkem klíčových mikroživin (jako je vitamin A, B12, folát, železo a zinek) v raném dětství, který vedl u myší k významným změnám ve střevním mikrobiomu včetně rozšíření potenciálně patogenních bakteriálních kmenů uvnitř mikrobiálního společenstva. Mimo to se u zmíněných myší vyskytovalo větší množství genů spojených s rezistencí vůči antibiotikům.

Skrytý hlad těla a jeho osadníků je tak dosud přehlíženým významným faktorem v rostoucím celosvětovém zdravotním problému bakteriální rezistence. Vědci zdůrazňují závažnost potřeby řešení podvýživy dětí v globálním měřítku nejen kvůli podvýživě samotné, ale i kvůli nedozírným důsledků, jež očividně na světové zdraví má. 

*

Pomoci léčit infekce způsobené rezistentními bakteriemi by také mohlo 18 nově identifikovaných bakteriálních kmenů ve stolici zdravých lidí. Tyto kmeny podle všeho potlačují růst patogenních bakterií čeledi Enterobacteriaceae, kam spadají např. i E. coli či Klebsiella — častí výtržníci v nemocnicích, kde mohou způsobovat nebezpečné infekce a záněty ve střevě otevírající dveře dalším infekcím. Výše zmíněné nově objevené kmeny umí soutěžit s patogeny o potravu ve střevě a zabraňovat jim tak v jeho osídlení. Růst zdravých bakteriálních kmenů naopak nenarušují. Představují tedy možnost pro budoucí transplantace fekální mikrobioty pacientům infikovaným rezistentními kmeny bakterií, jež často napadají lidi trpící chronickými střevními záněty či ty, kteří dlouhodobě užívají antibiotika. 

*

U řešení antibiotické otázky ještě chvilku zůstaňme. To, že se antibiotika v minulosti hojně přidávala jako doplněk krmiva brojlerových kuřat, aby se podpořil jejich růst a zdraví, víme. Od této praktiky se s nárůstem bakteriální rezistence kvapem upouští a hledají se jiné cesty, jak vypasených zdravých slepiček dosáhnout. Jako slibná alternativa se dle výzkumů jeví, světe div se… probiotika. Doplňování probiotik (konkrétně Bacillus subtilis) kuřatům do stravy po dobu 21 dní podstatně prospělo jejich střevnímu mikrobiomu a zdraví. Výzkum je však zatím v počátcích a jeho autoři plánují rozšíření a prohloubení studie. 

*

Potřeba pohnout s množstvím používaných antibiotik směrem dolů nezvoní jen v oblasti problematiky rostoucí bakteriální rezistence, ale i v oblasti životního prostředí. Co dělají antibiotika uniklá do vodního prostředí poodkrývá výzkum zaměřený na střevní mikrobiom a paměť vodních plžů. Tahle zvířátka se stejně jako jiná musí přizpůsobovat prostředí, učit se, pamatovat si bezpečné a nebezpečné jídlo a poznat predátory. Toto učení a paměť z něho plynoucí jsou ovšem silně narušeny, žijí-li plži ve vodě obsahující antibiotika, která jim decimují střevní mikrobiom a tím i zdravou paměť. Ta je totiž na mikrobiom přímo vázaná a v odborných kruzích se již léta mluví o tzv. ose mozek-střevo. Bakterie ve střevě totiž produkují mnoho látek mezi nimiž se skrývají i látky zlepšující zdraví mozku a jeho kognitivní funkce. Koncentrace antibiotik, jimž byly vodní živočichové vystaveni během studie, byla obdobná, jaká byla zjištěna ve sladkých vodách po celém světě. Docela chmurná byla tato četba…

O vývoji střeva a jeho osadníků

Ve střevech se nachází mimo jiné i spletitý střevní nervový systém, mnohdy označován jako náš druhý mozek, který reguluje trávicí procesy a mikrobiální interakce v trávicím traktu. Vědci objevili geny mající klíčovou roli v jeho vývoji. Mezi tyto geny patří i skupina genů kódujících opioidní receptory. Ty se tedy nepodílejí jen na vnímání bolesti a na závislostech, ale jsou překvapivě i nedílnou součástí vývoje střevních nervů. Tato jejich funkce donedávna nebyla známá a popsaný objev zpochybňuje to, co se o nich dosud předpokládalo. Pochopení role opioidů ve vývoji a zrání střeva může otevřít nové možnosti léčby vrozených poruch trávení a mít dopad především na dětskou medicínu.

*

Vývoj a zrání mikrobiálních společenstev ve střevě pak popisuje jiná studie ukazující, že rané fáze vývoje mikrobiomu má pod palcem hostitelský organismus, pravděpodobně prostřednictvím svého imunitního systému, kdežto později tuto roli přebírají interakce mezi bakteriemi, jež mikrobiom tvoří. Výzkum byl prováděn na mořských sasankách, které mají pouze evolučně starý vrozený imunitní systém. Analogicky jsou na tom novorozenci, kterým dobře funguje jen evolučně starší část imunitní obrany zatímco spousta evolučně mladších částí imunity se teprve vyvíjí. Při prvotním setkání s bakteriemi během porodu jsou novorozené děti osídleny počátečním mikrobiomem přebíraným od matky cestou porodními cestami — jeho složení je klíčové pro vytvoření funkčního mikrobiomu a pro trénink vyvíjejícího se imunitního systému. Narodí-li se děti císařským řezem, jejich mikrobiom se liší a imunitní vývoj je vystaven zvýšenému riziku vzniku pozdějších poruch. V současné době jsou v běhu studie zaměřené na osidlování dětí porozených císařským řezem mikrobiomem získaným z vaginálního sekretu matky, aby se zajistila správná počáteční sestava mikrobů v dětském organismu. 

*

Ve Velké Británii probíhá už mnoho let rozsáhlý výzkum mikrobiomu kojenců a stále se díky němu svět dozvídá nové a nové poznatky — od toho, že děti porozené vaginálně získávají většinu střevních mikrobů ze střeva matky, nikoli z pochvy, jak se dříve myslelo, po to, že děti porozené císařským řezem a osídlené původně převážně bakteriemi z nemocničního prostředí do roka do značné míry rozdíly v mikrobiomu dorovnají.

Nejnovější výsledky popisují rozbor kojeneckého mikrobiomu a jeho rozdělení do tří profilů, z nichž každému vévodí jiný dominantní bakteriální kmen. Sáhneme teď opět k latinským výrazům, protože v češtině ty bakterie jména nemají a dávat jim přezdívky typu Maruška, Pepa a Božena mi nepřijde úplně košer… tak tedy, první prospěšný kmen nese jméno Bifidobacterium longum a podle všeho pochází ze střev matky. Druhý kmen se jmenuje Bifidobacterium breve a ze střev matky se nepřenáší. Jeho původ zatím není znám. Teorie je, že by mohl pocházet z matčina kožního mikrobiomu. Také se častěji vyskytuje u dětí Asiatek. Co je na něm ale nejdůležitější je, že je geneticky uzpůsoben k plnému využití živin mateřského mléka a navíc dokáže účinně blokovat potenciálně škodlivé patogenní organismy před osídlením střev dítěte. Pomáhá také stabilnímu osídlení střev dalšími prospěšnými mikroby. Pro vědce se tedy stal ideálním kandidátem pro vývoj nových dětských probiotik. Jak se totiž ukazuje, komerční probiotika obsahují bakterie (hlavně Bifidobacterium infantis), které nejsou součástí počátečního kojeneckého mikrobiomu a bude třeba jejich složení upravit. Třetím kmenem je Enterococcus faecalis, který je ovšem spojen s rizikovým profilem mikrobiomu dětí a jeho přítomnost ve střevě je zvyšována užíváním antibiotik, což by mohlo potenciálně vést k osídlení střeva bakteriemi rezistentními na antibiotika. 

Výzkum dále probíhá a jeho cílem zůstává odhalení toho, jak střevní mikrobiom kojenců a jejich výživa ovlivňují vývoj mozku, chování, emoce a duševní zdraví v pozdějším věku.

Mikrobiom a strava

Přemýšleli jste někdy nad tím, jací mikrobi se nacházejí v naší stravě? Vědci ano, a to dokonce hned v několika zemích. Spojili své síly a otestovali v dosud nejrozsáhlejší studii zaměřené na výskyt mikrobů v potravinách, co se v nich nachází za mikrobiální osadníky. Pod drobnohled si vzali celkem 2 533 potravin z 50 zemí a identifikovali v nich 10 899 mikrobů (z toho polovina dosud nebyla popsána). Ze získaných dat vytvořili databázi potravinového mikrobiomu a ukázali, že mikrobi z potravy tvoří zhruba 3 % střevního mikrobiomu dospělých a přes 50 % střevního mikrobiomu kojenců. Podobné potraviny v sobě nesly podobná mikrobiální společenstva, která ukazovala i na kvalitu a původ konkrétní potraviny, což by se v budoucnu dalo využít pro ověření pravosti jejich zdrojů.

*

Že v těch 3 % nebudou jen tak ledasjaké bakterie ukázala jiná studie. Lidé stravující se rostlinnou stravou a jejichž talíř obsahuje minimální množství zpracovaných potravin mají ve střevech vyšší hladinu bakterií rodu Blastocystis. Ačkoli strýček Google vám poví, že se jedná o parazitární organismus, podle vědeckých dat to nebude úplně pravda. Tento tvoreček se prakticky nevyskytuje ve střevech novorozenců, takže ho sbíráme do mikrobiomové party až v pozdějším věku, nicméně jeho nález v lidské stolici z roku 595 našeho letopočtu prozrazuje, že se nejedná o žádnou modernu a je s námi už minimálně 1400 let. No ale proč vám to píšu — tahleta bakterie jde ruku v ruce s lepším kardiovaskulárním zdravím a nižším množstvím tělesného tuku. Naopak její nižší hladiny ve střevním mikrobiomu jsou spojeny mimojiné s obezitou. Její vliv na zdraví a nemoci je předmětem bouřlivých debat a zřejmě závisí na mnoha dalších faktorech, nicméně její přítomnost ve střevech zdravých lidí minimálně ukazuje na to, že se nejedná o patogen. A nemluvím o výsledcích nějaké studie z Horní Dolní. Tahle studie proběhla celosvětově a zúčastnilo se jí skoro 57 000 lidí ze 32 zemí. 

*

Vedle pozitivních nálezů v lidské střevní džungli tu máme ale i nálezy chmurné. Pomalu přicházíme o zdravé střevní mikroby, které přeměňují vlákninu na potravu pro ostatní střevní osadníky. Tahle schopnost je vzácná a umí ji jen málo bakterií - přitom je nesmírně důležitá pro naše zdraví. Tím “my” myslím lidi žijící v městských společnostech. Lidé z vesnic, případně lidé žijící v zapadlejších méně industrializovaných koutech světa jsou na tom o poznání lépe. Jak to můžeme napravit? Nu, jsou tu dvě možnosti: přestěhovat se z města na venkov nebo začít jíst více vlákniny, aby naši střevní kamarádi přestali vymírat hlady. Za mne je ideální kombinace obojího, ale ne každý si to může dovolit.

*

A teď se pojďme na chvíli mrknout na jednu populární dietu a její vliv na mikrobiom. Konkrétně mám na mysli ketodietu, kdy se ze stravy srazí sacharidová složka na naprosté minimum (v závislosti na typu ketodiety, prý je jich vícero, psali vědci). Nuže, tak jako u všech extrémů, ani tento extrém není v dlouhodobém měřítku dobrý. Jedna 12týdenní studie ukázala na potenciální zvýšení hladiny cholesterolu a apolipoproteinu způsobujícího hromadění plaku v tepnách. Zároveň vedla ke snížení množství prospěšných bakterií ve střevním mikrobiomu, zejména co se týče bifidobakterií. Navíc to vypadá, že ketodieta snižuje glukózovou toleranci — tedy že tělo zvládá méně efektivně zpracovávat sacharidy. Závěr studie zní: snížení volných cukrů přidávaných do sladkých pitíček je žádoucí, ovšem drasticky dlouhodobě snižovat příjem celkových sacharidů není úplně nejlepší nápad, který může vést až k trávicím poruchám, cukrovce 2. typu, srdečním onemocněním a mrtvici. 

Za pravdu jí dává jiná studie neprováděná ale na lidech, nýbrž na myších. Výsledky ukazují, že ketodieta může být prospěšná a snižovat riziko cukrovky a zánět, avšak pouze krátkodobě tím, že působí na zvýšení ochranných buněk v tkáních. Po více než týdnu na této dietě se ale u zvířat začaly objevovat negativní účinky s podobě cukrovky a obezity kvůli postupné ztrátě zmíněných ochranných buněk. Vědci studii uzavírají s tím, že je třeba provést dlouhodobé klinické studie na lidech a podívat se na ketodietu opravdu zpod drobnohledu. Očividně pozitivní přínos má, ale je časově omezen. 

Abych ketodietě úplně nedávala na zadel, tak tu ještě vypíchnu studii zaměřenou na léčbu polycistického onemocnění ledvin. Jak to souvisí? Hodně. V první randomizované klinické studii zaměřené na využití ketogenní metabolické terapie pro léčbu tohoto onemocnění se ukázalo, že stav ketózy v těle vede k jeho zpomalení - cysty v těle pacientů přestávají růst a ledviny přestávají “bobtnat”. Ačkoli genetické, je tedy polycistického onemocnění ledvin ovlivnitelné, a to změnou jídelníčku a překlopením poměru makroživin v něm. Vědci momentálně vyvíjejí speciální léčebné potraviny upravené přímo pro lidi trpící výše zmíněným onemocněním a nadále se věnují výzkumu. 

Suma sumárum by se dalo říci, že ketodieta je pro normálně fungujícího zdravého člověka dlouhodobě nevhodná, ale pro určité zdravotní stavy představuje možnou léčebnou metodu — za předpokladu, že projde klinickými studiemi a potvrdí se pozorovaná zjištění. 

Pár perliček na konec

⚪️ Resilientní lidé (tedy ti, co se pod tíží životních útrap ohnou, ale nezlomí) vykazují nervovou aktivitu v oblastech mozku spojených s lepší regulací emocí a pozorností, a mikrobiom spojený se sníženým zánětem a zdravou a funkční střevní bariérou. 

⚪️ Vědecký svět má nový vynález. Gut Microbiome Wellness Index 2. Výpočetní nástroj, který dokáže analyzovat náš střevní mikrobiom a zhruba s 80% přesností říct, zdali je v něm vše v pořádku nebo se blížíme či již proděláváme nějaké střevní onemocnění. Umí včas zaznamenat varovné signály střevní nepohody a informovat o tom, že je potřeba s tím něco dělat. Spíše než pro diagnostiku jej vědci vidí jako proaktivního ukazatele lidského zdraví.

⚪️ Určité střevní bakterie dokáží pozitivně ovlivnit imunitní systém onkologických pacientů a do budoucna by se mohly změny ve stravování zařadit do léčebných protinádorových metodik. 

Praktické rady

Hola hola, pusa volá! ~ Táňa Horynová

A že je to rachot. V ústech totiž sídlí další mikrobiální svět a stejně jako o těch ostatních se o něm zatím ví jen to, že má obrovský vliv na zdraví: od zubního plaku přes rakovinu slinivky po možnou souvislost s Alzheimerovou chorobou.

Právě zubní plak či zápach z úst je způsob, jak se o mikrobiomu v ústech dozvídá laická veřejnost: možná jste se také setkali s tím, že po antibiotikách či kortikoidech se změní dech či zhorší kvalita zubů. Při běžných infekcích se velmi často objeví i větší krvácivost dásní či dokonce zánět.

Při čištění zubů odklízíte kartáčkem zubní plak, který je plný bakterií zodpovědných za všechny výše uvedené příznaky. Jenomže manuálně nikdy neodstraníte všechen plak, a tak se mnohdy na krčcích plak mění na zubní kámen či se objevují problémy s dásněmi.

Jako obvykle tu pro vás mám přírodní řešení, které zná každý pejskař. Jenže ono funguje i pro lidi:

Mořská řasa kelpa či jiné hnědé řasy.

Obsahují několik skupin látek (např. fukoidany, florotaniny), jejichž funkci bychom mohli přirovnat teflonu: pokryjí totiž dutinu ústní nepřilnavou látkou, která znemožňuje usazování zubního plaku. Brzy tak dochází ke zhojení dásní, v některých případech dokonce úplně odpadne zubní kámen. Zubní hygienistky se pak nestačí divit.

Takhle jednoduché přírodní řešení stačilo mé klientce, 74leté paní doktorce imunologie, aby se postupně během pár let zcela zbavila paradentózy. Dokonce jí dorostla kost. Protože regenerace funguje v každém věku a nikdy není pozdě začít. Stačí jen respektovat lidské tělo a všechen život uvnitř něj!

Střípky poznámek

🤯 Trpíte migrénami? Vědci přišli na to, že lék Ubrogepant dokáže účinně zastavit nebo utlumit migrénu ještě dříve než začne bolest hlavy — za předpokladu, že člověk dokáže poznat blížící se záchvat. Časné příznaky přicházejícího pekla zahrnují citlivost na světlo a zvuk, únavu, bolest a ztuhlost šíje či závratě.

*

🗣  Rozpoznávání slov v mluvené řeči je základním kamenem porozumění, na tom se asi shodneme. Ale doteď se nevědělo, jak to náš mozek dělá. Díky studii, do níž se zapojili lidé s kochleárními implantáty, nyní vědci odhalili, že si každý z nás “volí” vlastní postup a jedinečná řešení vnímání slov. Náš mozek u každého řečeného slova žongluje až se stovkami či tisíci možnostmi než během zlomku vteřiny rozhodne, které slovo je to pravé. Rozdíly ve strategiích rozpoznávání slov v řeči jsou tak nepatrné, že si pro “radu” šli vědci k lidem těžce nedoslýchavým. Uživatelé kochleárních implantátů totiž podle výzkumů používají při výběru slov stejný základní postup jako lidé bez sluchového omezení, ale drobné rozdíly jsou u nich lépe detekovatelné. Díky svým zjištěním nyní mohou vědci vyvinou přesnější diagnostické postupy odhalující problémy se sluchem už v raném dětství či u starších dospělých a účinněji tyto stavy zvládat.  

*

👩‍⚕️ Americká studie zaměřená na diagnostiku rakoviny prsu přišla s výsledky poukazujícími na to, že by screening měly podstupovat ženy již od 40 let, a to každý rok. Oproti dvouletým prohlídkám je tento interval významně úspěšnější — snižuje se díky němu procento výskytu pozdních stádií rakoviny a zvyšuje se celková šance na přežití u žen, které rakovinou onemocní. V ČR je dle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví stanoveno, že na bezplatnou preventivní mamografii má nárok každá žena starší 45 let ve dvouletých intervalech. Asi by to chtělo trochu aktualizovat. V zahraničí už na tom vědci intenzivně vyšívají na všech frontách.

*

😭 S léčbou bolesti přispěchal i další vědecký tým, v tomto případě si vzali pod drobnohled bolest chronickou. Podařilo se jim vyvinout neinvazivní zařízení využívající ultrazvuk, který působí na chybné signály v hlubokých oblastech mozku způsobující falešné zprávy o bolesti. Výsledky studie překvapivě ukazují, že jejím účastníkům přineslo dlouhodobou úlevu již jedno jediné léčebné sezení. Nyní se práce přesunuje do třetí fáze klinických studií — posledního kroku před schválením FDA pro použití v lékařské praxi. Tento výzkum má českou stopu: ačkoli se jedná o americký vědecký tým, vede jej vědec s českým původem, doktor Jan Kubánek. Krásná práce!

*

🚽 O pozitivním vlivu jógy na lidské zdraví již světem létá řada studií. Teď se k nim přidala studie popisující, jak cvičení jógy pomáhá starším ženám trpícím inkontinencí. Tou je prý postižena až polovina žen středního věku a až 80 % osmdesátnic. Za 12 týdnů nízkozátěžového cvičení se zaměřením na pozice posilující pánevní dno se podařilo snížit počet denních “nehod” více než o polovinu. Kontrolní skupina dam cvičila protahovací a posilovací cvičení nezaměřené na pánevní dno a taky zaznamenala pokroky, co se týče delšího udržení moči. Oba typy cvičení snižují denní úniky moči zhruba o 60 % za prakticky nulové náklady — stačí se naučit pár cviků, které může každý cvičit doma.

*

🔬 Donedávna se mělo za to, že beta buňky produkující inzulin potřebují ke své správné funkci ostatní buňky slinivky břišní produkující hormony. Podle výsledků týmu z Ženevské univerzity tomu tak není. Ke stabilizaci hladiny cukru v krvi nejsou krom inzulin produkujících beta buněk potřeba žádné jiné buňky slinivky. Vědci dokonce zaznamenali lepší zdravotní stav myší, které měly ve slinivce funkční pouze beta buňky. Při ztrátě ostatních buněk slinivky se zřejmě tělo adaptuje a potřebné pomocníky hledá mimo slinivku. Buňky slinivky mají zdá se mimořádnou adaptační schopnost, kterou vědci hodlají využít pro hledání nových cest léčby diabetu. 

*

🍄 O houbách vím houby, ale díky jejich nadšeným příznivcům v mém okolí se ke mně dostává čím dál více informací o jejich úžasnosti. A jelikož a protože mají algoritmy nějak podezřele vyladěné přijímače, tak mi přistál na monitoru článek a příběh, který mne dost posadil na zadek. 

V hlavní roli tu máme muže jménem Vayu Hill-Maini. Představte si ho jako malého kluka, jehož máma (původem Indka z Keni) vedla kurzy vaření ve Stokholmu a stejně jako své studenty, tak i svého synka zasvětila do kouzel indického koření a kulinářského umu. Po střední se vydal vařit do New Yorku, kde exceloval v místních restauracích… aby se posléze vydal na studia biochemie a obhájil na Harvardu doktorát zaměřený na střevní mikrobiom. Teď jako chemik-kuchař stojí jednou nohou v laboratoři a druhou nohou v kuchyních spřátelených restaurací. Přičemž v jedné z nich (Blue Hill v NY) mají v kuchyni inkubátor a digestoř, v nichž zkoumají fermentační procesy způsobené vláknitou plísní Neurospora intermedia. 

Tahleta houbička prý jako jediná dokáže přeměnit kuchyňské zbytky na chutné poživatiny. Možná znáte indonéský pokrm oncom, který je v Indonésii tradičně s pomocí Neurospory vyráběn ze sójové drti zbylé po výrobě tofu. Hill-Maini ve snaze najít cesty, jak minimalizovat plýtvání v kuchyni, spojil své kuchařské umění a vědecké znalosti a jal se s Neurosporu tvořit kulinářská kouzla. A kouzla to vskutku jsou. Jeho tým dokáže přeměnit v chutná jídla zbytky získané po výrobě sójového či ovesného mléka, bagasy z cukrové třtiny, mandlových a banánových slupek… podle výsledků Hill-Mainiho výzkumu dokáže Neurospora růst až na 30 druzích zemědělského odpadu aniž by produkovala toxiny. Různé druhy zbytků dodávají výslednému pokrmu různou chuť, včetně ovocných tónů.

Existuje spousta poživatin přeměněných houbami - od alkoholu, přes tvaroh, modrý sýr, sójovku až po miso. Ale ty všechny vznikají z prvosurovin, nikoli ze zbytků. V tom jsou jídla vzniklá s pomocí Neurospory jedinečná. Během 36 hodin dokáže houbička přeměnit nestravitelný rostlinný materiál (včetně pektinu a celulózy) na stravitelné a zdravé jídlo. Tohle byl dlouhý střípek, ale já tu zamačkávám slzu. Věda dělaná srdcem a s chutí. 💜

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🔬 Pro zájemce o proniknutí do záhad vývoje dětského imunitního systému jsem sepsala knihu a stejnojmenný kurz Dítě pod Lupou.

🌏 Světy v nás – učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele

🧭 Kreativní léčebna – pomáhám tvůrcům vymotat se ze slepých uliček a najít zpět cestu do kreativity, narovnávám složitosti v textech a pomáhám s obsahovým psaním

📰 Tvůrcovské noviny a Tvůrcovské rádio – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

🦦 Nadační fond Tišina a Creació – spolutvořím vesnici a záchytnou síť pro ty, jež mají pocit, že padají a potřebují oporu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

PS: kromě toho, že je moje knižní miminko o vývoji dětské imunity již skoro odbaveno směr tiskárna, tak se mi podařilo po letech konečně vykopnout na světlo boží i kurz. Léto bylo parné, perné, ale na podzim přinese parádní plody. Můžete si taky zobnout, jestli vás to téma zajímá!

Proč hubnout?

Studie na myším modelu ukázala nepěkný vliv stravy s vysokým obsahem tuku na buněčné továrny tukových buněk, mitochondrie. Ty se začaly rozpadat na menší a méně efektivní mitochondrie se sníženou schopností spalovat tuk, jenž pomáhají za normálních okolností v buňce zpracovávat. Vše se dělo pod taktovkou jednoho genu, který je kritický pro přechod od zdravé hmotnosti k obezitě — mimo jiné totiž ovlivňuje rozkládání mitochondrií, když se v nich něco pokazí a je potřeba je odstranit. Při jeho nadměrné aktivaci dochází očividně k narušení fungovování mitochondrií a vyvolání metabolických problémů vedoucích k tloustnutí. Zjednodušeně řečeno: přejídáme-li se stravou obsahující vysoké množství tuků a kalorií, spouští se metaboliské procesy vedoucí ke snížení spalování energie a my se dostáváme do pekelné smyčky vedoucí k obezitě. Zmíněný gen vedou vědci jako možný terapeutický cíl při léčbě lidí s nezdravě rozběhanými metabolickými procesy.

Vedle buněk tukové tkáně má nadváha a obezita negativní vliv například i na krvetvorné kmenové buňky kostní dřeně, jak ukazují studie na obézních myších. Stres spojený s obezitou snižuje funkčnost buněk a tyto účinky přetrvávají i po odeznění stresu a navrácení váhy do normálu. Vědci diskutují i o tom, zda věk a zátěž prostředí mohou vychýlit tvorbu krevních buněk směrem k pre-leukemickému vývoji.

Hubnutí sportem

O vnitřních hodinkách jsem vám tu psala již několikrát a zdá se že mají vliv i na to, jak spalujeme tuky při cvičení. Fyzická aktivita nemá stejné výsledky po celý den, jsou časy lepší a horší. Pokud se rozhodneme pro spalování tuků v tu správnou denní hodinu, dokážeme zvýšit jejich metabolismus — tedy zatím to vědci popsali u myší, ale osobně by mne nepřekvapilo, kdyby podobných výsledků dosáhly i studie na lidech, které budou v zápětí následovat. Myši cvičící v časné aktivní fázi (tedy pro nás by to bylo ranní cvičení) měly efektivnější výsledky spalování tuků než myši cvičící v době, kdy normálně odpočívají (u lidí pozdní večer). 

Mrkneme-li se na to z hlediska genů, tak cvičení v časné aktivní fázi zvyšuje expresi genů spojených s odbouráváním tukové tkáně, produkcí tepla a zrychlením metabolismu. To vše bez ohledu na příjmu potravy. Suma sumárum teorie nyní zní: cvičte raději ráno než večer, dosáhnete pravděpodobně lepších výsledků. Další studie, tentokráte na lidech, jsou v procesu. Stay tuned!

*

Když už jsme u toho sportu — všimli jste si, že někteří lidé hubnou rychleji a jiní pomaleji? Na tento nefér jev se mrkli vědci v Japonsku a přišli na příčinu. Pokud si myslíte, že hubnutí je jednoduchá rovnice o přijatých a vydaných kaloriích, tak to není zdaleka tak jednoduché. Vypadlo vám z ní pár veličin. Především signální molekuly reagující na krátkodobé cvičení a řídící energetický metabolismus těla. Pokud jich je v těle málo, dochází při cvičení k menší spotřebě kyslíku, spálí se méně tuku a tělo je náchylné k přibírání na váze. Ukazuje to jak myší výzkum, tak lidský (lidé s cukrovkou 2. typu, tedy lidé s inzulinovou intolerancí, a lidé obézní mají sníženou hladinu zmíněných signálních molekul). 

Chybí-li v organismu určité alternativní verze dané signální molekuly, je naše tělo v podstatě slepé ke krátkodobé sportovní aktivitě, a tím pádem spalujeme během i po tréninku méně tuků. A naopak, čím více variant v těle máme, tím lépe tuky během a po cvičení spalujeme. Vědci tak povrdili hypotézu, že geny v kosterním svalstvu určují náchylnost k obezitě. Nicméně budeme-li cvičit důsledně a dlouhodobě, naše svalová hmota prostě a jednoduše poroste bez ohledu na přítomnost dostatečného množství sidnálních molekul. Mimo spalování tuků mají dané signální molekuly vliv i na metabolické adaptace v reakci na krátkodobé podněty obecně (například zvířata, která jich mají méně mají výrazně klesající tělesnou teplotu při vystavení chladu). 

Vyvíjené léky proti obezitě se většinou zaměřují na snížení chuti k jídlu, neřeší však práci s energetickým výdejem. Autoři studie navrhují vyvinout právě takové, zaměřené na zvýšení energetického výdeje. Mohly by totiž být podstatně více účinné bez ohledu na dietní omezení. 

*

Na druhou stranu, pokud hubnete, nemusíte nutně každý den podrobně sledovat, jestli jste snědli přesně to, co jste měli naplánováno v jídelníčku. K dosažení vytyčeného hubnoucího cíle není 100% sledování každého snězeného drobku a každé vypité kapky nutné. Samo o sobě je to stresující a obtížné zaznamenávat dlouhodobě. Podle výsledků výzkumu stačí pro 3% úbytek na váze sledovat 30 % dní, pro více než 5% úbytek na váze sledovat 40 % dní a pokud chceme zhubnout více než 10 % váhy, tak je pak vhodné sledovat 70 % dní.  Čili vskutku není třeba vést záznamy každý den.

Navíc je zdá se ve vývoji jednodušší cesta záznamů a vyhodnocování konzumovaného jídla a jeho kalorií — konkrétně jeho focení a ukládání do aplikace, která pak na základě fotografií vyhodnotí, kolik kalorií člověk za den snědl. Zatím fotografie hodnotí dietologové v rámci studií prováděných ve výzkumných laboratořích zaměřených na zdokonalení dietologických intervencí. Podle všeho je focení jídla pro záznam přijatých živin a kalorií mnohem přesnější než pouhé jejich zapsání. Jedná se o nejrozsáhlejší studii o stravování, kde byla použita aplikace Food record a vědecký tým nyní spolupracuje s americkou univerzitou Purdue university na využití umělé inteligence k automatizaci analýzy fotografií. 

*

A co když se člověku podaří zhubnout a pak nějaká ta kila zase nabere zpátky? I tak se prý uleví jeho srdci  a sníží se u něj rizikové faktory spojené s kardiovaskulárními onemocněními a cukrovkou 2. typu po dobu nejméně 5 let po ukončení intenzivního programu hubnutí. Podle výsledků studie zaměřené na behaviorální programy hubnutí (tedy hubnutí spojené se změnou životního stylu) měli lidé po zhubnutí nižší hodnoty sytolického krevního tlaku, lepší poměr špatného a dobrého cholesterolu, a lepší hladiny ukazatelů diabetu. A to i po návratu části ztracené váhy. Hubnutí má tedy smysl zvláště, je-li dodrženo 8 základních zdravotních parametrů: konzumace zdravých potravin, fyzická aktivita, nekuřáctví, dostatečný spánek, udržování zdravé hmotnosti, kotrolování hladiny cholesterolu, cukru v krvi a krevního tlaku. 

***

Jak hubnou dámy a pánové

Toto byl obecný pohled na spalování tuků a teď se podívejme na to, jak spalují tuk muži a jak ženy. Studie provedená s využitím potkanů přináší náhled na odlišnosti mezi pohlavími. Zatímco samci spalují při intenzivním cvičení více, samice tuk naopak recyklují a tukovu hmotu si uchovávají — nepřibývají však na váze v porovnání se sedavou skupinou samic. Jedná se o dosud nejrozsáhlejší studii na téma cvičení a jeho přínosu pro zdraví. Síly pro tentokrát spojila více než stovka vědců. Podle získaných dat ovlivňuje cvičení přes 35 000 molekul v těle, přičemž žádná z tkání nezůstává beze změny. Vedle potkanů zkoumají nyní vědci i přes 1500 lidí. Cvičení dle výsledků vede k lepší funkci jater, silnějšímu srdečnímu svalstvu, funkčnější imunitě, snížení zánětu na sliznicích plic a střev. Též se zlepšují funkce na buněčné a podbuněčné úrovni, kdy se zlepšuje zdraví buněčných producentů energie, mitochondrií.

U samic potkanů byl celkově tuk zdravější před i po cvičení, ale i u samců byl díky cvičení tuk zdravější — celkově byli metabolicky aktivnější, měli více energie a se sníženým množstvím molekul podílejících se na vzniku obezity. I u sedavých zvířat se lišila mezi samci a samicemi tuková tkáň. Rozdíly byly patrné mezi více než 20 000 molekulami. Ovšem obě pohlaví v sedavé skupině během studie svorně přibývala na váze. 

Suma sumárum vědci upozorňují na to, že studie orientované na zdravotní vlivy cvičení na tělo by měli být zohledněnyv souvislosti s pohlavím — dosud bylo cvičení zkoumáno spíše na mužích než na ženách. Autoři studie zvažují budoucí studie zaměřené na inzulínovou rezistenci, zvláště u žen a zvláště u mužů, s cílem sledovat rozdílné reakce obou pohlaví. 

***

Hubneme do mládí

Přemýšleli jste někdy o tom, jak spolu souvisí stárnutí a strava? Vědci se nedávno podívali blíže na omezení příjmu kalorií a jeho vztah s částmi chromozomů, jež určijí biologické stárnutí. Podle výsledků u lidí, kteří omezili příjem kalorií, ztráceli tyto konce chormozomů jiným tempem než ostatní ačkoli je měli na konci studie přibližně stejně dlouhé jako kontrolní skupina.

Běheme života se nám koncové části chromozomů (tzv. telomery) postupně v průběhu buněčných dělení zkracují v závislosti na mnoha faktorech — buňky s delšími telomerami jsou funkčně mladší než buňky s kratšími telomerami. Lidé papírově stejně staří tak mohou mít biologicky různý věk. Mezi faktory ovlivňující délku telomer a množství dělení buněk v těle patří stres, nemoci, genetika, strava a další.

Výsledky výzkumu byly pro jeho autory velmi překvapivé. V prvním roce pozorovali u skupiny s omezeným příjmem kalorií rychlejší úbytek telomer, ve druhém roce po stabilizaci hmotnosti účasntíků s restrikcí pomalejší úbytek v porovnání s kontrolní skupinou. Předpoklad byl, že zpomalení bude výraznější od počátku. Výsledky tak poukazují na složitost zkoumané problematiky a nutnost delšího výzkumu (ten je stále v běhu). Předchozí výzkumy ukazují, že omezení kalorického příjmu pozitivně snižuje “špatný” cholesterol a snižuje krevní tlak a o 20-60 % podporuje prodloužení délky života zvířat i lidí.

***

Kamarádi v jídelníčku

S udržením váhy na uzdě mohou pomoci například mandle — podle všeho mohou ovlivnit chuť a svačinka ze 30-50 gramů mandlí by mohla snížit počet přijaté energie ve stravě až o 300 kJ při následujícím jídle. Madle totiž mají vliv na hormony regulující chuť k jídlu. Výsledky studie ukazují, že lidé konzumující mandle měli mnohem lepší hladiny látek ovlivňujících citlivost na inzulin, pocit sytosti či rychlost trávení, a tím i snížení příjmu potravy. Mandle mají poměrně vysoký obsah bílkovin, vlákniny a nenasycených mastných kyselin. Jsou tedy schopny člověka dobře zasytit a zároveň provádět drobné změny v jeho energetickém příjmu. 

*

Káva. Pijete? Podle nové studie mají ženy pijící 2-3 šálky kávy denně zhruba o 3 % méně celkového tělesného a břišního tuku méně než ženy, které kávu pijí méně nebo vůbec. Zdá se tedy, že podobně jako čaj, i káva může působit proti obezitě (a to bez ohledu na to, zda byla vypitá káva bez kofeinu nebo s ním — vliv na hubnutí mají tedy jiné bioaktivní látky obsažené v kávě). Muži těží z protitukových výhod kávy mnohem méně. Vědci se nadále kávovou problematikou a hmotností budou zabývat v rozšířenějších studiích.

***

Když je hubnutí špatně

Hubnete ačkoli se o to nijak moc nesnažíte, nezměnili jste pohybový režim nebo jídelníček či styl zaměstnání ze sedavého na pobíhací? Zajděte si raději k lékaři, pravděpodobně to nevěstí nic dobrého. Neúmyslné hubnutí může souviset s řadou neduhů včetně zvýšeného rizika diagnózy rakoviny v následujícím roce a to včetně rakoviny trávicího traktu (rakoviny jícnu, žaludku, jater, žlučvých cest a slinivky břišní), hematologické rakoviny (lymfom, myelom, leukémie), rakoviny tlustého střeva a plic. Jiné typy rakoviny např. rakoviny prsu, pohlavních orgánů, močových cest mozku či melanomu s podezřelým hubnutím spojeny nejsou. Neúmyslný ubytek na váze by tak mohl být jedním z dalších časných ukazatelů nádorového onemocnění ještě před jeho diagnózou. 

*

Teď minci váhy otočíme a chvíli se zaměřme i na lidi podvyživené — podle jedné ze studií vědců z Uppsaly a Göteborgu je až polovina pacientů přijatých do nemocnic a zdravotnických zařízení podvyživená. Diagnostika podvýživy zaostává a nedostatečná léčba tohoto stavu, jímž trpí zvláště senioři, tíží nejen Švédsko, ale i celý svět. Podvyživení lidé jsou ohrožení atrofií svalů, jsou náchylnější k infekcím a mají zvýšené riziko úmrtí. Přitom stačí správně vedené výživové poradenství a spolupráce s dietology, aby se zpomalil úbytek hmostnoti a zlepšila kvalita života u nemocných a starších lidí oproti dřívějším předpokladům, že hubnutí je spojeno se stárnutím a nic moc se s ním nedá dělat. S výjimkou pacientů s nevyléčitelnými nemocemi jako je rakovina s metastázemi, lze pacienty z podvýživy poměrně úspěšně vyléčit. Mezi efektivní přístupy patří volba potravin s vysokým obsahem živin, podpůrná léčba nutričními nápoji a odborná podpora. 

***

Láskou a diářem proti kilům i depresi

Co má společného obezita, poruchy chování a poporodní deprese? Minimálně jeden společný gen, jehož poškození či absence dokáže podle všeho napáchat pěknou paseku od přibývání na váze díky neukojitelné chuti k jídlu, přes neuchuť k sociálním interakcím, agresivnímu chování až po úzkosti, zhoršenou mateřskou péči a depresi. Pozoruhodné pozorování u myší ukázalo, že bezdětné samice mající poruchu v tomto genu neměly příznaky depresivního chování. Popsaný gen se podílí na vnímání smyslových podnětů jako je teplo, chuť a dotek, sám osobě působí v oblasti mozku jež řídí chuť k jídlu. Působí na neurony vyrábějící oxytocin, tzv. hormon lásky, uvolňovaný v reakci na projevy emocí a náklonnosti. Mimoto působí i na neurony hrající důležitou roli v regulaci hmotnosti. Podle výsledků se zdá, že popisovaný gen hraje klíčovou roli v regulaci instinktivního chování mezi něž patří hledání potravy, sociální interakce, útěk/boj reakce či péče o mláďata. Poruchy v tomto genu se zdají být poměrně vzácné. Rozsáhlá analýza vzorků DNA z britské biobanky odahlila souvislost mezi jeho poruchou s nadprůměrným indexem tělesné hmotnosti. Autoři shrnují, že by obnovení hladiny oxytocinu v těle mohlo pomoci léčbě lidí s chybějícím či poškozeným genem a potenciálně by to mohlo pomoci i s léčbou poporodní deprese. 

Ačkoli si o některých stavech, jako jsou třeba stravovací návyky či úzkosti, lidé mohou myslet, že jsou pod naší kontrolou, mají silný genetický základ a mnozí si s nimi opravdu bez externího zásahu nejsou schopni poradit. 

*

Co vše ještě může ovlivňovat naše stravovací návyky? Stres. Ten má mimo jiné vliv i na naše myšlení. Jedna z věcí, která ním může pomáhat jej zvládat je promyšlené plánování. Podle nedávné studie je výuka těhotných žen s nadváhou a obezitou efektivně plánovat a odfajfkovávat si splněné cíle klíčem ke snížení tuků ve stravě. Zní to bizarně? Není. Stres umocněný obavami ze zdraví plodu a z rodičovství se během těhotenství často zvyšuje a spolu s kvalitou stravy matky ovlivňuje prenatální vývoj plodu i mentální rozpoložení matky. 

U žen, které byly vystaveny vysokému stresu se ukázaly být oslabeny dvě dovednosti: plánování a provádění těchto plánů. Zajímavé bylo, že byly spojeny s vyšším celkovým příjmem tuků ve stravě. Čili lidé s vyšší úrovní stresu mají sklon k vyššímu příjmu tuků. Jinými slovy: Čím více stresu, tím víc je nám jedno, co jíme. Intervence spojená s plánováním a realizací plánů se zdá být efektivní a předpokládá se, že bude fungovat i u netěhotných. 

Lidé s nízkou výkonnou funkcí nejsou schopni vytvářet podrobné plány a držet s jich, tím se dostávají do problémů a do stresu, to vede k nadměrnému říjmu tuků, nadváze a obezitě. 

Přerušované půsty - jak to s nimi je?

Poprvé jsem o pozitivním vlivu půstů a hladovění slyšela asi před 20 lety, když jsem o tématu hladovění dokonce zpracovala SOČ práci. Podruhé mi to téma přistálo do klína před zhruba 5 lety a do třetice všeho dobrého před třemi lety, kdy už jsem kapitulovala a vydala se na cestu jejich aktivního zkoumání. Od té doby se mi moje tělo nepřestalo odvděčovat, zklidnily se mi autoimunitní potíže, zažívání a zlepšil se spánek. Že nepotřebuji hubnout? No ono to není jen o hubnutí — díky tomu, že máte omezené okno, kdy přes den jíte, tak toho paradoxně sníte víc a ještě si pohlídáte, abyste snědli právě tolik, kolik vaše tělo potřebuje.  

*

O půstech panuje mnoho mýtů, přesto však čím dál více výzkumů ukazuje, že je to bezpečná strategie hubnutí bez nutnosti počítat kalorie. Například tato studie rozebírá 4 nejčastější mýty o bezpečnosti přerušovaného půstu a vyvrací je s tím, že tyto mýty jsou založeny pouze na osobním názoru, nikoli na vědeckých výsledcích:

• půst může vést ke špatnému stravování -> příjem živin a energie při půstu a mimo půst se dle studií nemění

• půst může ztrátě svalové hmoty -> lidé ztrácejí stejné množství svalové hmoty ať už zhubnou dietou nebo půstem, bílkoviny je třeba udržovat jejich zvýšeným příjmem v obou případech

• půst může způsobit poruchy příjmu potravy -> neprokázáno; půstům by se ale měli vyhnout ti, kteří poruchou příjmu potravy trpěli v minulosti a zvýšenou pozornost si zaslouží dospívající s nadváhou, kteří se do půstů pustí (obojí představují skupiny ohrožené poruchou příjmu potravy)

• půst může snížit hladinu pohlavních hormonů -> neprokázáno (vyjma poklesu hormonu DHEA u obézních žen, který ovšem nevedl k žádným negativním vedlejším účinkům, naopak je jeho nižší hladina v těle možná protektivní vůči vzniku rakoviny prsu)

Autoři studie popisují dva typy půstů — při prvním lidé střídají nízkokalorické dny s vysokokalorickými dny (kdy jedí na co mají zrovna chuť), druhý pak představuje časově omezené stravování, při němž lidé jí každý den v rozmezí 4-10hodinového časového okna cokoli, na co mají chuť. Oba tyto typy stravování jsou podle výsledků klinických výzkumů bezpečné. 

***

Přesuňme se od mýtů k léčbě nemocí. Tam totiž půsty podle výsledků výzkumů můžou fungovat jako skvělý pomocník. Například v případě Alzheimerovy choroby může řízené postění zmírnit její patologii. Tedy podle výsledků studie na myších. Ty měly oproti nepostícím se kontrolám lepší paměť a kognitivní funkce, byly méně hyperaktivní v době odpočinku a dodržovaly lepší spánkový režim, a měly méně nahromaděných amyloidních bílkovin v mozku. Jakto? Přerušovaný půst v podobě časově omezeného jídelního okna očividně umí vyspravit vnitřní cirkadiánní hodiny, jež jsou u pacientů s Alzheimerovou chorobou narušeny (a to až v 80 % případů). Autoři studie se teď chystají na spuštění klinické studie na lidech. 

Předpokládá se ale, že uvidí slibné výsledky. Jejich studie totiž není jediná, která ukazuje na prospěšnost časově omezeného příjmu kalorií u mnoha onemocnění včetně cukrovky, kardiovaskulárních chorob, stresových poruch, hormonální nerovnováhy či rakoviny. Data získané ze studie na myších ukazují vliv přerušovaného půstu na expresi tisíců genů ve více než 22 oblastech těla a mozku. Má tedy dopad na celé tělo. Vědci vypíchli i fakt, že různé úseky střeva reagovaly na postění různě — horní část tenkého střeva byla aktivována, dolní část ne. Opět se tedy vracíme k cirkadiánním hodinám a zamyšlení nad tím, jaký vliv má třeba práce na směnný provoz na nemoci zažívacího traktu včetně rakoviny. Tak třeba výzkum na směny pracujících hasičů holdujících přerušovanému půstu ukázal pozitivní zdravotní výsledky. Další bodík pro teorii sladění cirkadiánních hodin orgánů v těle pomocí řízeného postění.

—

Poznámka k práci na směny: víte, že práce na noční směny je spojena se změnami chutě k jídlu? Výše jsem psala o napravování cirkadiánních rytmů, teď se mrkněme na nesprávné nastavení vnitřních hodinek neboli cirkadiánní nesoulad. Ukazuje se, že ovlivňuje hormony zodpovědné za regulaci chuti k jídlu a může zásadně měnit regulaci hormonů řídících hlad v mozku na úkor metabolického zdraví. Lidé s rozladěnými vnitřními hodinkami kvůli nočním směnám mají tendenci jíst během neaktivní fáze dne výrazně více a to skoro až o 54 % kalorií více aniž by se během této doby zvýšila jejich fyzická aktivita. Odpovídá to pětinásobku toho, co kontrolní skupina snědla během neaktivní fáze dne. Pokud se denní hladiny hormonů rozladí a nejsou synchronizovány se světelnými signály dne, dochází tedy i k narušení zdravému  příjmu potravy. Na druhou stranu autoři studie uvádí, že identifikované hormony by mohly být slibnými cíli pro léčbu obezity a poruch příjmu potravy.

—

Mluvili jsme o Alzheimerově chorobě, podívejme se teď na cukrovku 2. typu aneb cukrovkáři, zbystřete. Podle sesbíraných vědeckých dat z čínské studie by mohly přerušované půsty zásadně pomoci i vám. Dokonce by vás prý měly dovést až k remisi onemocnění a tedy i vysazení léků. Ve studii přitom byli lidé s diabetem trvajícím i více než 6 let, takže se zlepšení stavu netýká jen čerstvých cukrovkářů.

Nevěříte čínským studiím? Mám tu pro vás jednu z Chicaga, která ukazuje bezpečnost a pozitivní vliv přerušovaných půstů (16 hodin půstu, 8 hodin na jídlo) na hubnutí a kontrolování hladiny cukru v krvi u lidí s cukrovkou 2. typu. Navrch se autoři studií shodují, že je pro lidi prostě jednodušší sledovat a počítat čas než sledovat a počítat kalorie. Ačkoli je chicagská studie malá, účastnilo se jí poměrně vysoké procento lidí černošské a hispánské komunity, u nichž je cukrovka velmi rozšířená. V plánu je mnohem rozsáhlejší studie, protože v USA s cukrovkou bojuje stále více a více lidí a hledají se cesty její prevence. Doporučení autorů studií však hlásá staré dobré: než něco začnete aplikovat u sebe, poraďte se se svým lékařem!

***

Mezi další neduhy, které by mohl přerušovaný půst pomoc vyřešit spadá i ztukovatění jater vedoucí k chronickému zánětu jater a rakovině. Vědci popsali dva proteiny v jaterních buňkách, které jsou zodpovědné za protektivní účinek půstů. Zkoumají využití tohoto pozorovaní ve tvorbě léčiv, ale i začlenění režimů půstů do klinické praxe. 

Praktické rady

Honí vás Mlsná? A chcete vědět, kdo to je? ~ Táňa Horynová

Ano, čtete správně. Když máte chuť na sladké, ve skutečnosti jste jen loutka. Někdo jiný, tedy přesněji jiní, si to žádají a využívají vás k tomu. 

Pocit, že “tělo si říká,” ve skutečnosti znamená, že “střevo si říká.” Konkrétně špatně vyvážený střevní mikrobiom, tzv. dysbióza střevních bakterií. 

Když máte těch hodných (např. probiotických) bakterií málo, přemnoží se ty ostatní. Využijí všechno volné místo a nenápadně vám začnou přímo či nepřímo ovlivňovat život. 

Pokud tedy chcete dostat svoje chutě pod kontrolu, je třeba ty hodné bakterie vykrmit. Nejraději mají rozpustnou (prebiotickou) vlákninu. A protože žijí velmi krátkou dobu a množí se rychle, mění se při efektivní suplementaci chutě opravdu brzy. 

Hubnutí není o odříkání jídla. Klíčem je to správné jídlo! Pro vaše tělo i všechny osadníky, kteří v něm bydlí.

Střípky poznámek

📱 Jak jste na tom se sociálními sítěmi a tzv. doom scrollingem? Taky sedíte a rolujete příspěvky tak hluboko až na vás vyskočí virtuální Balrog? Vědci vykoumali pro mobilní telefony aplikaci Mindful Scroll, která by měla pomáhat odpoutat se od nekonečného scrollování na sítích a podpořit nás v mindfulness pomocí vybarvování rychle se objevujících a mizejících geometrických obrazců a uklidňujících barevných schémat. Účastníci studie pociťovali nižší stavy úzkosti a lepší všímavost. Otestovat jsem to pro vás bohužel nemohla, protože jsem ji ve výčtu možných aplikací pro můj mobil nenašla.

*

🧂  Předpokládám, že o kokainu a o tom, že se jedná o drogu s pravděpodobně nejsilnější psychickou závislostí, jste už slyšeli. Proč je závislost na něm tak silná? Ovlivňuje v mozku regulaci hormonu dobré nálady, dopaminu. Mozek pod vlivem kokainu není schopen dopamin regulovat a lidé se tak stávají neschopnými rozlišit mezi tím, co je příjemné, a tím, co příjemné není. A chtějí kokainu víc a víc, i když jim ve skutečnosti nepřináší nic dobrého. Vědci nyní odhalili, že se kokain váže na dopaminový transportér, popsali jeho strukturu a mechanismus působení kokainu v mozku. Jejich výsledky jsou tak důležitým milníkem, který může být zásadní pro budoucí léčbu nejen závislosti na kokainu, ale i na dalších látkách nebo třeba i na hazardních hrách. 

*

🏠 Na stole je nová technologie chlazení/ohřívání budov pomocí speciálních nátěrů pokrývajících stěny a okna. Ty jsou dle výzkumníků schopny lépe řídit pohyb tepla mezi budovami a jejich okolím. Pokud by se metoda podařila uvést do praxe, mohla by se citelně snížit závislost na klimatizaci v létě, případně na vytápění v zimě. Vše by bylo ekologičtější a pomohlo by to hlavně v oblastech nízkopříjmových komunit. 

*

🫀 3D tisk orgánů! Sci-fi? Možná už jen chvíli. Zase jsme o krok k tomu umět vytvořit orgány v laboratoři. Vědcům se podařilo vyvinout novou metodu 3D tisku, s níž vytvořili celé kapilární sítě, které se propojují do cév, v rámci srdeční tkáně.

*

👩‍⚖️ Považujete své morální hodnoty za stabilní a jasně dané? Noooo, trochu vám do toho hodím vidle. Jak se zdá, tak naše morální hodnoty vykazují silnou sezónnost s tím, že na jaře a na podzim více tíhneme ke komunitě a skupinové soudružnosti. Jsou to tedy ideální období např. pro volby. Extrémní teplotní výkyvy očividně vedou k výraznému poklesu komunitních morálních hodnot. Upřímně, já přes ta letošní vedra taky lidi nemohla ani cítit…

*

🎧 Když si běžný člověk pořídí Apple AirPods, tak si začne užívat super zvuku a soukromé hudební produkce jen pro své uši kdekoli a kdykoli. Když si taková sluchátka pořídí vědec, tak si řekne “No to je super technologie! To by se dalo využít pro diagnostiku!” A jak řekl, tak udělal. Vedoucí výzkumného týmu, který vytvořil sluchátka snímající mozkovou aktivitu vázanou na relaxaci a ospalost (alfa vlny), má kromě pomoci řidičům a povoláním ohroženým mikrospánkem za cíl rozšířit svou technologii až do oblastí jako je diagnostika spánkových poruch či snímání srdečního tepu a pohybů očí. Steve už s námi sice mnoho let není, ale stále nepřestává lidi inspirovat. Stay hungry, stay foolish!

*

💡 Pro někoho je inspirací skutečná technologie, pro jiného ta, která existuje jen na plátně. Vědci mají vůbec úžasnou fantazii. To se vám tak sešli dva, kteří snili o tom, že se jim podaří vytvořit startrekovský lékařský trikodér - skener, který shromažďoval informace o pacientovi a pomáhal diagnostikovat jeho neduhy na palubě vesmírné lodi USS Enterprise. Dali hlavy dohromady a trikodér zatím sice nevytvořili, zato ale vytvořili unikátní neinvazivní metodu měření absolutního krevního tlaku založenou na zvukových vlnách (tzv. rezonanční sonomanometrii). Normální měření tlaku pomocí nafukovací manžety na paži vám řekne aktuální stav systolického a diastolického tlaku v paži. O celkovém tlaku a jeho delším průbehu vám toho moc nepoví, k tomu je potřeba invazivnějšího zásahu jako je zavedení katetru přímo do tepny. Metoda autorů studie umožňuje měřit krevní tlak kdekoliv na těle, nepřetržitě bez diskomfortu pro pacienta. Dokonce by se dala využít i v běžných domácích podmínkách. Zařízení má momentálně zhruba velikost balíčku hracích karet, ale v budoucnu by mohlo být velké asi jako hodinky nebo dokonce lepicí náplast. Úplně vidím Sheldona, jak uznale pokývává hlavou a přemýšlí, jak s nimi navázat spolupráci… #forevertrekkie

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🔬 Pro zájemce o proniknutí do záhad vývoje dětského imunitního systému jsem sepsala knihu a stejnojmenný kurz Dítě pod Lupou.

🌏 Světy v nás – učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele

🧭 Kreativní léčebna – pomáhám tvůrcům vymotat se ze slepých uliček a najít zpět cestu do kreativity, narovnávám složitosti v textech a pomáhám s obsahovým psaním

🎨 Kreativní dílna – tvořím ilustrace a akvarelovou krásu kořeněnou tuší

📰 Tvůrcovské noviny – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

📻 Tvůrcovské rádio – vyprávíme spolu s dalšími tvůrci své příběhy světu.

🧚‍♀️ Creació – střežím prostor pro neviděné tvůrce a pomáhám jim být slyšet.

🦦 Nadační fond Tišina – spolutvořím vesnici a záchytnou síť pro ty, jež mají pocit, že padají a potřebují oporu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

Proč je nás moc nebo málo

Říkáte, že geny otvírání lednice v noci nezpůsobí? A co když vám řeknu, že ano. Mutace v genu regulujícím příjem potravy a výdej energie nejen, že nabádají mozek k příjmu více jídla, ale jsou spojeny s obezitou, cukrovkou 2. typu či nealkoholickým ztukovatěním jater. Lidé trpící defektem zmíněného genu tloustnou nejen kvůli přemíře jídla, ale i kvůli příliš malému výdeji energie. Změna funkce genu vede v mozku k ovlivňování oblastí podílejících se na řízení krevního tlaku a rovnováhy tekutin v těle. Tamní neurony navíc komunikují s oblastmi udržujícími energetickou rovnováhu, tělesnou hmotnost a rovnováhu emočního chování. Dojde-li k narušení těchto komunikací, začne se rozvíjet obezita a metabolická onemocnění. Vědci se snaží nalézt cestu, jak podpořit správné funkce jimi popsaného genu, a tím i vytvoření nového léčebného přístupu obezity. 

Jak vidíte, přibývání na váze a genetika spolu úzce souvisí. U dívek tomu nasazuje korunu navíc nástup menstruace. Podle výsledků vědeckých výzkumů kombinace určitých genů urychlují přibývání dívek na váze během dětství a tím nepřímo ovlivňuje dobu, kdy dívky dostanou první menstruaci. V průměru se menstruace objevuje u dívek v období mezi 10. a 15. rokem, přičemž předčasná menstruace a puberta může později vést k horšímu zdraví v dospělosti. V současné době se věk nástupu puberty stále snižuje — důvody jsou nejasné, následky mohou mít podobu obezity, cukrovky 2. typu, kardiovaskulárních problémů nebo dokonce i rakoviny. Pozdější nástup puberty je naopak spojován s lepším zdravím v dospělosti a delším životem. Vyjmenovávat zmíněné geny vám tady nebudu — ono je jich totiž něco přes 1000 variant, z toho 45 % z nich způsobuje větší přibývání dívek na váze v raném dětství. Ovlivňují načasování puberty, rychlost růstu a uvolňování reprodukčních hormonů. Mimo to identifikovali vědci 6 vzácných variant genů, které mohou způsobit pozdější nástup puberty (až o 1,3 let), a to nejen u dívek, ale i u chlapců. Výsledky studie představují důležité informace pro tvorbu efektivních intervencí v případě ohrožení dětí předčasnou pubertou a obezitou. 

Dalším aktérem hrajícím roli v regulaci naší váhy v mozku je receptor podílející se na řízení energetické rovnováhy těla prostřednictvím rozhodování o tom, kolik energie se v těle uloží v podobě tuku. Mutace v genu pro tento receptor vedou k těžké dětské obezitě a dalším neduhům spojeným s váhou. Lidé touto poruchou totiž nejsou schopni kontrolovat své stravování. Tedy stejně jako defekty genů zmíněných výše, je i tento zařazen na list potenciálních terapeutických cílů a intenzivně se bádá nad tím, jakými cestami lze zlepšit kvalitu života lidí trpících touto poruchou. 

***

Americký výzkum uvádí, že lidé s nadváhou a obezitou jsou ohroženi předčasným úmrtím o 22-91 % více než lidé se zdravou hmotností. Riziko úmrtí lidí s mírnou podváhou v porovnání se zdravými lidmi je zdá se naopak nadhodnoceno. Jak ale měřit zdravou hmotnost? Široce používaný BMI, tedy Body Mass Index, vám tuto informaci prý věrohodně neposkytne. Může totiž zkreslovat výsledky, a ne málo. Dosavadní studie neukazovaly na spojitost mezi vysokým BMI a vyšší úmrtností, ta byla vidět až při dosažení velmi vysokých hodnot. Nadváha se naopak jevila jako mírně výhodná. Autorům nedávné studie tyto závěry ale neseděly — vyvozovat míru zdraví z výšky a váhy v určitém okamžiku bez zohlednění složení těla a doby, po kterou člověk trpí nadváhou, považovali za nešťastné. A tak se pustili do výzkumů. Z necelých 18 tisíc studovaných lidí v databázi Národního průzkumu zdraví a výživy bylo 20 % vedeno jako zdravých, ačkoli při bližším zkoumání v aktuální studii trpěli v předchozích letech nadváhou či obezitou. Oddělením od skupiny se stabilní hmotností získala tato skupiny mnohem horší zdravotní profil. To, že má člověk momentálně normální BMI poté, co výrazně zhubnul, nesmaže roky, kdy jeho tělo nosilo nadváhu. Navíc řada nemocí spojených s obezitou vede k úbytku váhy. BMI tedy nemá šanci vypovědět o našem celkovém zdraví vše. Naopak se doteď vlastně uměle navyšovalo riziko úmrtí lidí s nízkým BMI, protože do něj spadli i lidé, kteří nedávno výrazně zhubli. Lidé, kteří naopak nedávno přibrali, měli oproti těm, kteří ztratili na váze, mnohem lepší zdravotní profil. Autoři studie uzavírají, že BMI nelze brát jako jediný ukazatel lidského zdraví. Při započítání veškerých proměnných se odhadovaných 2-3 % úmrtí dospělých v USA způsobených vysokým BMI zosminásobilo. Jako problém nevidí vědci jednotlivce, nýbrž krizi veřejného zdraví a tragický stav nezdravého stravovacího prostředí v USA. V České republice na tom jsme sice o něco lépe, ale naše vyhlídky také nejsou ledasjaké. Pečujte o sebe a vnímejte to, co jíte a jak žijete. Nikdo jiný to za vás neudělá. 

***

Jeden z obecně přijímaných faktů je spojitost nadváhy a obezity s vyšším rizikem vzniku cukrovky 2. typu. Mechanismy, které za tím stojí však nejsou zcela jasné. Vědci nicméně zjistili, že lidé se zvýšenou hladinou inzulinu trpí i poruchou enzymu zodpovědného za metabolizování mastných kyselin ze stravy. Vyšší množství inzulinu v krvi je jedním z rizikových faktorů a signálů budoucích zdravotních problémů. Porucha enzymu zapojeného do zpracování mastných kyselin k tomu navrch přidává přílišné ukládání tuků v těle, což je signál pro slinivku k hádejte čemu — ano prosím, ke zvýšení výroby inzulinu. Když je inzulinu v těle dlouhodobě moc, může tento stav vést ke vzniku inzulínové rezistence, selhání beta buněk slinivky a voilá, cukrovka je na světě. V současné době vědci testují možné léky, které by podpořily aktivitu defektního enzymu a zvrátili tak rozvoj onemocnění. Mimo to ještě zkoumají další možné cesty léčby cukrovky, jejíž výskyt se rok od roku naneštěstí stále zvyšuje. 

Zajímavé výsledky přinesla jiná studie sledující ukládající se tuky a jejich vliv na cukrovku 2. typu. Existují varianty genů, jež sice způsobují ukládání tuků na břiše, ale chrání přitom před vznikem cukrovky. Autoři studie mluví o “metabolicky zdravé obezitě” a o možnostech personalizované medicíny, která by mohla díky znalosti genetické výbavy pacientů jinak pracovat s geneticky znevýhodněnými jedinci a jinak s těmi, kteří mají genetickou výhodu a i přes nadváhu je u nich riziko vzniku cukrovky či kardiovaskulárních chorob paradoxně menší. 

***

Věděli jste, že se muži a ženy liší mimo jiné i v tom, jak na ně působí obezita? Podle výzkumů na myším modelu existují rozdíly v buňkách tvořících krevní cévy v tukové tkáni mezi samci a samicemi, přičemž samci tahají za kratší konec provazu. Mají vyšší pravděpodobnost vzniku s obezitou spojených onemocnění od cukrovky po kardiovaskulární trable. Samičkám totiž roste spousta nových cév zásobujících tukovou tkáň kyslíkem a živinami, což se u samců děje v podstatně menší míře. Naopak je u nich větší sklon ke vzniku procesů spojených se zánětem. Samičí buňky vykazovaly mnohem větší odolnost vůči zánětu a dlouhodobému stresu způsobenými stravou s vysokým obsahem tuků. Vědci mají tedy další dílek do skládačky umožňující pochopit důvody rozdílných projevů obezity u mužů a žen a v dalších výzkumech se zaměří na lidi. Zároveň autoři studie uvádí, že odhalená zjištění zapadají do mnohem širšího konceptu zdravého stárnutí, který se věda snaží popsat. 

Aby to mužům nebylo líto, pojďme nyní role otočit. Podle finské studie mají oproti nim ženy trpící nadváhou ve věku od 14 do 31 let větší riziko vzniku ischemické mozkové příhody (tedy mrtvice způsobená sraženinou cévy zásobující mozek krví) do 55. roku života. A to i když se jim nadváhu podaří do 31. roku shodit. Muži ve věku 31 let, kteří trpí obezitou, však mají zvýšené riziko krvácivé mozkové příhody v porovnání s obézními ženami stejného věku. Suma sumárum, dle autorů studie má nadváha dlouhodobé následky, i když se nám ji podaří porazit a dostat se do formy. Měli bychom to tedy brát v patrnost a starat se o své tělo i poté, co nás přemíra kil opustí. Studie vychází z hodnot BMI a její autoři zmiňují, že k vyvozování větších závěrů je třeba zahrnout další faktory jako je např. kouření, doba první menstruace či úroveň vzdělání. Svou metodikou a zaměřením jen na Finy je tedy omezena a její výsledky bude nutné potvrdit rozsáhlejším výzkumem. Stojí ovšem za zamyšlení.

***

Zajímalo by vás, jak to vypadá, když je hmotnost těla udržována stabilní? Vědci se zaměřili na výzkum výjimečné dlouhověkosti u 30 647 žen a zjistili, že je stabilní váha po 60. roce spojena s delší dobou dožití, a to až 90 a více let. Ženy, jejichž váha klesla o 5 a více procent, tohoto věku dosahovaly s o 51 % menší pravděpodobností. Přibrání o 5 a více procent dlouhověkost také nepřineslo. Zjištění tedy ukazují, že doporučení ke stáří snižovat svou hmotnost nemusí nutně vést k delšímu dožití. Tato studie je první, jež se rozsáhle zabývá změnami hmotnosti v pozdějším věku a jejich spojením s dlouhověkostí.

Honí vás mlsná?

Znáte ten stav, kdy se po dobrém jídle ještě pídíte po nějakém tom drobku “na dojezení”? Na vině nemusí být hlad, ale příliš aktivní neurony ve vašem mozku. Vědci objevili v evolučně velmi staré části mozku myší shluk nervových buněk, který při stimulaci nabádá myši k intenzivnímu hledání něčeho na zub s upřednostněním tučných potravin před těmi zdravějšími. U lidí se nachází stejný typ buněk, ale výzkum zatím pokračuje. Nicméně máme první indicii k tomu, proč po obědě někteří lidé radši loví ve spižírně Milku než po mrkev. Potvrdí-li se výsledky i u lidí, šlo by hyperaktivitu zmíněných buněk terapeuticky tlumit (v případě obézních lidí), či podpořit (v případě lidí trpících poruchou příjmu potravy jako je např. anorexie).

*

Mimochodem, používáte sukralózu jako náhradu za klasický cukr? Nachází se mimo jiné v řadě potravin a nápojů, které jsou “zaručeně bez cukru”. A zaručeně vám ani životnímu prostředí nepřinesou mnoho dobrého, jak se začíná pomalu ukazovat. Pro lidské tělo je sukralóza takřka nestravitelná a velmi stabilní, uvolňuje se tak do odpadních vod, přechází do pitné vody a vodních ekosystémů. Kde je, kupodivu, pro řadu mikroorganismů nerozložitelná. Má vliv na mikrobiální společenstva jako jsou například sinice a mikroskopické řasy, které v přítomnosti sukralózy v prostředí ubývají. Pravděpodobně ji totiž zaměňují za klasický cukr, ale nedokáží ji strávit a tak hynou. Další výzkumy pokračují a uvidíme, kam to povede. Možná by stálo za zamyšlení, jestli opravdu tak nutně potřebujeme ten svůj život tolik doslazovat. Aby nám pak nezhořkl na jazyku…

Praktické rady

Tuk stojí za obezitou a tuk jí umí vyléčit ~ Táňa Horynová

Aneb král je mrtev, ať žije král!

Opravdu je to tak. Vzpomínáte si na kouzelnou babičku Artemis z lednového Vědeckého oběžníku?

Celá řada jejich studií poukazovala na to, že nesprávný skladba tuků v současné západní stravě stojí kromě nárůstu civilizačních onemocnění i za mnoha případy obezity: upravením poměru mastných kyselin v našem těle lze tedy nejen předcházet obezitě, ale vůbec ji mít pod kontrolou.

Za zmínku stojí, že spoluautorem zmiňované studie je jedna z největších současných medicínských autorit v oblasti biohackingu a dlouhověkosti, James J DiNicolantonio. V současné době má na Instagramu přes 3 miliony sledujících.

Dle mnoha zahraničních i českých vědců je totiž obezita další z nemocí, které způsobují tzv. chronický zánět. Ten je sám o sobě příčinou či ovlivňujícím faktorem prakticky všech civilizačních onemocnění. 

Nejspíš nezáleží na tom, jestli způsobuje další zdravotní problémy obezita nebo chronický zánět. Jisté je, že správný poměr mastných kyselin v naší stravě je nadějí pro mnoho lidí. Jakmile se v těle dorovná nedostatek mastných kyselin omega-3, obnoví se celá řada zdravých regeneračních procesů. A v mnoha případech to znamená, že je pak mnohem snazší zhubnout.

***
Úspěšný chov mláďat v ZOO Praha a lidské zdraví: Co mají společného?

ZOO Praha umí vytvořit pro zvířata podmínky, které jsou velmi podobné těm, v nichž žijí a prosperují v divoké přírodě. Jenomže zároveň to není úplně možné. V ZOO tedy musí najít kompromis: zajistit původní potřebu současným způsobem.

Tady jsou 2 nejjednodušší příklady:

1. Gorily se v přírodě živí z velké části ovocem, nicméně naše ovoce je pro ně příliš sladké a neobsahuje ani tolik vitamínů, jako plané druhy, které gorily sežerou v džungli. Hrozila by jim tedy obezita a zdravotní problémy.

Řešení: ZOO jim dává zeleninu. Naše zelenina je mnohem sladší než divoká zelenina a obsahuje více fytonutrientů než supermarketové ovoce. Výsledek proto připomíná nutriční složení planého ovoce.

2. Zvířata nemusí lovit a shánět potravu. Je tedy nutné se postarat o to, aby se nenudila a především aby se dostatečně hýbala.

Řešení: ZOO vymýšlí pro zvířata programy a různé aktivity navíc, aby je to bavilo a předešlo se problémům. Říká se jim "enrichmentové aktivity."

My lidé máme úplně stejné problémy. U zvířat je řešíme, ale sami si je ani nepřipouštíme. Potraviny, které dnes konzumujeme, vypadají sice stejně jako ty původní, ale jsou nutričně často velmi odlišné. Výsledné rozdíly už ale neřešíme. Hlavně, když je toho dost pro všechny a ještě lépe, když je to levné.

I naše tělo bylo stvořeno k pohybu a obstarávání potravy. Chodili jsme běžně i 10 kilometrů denně, sezení bylo velmi výjimečné. Lidské tělo potřebuje pro své fungování pohyb, ale naše “enrichmentové aktivity” zahrnují často jen zábavu bez pohybu. Fitko 2x týdně nestačí.

Pojďme se tedy občas zamyslet, jak žijeme a co jíme. I my máme zkratky vhodné pro 21. století, ať už jsou to doplňky stravy, nebo třeba jen ochota nejet výtahem a vyjít pár pater pěšky. Denně.

Střípky poznámek

💻 Poslední roky přichází často na přetřes práce z domova či práce hybridní — tedy kombinace práce z domova a práce v kanceláři. Podle nedávné studie jsou lidé pracující 2-3 dny v týdnu doma stejně produktivní a mají stejnou pravděpodobnost povýšení jako běžní zaměstnanci, ale zároveň u nich klesá riziko odchodu z práce o 33 % (ovšem pouze u nemanažerských pozic — na manažerské pozice to nemělo vliv). Prospěch z takové práce mají tedy jak zaměstnanci, tak zaměstnavatel, pokud je tento pracovní model dobře řízený. Zmíněná studie se řadí mezi rozrůstající se množství vědeckých prací podporující hybridní pracovní režim a jeho výhody pro společnost. Je také dosud nejrozsáhlejším výzkumem zabývajícím se touto tematikou.

*

⛰  Běžte do zeleně! Že tuto pobídku znáte i jinak? Možná je na čase je obrátit z čokoládového odstínu na odstín trávový. Kupí se mi v šupleti výzkumy ze všemožných koutů světa popisující význam pobytu v přírodě a jeho prospěchu na naše duševní zdraví, zvláště pokud se trápíme s nějakou duševní nemocí. Jedna z nejnovějších shrnuje závěry 30 let vědeckého bádání v této oblasti. Stačí prý 10 minut (!!!) pobytu v přírodě pro krátkodobou úlevu od pochmurností v našich přeplněných myslích. Zeleň a čerstvý vzduch snižují hladinu stresu, zlepšuje myšlení i náladu. Může to tedy pomoci udělat z morousů milouše. Setkáte-li se tedy s někým, kdo se vám pokusí sestřelit náladu k ledu, pošlete ho někam - třeba do parku nebo rovnou do lesa. Rostou houby. 

*

🦠 V Texasu letos v březnu zaznamenali první případ nakažení skotu virem ptačí chřipky, což okamžitě spustilo diskuzi na téma, jak je to s přenosem tohoto patogenu do mléka a mléčných výrobků. Ačkoli v čerstvém mléce infikovaných krav byla jeho přítomnost prokázána, že byste jej vypili či snědli jako koncoví strávníci se bát nemusíme. Podle všech získaných výsledků pasterizace a další sanitační procesy během zpracování čerstvého mléka účinně zničí virové částice a výsledné produkty jsou tak bez infekční stopy. Pokud by v mléce přeci jen nějaké patogeny zůstaly, detekují je mikrobiologické testy, jimiž mléčné výrobky prochází než jdou na trh. 

*

⏱ Zajímavé téma vnímání času naťukla studie zkoumající rychlost plynutí zbývajících dní do Vánoc či Ramadánu — svátků dvou odlišných kultur, lze tedy předpokládat, že se jedná o obecný jev. Pokud se na tyto svátky lidé těší, čas pro ně plyne každý rok rychleji. Důvodem je zřejmě jejich intenzivnější vnímání ubíhajících dní a nadšené prožívání svátečních chvil. Mimo to svůj vliv má i věk, pohlaví či kvalita sociálních interakcí.

*

🌤 Kdysi, když u nás doma ještě bývala bedna zvaná televize, jsem za nejpřesnější předpověď počasí považovala tu od paní Žilkové: “Zítra bude jasno, místy polojasno, někde bude pršet a v některých místech možná i sněžit.” Ono se to lehko vtipkuje, když do problematiky meteorologie člověk moc nevidí, ale na druhou stranu nutno podotknout, že odpovědi na otázku “Jak bude zítra?” jsme se z předpovědí nikdy přesně nedozvěděli (od dětství proto s sebou tahám deštník, i když obrázky na displayi zarytě hlásí sluníčko a pařák). Vědci se nicméně snaží neustále zdokonalovat počítačové modely a vytvářet přesnější výhledy na slunné či mrazivé zítřky. Nedávno například zjistili další detaily ze života dešťových kapek. Konkrétně přišli na to, že při růstu kapek a spuštění jejich padání na zem hrají klíčovou roli vzduchové turbulence v mracích. Simulace ukazují, že jsou-li v mracích turbulentní pohyby vzduchu, vzniká děšť rychleji a kapky mohou být až sedmkrát těžší. Získané informace představují cenný posun jak v oblasti předpovědí počasí, tak v oblasti sledování změn klimatu.

*

🌪 Saharský prach a hurikány v Severní Americe. Jak to spolu souvisí? Více než si myslíte. Podle vědců mohou oblaka saharského prachu proudící přes Atlantik potlačovat vznik hurikánů nad oceánem a ovlivňovat tak počasí v Severní Americe. Jsou tak dosud nepopsaným regulátorem srážek při hurikánech. Přenos prachu přes oceán se ale podle výsledků předchozích studií bude v důsledku změny klimatu v následujících desetiletích snižovat, což pravděpodobně zvýší množství srážek a tím i ničivost hurikánů. O kolik více srážek by měla Severní Amerika očekávat nikdo netuší. 

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🧭 Kreativní léčebna – pomáhám tvůrcům vymotat se ze slepých uliček a najít zpět cestu do kreativity, narovnávám složitosti v textech a pomáhám s obsahovým psaním

🎨 Kreativní dílna – tvořím ilustrace a akvarelovou krásu kořeněnou tuší

🌏 Světy v nás – učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele

📰 Tvůrcovské noviny – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

📻 Tvůrcovské rádio – vyprávíme spolu s dalšími tvůrci své příběhy světu.

🧚‍♀️ Creació – střežím prostor pro neviděné tvůrce a pomáhám jim být slyšet.

🦦 Nadační fond Tišina – spolutvořím vesnici a záchytnou síť pro ty, jež mají pocit, že padají a potřebují oporu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

Jak nás to, co jíme (a nejíme), ovlivňuje

Rozjímali jste někdy nad tím, jakým způsobem nás může jídlo ovlivňovat? Kvalita stravy zasahuje nejen naše střevní přátele, kteří s ní bezprostředně přicházejí do styku, ale ovlivňuje ve své podstatě všechny pochody v našem těle. Včetně naší nálady. 

V první studii svého druhu vědci porovnávali vliv středomořského stylu stravování s nekvalitním stravováním plným cukrů a nasycených tuků. Podle sesbíraných dat mění nekvalitní jídlo hladiny přenašečů informací v mozku a ovlivňuje objem šedé hmoty v čelní části mozku, která se podílí na psychických problémech včetně deprese a úzkostí. Přesný mechanismus vlivu stravy na mozek je stále předmětem zkoumání, ukazuje se ale, že zřejmě existuje pozitivní vazba mezi kvalitním stravováním, zdravějším mozkem, lepší duševní pohodou a lepším výběrem potravin, což vede zpět ke kvalitnímu stravování. 

Když už jsme u té středomořské stravy a životního stylu, tak se podívejme ještě na další dvě studie, které se jim podívaly na zoubek. Jedna z nich byla cíleně provedena mimo středomořskou oblast, konkrétně ve Walesu, Skotsku a Anglii, aby vědci prozkoumali, zda jsou dříve prokázaná pozitiva středomořského stylu života přenositelná i do jiných částí světa. A skutečně je tomu tak. Po 9 letech výzkumu došli autoři studie k závěru, že strava s omezeným množstvím přidané soli a cukru, avšak bohatá na ovoce a zeleninu, celozrnné obiloviny, luštěniny, ořechy, semínka, panenský olivový olej a ryby, v kombinaci s odpočinkem, fyzickou aktivitou a socializací, vede k výraznému snížení rizika úmrtí člověka na rakovinu a kardiovaskulární onemocnění. 

Druhá studie probíhala v USA, kde po dobu 25 let sledovali vědci zdraví žen v závislosti na jejich jídelníčku. Ženy holdující středomořskému talíři měly o 23 % nižší riziko předčasného úmrtí, včetně rakoviny a kardiovaskulárních nemocí. Vědci pozorovali u těchto účastnic studie pozitivní změny v metabolických procesech, zánětlivých molekulách, inzulínové rezistenci apod. 

***

Co se týče množství zeleniny a ovoce na našich talířích, zaměřme svůj pohled směrem k vegetariánskému jídelníčku a jeho zdravotním přínosům. Vědci sesbírali přes dvě desetiletí studií (celkem jich bylo 48) zabývajících se vegetariánským a veganským stravováním, vzali si je pod drobnohled a seznali, že jsou spojeny s lepším zdravotním stavem strávníků, především s lepším kardiovaskulárním zdravím, sníženým rizikem vzniku rakoviny a předčasným úmrtím. Jedním dechem ale dodávají, že je potřeba udělat další výzkumy vzhledem k faktu, že srovnávané studie se od sebe významně lišily provedením, demografickými údaji účastníků, délkou provedení apod. Upozorňují také na to, že čistě rostlinné diety mohou vést k nedostatku některých vitaminů a minerálních látek, proto je třeba před jejich plošným doporučováním získat co nejvíce dalších dat. Buď jak buď, srovnáme-li si to s výsledky studií zaměřených na středomořskou stravu, je navýšení množství zeleniny, ovoce či oříšků pro naše tělo jen dobře. 

Ostatně, živiny rostlinného původu nejsou žádná béčka. Podle posledních výzkumů dokáží změnit skladbu střevních bakterií a ovlivnit funkce našeho mozku. Především vláknina podporuje růst prospěšné střevní mikrobioty, zlepšuje komunikaci mezi střevními osadníky a mozkem, a vede ke snížení aktivace mozku související s reakcí na podněty obdržené z vysoce kalorické stravy. Tedy alespoň u dospělých trpících nadváhou, jejichž stravovací návyky si vědci vzali pod drobnohled. Výzkumy této tématiky jsou stále v běhu a jejich autoři si od nich slibují nové cesty, jak se popasovat s prevencí a léčbou obezity. Nicméně troufám si i tak konstatovat, že čím víc vlákniny jíme, tím lépe se daří našemu střevu i hlavě.

Mimochodem, víte, že sklon k vegetariánství je dědičný? Vědci objevili tři geny, které jsou s ním silně spojeny, a dalších 31, které jej potenciálně ovlivňují. Naše genetická výbava tedy hraje podstatnou roli v tom, zda dokážeme vegetariánskou dietu stoprocentně dodržet či nikoli. Podle výsledků studie zaměřené na výzkum schopnosti lidí dlouhodobě přežívat na vegetariánské stravě se zdá, že velká část vegetariánů si čas od času dopřeje nějaké to maso — od rybího až po červené. Autoři studie spekulují nad tím, že v mase může být nějaká dosud nedefinovaná složka, kterou naše tělo vyžaduje a zvedá nám tak chuť na maso. Sečteno a podtrženo, vegetariánství zřejmě není jen o síle naší vůle, ale i o tom, jakou genetickou výbavu nám rodičové přihráli do vínku. 

***

S tím, jak se stravujeme souvisí i cyklus ročních období, respektive cyklus světla a tmy. Počet hodin, kterým jsme vystaveni světlu ovlivňuje nejen to, co jíme, ale i to, jakým způsobem spalujeme energii získanou z potravy. Náš metabolismus je chtě nechtě navázaný na přírodní cykly, i když si mnohé potraviny můžeme dopřát po celý rok. 

Zajímavé výsledky přinesla studie provedená na myších, kdy se ukázalo, že jejich zimní stravovací návyky byly zdravější než letní. Při zimních světelných podmínkách přibíraly myši na váze méně a měly lepší metabolické zdraví v porovnání s letním osvitem. Tato pozorování však nelze vztáhnout na lidi, mimojiné proto, že myši jsou noční zvířata a mají tak jinak nastavené vnitřní hodinky. Čím je však studie důležitá je to, že prokázala princip vlivu světla na metabolické zdraví. Další studie, tentokráte na lidech, se pak budou moci na tuto problematiku hlouběji zaměřit a nalézt tak nové cesty, jak zlepšit stav našich tělesných schránek.

***

Se světlem se pojí a je na něm závislá jedna z důležitých živin, konkrétně vitamin D. Jak pravděpodobně víte, v našich podnebných šířkách s nedostatečným osvitem (především v “tmavých” měsících) a s naším stylem života (minimum pobytu na sluníčku a nedostatek stravy obsahující vitamin D), se nám ho dostává málo a je tak třeba ho doplňovat. Proč? Má vliv na velké množství procesů v našem těle včetně vstřebávání minerálů a dle nejnovějších výzkumů je jeho nedostatek dokonce spojen se zvýšeným rizikem předčasného úmrtí. 

V úvahu je nicméně třeba vzít i to, že způsob jakým naše těla vitamin D metabolizují závisí i na indexu tělesné hmotnosti (BMI). Lidé s BMI nižším než 25 těží z pozitivních efektů doplňování vitaminu D, mezi něž patří snížené riziko vzniku rakoviny, kardiovaskulárních onemocnění nebo mrtvice. U lidí s BMI vyšším než 25 toto ovšem pozorováno nebylo nebo byl pozitivní přínos minimální. Zdá se, že metabolizují vitamin D jiným způsobem a jejich reakce na doplňky stravy obsahující vitamin D je časem otupělá. Ukazuje se tak, že metabolické cesty vitaminu D jsou komplikovanější, než si mnozí mysleli. 

Výživa a nemoci

Jaké nemoci se vám vybaví ve spojení s výživou a jídlem? Řekla bych, že na první dobrou vám naskočí poruchy příjmu potravy. V britské studii si je vzali vědci pod drobnohled a zaměřili se na zdravotní problémy, které pacienty s těmito problémy zasahují i poté, co se vyléčí. Autoři studie uvádí, že je u nich dvakrát větší riziko vzniku multimorbidit (tj. souběžný výskyt dvou a více zdravotních problémů) v pozdějším věku, což podnítilo vědce k dalšímu výzkumu a hledání cest, jak těmto zdravotním komplikacím předejít.

Třeba by mohlo pomoci doplnění vitaminu B12. Badatelé v Barceloně přišli na to, že má tento vitamin klíčovou roli v urychlování regenerace tkání. Jeho pozitivní efekt otestovali na myším modelu střevního zánětlivého onemocnění (konkrétně ulcerózní kolitidě) a byli překvapeni, jak moc dokáže být pouhé doplnění vitaminu B12 do stravy účinné. Vedle zásadní role v udržování nervových funkcí, podpory tvorby červených krvinek a DNA si tak tato mikroživina připisuje na hrb i protizánětlivou a regenerační funkci. Těm se budou vědci věnovat i nadále a rozšíří své výzkumy i na lidi. 

***

Znáte plicní hypertenzi? Jedná se o onemocnění, při němž postupně tuhnou cévy v plicích (ale nikde jinde), vzniká chronické onemocnění plic, které v konečném důsledku vede k selhání srdce a smrti. Příčiny tuhnutí plicních cév byly donedávna neznámé, mezinárodní tým vědců je však nyní popsal ve své nedávno publikované studii. Buňky těchto cév jsou hladové. Bezmezně touží po dvou specifických aminokyselinách (glutaminu a serinu), jejichž metabolismus následně ústí v nadprodukci kolagenu a tuhnutí cév. Autorům studie se podařilo přijít s novým modelem léčby využívajícím kombinaci léků snižujících buněčnou chuť na zmíněné aminokyseliny a dietního opatření zaměřeného na snížení příjmu potravin bohatých na glutamin a serin. Ba co víc, na základě výsledků své studie vyvinuli i nový diagnostický test plicní hypertenze.

***

Sůl je nad zlato, říká se v mé oblíbené pohádce. Zároveň se v ní ale zmiňuje, že by se se solí mělo zacházet střídmě. To potvrzuje i nová studie, která popisuje spojení vysokého obsahu soli v jídle s významným zvýšením hladiny stresových hormonů v těle myší. O nepříznivém vlivu soli na náš kardiovaskulární systém a ledviny se ví již nějaký ten pátek, o vlivu soli na naše chování a duševní zdraví se toho doteď vědělo pramálo. Výsledky myší studie poukazují nejen na zvýšený stres, ale i na zvýšenou hormonální reakci na stres u myší, které se živily “slanou” dietou. Vedle stresu nyní vědci zkoumají i vliv vysokého příjmu soli na další změny chování včetně úzkosti a deprese. Ačkoli se zatím jedná o výsledky zvířecích výzkumů, je dobré si udělat revizi jídelníčku a srazit příjem soli aspoň na 4 g denně (čím míň, tím líp). 

Praktické rady

Výživa jako nejuchopitelnější nástroj epigenetiky ~ Táňa Horynová

Epigenetika nám umožňuje ovlivnit, do jaké míry se rozvinou genetické dispozice k „rodovému” problému. Nebo-li když měla babička cukrovku, neznamená to, že ji musím dostat taky. Taktéž alergie, astma, revmatoidní artritida — ano, všechno může být v genech, ale neznamená to, že k onemocnění dojde.

Právě výživa je podle mého názoru nejúčinnější nástroj epigenetiky. Proč?

• jíme a pijeme každý den, a tím komunikujeme s našimi buňkami

• velkou část dalších faktorů prostředí nedovedeme do takové míry ovlivnit, jsou hůře uchopitelné (viz smogové situace každý podzim)

• stres jako epigenetický faktor je výrazně ovlivněn povahou dítěte (člověka) a ani my sami ho nemáme nikdy zcela pod kontrolou (pokud se nejmenujete Dalajláma, pak možná…)

A bonus na závěr:

Výživou do značné míry můžeme geny i vypnout. Nebo přinejmenším v těle vytvořit takové prostředí, aby se nemoci nedařilo a tělo si s ní dovedlo pomocí přirozené obnovy poradit. Už 6 let jsem toho každý den svědkem. 

***

Co mají společného kouření a omega-3 mastné kyseliny?
Kouření a nedostatek omega-3 mastných kyselin ve výživě mají stejně silnou moc vás připravit o život. Zjistila to studie, která sledovala 2240 osob 60+ po dobu 11 let.

Celkově studie zkoumala celou řadu biomarkerů včetně cholesterolu, vysokého krevního tlaku, kouření a diabetu. Zároveň měřila 28 mastných kyselin v erytrocytech, tzn. v červených krvinkách. Tzv. omega-3 index, součet EPA+DHA mastných kyselin, je nejspolehlivějším indikátorem množství protizánětlivých omega-3 mastných kyselin v těle, protože toto měření zohledňuje stav až 4 měsíce zpátky. Není tudíž ovlivněno momentálním výkyvem ve výživě. 

V dubnu byla tato práce potvrzena podobnou studií, kde se tentokrát zaměřili na poměr zánětlivých omega-6 mastných kyselin ku protizánětlivým omega-3 mastným kyselinám. 

Po dobu 12,7 let bylo sledováno celkem 85 425 lidí ve věku  od 40 do 69 let. Autory zajímala celková úmrtnost, úmrtí na kardiovaskulární onemocnění a na jakýkoliv druh rakoviny. 

Studia potvrdila silnou souvislost mezi poměrem omega-6/omega-3 mastných kyselin a rizikem úmrtnosti ze všech příčin, na rakovinu i na srdečně-cévní onemocnění. Omega-3 měly silnější vliv než poměrný ukazatel.

Co z toho vyplývá? Za prvé, kdo maže, ten jede. Ale musíte mazat tím správným tukem! A za druhé: Dvakrát měř, jednou řež. Takže změřte si to. Správná čísla znamenají zdravé dny, měsíce a roky, které máte před sebou.

Střípky poznámek

☕️ Přemýšleli jste někdy nad tím, jestli se kofein a mléko v kávě vzájemně ovlivňují? Vědci ano, a došli k tomu, že si oproti původním předpokladům mléčné bílkoviny v kávě uchovávají svou strukturu a nemají vliv na vstřebávání kofeinu v našem těle. Když už jsme u té kávy — že se jedná o psychoaktivní látku vás zřejmě nepřekvapí, ale tušili jste, že sklon k pití kávy je dědičný? Existují geny, které souvisí s popíjením mnohými milovaného nápoje barvy půlnoční černi a ovlivňují v jaké míře ho budeme pít. Jak se ve vás tyto geny nakombinují záleží na tom, jakou genetickou výbavu od rodičů dostanete. Otázka vlivu kávy na naše zdraví je zapeklitá, výsledky amerických výzkumů a britských výzkumů jsou nesourodé (mimojiné kvůli příliš velkým rozdílům ve stylu sběru dat) a vědci se tak musí do této problematiky ponořit ještě hlouběji. 

*

💶  Používáte při platbách hotovost nebo platíte radši kartou? Ačkoli karta je pro řadu lidí pohodlnější, hotovost na druhou stranu šetří rodinný rozpočet. Co to? Inu, při platbě v hotovosti, kdy se osobně loučíte s konkrétními bankovkami a máváte jim na rozloučenou, utratíte méně, než při fofr platbě virtuálními penězi na kartě. Platba kartou je tak v konečném důsledku dražší a přehled o tom, kolik stály ty nové botičky nebo rybářský prut, se rychle ztratí. Pamatujte na to až budete stát příště u pokladny. Není to marné, držet peníze v ruce a uvědomit si, kolik jich z peněženky vlastně vyndaváte.

*

🧫 Vědcům se podařilo objevit cestu, jak zlepšit schopnost sebeobnovy a množení kmenových buněk v laboratorních podmínkách a podpořit jejich přežití a účinné fungování po transplantaci. Podaří-li se jejich výsledky (zatím prokázané pouze na myším modelu) uvést do praxe, pomůže to k větší dostupnosti a efektivitě kmenových buněk pro transplantace např. pacientům s leukémií. 

*

🤔 Jak jste na tom s plánováním? Mezinárodní studie, která spatřila světlo světa, konečně odhaluje tajemství nervových mechanismů používaných při rozhodovacím procesu. Podle sesbíraných dat se zdá, že při plánování dochází ke komunikaci mezi prefrontální kůrou (funguje jako “simulátor” možných budoucích kroků) a hipokampem (funguje jako skladiště vzpomínek a nasbíraných zkušeností). Zatímco prefrontální kůra nám v hlavě jako v kině pouští sérii možných budoucností, hipokampus sedí s laptopem v první řadě, přehrává si na něm sesbírané zkušenosti a hodnotí možné následky rozhodnutí navrhovaných prefrontální kůrou.

Z výsledků výzkumu by mohli časem těžit lidé trpící poruchami spojenými s narušením jejich rozhodovacích schopností.

*

🧘‍♀️ V posledních letech jsou čím dál více na vzestupu meditativní praktiky od jógy, přes cvičení mindfulness až po práci s dechem a mnohé další. Dle výsledků Massachusettské studie jsou s nimi běžně spojené změněné stavy vědomí, které mívají až transformativní charakter. Patří mezi ně například pocit odtržení od reality, extatické vzrušení, záplava tepla či elektrizující pocity. 

Kromě pozitivních prožitků zlepšujících psychickou pohodu mohou ale lidé vzácně zažívat i negativní stavy spojené s bolestí a utrpením. Nenaštěstí jsou nedostatečně klinicky podchyceny, běžní lékaři s nimi mnohdy neumí pracovat a postižení lidé si častokrát ani k odborníkům nejdou pro pomoc. Autoři studie proto vybízejí k větší informovanosti, podpoře a začlenění meditativních praktik mezi terapeutické metody vedle psychoterapie a farmakoterapie. Zároveň vyzdvihují i důležitost informování praktikujících o možných rizicích spojených se změněnými stavy vědomí jejich lektorem.

Meditujete? Pracujete s dechem? Nebo snad cvičíte jógu? Ne? Zkuste to. Ve světě plném stresu a přetížení jsou to klidnící metody k nezaplacení. Kam se hrabou tablety.

*

🐜 Mravenci. Blízcí přátelé všech, co nebydlí pár pater nad zemí (a i tam se kolikrát dokáží tihle malí zlořádi dostat). Přestože jim občas nemůžeme přijít na jméno, jsou to podivuhodní tvorečkové. Na severovýchodě Indie ve státečku Arunáčalpradéš byl objeven nový druh mravence. Od ostatních ho rozpoznají i nemravencologové. Je totiž kovově modrý a podle této barvy dostal i jméno — Paraparatrechina neela (neela = modrý). Dorůstá velikosti méně než 2 mm a rozšířil řady 16 724 známých druhů a poddruhů mravenců. Není jich málo, což?

*

🛀 Anglické lázeňské městečko Bath je známo mimojiné pro své římské lázně, kam se ročně vypraví tisíce a tisíce návštěvníků. Blahodárných účinků tamních horkých pramenů lidé využívají přes dva tisíce let a zdá se, že i přesto nás dokáží po té dlouhé době něčím překvapit. Vědci v nich objevili rozmanitou mikrobiální populaci čítající přes 300 druhů bakterií, z nichž 15 druhů působí v různé míře proti lidským patogenům včetně Escherichie coli, Staphylococca aurea a Shigelly flexneri. Tento objev by mohl mít obrovský význam pro celosvětový boj s bakteriální rezistencí vůči běžně užívaným antibiotikům. Výzkumy pokračují a vědci doufají, že budou moci nalezené mikroorganismy v budoucnu využít v boji proti zákeřným infekcím po celém světě.

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🧭 Kreativní léčebna – pomáhám tvůrcům vymotat se ze slepých uliček a najít zpět cestu do kreativity, narovnávám složitosti v textech a pomáhám s obsahovým psaním

🎨 Kreativní dílna – tvořím ilustrace a akvarelovou krásu kořeněnou tuší

🌏 Světy v nás – učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele

📰 Tvůrcovské noviny – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

📻 Tvůrcovské rádio – vyprávíme spolu s dalšími tvůrci své příběhy světu.

🧚‍♀️ Creació – střežím prostor pro neviděné tvůrce a pomáhám jim být slyšet.

🦦 Nadační fond Tišina – spolutvořím vesnici a záchytnou síť pro ty, jež mají pocit, že padají a potřebují oporu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

S Alzheimerovou chorobou jsem se setkala v raném dětství u ženy mého prastrýce, a později v dospívání jsem se dívala, jak se ztrácí moje babička pod tíhou stařecké demence. Ze sebevědomých a silných lidí dokáží tyto stavy rázem udělat bezmocné starce a stařenky a dosud není žádná spolehlivá léčba, která by uměla pomoci.

A co to vlastně ta Alzheimerova choroba je? Jedná se o devastující neurodegenerativní onemocnění, jehož charakteristickým rysem je hromadění amyloidních plaků v mozku. Poškození se postupem času rozšiřuje, narušuje paměť a poznávací schopnosti, člověk před očima uvadá, přestává být schopen zvládat každodenní činnosti a stává se plně závislým na pomoci ostatních.

Na vývoj efektivní léčby zaměřují vědci z celého světa. Pozitivní je, že se jim to daří a v ohni mají nejedno želízko, které může posunout léčbu, diagnostiku ale i prevenci rozvoje symptomatické fáze nemoci o velký kus dál.

Pokroky v diagnostice aneb víme stále víc a víc

Spojení s Alzheimerovou chorobou a genetickými odchylkami má na stole řada světových laboratoří. V jedné z nich se zaměřili na výzkum odchylky v genu pro melatoninový receptor a její vliv na zvýšení rizika vzniku Alzheimerovy choroby. Tato genetická odchylka zároveň souvisí i se sníženou tolerancí pro práci na směny a s tím spojenou únavou. Uvolňování melatoninu je totiž řízeno cirkadiánními rytmy a jsou-li narušeny, ovlivňuje to kvalitu našeho spánku. Vědci se domnívají, že zmíněná genetická predispozice v kombinaci s životním stylem narušujícím cirkadiánní rytmy  člověka může ve stáří vést ke zvýšenému riziku vzniku Alzheimerovy choroby. Jedním dechem ale dodávají, že to neznamená, že by práce na směny byla přímo predispozicí k onemocnění. Je možné, že narušení mozkových funkcí související s Alzheimerovou chorobou může zhoršovat schopnost vyrovnat se s prací na směny desítky let předtím, než choroba propukne. Popsaná genetická odchylka zatím nelze využít pro diagnostiku, ale představuje důležitý dílek složité skládačky, v níž máme zatím jen velmi nejasnou představu finálního obrazu, jež je skládán. 

***

Průběh Alzheimerovy choroby se člověk od člověka liší, a to, jak rychle pacienti procházejí jejími jednotlivými fázemi je velice individuální. Vědcům se ale podařilo vytvořit nový diagnostický model, který pomáhá určit, v jakém stádiu nemoci se pacient zrovna nachází a předvídat další tempo a postup nemoci. Kromě diagnostiky Alzheimerovy nemoci lze model využít i pro sledování klinického vývoje např. Parkinsonovy, Huntingtonovy nebo Creutzfeldt-Jakobovy choroby.

Mimoto se podařilo vyvinou i mimořádně citlivý biosenzor vhodný ke screeningu Alzheimerovy choroby a dalších onemocnění. Senzor je schopen v krvi zachytit maličkou molekulu zapojenou v zánětlivé reakci organismu (tzv. TNF-α). Její abnormální hladina v těle je spojena s řadou chorob včetně chorob neurologických, kardiovaskulárních nebo autoimunitních. Biosenzor nyní míří do klinických studií a jeho autoři zároveň podali patentovou přihlášku.

Mezi další molekuly, které mohou být využity pro diagnostiku Alzheimerovy choroby, patří tzv. brain-derived tau (BD-tau). Je specifická pro neurodegenerativní procesy spojené s Alzheimerovou chorobou. Vědci zabývající se jejím výzkumem navrhli speciální protilátku schopnou zachytit BD-tau v krvi pacienta. Zatím svou metodu testují a klinicky ověřují.

A u testů ještě chvilku zůstaneme. Výzkumný tým z Washingtonské univerzity dokázal vyvinout test zachycující malé shluky abnormálních molekul amyloidu beta v krvi roky před nástupem prvních příznaků Alzheimerovy nemoci. První “signály” počínající nemoci se v těle objevují i deset let před jejím propuknutím, jak popsalo již několik studií. Tato studie přináší potenciální diagnostickou metodu k jejich včasnému zachycení a tím pádem i účinnější léčbě. Navíc je tato metoda modifikovatelná i pro další onemocnění, jež jsou provázena špatně seskládanými molekulami bílkovin (např. Parkinsonova choroba nebo diabetes 2. typu).

Mikrobi a infekce

Mysleli jste si, že jen geny “v hlavě” jsou podvratnými živly? Tak to vás možná překvapím pohledem na opačnou stranu. Anebo taky ne. O ose mozek-střevo se toho v posledních letech namluvilo a napsalo již hodně. Souvislost mezi poruchami střevního traktu a Alzheimerovou chorobou byla popsána před nějakým tím pátkem, ale až donedávna se nevědělo, co za tím vězí. Dle vědců sdílí oba typy onemocnění společné geny a pokouší se nyní popsat nové terapeutické cíle pro léčbu  daných nemocí. Nelze říct, že by jedna nemoc způsobovala tu druhou, spíše sdílí společný základ z něhož obě vycházejí. Překvapivé zjištění bylo i to, že na vývoj Alzheimerovy choroby a střevních poruch má vliv i abnormální hladina cholesterolu v krvi, takže by jednou z možných budoucích léčebných cest mohla být i dieta.

***

U střev a jejich spojení s mozkem ještě chvíli zůstaneme. Tentokráte se ale podíváme na jejich osadníky. Střevní bakterie mají očividně hodně co říci jak v souvislosti se zánětem ve střevech, tak se změnami v mozku vedoucími k Alzheimerově chorobě. Dokonce se dle výsledků zvířecích výzkumů může Alzheimerova choroba přenést prostřednictvím střevní mikrobioty z nemocného na zdravého jedince. Testovaná zvířata, kterým byla přenesena mikrobiota od pacientů trpících Alzheimerovou chorobou, vykazovala v mozku menší tvorbu nových nervových buněk a zhoršenou paměť. Hlubší pochopení toho, jakou roli má střevní mikrobiota v průběhu rané fáze demence, je tedy klíčové pro vývoj nových terapií v budoucnosti. 

***

Od střev se posuňme k žaludku. Co tam? Ačkoli jeho prostředí životu moc nepřeje, přeci jen byste tam mohli občas najít jednoho nezvaného hosta. Infekce bakterií Helicobacter pylori může sice probíhat bezpříznakově, ale dokáže napáchat i rozsáhlé škody od zánětu žaludku po jeho rakovinu. Ba co víc. Umí proniknout i do centrálního nervového systému a dokáže proniknout až do mozku. Tam tropí různá poškození a ničí nervové buňky. To samo o sobě může zvyšovat riziko následného vzniku Alzheimerovy choroby, ale nezapomeňte ještě na ten poškozený žaludek — v závislosti na charakteru škod je možné, že nebude schopen vstřebávat v dostatečné míře vitamin B12 či železo, což ještě více zvyšuje riziko vzniku demence. Suma sumárum, infekce Helicobacter pylori by mohla být ovlivnitelným rizikovým faktorem Alzheimerovy choroby. Takže hurá do velkých studií, které ukážou, jak moc likvidace tohoto mikroba pomůže v boji proti neurodegenerativním onemocněním.

***

A od žaludku zpět do hlavy. Jméno Candida albicans vám možná něco říká — je to druh kvasinky, která má prsty v nehezkých infekcích v ústní dutině a urogenitálním traktu. A nejen to. Umí se proplížit díky arzenálu enzymů skrze hematoencefalickou bariéru do mozku, kde vytváří molekuly podobné toxickým molekulám považovaným za ústřední faktor vzniku Alzheimerovy choroby. Již dříve byly houbové infekce mozku spojovány s neurodegenerativními onemocněními a byly zjištěny i v mozcích lidí zemřelých na Alzheimerovu chorobu. Publikovné výsledky ukazují, že patologické molekuly nevznikají jen vnitřně v našem mozku, ale mohou být vytvořeny i vnější infekcí způsobenou Candidou albicans. A další dílek skládačky tím zapadl na své místo. Co z toho všeho bude? Snad v brzku účinná léčba.

Zajímavé souvislosti a perličky k zamyšlení

Je známo, že Alzheimerova choroba častěji sedá na ženy než na muže, má u nich vážnější a rychlejší průběh a dochází u nich k prudšímu poklesu poznávacích schopností. Významnou roli v patologii hrají pohlavní hormony. Zejména ženský pohlavní hormon estradiol. Výzkum na myších ukázal, že chemické procesy řídící vznik beta amyloidu v samčích a samičích mozcích jsou různé. Proto taky zřejmě ženy a muži reagují na léky odlišně. Autoři studie se ponořili do dalších bádání, jejichž výsledky by měly pomoci vylepšit dosavadní terapii Alzheimerovy choroby s ohledem na pohlaví pacientů.

****

Jak jste na tom s doplňky stravy? Zobete multivitaminy či máte na poličce baterii jednotlivých vitaminů, které si skládáte do ruky, jak je potřeba? Nebo holdujete nepilulkovému životu s tím, že to vše vyskádáte zdravou stravou? Buď jak buď, vitaminy jsou potřeba, na tom se shodneme všichni. Vědci naťukli multivitaminóvé téma ve studii zabývající se vlivem vitaminů na kognitivní funkce mozku. Ačkoli je dle jejich názoru brzy dělat závěry a je potřeba toto téma proprat důkladněji, jejich dosavadní výsledky ukazují na 60% zpomalení poklesu poznávacích schopností starších dospělých, kteří tři roky zobali každý den multivitaminové doplňky stravy. Pozitivní efekt byl ještě výraznější u lidí s kardiovaskulárními problémy — tedy těch, kteří jsou vystaveni zvýšenému riziku zhoršování poznávacích schopností s narůstajícím věkem.   

***

Tušili jste, že na vývoj neurodegenerativních chorob má vliv i osobnost člověka? Svědomitost a pozitivnost je spojena s vývojem demence méně než neurotismus a negativismus. Pozor — nesouvisí to s patologickým nálezem v mozku po smrti, ale spíše s tím, jak se pacienti s danými chorobami “perou”. Kromě toho, že svědomití lidé tíhnou k lepšímu stravování a životnímu stylu, což samo o sobě vede k dobrému zdraví, má i pozitivní přístup k životu zřejmě vliv na to, jak se tito lidé vyrovnávají s možným poškozením kognitivních funkcí. Zajímavé je, že lidé s rozsáhlým mozkovým poškozením vykazovali v kognitivních testech jen nevýznamné zhoršení. 

Výše zmíněné výsledky podporuje jiná studie, která ukazuje na spojení mezi negativními emocemi, úzkostí a depresí se vznikem neurodegenerativních onemocnění. Lidé, kteří nejsou schopni ovládat své emoce, rychle je měnit a prožívat, mohou časem upadnout do depresí a v konečném důsledku se u nich může rozvinout demence. Vědci navíc pozorovali to, že starší lidé vykazovali jiný vzorec mozkové aktivity, měli tendenci lépe ovládat své emoce a soustředili se více na pozitivní detaily v porovnání s mladšími lidmi. Momentálně se výzkum soustředí na vliv meditace či studia cizích jazyků na kognitivní funkce sledovaných lidí.

***

Pozitivní zprávou do budoucna je, že se naše mozky neustále zvětšují, což by mohlo vést ke zvýšení “rezervy” mozku a tím pádem k tlumení dopadů neurodegenerativních onemocnění mozku spojených se stářím. Podle rozsáhlé kalifornské studie měli lidé narození v 70. letech 20. století o 6,6 % větší objem mozku a téměř o 15 % větší povrch mozku než lidé narození ve 30. letech 20. století. Zvětšily se i struktury jako je bílá hmota mozková, šedá hmota mozková a hipokampus (středisko paměti a učení). Studie byla provedena z velké části na příslušnících bílé rasy a je tedy potřeba výzkum rozšířit i o příslušníky jiných ras.

***

Cvičíte? Hýbete se? Dejte tomu aspoň šest minut denně, to zvládnete. Proč? Podle vědců by mohlo 6 minut intenzivního cvičení prodloužit zdraví mozku a oddálit neurodegenerativní procesy spojené se stářím. Výsledky výzkumu ukazují, že krátká intenzivní jízda na kole zvyšuje tvorbu látky nezbytné pro vytváření nových spojení a drah v mozku, přežívání neuronů, učení, paměť a pravděpodobně i ochranu mozku před narušením poznávacích schopností s narůstajícím věkem. Vědci testovali i efekty půstu či dlouhého lehkého cvičení, ale krátký intenzivní pohyb měl jednoznačně nejlepší výsledky. Ostatně v předminulém čísle Oběžníku vám Táňa Horynová psala o neuvěřitelném vlivu tance na prevenci neurodegenerativních onemocnění. 

Praktické rady

~ Táňa Horynová

Už jsem tu před časem psala, že “na hlavu” je velmi prospěšný tanec. Opravdu to je to nejlepší cvičení mozku u všech kognitivních poruch. Jenomže na Alzheimerovo onemocnění, což je jen část případů z celkového, hrozivě rostoucího množství případů koginitivních poruch, je třeba jít ze všech směrů. Cvičení mozku je jen jedna část. Naprosto zásadní je pak výživa. Takže následující řádky popisují i mou praxi:

V případě degenerativních onemocnění hraje obvykle klíčovou roli chronický zánět a platí to i zde. Řada studií proto doporučuje užívání protizánětlivých omega-3 mastných kyselin. V případě mozku jsou navíc omega-3 mastné kyseliny, konkrétně DHA, i klíčovým stavebním materiálem pro obnovu: tvoří až 20 % celkového množství tuku v mozku.

Při doplňování omega-3 tedy vždy volte kombinaci mastných kyselin EPA a DHA a ujistěte se, že jejich hladina skutečně roste: poznáte to sledováním tzv. omega-3 indexu, jehož zdravá minimální hladina má být alespoň 8%. Obecně platí, že nízký omega-3 index koreluje s vyšším rizikem nějaké formy demence.

O spojitosti mozku a střevního mikrobiomu už nepíšou jen vědci, ale třeba i Blesk. Takže jen stručně: nepředpokládejte, že když babička s Alzheimerem nemá problémy při vyprazdňování, tak má nejspíš střevo v pořádku. Bohužel to tak jednoduché není. Ve skutečnosti jen málokdo ho má v pořádku a někdy i samotné onemocnění může být iniciátorem změn mikrobiomu. Proto pečujte o střevo!

Není třeba ani moc přemýšlet, která nejnovější studie popisuje, že nově objevený lactobalicillus “cognitivus” má také pozitivní účinek. Mnohem jednodušší je zaměřit se na komplexní výživu celého mikrobiomu tak, aby se střevu dobře dařilo a “hodné bakterie” se mohly nadlábnout a vesele se začít množit. Střevo si pak svou rovnováhu velmi rychle najde a možná pak babička zjistí, že teď se jí na ten záchod jde přece jen ještě trochu líp!

Nejsložitější kapitolou jsou bylinky, proto opět popíšu tu, kterou používám v praxi: Crocus sativus. Neboli šafrán, respektive jeho standardizovaný extrakt. Nejenže tento výtažek ve studii prokázal pozitivní efekt na kognitivní schopnosti seniorů, ale popsán byl i pozitivní efekt u výkyvu nálad a stavů mírné deprese u těchto pacientů. 

Alzheimerovo onemocnění mi kdysi vzalo babičku, po které jsem sdědila snad úplně všechno — oči, vlasy, vzrůst, povahu. Proto mě moje vlastní výpadky (po druhém těhotenství) kdysi vyděsily. Zachránil mě tanec. Teď si také hlídám svůj omega-3 index a pečuji o mikrobiom. Zbývá celoživotní práce se stresem. Takže poměr 3:1. To by šlo…

Střípky poznámek

🍫 Máte rádi čokoládu, ale nevoní vám cukr v ní obsažený? Držte si spižírny, vědci vykoumali zdravější variantu čokolády, pro jejíž produkci se využívá nejen kakaových bobů, ale i dužiny plodu kakaovníku, která funguje jako sladidlo. Vzniklá čokoláda má tak vyšší výživovou hodnotu (o 20 % více vlákniny, o 30 % méně nasycených mastných tuků) a snížený obsah cukru i přesto, že chuť zůstává srovnatelná s čokoládou původní. Navíc maximální využití kakaových plodů přináší i větší finanční zdroje zemědělcům a zlepšuje celkovou ekologii pěstování kakaovníků, protože se plod může plně využít. Kdy bude na pultech? Ještě si počkáme - proces výroby takovéto čokolády a schvalování potravinářskými hlídači bude nějakou dobu trvat. První krok (podání patentu) již byl zahájen.    

🧑‍🏫 Rakouský psycholog Fritz Heider ve 40. letech 20. století prohlásil, že „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“. Tento slavný výrok, který se stal součásti tzv. teorie sociální rovnováhy, která hovoří o tom, jak lidé intuitivně usilují o nalezení harmonie ve své sociální bublině. Potvrzení zmíněné teorie se vědcům ne a ne podařit, až nyní, za pomoci pomocí statistické fyziky se to přeci jen povedlo. Jedna věc je vědět, že ta teorie funguje, druhá věc je znát proč funguje. Díky tomu teď mají nový model, který jim pomůže lépe porozumět dynamice sociálních vztahů včetně politické polarizace nebo mezinárodní komunikace. Jelikož je to vše ale postaveno na matematice a fyzice, tak se račte podívat sami - já bych se v tom zamotala. 

🦆 Výlety do přírody, koukání do zeleně, sledování zvířeny a květeny — to vše má pozitivní vliv na naše duševní zdraví. Zejména prý pozorování ptáků zvyšuje pocity pohody a snížení stresu v porovnání třeba s obyčejnou procházkou.

🫀 Záhada za opakovaným srdečním selháním byla objasněna. Tým japonských vědců přišel se zprávou, že po selhání srdce si tělo pamatuje stres způsobený srdečním selháním a vzniká tzv. stresová paměť, která je uložena v hematopoetických kmenových buňkách kolujících v těle. Z těchto buněk vznikají jak krevní buňky, tak buňky imunitního systému podílející se na ochraně zdraví srdce. Pozitivní je, že tento objev vedl i k objasnění mechanismů stojících za opakovaným srdečním selháním a tedy nových možností léčby.

📔 V kopii Kroniky Rafaela Holinsheda umístěné v knihovně ve Phoenixu byly objeveny vlastnoruční poznámky Johna Miltona. Tato kniha byla pro autora Ztraceného ráje velmi důležitým zdrojem inspirace a představuje jednu ze tří známých knih, v nichž se zachovaly Miltonovy glosy včetně cenzurovaného vulgárního vtipu.

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🧭 Kreativní léčebna – pomáhám tvůrcům vymotat se ze slepých uliček a najít zpět cestu do kreativity, narovnávám složitosti v textech a pomáhám s obsahovým psaním

🎨 Kreativní dílna – tvořím ilustrace a akvarelovou krásu kořeněnou tuší

🌏 Světy v nás – učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele

📰 Tvůrcovské noviny – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

📻 Tvůrcovské rádio – vyprávíme spolu s dalšími tvůrci své příběhy světu.

🧚‍♀️ Creació – střežím prostor pro neviděné tvůrce a pomáhám jim být slyšet.

🦦 Nadační fond Tišina – spolutvořím vesnici a záchytnou síť pro ty, jež mají pocit, že padají a potřebují oporu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.

Pořád se ještě setkávám s postojem “Nepůjdu k psychologovi, nejsem přece blázen!”. Když jsem k němu chodila já, tak jsem s úsměvem říkala “Chodím k psychologovi, protože se nechci tím bláznem skutečně stát.” a sledovala soustrastné, ale i podporující, reakce. Naše společnost pořád žije v představě, že říct si o pomoc a přiznat psychické problémy je ostudné a nevhodné. Přitom pokud začneme tyto problémy včas řešit terapií, nejen, že máme poměrně velkou šanci na to se z nich zase vyhrabat, ale předejdeme tomu, že se z nich stane problém ještě závažnější. Nemocná mysl nás totiž může dovést k nemoci těla a chronickým problémům, jichž se jen tak nezbavíme. Když moje mysl stonala, rozvinula se u mne mimojiné autoimunitní nemoc štítné žlázy a tělo těžce chřadlo. Díky pomocným rukám vlídných terapeutek jsem našla cestu zpátky do barev života a spolu s ní se mi podařilo dostat nemoci mysli i své fyzické schránky pod kontrolu tak, že už neškodí. Vyčkávají, jestli je zas někdy pustím ke kormidlu. Jsem za ně vlastně ráda — jsou tím vykřičníkem dávajícím najevo, abych zas nezašla do tmy, kam už nechci. 

Bylo by na tomto světě mileji, kdybychom přiznali vnitřním démonům ostatních stejnou vážnou nálepku, jakou dáváme nemocím našich těl, a nedívali se na lidi psychicky strádající jako na hypochondry, kteří už nevědí, co se životem (a ideálně by si “zasloužili pořádně proplesknout, to by je probralo, panečku!”). 

Dnešní Oběžník je věnován všem, kteří se naučili se svými démon kráčet bok po boku, a těm, kteří s nimi teď bojují. Jste skvělí, nevzdávejte se. A nenechte se srazit ještě více do tmy. Nikdo nedokáže tomu druhému pohlédnout do hlavy, nechodil v jeho botách, neviděl jeho očima, neslyšel jeho ušima, nezažil jeho bolest a strach. Jak jednoduché je soudit, jak těžké je snažit se pochopit.

Tápání ve tmě

To, že má deprese a úzkost mnoho podob a projevů, se ví dlouho, přesto však vědci stále dumají nad její příčinou. Předpoklad, že za vším stojí hladina hormonu serotoninu nebo jeho aktivita, se ukázal jako mylný. Podle obří souhrnné studie v roku 2022, která zmapovala několik desetiletí výzkumů, neexistuje žádný přesvědčivý důkaz o tom, že je deprese způsobena poruchami serotoninu. Tato teorie chemické nerovnováhy kralovala ve světě především v 90. letech minulého století, kdy díky tomu prudce vzrostlo užívání antidepresiv. Jak se však ukazuje, antidepresiva zaměřená na serotonin nemusí být v mnoha případech pro léčbu depresivních stavů vhodná. Autoři studie dokonce vznesli hypotézu, že by dlouhodobé užívání antidepresiv zvyšujících množství serotoninu v těle mohlo ovlivnit vlastní vnitřní produkci serotoninu v mozku a v konečném důsledku ji ještě více snížit. Tuto hypotézu nyní důkladně zkoumají a zároveň doporučují i výzkum v oblasti psychoterapeutické poradenské léčby deprese kombinované s cvičením, mezilidským kontaktem a snižováním stresu praktikováním tzv. mindfulness — tedy všímání si času tady a teď a zaměřování se na aktuální činnost. Jednu. Zahoďte multitasking do koše.

***

Jak vidíte, deprese není něco, co by vyřešila jedna pilulka. Je to komplexní problém vyžadující komplexní přístup léčby. A ta léčba netrvá den, týden, ani měsíc. Je to běh na dlouhou trať a každý běží jinou trasou. Představa, že by všichni dostali stejnou pilulku a naráz by se jim v temnotě hlav rozsvítilo světlo, je utopická. Zvláště ve světle loňských výsledků studie popisující nový typ deprese, tzv. kognitivní biotyp. Postihuje zhruba čtvrtinu pacientů a klasická léčba antidepresivy cílenými na serotonin má na něj menší účinek. Lidé trpící tímto typem deprese mají potíže s plánováním, sebekontrolou, spánkem a soustředěním. Dá se odhalit pomocí funkční magnetické rezonance, protože jsou na ní patrné změny částí mozku, jež mají zmíněné činnosti na starosti. Zaměření se na terapii problémů kognitivních funkcí pomocí méně užívaných antidepresiv nebo jiné léčby má dle vědců větší naději na úspěch a může pomoci pacientům vrátit se rychleji do života. 

Cesty na světlo

Čím dál častěji se zraky a zvědavost vědců ubírají cestami alternativních a podpůrných terapií včetně výzkumu východních léčiv a přístupů. Od ajurvédy po bylinky čínských mudrců. A nejen to. Vědecký tým z Univerzity v Georgii sledoval pozitivní vliv hry mahjong na duševní zdraví a snížení míry deprese u Číňanů ve středním a vyšším věku žijících ve městech (vesnice podobný trend neukázaly pravděpodobně kvůli tomu, že je tam tato hra spojena s hazardním — a tedy stresujícím — chováním). Potvrdil tak pozorování z jiných zemí, že sociální interakce má pozitivní vliv na naši vnitřní pohodu bez ohledu na to, zda žijeme v zemi vyspělé či rozvojové. 

***

O tom, že je pro lidi trpící depresí podstatný mezilidský kontakt píší i vědci z Ohia. Častý předpoklad, že jsou tito lidé pro chod světa nefunkční, protože mají svoje starosti, není na místě. Sobě možná pomoci v danou chvíli nedokáží, zato je ale pro ně cenná možnost pomáhat ostatním. Samotný fakt, že jsou potřební a užiteční pro svou komunitu, jim pomáhá lépe zvládat své vnitřní boje a přispívá k jejich zotavení. Jakýkoli drobný skutek a projev laskavosti, který jim umožníte udělat, může mít v jejich tmách velký význam. Pozor, neplést s tím, že dotyčného “vytáhnete mezi lidi”. Takto to nefunguje. Skutečné zapojení do ruchu okolního světa je cestou z chmurných koutů hlavy. Třeba žádost o pomoc s pečením sušenek spojená s projevem vděčnosti. Tuhle terapii zvládne každý z nás a nepotřebujeme na to tituly ze studií.  

Chcete-li svou pomocnou roli ještě více rozvinout, vezměte svého chmurného druha pod křídlo a vyražte spolu třeba na procházku. Fyzická aktivita je prý až 1,5krát účinnější než antidepresiva. Ne nadarmo se vědci snaží vměstnat pohyb do schválených metod léčby deprese. Pomáhá srážet příznaky deprese na kolena, dává na frak úzkostem, ale i stresu. Výzkum ukázal u pacientů zlepšení už v rámci 12 týdnů a věřte mi, když vám říkám, že to je sakra rychlý pokrok. Delší cvičení s vyšší intenzitou mělo nejlepší výsledky než střední a mírná zátěž, přičemž  mezi testované aktivity patřily mimo chůze i pilates nebo jóga. Jedná se o první studii, která hodnotila všechny typy fyzické aktivity a jejich vliv na depresi, úzkost a psychické potíže u všech skupin dospělé populace.

Zapomenutí a přehlížené

Jsou chvíle, kdy se z radostných pocitů spojených s narozením potomka může stát čas extrémního strachu, úzkostí a výčitek. A nejsou to ojedinělé případy. Poporodní deprese je pojem, který je v naší společnosti stále zlehčován a internetem proudí vtípky o tom, jak si teď ženy nemají na co stěžovat, že se jim s pračkou a podobnými výdobytky moderní techniky žije o mnoho lépe než dřív. Víte, ono to ale není o pračce… Pro mnoho prvopečených rodičů je to první okamžik v životě, kdy drží v náručí něco tak malého a nevinného. A musí to udržet naživu. Šok, panika, nedůvěra, frustrace, únava, osamění. Společníci na cestách i necestách počátků rodičovství. Píšu rodičovství, protože poporodní deprese se nevyskytuje jen u matek. I když s menším rizikem, může postihovat i otce. Vzájemné soužití a propojení mezi otcem a matkou má vliv i na jejich společné duševní zdraví, které je dobré podpořit u obou zároveň. Naneštěstí na poporodní depresi u otců se lidi neptají, i když i oni by potřebovali častokrát pod tíhou rodičovských a partnerských povinností podpořit. Pokud totiž do deprese upadne otec, pak s sebou s největší pravděpodobností stáhne i matku, která je jí sama ohrožena. Výzkumy navíc ukazují, že rozpoznat poporodní depresi u mužů je dvakrát tak těžké než u žen. Většinou je vše svedeno na únavu a stres. 

****

Úzké propojení mezi matkou a dítětem, které bývá ve většině případů pro dítě první a nejsilnější bezpečnou vztahovou vazbou, je zároveň spojeno s vysokým rizikem přenosu negativních dopadů deprese matky na dítě. I mírná deprese matky může vést k horšímu vývoji dětských emočních reakcí. Dítě se od matky a svých nejbližších učí zpracovávat vjemy okolního světa a reagovat na ně. Pokud matka nebo oba rodiče sami bojují s emoční nerovnováhou a depresivními stavy, je dítě ohroženo budoucími psychickými problémy. Toto podpořila ještě další studie popisující narušení vyladění emočních stavů mezi stresovanou matkou a dítětem. Za normálních okolností jsou matka a dítě vysoce vyladěni na emoční hladinu jeden druhého. Narušení tohoto vyladění vede k abnormálním reakcím matky na dítě a může blokovat její citlivost vůči dítěti. 

Zajímavé pro mne bylo zjištění, že má na vznik poporodní deprese u matek vliv i pohlaví jejich dítěte. Pokud se jim narodí syn, zvedá se riziko vzniku deprese o 79 % v porovnání s tím, když matka porodí dceru. Navíc u žen, které si během porodu proskákaly porodní komplikace je toto riziko až o 174 % vyšší než u žen, jež prožily bezproblémový porod. Autoři studie popisují, že poporodní depresi se dá předejít poskytnutím včasné podpory a pomoci ohroženým ženám. Krom zmiňovaných k nim patří například i ženy, jež si v minulosti prošly poruchou příjmu potravy — i kdyby to bylo před mnoha lety v období dospívání. Pravděpodobnost výskytu příznaků deprese během těhotenství, ale i během 18 let po porodu, je u nich v porovnání s ostatními vyšší. 

Pozitivní je, že se vědcům podařilo definovat faktory, jež se mohou využít v léčebných postupech, když už matky depresí trpí. Na základě nich se dá předpovědět, jak se bude jejich stav vyvíjet během 12 měsíců po porodu — zda se stav ženy časem bude zlepšovat, částečně zlepšovat, nebo je zde riziko přechodu jejího stavu do chronického onemocnění. Díky tomu lze přizpůsobit léčbu matkám na míru a zajistit jim tak maximální možnou šanci na uzdravení.  

Ti po nás

Na problematiku dětské psychiky a její křehkosti se naštěstí v posledních letech upírá čím dál více pohledů. Podpůrné skupiny pro rodiče s dětmi trpícími úzkostmi a depresí, pečující psychterapeutické programy zahrnující výtvarné tvoření či bytí se zvířaty a další skvělé počiny rostou kolem jako houby po dešti. Jen houšť, jen houšť. 

Ze zahraničních studií zaměřených na psychiku dětí a dospívajících mne zaujaly práce na téma zvýšené psychické zátěže a z toho plynoucího zvýšeného rizika depresivních a úzkostných stavů u vysokoškoláků. Třeba tato anglická studie popisuje rozdíly mezi čerstvými vysokoškolskými studenty a jejich nestudujícími vrstevníky, co do míry psychických problémů. Výsledek výzkumu vědce znepokojil, protože předpoklad byl přesně obrácený — tedy že studující pocházejí z lepších poměrů a zázemí, tudíž by na tom měli být psychicky lépe. Ruku na srdce, mne to nepřekvapilo. Znám nemálo kolegů, kteří svá studia přežili ruku v ruce s antidepresivy nebo lahví alkoholu, jež některým už bohužel v té ruce setrvala. Jsem ráda, že se o tom začíná mluvit hlasitěji než šeptem. 

***

Pamatujete si svá středoškolská léta? A byli jste spíše “mladiství intelektuálové” s knihami a čajem, nebo “živly pro každou srandu” prožívající románky mládí a víkendové párty? Dosavadní předpoklad, že “chodit s někým” během dospívání je normální a žádoucí projev chování dospívajícího, který je nutný pro jeho emocionální a sociální růst, je podle vědců mylný. Teenageři, kteří romantické vztahy během střední školy neprožívali měli menší riziko vzniku deprese, dobré sociální dovednosti a dařilo se jim stejně, nebo dokonce lépe, než těm, jež si romance dopřávali. Obojí je v pořádku. To, že se někdo v dospívání rozhodne nechodit do společnosti a nevyhledávat vztahy, není společensky nepřizpůsobivé chování. Je to jen jiná cesta normálního zdravého vývoje. Ulevilo se vám? Mne ano. Doteď jsem žila s tím, že jsem byla pokažený teenager, který se úplně nevyvedl. 

Kouzelné babičky žijí i dnes!

~ Táňa Horynová

Představuji vám kouzelnou babičku současnosti — jmenuje se Artemis Simopoulos. Narodila se v Řecku, ale vyrostla a vystudovala v USA. Teď v dubnu oslavila 91. narozeniny. Povím vám, jak jsme se poznaly.

Psal se rok 2018. V červnu jsme si celá rodina udělali náš první test chronického zánětu. Jde o analýzu buněčných membrán červených krvinek, které se skládají z mastných kyselin. A poměr dvou z nich, omega-6 ku omega-3, představuje indikátor zánětlivých procesů v organismu, nebo-li neschopnost těla se účině vůči nim bránit. Přestože jsme jedli téměř středozemskou stravu, naše výsledky byly velmi špatné. Začali jsme s nápravou.

Během pár měsíců nám děti doma doslova rozkvetly, zejména ten nejmladší, který býval často nemocný a teď z něj sálalo zdraví. Postupně jsme i my dospělí začali detekovat změny, akorát jsme nechápali, co se to s námi děje. A tak jsme poprvé začala anglicky Googlit: omega-6 omega-3 ratio + něco z toho, co se změnilo. 

Úplně první odkaz měl nadpis: důležitost poměru esenciálních mastných kyselin omega-6/omega-3 a vedl na PubMed. Ideální. Proklikla jsem a přečetla šokující abstrakt. Ve snu mě nenapadlo, s čím vším tenhle poměr souvisí. Autorkou byla A P Simopoulos. Proklikla jsem na její jméno a padaly na mne další informační klenoty. 15 stránek publikací.

Později jsem si vyhledala informace přímo o ní. Našla jsem rozhovor a zaujalo mě, že dělá něco, co dnes považuji v západním světě za nemožné: drží si onen zmiňovaný poměr 1:1. Asi umí kouzlit.

Fast forward 2023. Artemis slaví 90. narozeniny. Risknu to a napíšu o ní na Facebooku s označením jejího jména. Objevilo se srdíčko. Taktéž u zprávy na Messengeru. A tak kouknu na Google, na čem teď Artemis pracuje. Naposledy to byla souvislost chronického zánětu a obezity, ale nějakou dobu jsem ji nesledovala. Ona stále publikuje! Poslední práce se týkají spojitosti výživy, zánětu a COVID-19.

Tehdy mi to došlo: takhle si představuji stáří. Takhle má vypadat ta dlouhověkost — věnovat se i dál tomu, co miluji. Ať už je to věda nebo cokoliv jiného. 

I letos jsem jí přála k narozeninám, i letos mi to osrdíčkovala. Pokud mluvíte anglicky, doporučuji tento její nový podcast o vlivu výživy na zdraví, kde vychází ze svých mnohaletých výzkumů. Kromě detailů o zánětlivých mastných kyselinách se dozvíte o tom, co s naším mozkem dělá fruktóza, proč nám některé rostlinné oleje dělají dobře a jiné ne, nebo co si tato zkušená vědkyně myslí o bílkovinách v masových náhražkách. Ale především uvidíte v přímém přenosu, že lidský mozek může někomu v 91 letech fungovat lépe než mnohým třicetiletým. 

Věk je jenom číslo. Tahle kouzelná babička je totiž skutečná!

Střípky poznámek

🫘 Libo-li oříšky, semínka, luštěniny nebo naopak živočišné produkty? V tom všem je schovaná jedna drobná aminokyselina, kterou si naše tělo samo neumí vyrobit. Jmenuje se tryptofan a holduje mu mimo jiné i náš střevní mikrobiom, který ho rozkládá na drobnější látky. Několik z nich si pak vezme místo v nedalekých receptorech na sliznici střeva a tam si vesele vegetí, snižuje výrobu jisté regulační bílkoviny a zaclání. Komu? Patogenní bakterii E. coli, která se bez přítomnosti oné bílkoviny nedokáže přichytit na střevní sliznici a způsobit infekci. Žádná horečka, žádné křeče, krvácení nebo třeba selhání ledvin. Jak přesně zmiňovaný receptor (který byl dříve znám jen jako receptor hormononu dopaminu v centrální nervové soustavě) pracuje ve střevě se ještě neví. Vědci nad tím usilovně bádají.   

🐬 Věděli jste, že existuje pět druhů ozubených kytovců, které spolu s námi lidmi patří mezi jediné savce procházející menopauzou? Já to do nedávna netušila. Přečíst si o tom blíže můžete tady. Zajímavý vědecký počin. Samice těchto kytovců prý díky menopauze žijí asi o 40 let (!!!) déle než samice jiných kytovců podobné velikosti (podobné je to i v porovnání se samci). Mohou se tak starat déle o své děti a vnoučata. Očividně máme s velrybami podobnější styl života, než jsme si dosud mysleli. Takže dámy, až se budete potýkat s menopauzou vězte, že v tom nejste samy. Po boku vám stojí samice kulohlavce Sieboldova, nepravých kosatek, kosatek dravých, narvalů a běluh. Docela cool společnost. (Pozor, nejedná se o velryby, ty patří mezi kosticovce a loví plankton a drobné breberky. Ozubení kytovci jsou dravci. Kosatka dravá má sice v angličtině oblíbený název “killer whale”, který se však vědci snaží laiky přeučit na název “orca”. Ona totiž kosatka patří mezi delfíny a ne velryby…)

👫 Vedle menopauzy se od svých chlapských protějšků lišíme ještě kilometrem dalších věcí. Mimo jiné i spánkem, cirkadiánními rytmy (tj. vnitřními hodinami) a metabolismem. Pokud tedy trpíme poruchami některého ze zmíněných procesů, je dobré volit léčbu podle našeho pohlaví, protože muži i ženy reagují na zvolené léčebné postupy odlišně. Ženy trpí na výkyvy v kvalitě spánku a na nespavost mnohem častěji než muži. Potíže se spánkem jsou pak spojeny s vyšším rizikem úzkostí a depresivních stavů, kterými ženy trpí tedy logicky více než muži. Spolu s tím jde ruku v ruce vyšší riziko poruch příjmu potravy i vzniku syndromu neklidných nohou. Studie ze spánkových laboratoří přitom ukazují, že ženy spí déle než muži. Kromě výše zmíněného jsou i naše cirkadiánní rytmy jiné — u žen je prý cirkadiánní cyklus asi o 6 minut kratší než u mužů.  Muži mají tedy tendenci k pozdějšímu chronotypu a často preferují pozdější usínání i vstávání. Také více trpí, pokud jim něco jejich spánek naruší a tento bol pak nejčastěji zahánějí jídlem. Obecně je nedostatek spánku spojen s vyšším rizikem obezity v důsledku emočního zajídání vzniklého stresu.

🕰 U cirkadiánních rytmů si ještě chvilku pobudeme. Podle nedávné studie ovlivňují cirkadiánní výkyvy účinnost léků. Jestli si daný lék zobnete ráno nebo třeba až večer nemusí mít stejný efekt, protože metabolismus jeho odbourávání v játrech se v různou denní dobu může lišit. Pod kontrolou cirkadiánních rytmů je prý více než 300 jaterních genů. Autoři studie se nyní snaží popsat tyto vlivy a vytvořit díky tomu lepší dávkovací schémata pro současná léčiva, která by se tak mohla podávat v dobu, kdy jsou tělem nejlépe vstřebávána a mají nejmenší vedlejší účinky. Mimo to se taky ukázalo, že spousta ze zmíněných genů je provázána s reakcí na infekci a játra jsou tak na ni náchylnější v závislosti na denní době.

🧫 O tom, že umíme využívat bakteriální pracanty ke kdečemu, asi víte. Ale slyšeli jste už o umělé kůži vyráběné bakteriemi, která se navíc sama černě barví? Pěstování mikrobů k výrobě udržitelných textilií a barviv je poslední roky na vzestupu, ale tenhleten majstrštyk, kdy se spojilo obojí do jednoho, tak ten tu ještě nebyl. Vědcům se podařilo upravit bakteriální dělníky tak, aby vyráběli jak materiál, tak barvivo. Už z výsledného materiálu dokonce vznikly i prototypy bot a peněženky. Přitom samotná výroba této umělé veganské kůže vydává jen nepatrné množství emisí uhlíku, a vyžaduje malé množství vody, půdy a času v porovnání s konvenční výrobou kůže a kožených výrobků (a taky u toho nezabučí ani jedna kravička). Bonusem je to, že se tento typ textilie umí rozložit bez uvolnění toxických látek do prostředí. Vědci si momentálně hrají s barvičkami a snaží se svůj výtvor posouvat dál a dál, aby tak lidem přiblížili ekologicky udržitelnou módu.

❄️ A teď se mrknem na starou známou plastokalypsu, o které tu sem tam píšu a jen tak nepřestanu. Protože JE to problém a je třeba ho řešit. Zrušení plastových brček tomu opravdu nepomůže (navíc jsem vám už popisovala, že jsou nová papírová brčka našemu zdraví i přírodě škodlivá, takže jsme se moc neposunuli). Za poslední roky se mikroplasty našly snad ve všem — od vod, přes zvířata až po naše vnitřní orgány včetně našich nenarozených dětí v děloze. Každý týden se nám do těla dostane tolik mikroplastů, že by se z toho dala poskládat kreditní karta včetně embossingu a všech kudrlinek okolo. Vědci se teď zaměřili na to, co dělají tyto částice v našich tělech. Dýcháme je, jíme je, pijeme je každý den. Navíc se mohou prý toxické látky z mikroplastů vstřebávat do těla i kůží. Studie na myších, která trvala 4 týdny, ukázala, že jsou mikroplasty schopny dostat se ze střev do ledvin, jater ale i mozku. Tam potom mění tkáňový metabolismus, ovlivňují imunitní systém, způsobují záněty a vůbec — není to dobrý. A teď si představte, co to může udělat s našimi těly, když jsme mikroplastům vystaveni prakticky pořád. Autoři studie se vrhli na výzkum toho, jak ovlivňuje vstřebávání mikroplastů potrava a jestli to s ní dokážeme aspoň trochu zachránit. Mikroplasty totiž mění i náš střevní mikrobiom a jeho složení. 

Zde končí mé vyprávění, 
těším se příště na přečtení.

Mějte se krásně a nikdy se nepřestávejte ptát!

Krásný večer vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

Kde ještě najdete moje písmenka či osobu a s čím vám mohu pomoci?

🧭 Kreativní léčebna – pomáhám tvůrcům vymotat se ze slepých uliček a najít zpět cestu do kreativity, narovnávám složitosti v textech a pomáhám s obsahovým psaním

🎨 Kreativní dílna – tvořím ilustrace a akvarelovou krásu kořeněnou tuší

🌏 Světy v nás – učím a přednáším o tajích našeho imunitního systému

📚 Nakladatelství Lelkárna – spolutvořím maličké nakladatelství pro malé velké spisovatele

📰 Tvůrcovské noviny – pomáhám tvořit každoměsíční povídání o životech tvořivých duší, jejich díle a lásce k němu.

📻 Tvůrcovské rádio – vyprávíme spolu s dalšími tvůrci své příběhy světu.

🧚‍♀️ Creació – střežím prostor pro neviděné tvůrce a pomáhám jim být slyšet.

🦦 Nadační fond Tišina – spolutvořím vesnici a záchytnou síť pro ty, jež mají pocit, že padají a potřebují oporu.

🏺 Nebo si spolu můžeme pokecat nad šálkem vašeho oblíbeného nápoje. Najdete mne všude tam, kde mají dobrý čaj. Jen mi dejte na mail echo, že se chcete vidět. Můj mozkový přijímač je sice vyladěn na jemnou percepci, leč chytat telepatické zprávy ještě neumí.

Pokud se vám Vědecký oběžník líbí, můžete mu dát srdíčko. Případně mne můžete pozvat na čaj a povídání v nějaké dobré čajovně nebo kavárně.