I když se zabývám navrhováním diářových náplní, naliju vám čistého vína a řeknu to bez obalu.

Proč tedy kupujeme předtištěné diáře, které mají nakonec vždy nějaké nedokonalosti? Proč nás napadají myšlenky vytvořit si vlastní diář přímo na míru? Pojďme se na to podívat podrobněji.

Čistý zápisník, do kterého se nikdo neodvážil napsat čárku

Jaké jsou naše představy o svém diáři? Chceme si například uspořádat myšlenky, vytvořit jasný denní pořádek, nastolit pravidelné rutiny, získat větší zodpovědnost za svůj život nebo zaznamenat své krásné vzpomínky.

A to vše chceme zapsat na stránky tak, aby náš diář byl minimálně úhledný, ale samozřejmě naše představa je, že bude nádherný.

To všechno zní jako dost velký úkol, aby se dal zvládnout se startem na čistě bílé papírové stránce. Možná si to dovedete představit. Otevíráte nový, krásný, vonící zápisník bez poskrvnky, a ta zodpovědnost první linky vás naprosto paralizuje, někdy tak, že zápisník zůstane navždy prázdný.

A to je jeden z důvodů, proč si kupujeme předtištěný diář - eliminujeme riziko prvního chybného tahu perem. Předtištěné diáře mají jasnou strukturu, která nás vede a díky ní náš diář zůstává organizovaný.

Komerční diář musí být prodejný - proto je kompromisním řešením

Problém je v tom, že tištěný diář musí vyhovovat co nejvíce lidem, aby se mohl co nejvíce lidem dobře prodat. Díky tomu jsou víceméně všechny diáře na trhu velmi podobné a liší se jen drobně rozložením. Je tu ale kámen úrazu:

A tady někde vám možná proběhla hlavou první letmá myšlenka, jak těžké by bylo udělat si vlastní diářové stránky. Zatím jenom prolétla a byla ihned zapomenuta.

My v našem příběhu půjdeme dál, posuneme se do chvíle, kdy máme pocit, že nám náš předtištěný diář ale vůbec nevyhovuje. Už zase máme pocit, že by to chtělo jiný diář, už zase procházíme internet a hledáme pana dokonalého.

A tady se možná objevila myšlenka tvorby vlastního diáře znovu, tentokrát s jasnými konturami a v živých barvách. Jenže při hlubším zkoumání ta myšlenka vypadá jako docela dost práce. Koupit další předtištěný diář je přeci jen jednodušší.

Je tu rozcestí. Vydat se na dobrodružnou cestu tvorby vlastní diářové náplně nebo doufat, že když budu dokola dělat stejnou věc, dojdu tentokrát k lepšímu výsledku?

Mohu vám pomoci s rozhodováním, které pak bude už na vás.

Je těžké naučit se tvořit si vlastní stránky?

No samozřejmě, že je to na začátku těžké! Pokud o tom nevíte vůbec nic, tak se spoustu věcí budete muset naučit a věnovat tomu čas. Jenomže v životě si vážíme a pamatujeme si právě ty milníky, které byly těžké a my je přesto zdolali.

Neznám horolezce, který by nadšeně a s hrdostí vyprávěl o tom, že vylezl na kopeček za domem.

Nezapomeňte, že vlastní diář má úplně jiný náboj. Když budete držet svůj vlastní diář v ruce, bude jako vaše malé dítě:

Je tak krásný, přesně, jak jsem si přála. Jsem na sebe tak pyšná, že jsem to zvládla. Nikdy jsem si nemyslela, že to zvládnu a teď věřím, že dokážu ještě víc.

Pokud umíte tvořit svůj vlastní diář, jako mávnutím kouzelného proutku ho dokážete udělat atraktivním, vzrušujícím, zajímavým. Můžete ho brát nadšeně do rukou, s radostí v něm plánovat a těšit se na další plánovací chvilku. A ano, tušíte správně, díky tomu budete pravidelně plánovat, budete mít větší motivaci plán dodržovat a tak se dostaví i výsledky. Výsledky, které bohatě vyváží prvotní nepohodlí, než jste se naučili navrhovat si svou vlastní diářovou náplň.

V jaké fázi procesu jste? Až budete připravení a rozhodnutí vykročit, vraťte se na tyto stránky pro pár užitečných tipů nebo, pokud budete chtít, i podrobnou cestovní mapu k vlastnímu diáři.

S láskou,
Šárka

Nejlepší plánovací systémy vznikají z pozorování sebe sama.

Být v přítomnosti a vnímat sama sebe je možná ten největší dar, který si můžeme dát - pozornost, to je prý zlato dneška.

Vypozorovala jsem, že když si stoupnu na váhu, automaticky zatahuji břicho, doufaje v lepší výsledek. Nevím, jak mi to může pomoci při plánování mého dne, na váhu to nemá nejmenší vliv, ale je spousta dalších drobností, které využít mohu.

Pracuji jako drobný podnikatel z domova už 20 let. Je to dlouhá doba a každý den musím najít motivaci a pracovat co nejlépe, aby mé podnikání fungovalo nejen dnes, ale i v budoucnu.

To vyžaduje velkou dávku samomotivace, protože neustále musím hledat nové cesty, nové možnosti. Musím být připravena, že řada z těchto cest bude slepými uličkami, ale jedna dvě se ukáží jako zlatý důl. Musím být připravená přijmout porážku, oklepat se, vstát a zkusit to znovu.

To zní jednoduše takto na papíře, ale v životě je to mnohem složitější. Vyžaduje to prozkoumávání mnoha cest, které jsou hodně mimo mou komfortní zónu. A právě tady mi velmi pomáhá pozorování sebe sama, můj diář a také systém plánování, který ladím přímo pro svou osobu.

Líbí se vám moje návody?
Sledujte mě zdarma pro týdenní dávku inspirace, nebo přeřaďte na vyšší stupeň s placeným členstvím a získejte přístup ke všem prémiovým lekcím, podkladům a návodům krok za krokem.

Subscribe now

Vyplňte e-mail a zajistěte si další díl do své e-mailové schránky. Zda se připojíte zdarma nebo s plným servisem je zcela na vás.

5 úkolů za den je pro mě lepší než 3

Asi každý v diáři miluje odškrtávání úkolů. Obvyklá praxe pro snížení prokrastinace spočívá ve vyznačení 3 úkolů, jejichž splnění je v tomto dni zásadní.

Metoda mi funguje poměrně dobře, ale ... Jsem hodně pracovně vytížená, proto tyto 3 úkoly pro mě vždy znamenají úkoly poměrně dost mimo komfortní zónu. Protože úkolů mám na To-do listu nepočítaně, mohla jsem s nimi experimentovat a vytvořit pro sebe nejlépe fungující metodu.

Ta spočívá ve zvýšení počtu TOP denních úkolů ze 3 na 5. Zatím ti to asi nezní jako výhra a dobrý plán, že?

Ale těchto 5 úkolů je rozdělených - jeden se nachází ve velké vzdálenosti od mé komfortní zóny a vyžaduje velkou míru učení, ale také znamená můj progres. Dva jsou v dostupné vzdálenosti od mé komfortní zóny a znamenají jen to, že se mi do nich jednoduše nechce, nedělám je ráda, ale není jiné překážky v jejich zdárném dokončení. A zbylé dva jsou úkoly, na které jednoduše nesmím zapomenout, ale jsou uvnitř mé komfortní zóny.

Tato metoda mi vyhovuje proto, že jsem na sobě vypozorovala, že:

• jeden složitý úkol denně je pro mě tak akorát. Často vyžaduje plné soustředění a nastudování nových postupů

• když není prostor splnit všech 5, mám 2 schůdné výzvy, takže je v mých silách, abych měla vždy víceméně úspěšný pracovní den

Tuto svou metodu nepopisuji proto, že je nějak převratná. Ráda bych vám předala své doporučení, abyste vnímali své pocity, myšlenky, přirozený harmonogram dne a tomu přizpůsobili své plánování a doslova si ho optimalizovali na míru.

Asi si říkáte, jak že to souvisí s tou váhou?

Jasně, promiňte. Když se budete pozorovat, zjistíte to určitě také.

Nejlepší myšlenky přicházejí ráno.
Je to ten moment, kdy myšlenky přirozeně plynou.
Ještě nejsou rušené denním shonem.
Jsou čisté.
Stoupnu si na váhu a těch pár sekund, než se objeví číslo, jsem v přítomném okamžiku.
To je přesně ta chvíle, kdy se v hlavě sám od sebe začne psát článek.
Všeho nechávám a jdu psát.
Vše ostatní počká.
Je ráno, všude klid a klávesnice si rytmicky cvaká.

S láskou,
Šárka

Přesto se zdá, že velikost řádků v diáři je jedním z nejlépe střežených tajemství. Téměř žádný výrobce rozteč řádků u svých náplní neuvádí.

Diář přitom může být po grafické stránce sebehezčí, ale velké písmo a malé řádky si v praxi prostě nerozumí. Majitel z takového diáře bude dříve či později frustrovaný a odloží ho.

Když si diář navrhujeme sami, získáváme obrovskou výhodu: rozteč řádků si zvolíme přesně na míru svým potřebám. Přesto má řádkování několik doplňujících pravidel, o kterých je dobré vědět.

Jak zvolit ideální řádkování podle velikosti diáře a psaní?

V navrhování stránek platí přímá úměra: čím větší je diářová stránka, tím větší mohou být řádky. Naopak u menších formátů řádky zmenšujeme, abychom na plochu dostali dostatek informací.

Máte větší či rozevlátější písmo? Pokud ano, doporučuji zvolit obal na diář ve velikosti minimálně Personal nebo A5, které vám poskytnou potřebnou volnost.

Výška řádků ovlivňuje čitelnost a přehlednost vašeho journalu

Menší řádky znamenají nahuštěný text, který působí méně přehledně. Diář s drobnými řádky může vypadat roztomile, ale vyžaduje trénované písmo. Zřídkakdy u něj dosáhnete efektu, kdy planner otevřete, přeletíte ho očima a během vteřiny vstřebáte vše důležité. Nad hustě napsaným textem musíte zastavit a déle se soustředit.

Naopak větší řádkování vytváří přehledný, vzdušný a klidný vizuální prostor. Pro lidi s ADHD nebo vizuálním přetížením je právě dostatek „dýchacího prostoru“ mezi řádky často klíčem k tomu, aby u plánování vydrželi.

Existuje univerzální rozteč řádků pro kroužkový diář?

Pokud plánujete navrhovat diářové vložky pro různé velikosti desek, univerzální zlatá střední cesta je rozteč řádků 5 mm.

Proč chtít jednotnou rozteč pro více formátů? Odpověď je jednoduchá: extrémně si tím zjednodušíte práci. Návrh diáře si v budoucnu složíte z univerzálních bloků (tzv. widgetů). A je mnohem snazší vytvořit tyto funkční bloky jednou než dělat kompletní grafiku od nuly pro každý formát zvlášť.

Jak zachránit stávající diář, pokud vám nevyhovuje řádkování?

Pokud máte doma rozepsaný diář, kde vám linky nevyhovují, zkuste malý trik: začněte psát tiskacím písmem. Tiskací písmo zůstává čitelné, i když ho výrazně zmenšíte. Zpočátku to chce trochu cviku, ale ruka si velmi rychle zvykne.

Linky a tečky na míru: Navrhněte si vlastní podklad

Když tvoříte vlastní planner, můžete si přizpůsobit mnohem více než jen rozteč linek:

• Typ čáry: plná, přerušovaná nebo jemně tečkovaná (bullet grid).

• Tloušťka: od velmi jemných linek po výrazné předěly.

• Barva: od jemné šedé, která neruší při psaní, až po palety ladící k vašim samolepkám.

Rychlý tip pro měsíční přehledy: Až budete mít jasno o své ideální rozteči, spočítejte si, kolik linek se vám na stránku vejde. Ideální je, pokud získáte alespoň 31 řádků (jako dní v měsíci). To vám umožní vysázet přehledné měsíční tabulky řádek po řádku.

Pojďme si teď nakreslit naši první linku v Affinity. Budeme pokračovat v projektu, který jsme založili v minulém díle!

Líbí se vám moje návody?
Sledujte mě zdarma pro týdenní dávku inspirace, nebo přeřaďte na vyšší stupeň s placeným členstvím a získejte přístup ke všem prémiovým lekcím, podkladům a návodům krok za krokem.

Subscribe now

Vyplňte e-mail a zajistěte si další díl do své e-mailové schránky. Zda se připojíte zdarma nebo s plným servisem je zcela na vás.

Read more

V prvním díle naší cesty za vlastním diářem jsme si probrali důležité pomůcky. Mluvili jsme o deskách i nejčastějších vazbách. Právě diářové desky a vazba totiž určují přesný rozměr vašeho papíru.

U diskové nebo drátěné vazby si můžete vymyslet formát stránky zcela podle libosti. Při vytváření diářové náplně pro desky se šestikroužkovou mechanikou (např. Filofax nebo Moterm) jsou rozměry stránek na první pohled přesně dané. Když ale desky otevřete, zjistíte, že stránky v nich mají okolo sebe spoustu volného prostoru. Možná už vás napadlo, zda by se tento prostor nedal využít ke zvětšení plochy papíru.

Máte tedy dvě základní možnosti:

1. Vytvořit diář v oficiálních rozměrech daných výrobcem obalu.

2. Vytvořit si stránky tak, aby co nejvíce využily prostor desek (tedy o něco větší než oficiální).

Abychom nemluvili jen teoreticky, připravila jsem pro vás srovnávací obrázek:

Jak zvolit ideální rozměr pro váš diář a kdy se vyplatí stránku zvětšit?

Abychom si vysvětlili všechny souvislosti, začnu trochu zeširoka. Domácí tiskárny tisknou na standardní formát A4. Ideálním formátem z hlediska využití papíru i jednoduchosti ořezu je A5, tedy přesná polovina základního archu. Pokud máte diářové desky A5, není potřeba nic zvětšovat, velikost je ideální.

Pro jakýkoliv menší formát (např. Personal nebo Pocket) ale můžeme velikost stránky o trochu zvětšit. Získáte tak větší komfort při psaní a výrazně zmenšíte odpad při ořezu papíru.

Podívejte se na své diářové desky. Nezdá se vám, že je v nich stránka zbytečně ztracená? Pokud ano, čtěte dál.

Kroužkový diář na míru: Jak zjistit, o kolik lze stránku rozšířit

Především je potřeba si ujasnit, jaké plánujete používat rozdělovače. Pokud například v diáři budou jen horní záložky a boční neplánujete, můžete stránku na šířku rozšířit až o jeden centimetr.

Rozdělovače navíc nemusí vykukovat výrazně. Stačí je udělat barevné, mohou přesahovat jen o pár milimetrů, a přesto budou skvěle plnit svou funkci.

Stránku je možné zvětšit i na výšku. Opět musíme zvážit horní rozdělovače, ale i zde můžeme získat až centimetr cenného místa navíc.

Pozor na děrovačku: Vzdálenost dírek od kraje stránky se u různých značek děrovaček liší. Následující test proto provádějte přesně s tou děrovačkou, kterou budete používat i nadále.

Vyzkoušejte nový rozměr stránek přímo v praxi

Z papíru si vystřihněte obdélník o rozměru vaší nové zvětšené stránky. Naděrujte ho a vložte do kroužkové mechaniky přesně doprostřed mezi ostatní listy. Všimněte si, že nejvíce místa zabírají stránky, které se při zavření diáře nacházejí právě uprostřed.

Právě v tomto místě nejlépe posoudíte, zda jste zvolili správný rozměr. Pokud stránka drhne o okraje desek nebo je dokonce přesahuje, velikost lehce upravte a test zopakujte.

Větší velikosti stránek jako chytrá obchodní strategie

Pokud plánujete prodávat diářové náplně (tištěné nebo v elektronické podobě ke stažení), možnost nabídnout větší plochu pro psaní vás může skvěle odlišit od konkurence. Zvětšené stránky se v komunitě označují přídomkem Plus (např. Personal+, Pocket+). Pokud je propojíte s konkrétní značkou diářových obalů, získáte velmi žádaný a unikátní produkt.

Když teď máme jasno v rozměrech, pojďme si stránku navrhnout v grafickém programu.

Líbí se vám moje návody?
Sledujte mě zdarma pro týdenní dávku inspirace, nebo přeřaďte na vyšší stupeň s placeným členstvím a získejte přístup ke všem prémiovým lekcím, podkladům a návodům krok za krokem.

Subscribe now

Vyplňte e-mail a zajistěte si další díl do své e-mailové schránky. Zda se připojíte zdarma nebo s plným servisem je zcela na vás.

Read more

Proto spouštím Layout & Life Czech chat – místo jen pro přihlášené k odběru kanálu, kde budu pravidelně otevírat nová témata (fotky diářů, drobné otázky, občas i něco osobního) a vy se do nich zapojíte, jak se vám zachce. Žádný tlak, žádné dokonalé odpovědi – jen prostor, kde se konečně poznáme i jako komunita, ne jen jako “autorka a čtenářky”.

Join chat

Jak začít

1. Stáhněte si aplikaci Substack Klikněte zde nebo na tlačítko níže. Nová vlákna v chatu se neposílají e-mailem, takže si zapněte push notifikace, ať vám žádná konverzace neuteče. Chat můžete používat i na webu.

Get app

2. Otevřete aplikaci a klepněte na ikonu Chat Vypadá jako dvě bublinky ve spodní liště – uvnitř najdete i moje vlákno.
   Na webu najdete chat v levém postranním panelu.

3. A je to! Skočte do mého vlákna a pozdravte se – ráda uvidím, kdo všechno tu se mnou je. Pokud narazíte na nějaký problém, mrkněte do nápovědy Substacku.

Povíme si, co všechno potřebujeme k návrhu a výrobě vlastní diářové náplně. Hned na začátek rozptýlím vaše obavy: pravděpodobně máte většinu potřebného vybavení už doma.

S láskou k diáři jde práce od ruky

Úplně nejdůležitější je nadšení a hlavně chuť naučit se něco nového. Nebudu vám slibovat sestavení kompletního diáře za 5 minut – takových slibů je dnes plný internet. Mohu vám ale slíbit jasné postupy a logické návody, které vás povedou krok za krokem tak, aby vše zvládli i úplní začátečníci.

Přesto jsou odhodlání a zvídavost základními ingrediencemi úspěchu a pomáhají překonat počáteční obavy, jestli to člověk zvládne.

Technické vybavení

Práce s grafikou vyžaduje velký monitor. Častou chybou bývá snaha vytvářet návrh na malém tabletu nebo dokonce na mobilu. Nejlepší je používat stolní počítač nebo notebook, které vám zaručí komfort při práci s grafikou.

K ovládání grafických programů budeme používat běžnou myš. Pokud máte doma grafický tablet, je to samozřejmě určitou výhodou, ale pro naši práci není nutný.

Tiskárna nám umožní naše navržené stránky vytisknout. Nepotřebujeme profi vybavení, domácí tiskárna úplně stačí. Ideální je samozřejmě barevná tiskárna – nejčastěji se používá inkoustová tiskárna s tankovým systémem pro její velmi levný provoz. Pokud není barevná tiskárna k dispozici, lze použít i černobílou. I s černobílým tiskem se dají vykouzlit krásné diářové náplně.

Diářové desky

Návrh diářové vložky přímo souvisí s diářovými deskami, které plánujeme používat. Diářové desky tvoří vazbu pro stránky a zároveň slouží jako ochranný obal.

Nejčastější variantou jsou desky se šestikroužkovou mechanikou, které existují v celé řadě rozměrů. Podle toho, jak velký chceme výsledný diář, volíme velikost diářových desek. Existuje celá paleta výrobců desek od úplně nejlevnějších až po luxusní, takže si každý může vybrat desky ve své cenové kategorii. Navíc je šestikroužková mechanika nejrozšířenější na světě – díky tomu na ni existuje mnoho děrovaček i příslušenství.

Levnější a více handmade variantou je disková vazba. Disky jsou velmi efektní, levné, existují v mnoha barvách, velikostech i materiálech a jejich velkou výhodou je, že neexistuje žádný limit na velikost stránky. Drobnou nevýhodou je fakt, že je potřeba používat papír vyšší gramáže a že se listy neotáčejí tak pohodlně jako u kroužkové vazby.

Alternativou pro tvorbu domácí diářové vložky je také drátěná vazba v poměru 2:1, reprezentovaná známým hobby vazačem CINCH (existuje ale i mnoho jiných značek). Je to skvělá volba, pokud plánujete tvořit diáře na prodej.

Existuje celá řada dalších možností, které už ale nejsou tak rozšířené. Možná si o nich někdy příště povíme více.

Ořez papíru, děrování, zaoblení rohů

Po vytištění je potřeba stránky v místě vazby naděrovat. Ke každému systému existuje ta správná děrovačka – abychom nebyli zahlcení děrovačkami, existují i univerzální. Pokud máte diářové desky se šestikroužkovou mechanikou, jedna děrovačka vám bude sloužit, i když změníte formát desek na větší nebo menší.

Pro ořez stránek se prodávají různé typy řezaček. Přesto vám v tomto případě doporučím pomůcky mnohem jednodušší – řezací podložku, kovové pravítko a malý kovový ulamovací nožík. S nimi je možné řezat daleko přesněji a jedná se i o cenově úsporné řešení.

Zaoblovač rohů je pomůcka, která není nezbytná, ale je velmi milá. Ideální je takový, který sdružuje v jednom nástroji více poloměrů – protože jeden poloměr nikdy nestačí.

Pojďme si teď detailně popovídat o papíru, na který budeme tisknout, a také o programech, které budeme používat.

Read more

Až jsem si uvědomila, že žádný kupovaný diář nemůže být přesně takový, jaký potřebuji.
A tak jsem si začala tvořit vlastní.

Byla to cesta plná malých objevů. Zjištění, že když si stránku navrhnu sama, začne mě diář přitahovat jiným způsobem. Že když si vytvořím rozložení podle svých skutečných potřeb, plánování se stane přirozenou součástí dne. A že když si dovolím tvořit bez tlaku na dokonalost, vznikne něco, co má opravdový smysl.

Layout & Life je prostor, kde tyto zkušenosti sdílím. Je určený ženám, které chtějí plánovat jednoduše, přehledně a s lehkostí. Bez hromad samolepek, bez složitých rituálů, bez pocitu selhání. S důrazem na systém, estetiku a každodenní použitelnost.

Co tady najdeš

Tvoření vlastního diáře není jen o grafice. Je to způsob, jak si uspořádat život tak, aby byl čitelnější, klidnější a víc tvůj.
Na Layout & Life se učíme:

• jak přemýšlet o plánování jako o systému,

• jak navrhovat diářové stránky krok za krokem,

• jak si vytvořit náplň, kterou budeš opravdu používat,

• jak si vybudovat rutinu, která tě podrží i ve dnech, kdy se ti nechce.

Ať už máš zkušenosti s grafikou nulové, nebo se v ní pohybuješ léta, najdeš tu prostor, který tě povede dál.

Co získáš jako bezplatná odběratelka

• Diářové tipy — každý týden ti pošlu myšlenku, návod nebo malý krok, který ti pomůže být konzistentní.

• Inspiraci — vhledy z mé vlastní praxe, včetně toho, jak plánování funguje u lidí, kteří potřebují dělat věci po svém.

• Komunitu — přístup do chatu, kde si vyměňujeme zkušenosti a podporujeme se.

Co získáš jako předplatitelka

• Technické know‑how — podrobné videonávody, ve kterých tě provedu návrhem diáře v Affinity nebo Canvě.

• Hotové šablony — grafiku, rozvržení stránek a samolepky, které můžeš okamžitě tisknout.

• Osobní podporu — pravidelná setkání a chat, kde ti pomůžu, když se někde zasekneš.

• Materiály ke stažení — ikony, obrázky a prvky, které urychlí tvoji tvorbu.

Malé upozornění

Tvorba vlastního diáře není rychlá zkratka. Je to dovednost, která se vyvíjí. Vyžaduje trochu času, trochu trpělivosti a ochotu zkoušet.
Odvděčí se ti ale tím, že vznikne něco, co budeš otevírat s radostí. Diář, který ti nebude diktovat, ale bude ti sloužit.

Kde začít

Prohlédni si moje články. Pokud ti dávají smysl, přihlas se k odběru.

Subscribe now

Až budeš chtít jít víc do hloubky, můžeš se přidat mezi předplatitelky a začít tvořit svůj první vlastní diář.

Těším se, až ho spolu otevřeme.

Time management nemusí být boj se sebou

Spousta lidí chápe time management jako systém, který nás má donutit udělat všechno, co si naplánujeme – i když se nám do toho zrovna nechce. Na jedné straně stojí naše zodpovědné, výkonné já, na druhé líné já bez ambicí, a úkolem plánovače je to druhé dotlačit k akci. Existuje na to nepřeberné množství taktik a triků, o kterých vznikly celé knihy.

O čem už se ale tolik nemluví, je to, že abychom z plánovacích metod měli skutečný užitek, musíme si je přizpůsobit na míru.

Krásným příkladem je metoda časových bloků. Manažer velké firmy ji bude používat úplně jinak než já se svým ADHD mozkem. Pokud jsi ADHD a četla jsi o časových blocích v nějaké knize, pravděpodobně tam byl popsaný způsob vhodný pro neurotypické lidi. My si ho ale trochu přizpůsobíme.

Aby se metoda dala upravit na míru, je potřeba se pozorovat a vnímat své reakce. Díky tomu si ji ušiješ přesně pro sebe – a tvůj diář se stane skutečným pomocníkem, ne dalším zdrojem stresu.

Jak časové bloky používám já

Pracuji z domova. Spousta lidí si práci z domova idealizuje – mohu vstát, kdy chci, pracovat, kdy chci, prostě ideál. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Miluji stabilní denní plán a rutinu. Pomáhá mi to být ukotvenější a opakované denní činnosti se postupně stávají automatickou rutinou, což všechno hodně zjednodušuje.

Přestože běžný den začíná ránem, můj den začíná už večer, krátce před spaním. Tehdy probíhá můj každodenní rituál – naplánování zítřejšího dne.

V duchu si projdu celý zítřejší den, podívám se do diáře, co na ten den mám, a pak začnu připravovat časové bloky.

Krok 1: Nakresli si bloky

Neexistuje žádné pravidlo, kolik časových bloků by měl den mít, ani jak dlouhé mají být. Já jsem začínala se sedmi bloky a postupně jsem se dostala na čtyři. Bloky mohou být každý den stejné, nebo se mohou lišit. Nejpřirozenějším oddělovačem bloků bývají přestávky na jídlo, pravidelný čas na kávu, pracovní doba nebo otevírací doba školky.

Prvním krokem tedy je nakreslit si do diáře obdélníky nebo kolečka, na které se zítřejší den rozdělí. Pokud s metodou začínáš, udělej si bloků raději víc – bude to názornější.

Můj plán vypadá takto: ranní blok od probuzení do začátku pracovní doby, dopolední pracovní blok do 13 hodin (kdy končí výroba zakázek a expedice), odpolední blok s administrativou a večerní blok s domácími a volnočasovými aktivitami. Vidíš – tahle fáze je opravdu jednoduchá.

Krok 2: Vepiš do bloků činnosti

Teď přichází fáze, ve které do jednotlivých bloků vpisuji konkrétní činnosti. A tady jsem musela dlouho bojovat se svou časovou slepotou. Mám tendenci časovou náročnost úkolů výrazně podceňovat. I po několika letech plánování touto metodou se občas přeceňuji – ale je to mnohem lepší než dřív a hlavně už se z toho dávno nestresuji, když nestihnu všechno.

Do bloků tedy napíšu všechny činnosti, kterým se chci zítra věnovat. Pokud má činnost pevný začátek a konec, přidám k ní i čas a délku trvání.

Na časových blocích je hned vidět, když si naplánuješ příliš mnoho. Pokud se přistihnu, že ze sebe zase dělám superženu, některé činnosti přesunu na jiný den nebo úplně zruším.

Krok 3: Zkontroluj směr

Pak se na svůj plán podívám kritickým okem a zeptám se sama sebe: je v tom plánu alespoň krůček směrem, kterým se chci dlouhodobě rozvíjet?

Mám totiž velký problém s dlouhodobou konzistencí. A v drobném podnikání je dnes konzistence považována za svatý grál. Často se nám předkládají jen dva modely úspěchu – buď se staneš úspěšným přes noc, nebo až po dlouhých letech opakování té samé činnosti na té samé cestě. Dva extrémy a nic mezi tím. Na tomto principu jsou ostatně postavené i sociální sítě – aby si tě algoritmus všiml, musíš postovat a postovat, znovu a znovu, dokud nezačneš mít pocit, že se z toho zblázníš. A podobně to platí i ve sportu nebo jiných oblastech.

Logika sociálních sítí je mi cizí, ale kvůli své práci ji nemůžu úplně ignorovat. Pomáhá mi proto právě diář – díky němu se vodami sociálních sítí pohybuji pomalu, ale aspoň víc méně pravidelně.

Stejnou otázku si pokládám i u svého podnikání: posunu se dnes alespoň o krůček dál? Mám totiž tendenci dělat věci zajímavé, ale ne nutně důležité. Naprosto se vyžívám ve studiu nových věcí, ale jejich převedení do praxe pokulhává. Proto je otázka, jestli se každý den hýbu správným směrem, pro mě klíčová.

Krok 4: Důležité schůzky jako samostatný blok

Pokud máš ten den nějakou zásadní záležitost s pevným časem – meeting, lékaře, schůzku – dej jí vlastní časový blok. A hned vysvětlím, proč.

Když si do dopoledního bloku napíšu na 11:00 důležitou schůzku, celý čas do ní obvykle prokrastinuji. A po schůzce přijde euforie z toho, že jsem dnes „už zvládla to hlavní“ – a mám pocit, že mám hotovo. Výsledek? Další prokrastinace.

Proto dávám důležité schůzky do samostatného bloku. Naučila jsem se dívat se vždy jen do toho bloku, který právě probíhá, a nerozptylovat se tím, co mě čeká později. Díky tomu zvládnu udělat něco i před důležitou schůzkou. Recept na post-prokrastinaci po dobře odvedené práci ale ještě hledám – po splněné povinnosti si totiž obvykle dovolím dělat něco, co můj mozek momentálně zajímá, ať je to cokoli.

Malé radosti, které dělají velký rozdíl

Snažím se vnímat svoje reakce, a tak jsem si všimla, jak důležité je pro mě odškrtávání. Proto má každý můj časový blok i políčka na zaškrtnutí splněného úkolu. Tahle drobnost mě motivuje a dělá mi radost jako málo co. Vřele doporučuji.

Když plán narušuje realita

Protože pracuji s lidmi, hůř se mi dopředu plánuje pevný rozvrh úkolů. Vždycky se objeví nějaká bleskovka, kalkulace, která nepočká, nebo e-mail, který je potřeba vyřešit hned teď. Naučila jsem se – pokud je to alespoň trochu možné – neměnit a nezahlcovat svůj aktuální denní plán. Úkoly, které přinese dnešní den, se snažím zařadit až do plánu na zítra, kdy si na ně v klidu udělám čas a odvedu práci v potřebné kvalitě. Není to možné vždycky, ale celkem se mi to daří.

Hluboká práce? Ne, díky

Častou součástí blokového plánování je tzv. „hluboká práce” – soustředěná práce na jedné věci bez vyrušení, ideálně až do stavu flow. Tento přístup ale podle mě platí především pro neurotypické lidi.

Přiznám to rovnou: hlubokou práci jsem ze svého repertoáru úplně vyřadila. Jakmile můj mozek něco zaujme, je ve flow naprosto automaticky – a kdybych mu dala volnou ruku, byl by ve flow nejraději pořád.

Protože ale musím i jíst, chodit na záchod a spát, snažím se na den kombinovat úkoly nudné, rutinní, s úkoly novými a atraktivními. A u těch atraktivních dbám na to, aby byly skutečně užitečné. Ano, můj mozek by se s nadšením vrhl na studium vibecodingu, ale aktuálně by mi to nebylo k ničemu. Takže s mozkem hraju hru na kompromis.

Energie má svůj vlastní rytmus

Časová slepota a nadšení pro vše nové mají dva typické efekty:

• mám pocit, že zvládnu úplně všechno a mám na to nekonečnou energii,

• mám pocit, že tu budu věčně.

I přesto jsem časem u svojí energie objevila opakující se vzorec. Nejméně energie mívám ve čtvrtek a v pátek (pracuji i o víkendu, kdy už mám zase plnou nádrž). Hodně mou energii ovlivňuje i počasí – slunečný čtvrtek je úplně jiná kvalita než ten zatažený.

Pokud se ve čtvrtek nebo v pátek během dne zatáhne obloha a začne pršet, jsem smířená s tím, že můj denní plán dost utrpí. A i tak – pokud si dám trochu volna, má to v rámci celého týdne lepší efekt, než kdybych se snažila jet ze všech sil přes čáru.

Večer, kdy se rodí klidná noc

A je zase večer. Spousta lidí mi říká, že je pro ně velký problém plánovat večer před spaním. Odpovídám, že je to jen otázka rutiny. Rutiny, kterou se možná nenaučíš za obvyklých 30 dní – třeba ti to bude trvat 90 – ale jednou se to stane automatismem.

Co nám večerní plánování přinese? Jaký je rozdíl mezi ránem, které bylo naplánované, a ránem, které začalo úplně živelně?

Pro mě je ten rozdíl už v noci. Naplánování druhého dne mi dává pocit, že mám svůj život víc ve svých rukou. Je to samozřejmě iluze, ale funguje to. Spím díky tomu klidněji – žádný stres z toho, co bude zítra.

Ráno pak jen spustím automatismy. Vstanu a začnu tím, co mám naplánováno v prvním bloku. Nemusím o ničem přemýšlet, jedu úkol po úkolu. Ušetří mi to spoustu času a energie, kterou bych jinak utratila přemýšlením, co dělat teď, co jsem zapomněla, nebo naopak děláním něčeho nedůležitého.

Velkou výhodu vidím i v tom, když si na druhý den naplánuji nějakou opravdu nepopulární (čti: nezajímavou) činnost. Přes noc se s tím můj mozek nějak smíří, a druhý den ji vcelku bez protestů udělá. Nevím přesně, jak to funguje, ale na mě to funguje spolehlivě.

Tři věci, které stojí za zopakování

Na závěr tři důležité body, které bych chtěla u plánování pomocí časových bloků zdůraznit:

1. Plánování nejde „odbýt”. Sedět u diáře tělem, ale myšlenkami být úplně jinde, nefunguje. Při plánování je potřeba opravdu v duchu projít celý zítřejší den krok za krokem a být po celou dobu přítomná.

2. Nezabere to dlouho. S trochou cviku zvládneš celé plánování za 10 minut.

3. Nepotřebuješ žádné speciální pomůcky. Stačí list papíru a tužka. Tohle je pro všechny, kdo si už chystali výmluvu, proč to nejde.

Pokud máš ADHD a klasické metody plánování ti nikdy úplně neseděly, zkus tohle: nehledej dokonalý systém, hledej systém, který respektuje, jak tvůj mozek skutečně funguje. Jak to zjistíš? Pozorováním sebe sama.

Mám pro tebe pár tipů, jak na letní diář.

Na začátku bych ti chtěla říct, že ať už prožiješ léto s diářem, nebo bude v tuto dobu tvůj pomocník odpočívat zavřený na stole, obojí je úplně stejně dobře. Možná ti ale mé tipy vnuknou myšlenku, jak diář netradičně použít i ve víru prázdninových aktivit.

💼 Když léto přeje byznysu: Tipy pro tvůrce a drobné podnikatele

Pojďme se nejprve podívat na pracovní využití diáře. Tady zbystři, pokud jsi drobná podnikatelka nebo tvůrkyně.

1. Reflexe prvního pololetí

Polovina roku je za námi a je ideální čas ohlédnout se přes rameno a zabilancovat. S jakými představami jsme vstupovali do roku 2026? Jaká byla naše přání? Co jsme se chtěli naučit a kam se posunout? Co jsme chtěli začít nebo dodělat?

Je mi jasné, že do našich plánů vždycky něco přijde. Přesto bychom měli držet hlavní směr. Pokud máš pocit, že tě celé pololetí proud odnášel úplně jinam, než byla tvá představa, teď je ideální čas otočit kormidlo tím správným směrem. Ideální je si všechna svá pozorování zapsat právě do diáře, aby ses mohla na konci roku k těmto stránkám vrátit.

2. Každý den jeden malý krok pro tvé podnikání

Letní měsíce jsou pro řadu drobných podnikatelů volnějším obdobím. Je to ideální čas na doladění kolekcí, e-shopu a restů, na které v běžném shonu nebyl čas.

Pokud máš za sebou hodnocení prvního půlroku, máš obrovskou výhodu – už víš, kterým směrem své podnikání rozvíjet. A i když budeš o prázdninách více odpočívat, každý den si můžeš najít chvilku a posunout svou malou firmu o kousek dopředu. Nemusí to být nic převratného, ale máš k dispozici 60 malých denních kroků, které dohromady udělají už docela viditelný posun. Budeš tak skvěle připravená na hlavní podzimní sezónu.

3. Vysyp starosti z hlavy (a přizvi si na pomoc AI)

Na hluboké řešení některých věcí jednoduše není v běžném shonu čas. O prázdninách ale můžeš problémy doslova vysypat do svého diáře. Popiš, co tě trápí, vezmi si na pomoc umělou inteligenci a nech si situaci nejprve rozebrat. Proberte to společně ze všech stran a nech si ukázat možná řešení. Do diáře si pak jasně popiš, která z cest k řešení ti připadá vhodná pro tvou situaci. Můžeš také rovnou ověřit, zda je tvá zvolená trasa ta správná, nebo se k diskusím nad problémem v diáři opakovaně vracet a nechat řešení v klidu vykrystalizovat.

Více radami už drobné podnikatele zatěžovat nechci, vím, že mají i tak práce až nad hlavu. Pojďme se naopak podívat na ty, kteří si mohou léto naplno užít. Pokud patříš do této skupiny, teď nastal tvůj čas.

☀️ Když léto patří zážitkům: Jak proměnit diář v prázdninový deník

Když v létě neplánujeme práci, můžeme diář úplně vypustit a nechat dny volně plynout. Ale co ty prázdné stránky, není jich škoda? Naprosto souhlasím, a proto mám pro tebe pár dobrých tipů, jak je využít do posledního místečka.

4. Neplánuj úkoly, plánuj zážitky

Pro maminky malých dětí je léto hlavně výzvou, jak dětem připravit ten nejzábavnější program. Tvůj diář může být v tomto ještě větším pomocníkem než v průběhu roku. Udělej z něj letní zážitkový plánovač plný nápadů na výlety a tvoření.

5. Cestovatelský deník na památku

Zaznamenej si své zážitky, nalep fotografie, vstupenky nebo kousek mapy. Naše vzpomínky blednou příliš rychle a cestovatelský deník bude tvým majákem, až nastanou podzimní plískanice.

6. Zapiš si nové letní recepty

Ten recept na skvělou marinádu z grilovačky u sousedů prostě musíš mít! A prázdné stránky v diáři se mohou bleskově zaplnit novými recepty na všemožné letní dobroty a osvěžující drinky.

7. Staň se prázdninovou spisovatelkou

Kdo z nás někdy netoužil stát se spisovatelem… V létě máš jedinečnou možnost splnit si svůj dávný sen a každý den napsat do diáře pár stránek ze své nové knihy. I kdyby to mělo být jen „do šuplíku“.

8. Deník manifestace pro letní večery

Ať už máš názor na manifestaci jakýkoliv, psát si své sny a vize může být skvělá zábava na teplé letní večery. A kdo ví, třeba náhodou, až si své zápisky přečteš za půl roku nebo za rok, zjistíš, že se většina z nich splnila.

9. Velký vánoční seznam (s předstihem a v klidu)

Ano, já vím, že je zrovna 35 stupňů ve stínu. Ale věř mi – až v prosinci nastane ta klasická chvíle paniky „Bože, co mám letos vymyslet za dárky?“, budeš dokonale připravená a jen vytáhneš z rukávu celou sadu skvělých nápadů, které tě napadly během letního relaxu.

Tak co, dokázala jsem tě přesvědčit, že diářové stránky nemusejí o prázdninách zet prázdnotou? Dost možná ti ani nebude stačit místo a budeš si muset pořídit nějaký nový, voňavý zápisník!

Přeji ti to nejkrásnější léto plné inspirace,

Šárka

Některé nápady se ale vracejí na scénu pravidelně. Trpělivě, jako rybáři, nahodí, vlasec se rozeběhne, háček šplouchne a pak už jen čekají na ten správný čas, až se háček zasekne.

Tak to bylo i s mým nápadem učit ženy, jak plánovat podle sebe.

Tedy ne podle systému pro manažery nebo podle nějaké metody ze zahraničí, která předpokládá, že vstáváš v pět ráno a ještě jsi u toho celá nadšená. Ale dát plánování lidský rozměr, respektující fakt, že jsme každá jiná. Máme jiný životní rytmus, jinak nastavenou hlavu, jiný temperament a hlavně jinou představu, kam v životě chceme směřovat. A jestli čteš tyto řádky, je to konečně tady.

Ten nejdůležitější člověk

Tak jako Romeo nemůže být bez své Julie, tak ani sebelepší systém plánování nemůže fungovat bez dobrého diáře. A právě s diářem si dnes začneme hrát.

Asi mi dáš za pravdu, že žádný hotový diář nám nikdy úplně nesedí. Vždycky je tam něco navíc, co nevyužiješ, nebo naopak chybí to nejdůležitější políčko. Někdy zkrátka nemáš dost prostoru, aby ses mohla rozepsat podle svého.

A přitom existuje jeden člověk, který tě zná lépe než kdokoli jiný. Který ví, kdy vstáváš, co tě stresuje, co tě nabíjí, jestli potřebuješ barvy, nebo jen klid a čisté bílé místo. Ten člověk přesně ví, jak vytvořit tvůj ideální diář. Jen to zatím nikdy nezkusil.

Ano, jsi to ty.

Žádný program. Jen papír, nůžky a čistá radost

Když ale řeknu „pojďme si navrhnout vlastní diář“, nejspíš to v tobě vyvolá obavy: „To nezvládnu, to je složité! Určitě bych se musela naučit nějaký grafický program, no to vůbec! A taky neumím nastavit tiskárnu a netuším, jak stránky naděrovat…“

Proto na to půjdeme úplně jinak. Budeme si hrát.

Připravila jsem pro tebe dárek – arch samolepek k tisku, zdarma pro mé odběratele. Vytiskni si je na samolepkový papír (pokud ho nemáš po ruce, klidně stačí i obyčejný papír a lepidlo), rozstříhej nůžkami a můžeš rovnou začít. Zatím není potřeba žádný software, žádné složité učení ani nastavování. Jen papír, nůžky a trochu hračičkování.

(To je přesně ten stav, kdy si dospělý hraje a tváří se, že to vůbec není dětská blaženost, co z něj vyzařuje, ale seriózní pracovní zápal. 😄)

Jak nálepky použít?

Máš dvě možnosti:

1. Jednoduchá cesta (pro radost a zdobení): Pokud zatím nechceš navrhovat celý diář, prostě nálepky použij k oživení svého stávajícího plánovače. Poslouží jako dekorace, funkční box pro důležité úkoly nebo prostě jen tak pro potěšení oka.

2. Rafinovaná cesta (stavebnice budoucího diáře): Pokud chceš udělat první krok k vlastnímu diáři, podívej se na nálepky jako na stavebnici, ze které složíš mozaiku. Ta se ve finále stane dokonalou šablonou pro tvé vlastní stránky.

Ptej se sama sebe: Kolik boxů potřebuješ? Jaká šířka ti sedí? Kolik chceš sloupců nebo řad? Kolik prostoru potřebuješ na všední dny a kolik na víkend? Jak velké rozestupy zvolit, aby bylo schéma přehledné pro tvé oči?

Mozaika nemusí být dokonale pravidelná. Boxy se mohou střídat, mít různé šířky i délky. Připrav si klidně víc variant vedle sebe. Až najdeš rozložení, které ti „sedne“, samolepky nalep. A pak ho začni používat. Jedině praxí totiž zjistíš, co opravdu funguje. Příští týden pak můžeš snadno opravit to, co napoprvé nebylo úplně ono. A další dny znovu otestuješ.

Toto jednoduché cvičení tě naučí přemýšlet o geometrii diáře. O tom, jak různé části do sebe zapadají, jak na sebe logicky navazují a jak ladí jako celek. A to je přesně ten základ, který každý skvělý návrh diáře potřebuje ještě dřív, než vůbec přijde na řadu počítačový design.

(A mimochodem – tohle cvičení se dá samozřejmě nahradit matematikou a suchými výpočty, ale hra mi přijde mnohem zábavnější!)

Pokračování příště (napiš mi do komentářů!)

Uvědomuji si, že jeden arch s jedním rozměrem nálepek nemůže stačit pro každý diář. Velikostí je spousta a správná stavebnice musí mít víc dílků. Proto budou další archy brzy následovat.

Mezitím si hraj s tímhle prvním – a až budeš mít tušení, jaký rozměr nebo typ boxu by se hodil přesně pro tebe, napiš mi do komentáře pod článkem. Komentáře budu poctivě sledovat a další sady ráda navrhnu přímo podle vašich přání.

Těším se, co úžasného vymyslíš!
Šárka

Náš mozek je nastavený na vyhledávání a předvídání nebezpečí. Ten, kdo před tisíci lety správně odhadl, za kterým keřem se skrývá šelma, měl větší šanci přežít — a spolu s ním i jeho geny. A právě ty, milý čtenáři, jsi nejlepším důkazem, že lidský mozek udělal v průběhu věků spoustu užitečné prognostické práce.

Tisíce let uběhly, dnešní rizika jsou úplně jiná, ale náš mozek zůstal stejný. Stále předvídá, kalkuluje a hledá hrozby. Díky internetu, filmům a online zprávám v mobilu, to však může dělat na steroidech. A ten můj si to náležitě užívá.

Nejsou to jen obavy, kam spěje náš vnější svět, ale i obavy zaměřené do mého nitra.
Zvládnu budoucí výzvy?
Jsem dost dobrá?

V životě se střídají klidná období s těmi, kdy jsme pod tlakem. V těch klidných se černé scénáře rozplynou a mozek se raději věnuje příjemnějším věcem — plánování dovolené, rodiny nebo rekonstrukce bytu. Budoucnost vypadá růžově.

V náročných časech ale máme tendenci předvídat budoucnost mnohem horší, než nakonec je. A šelmy se najednou skrývají za každým keřem.

Když jsou otázky rozumné… a přesto děsí

Některé otázky od mého mozku jsou vlastně docela logické:
Jsi si jistá, že se dokážeš adaptovat na svět s AI?
Čím se chceš živit v době, kdy pojem „mezera na trhu“ mizí ze slovníků i praxe?

A právě tyto otázky, které znějí logicky a jsou rozumné, působí největší zmatek a paniku. Protože nelze předvídat řešení procesů, které jsou teprve v zárodku. Procesů, se kterými se lidstvo nikdy v minulosti nesetkalo.

Ano, v minulosti jsme už kolikrát prožili velké technologické nebo geopolitické změny, ale tentokrát vše probíhá v jednu jedinou historickou chvíli. V takových dobách se může začít svět ubírat zcela novým, težko predikovatelným směrem.

Neurodivergentní mozek jako generátor hypotéz

Situaci nepomáhá ani můj neurodivergentní mozek. Když se nudí, rozjíždí své spekulace „co by, kdyby“, na plné obrátky. Ví moc dobře, že je v tom opravdu dobrý. Kombinuje a analyzuje. Nezajímá ho, co se děje teď - to předpokládal už před dvěma lety. Teď odhaduje, co bude na konci tohoto desetiletí. O to je to v podstatě horší, protože na možnost říct mu: „Vidíš, nakonec se nic tak zásadního nestalo“ je potřeba si pár let počkat.

Co mi pomáhá, když hlava najede na téma:

A co budeš dělat, když se všechno po…?

1) Soustředím se na přítomný okamžik

Co dělám právě teď?
Píšu tento článek. V posteli. Je mi fajn. Jsem najedená, zdravá, venku je teplá letní noc. A uvědomím si, že můj den je plný takových malých, dobrých okamžiků.

Mozek, který miluje logiku, přijme fakt, že mě žádná šelma právě nehoní. A na chvíli se stáhne přemýšlet, jak mě nachytá příště.

2) Vynechávám katastrofické filmy

Mám je ráda, ale nepomáhají. Horory jsem si odpustila už dávno, teď i katastrofické filmy. Můj seznam filmů ke shlednutí je zase o něco kratší.

3) Mám v diáři stránku „Co když… ale opačně“

Mám v diáři stránku, na kterou si píšu své “Co když” ale otočené o 180 stupňů. Píšu si, co když nastane situace báječná a dokonce lepší, než bych kdy doufala. Je to hra, která mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. Visionboardy mi nefungují, ale tohle blbnutí mě baví a pomáhá mi.

4) Trénuji disciplínu „neporovnávat se“

V době sociálních sítí to není zrovna snadné. Všichni vypadají mladší, krásnější, odhodlanější, nikdy o sobě nepochybují, vědí všechno a všude byli. V podstatě porovnáváme sebe s Kolektivní Bytostí.

Když stojím proti člověku z masa a kostí, oba vnímáme vzájemně své silné i slabé stránky. Výsledný poměr je ve většině případů neutrální.

Když ale sedím proti svítící obrazovce sociálních sítí, jsem to já versus všichni lidé na druhé straně dohromady. A to se prostě vyhrát nedá. Jediné řešení je - nehrát tuto hru.

5) Sleduji v diáři svůj progres

U dlouhodobých projektů v diáři sleduji, jak se proces postupně naplňuje a mám radost i z malých, dílčích pokroků. Jsou to malá potvrzení, že věci jdou správným směrem, i když je výsledek zatím v nedohlednu a můj mozek kušuje, že ještě nejsem v cíli.

6) Píšu si do diáře svůj deník vděčnosti

I když on to vlastně není opravdový deník. Stačí každý den napsat jednu, dvě věty. Zapsat a pak prožít tu chvilku vděčnosti - bezpodmínečné lásky k životu.

Není potřeba zapisovat nic velkého, stačí si vzpomenout na cinkání příborů na pozadí smíchu při obědě, zamávání souseda, který právě prošel kolem, jemný pohyb tužky, která klouže po papíru a zachytává myšlenky jako korálky. Miliardy takových okamžiků dávají dohromady příběh života.

Tyto záznamy jsou pak pravým pokladem v dobách, kdy se mozek už zase nudí a vymýšlí své katastrofické scénáře. Stačí zpětně diář prolistovat.

S láskou,
Šárka

Dokonce se zdá, že ostatní rostou jako mávnutím kouzelného proutku. Plní si své sny a jako na potvoru se tím ještě chlubí na sociálních sítích – jako by se chtěli schválně porýpat v naší melancholii z nulového progresu.

Takže, jak jsme na tom? Máme nastavené cíle (je jedno, jestli je to hubnutí, založení firmy, stavba domu, konec s cukrem nebo stopka neustálému čtení zpráv – neexistují malé cíle) a víme tedy, kam napnout své úsilí. Každý den se snažíme udělat alespoň krůček. Ti, co to umí, poctivě vizualizují. Když nevidíme výsledky, znásobíme své úsilí... a přesto se neděje vůbec NIC.

Řekněme si to upřímně – není to fér. V takových chvílích máme chuť zahodit diář i celé plánování co nejdál. Má ale smysl s cíli a organizací času nadobro seknout? Nemyslím si. Někdy se stačí na celou věc podívat z trochu jiného úhlu.

Sepsala jsem seznam nejčastějších důvodů, proč naše plány narážejí do zdi:

Proč se zasekáváme v slepých uličkách?

• Realita se nemění jako přímka, ale jako exponenciála. Dlouhou dobu se zdánlivě nic neděje a pak to najednou vypadá, že se všechno změnilo v jediném okamžiku. Internet je plný příběhů lidí, kteří vytrvali a jejich úsilí bylo nakonec korunováno úspěchem (například takový Napoleon Hill o tom popsal stovky stránek). Samozřejmě, pouhé vytrvání není automatickou zárukou úspěchu. Jde spíše o to uvědomit si, že některé projekty jsou běh na velmi dlouhou trať a je škoda vzdát to těsně před cílem.

• Nerealistická očekávání pod dojmem sociálních sítí. Je to obrovský tlak na naše sebevědomí. Lákavý titulek totiž zaručuje, že na něj skrolující divák klikne. Proto je YouTube plný „milionářů“, kteří zvládli vydělat balík bez práce a za pět minut. Navíc jsou všichni mladí, krásní, bohatí a perspektivní. Tedy... pokud ve skutečnosti vůbec existují.

• Přílišný perfekcionismus. Na snaze vytvořit dokonalé dílo není nic špatného. Někdy ale ladění podružných detailů do absolutní dokonalosti maskuje jen náš strach z dalších kroků do neznáma.

• Příliš mnoho cílů. V dnešní době je tak snadné nadchnout se pro něco nového. Jenže střídat zaměření každých čtrnáct dní je cesta k vyhoření, ne k vybudování něčeho většího.

• Dáváme přednost činnostem, které děláme rádi. Pro reálné výsledky je ale občas potřeba směřovat úsilí do oblastí, které nás tolik nebaví. Protože dlouhodobě nelze dělat věci s odporem, stojí za to se zamyslet, jak tyto dvě roviny skloubit – jak propojit to, co milujeme, s tím, co se prostě udělat musí.

• Ještě nenastal ten správný čas. Realita miluje dělat věci v ten správný moment. Za mě je to sice vlastnost na zabití, ale moje osobní pozorování to jen potvrzují. Dokud nenastane správný čas, věci se nepohnou. Aby ale ten správný čas mohl nastat, musíme po té cestě už nějakou dobu kráčet. Je to postavené na hlavu, já vím.

• Malý posun tu je, ale nejsme dost skromní, abychom ho viděli. Jasně, už bychom se nejraději viděli v cíli. Vnímat malé krůčky a radovat se z nich je umění, které je potřeba pilovat. V plánovacím žargonu tomu říkáme „vděčnost“ a v diáři pro ni máme vyhrazené speciální místo – deník vděčnosti.

• Dáváme si přehnané cíle. Učili nás totiž „myslet ve velkém“. Jenže lidská mysl se nedá tak snadno ošálit. Megalomanskému cíli jednoduše nevěří, protože je pro ni příliš abstraktní, nedosažitelný, a tím pádem neatraktivní.

Je to opravdu dlouhý seznam a zní možná bezvýchodně. I když to vypadá jako hromada omylů, všemi jsem si postupně prošla. Jsem doslova encyklopedií slepých uliček.

Ale co když opravdu potřebujeme (třeba kvůli zdraví) zhubnout nebo se prostě jen uživit v podnikání? Co potom? Nemůžeme to přece vzdát.

Jak z toho ven? Moje osobní lékárnička

Když se plány hroutí, zkus změnit strategii a aplikovat těchto několik kroků:

1. Soustřeď se na svou intuici: Co ti říká? Když si zvykneš vnímat své pocity, mnohem lépe pochopíš, jaká cesta je pro tebe ta pravá.

2. Dej si cíl, který je jen trochu nad tvé možnosti: Musí být lákavý, ale zároveň uvěřitelný a vnitřně motivující.

3. Neporovnávej se: Pokud ti dělají zle videa typu „břišáky za 30 dní“ nebo „jak jsem za měsíc vydělala 10 tisíc dolarů“, odstřihni se od YouTube i ostatních sociálních sítí. A běž na Substack, tam ti takový toxický obsah hrozí o dost méně.

4. Udělej si v diáři Cestovní mapu: Vyznačuj si na ní všechny zastávky. Mety, kde jsi dosáhla posunu, i místa, kde ses zasekla. Zpětně se ti bude mnohem lépe vyhodnocovat, jak obrovský pokrok jsi ve skutečnosti udělala.

5. Rozporcuj si medvěda na menší kousky: Jeden velký cíl dosáhneš jen jednou (pokud vůbec). Ale malých cílů může být nepočítaně – stejně jako radostných okamžiků při jejich splnění.

6. Buď perfektní jen o stupínek víc než ostatní: Když budeš lepší o parník, obávám se, že to stejně nikdo neocení. Bohatě stačí, když budeš lepší jen o pověstný chloupek.

7. Zkroť svého vnitřního kritika: Bude tě kritizovat stále, ale můžeš se naučit nebrat ho tak vážně. Jde to těžko, protože tě zná jako své boty a přesně ví, kam zatnout drápek. Když o něm ale víš, máš hned silnější pozici. Můžeš mu začít oponovat nebo vtipkovat na jeho účet. Vždyť ty ho znáš taky.

8. Přijmi situaci takovou, jaká je: Netlač na pilu, ale přijímej. Snížíš tím stresovou zátěž a uvolníš vnitřní energii na posun vpřed nebo na intenzivnější prožívání přítomnosti. Určitě znáš příběhy o tom, jak lidé věci pustili a ony se jim konečně splnily. To je sice hezké, ale pokud s tím budeš dopředu kalkulovat, fungovat to nebude. Musíš zkrátka jen přijmout a neřešit.

9. Změň svůj diář z manažerského nástroje na průvodce: Když si do diáře či deníku zapíšeš nejen to, co ti diktuje racionální mozek, ale i své pocity a intuici, řešení se často vyloupne úplně samo. A bývá překvapivě jednoduché.

Všemi slepými uličkami jsem si osobně prošla a všechna tato východiska se dnes snažím aplikovat v praxi. Někdy lépe, někdy mám rezervy. To je život.

A výsledek? Jednoznačně se méně stresuju. Učím se vidět i ty nejmenší pokroky a diář mi neskutečně pomáhá nesejít z cesty. Díky němu udělám každý den alespoň malý krůček správným směrem. Když se večer ohlédnu za celým dnem, neřeším, že do cíle je stále ještě hodně daleko. Jsem spokojená, že jsem prožila zajímavý den.

Diář je zkrátka můj parťák. Vyslechne mě, nekritizuje a pomáhá mi hledat řešení na mé životní cestě.

S láskou, Šárka

Kupované diáře jsou navržené tak, aby vyhovovaly co největšímu počtu lidí. Proto mají všechny velmi podobnou strukturu.
Když si ale navrhuješ svůj vlastní diář, můžeš tradiční rozložení hodit za hlavu a vytvořit si takové, které odpovídá tobě. A právě proto stojí za to se nad strukturou svého diáře opravdu zamyslet.

Když jsi návrhářem vlastního diáře, je zbytečné vytvářet stránky, které pak vůbec nevyužiješ.
Pojďme si projít základní typy stránek, abys mohla rozhodnout, které z nich jsou pro tebe důležité — a které klidně můžeš vypustit.

Většina tradičních diářů obsahuje tři hlavní typy stránek:

• Měsíční přehled

• Týdenní přehled

• Denní plán

Potřebuješ opravdu všechny tři?

Měsíční přehled

Měsíční přehled bývá dvoustrana s políčkem pro každý den. Je ideální pro rychlou orientaci: termíny, směny, narozeniny, dovolené.
Výhoda? Celý měsíc vidíš na jednom místě.

Podle velikosti diáře se do jednoho políčka vejdou zhruba 2–4 záznamy.

Možná patříš mezi lidi, kteří zapisují tak málo, že jim měsíční přehled úplně stačí. Pokud máš tuto dvoustranu krásně zaplněnou a ostatní stránky zůstávají prázdné, je to jasný signál.

Naopak pokud máš políčka napěchovaná k prasknutí, možná je čas dát přednost týdennímu přehledu.

Týdenní přehled

Týdenní přehled umožňuje plánovat sedm dní najednou, většinou na jedné dvoustraně.
Rozložení může být různé — to je ale téma na jiný článek.

Pro mnoho lidí jsou to nejpoužívanější stránky v diáři. V týdenním přehledu detailně plánují jednotlivé dny.

Ale existují i tací, kteří potřebují jít víc do hloubky: mají hodně povinností, plánují za více členů domácnosti, nebo chtějí mít víc prostoru na zdobení.
A právě pro ně může být týdenní přehled zbytečný.

Patříš mezi ně?

Denní plán

Denní plán není jen pro manažery a podnikatele. Může být ideální i pro tebe — třeba když jsi na mateřské nebo pracuješ z domova.

Denní stránka nabízí dostatek prostoru na plánování celého dne, ale i na:

• zdobení

• deník

• deník vděčnosti

• blokové plánování (za mě nejúčinnější metoda)

Nevýhoda?
Diář s denním plánem může být objemný, pokud chceš mít celý rok pohromadě v diářových deskách.

Jak se v tom vyznat?

Připravila jsem malý přehled, ve kterém se určitě najdeš:

• Měsíční přehled — pokud zapisuješ jen nejdůležitější události a termíny

• Měsíční + týdenní přehled — ideální pro běžné rodinné plánování, když nepotřebuješ plánovat pracovní čas

• Měsíční + denní plán — pro ty, kteří potřebují naplánovat celý den od rána do večera (živnostníci, vedoucí pracovníci…)

• Týdenní + denní plán — skvělé pro práci s klienty (kadeřnice, masérky, koučky…), kde týdenní plán s časovou osou slouží k zápisu klientů a denní plán pro detailní rozplánování dne

• Měsíční + týdenní + denní plán — pokud chceš plánovat povinnosti v měsíčním a týdenním přehledu a denní stránky využít pro myšlenky, deník, vděčnost a zdobení

Jaké rozložení mám já?

Aby to nebyla jen teorie, prozradím ti, jak to mám já.

Používám formát A5, takže poměrně velký diář.
Mám v něm měsíční přehled na dvoustranu a pak denní plán.
Týdenní přehledy momentálně vůbec nepoužívám.

A teď ty

Bez kterých stránek si diář nedovedeš představit?
A naopak — jsou nějaké, které bys klidně vypustila?

Připravila jsem pro tebe malou anketu, aby sis mohla ujasnit, jaký typ stránek je pro tebe dominantní.

Ať už plánuješ měsíc, týden nebo každý jednotlivý den, nejdůležitější je jediné: aby tvůj diář pracoval pro tebe. Neexistuje správná nebo špatná volba — jen ta, která odpovídá tomu, jak žiješ, myslíš a co právě potřebuješ. Když si dovolíš vypustit stránky, které ti neslouží, a necháš si jen ty, které ti skutečně pomáhají, začne být plánování lehčí, přirozenější a mnohem víc tvoje.

Užij si dnešní den a u dalšího článku naviděnou,
Šárka

V první třídě jsme se naučili číst, psát, počítat — a také nám byly vštípeny úplné základy plánování. Bohužel si myslím, že tyto základy nebyly příliš šťastné a ovlivňují náš přístup k diáři po zbytek života.

Úkolníček byl malý sešitek, do kterého jsme si měli zapisovat všechny úkoly, které nám paní učitelka zadala. Problém s ním jsem neměla jen já. Jeho obliba byla tak nízká, že většina dětí úkolníček po prvním měsíci buď ztratila, nebo si do něj sice úkoly zapsala, ale doma ho ignorovala a ani neotevřela. Paní učitelka se mohla zlobit, jak chtěla — bylo to marné.

Bohužel právě úkolníček byl naším prvním seznámením s určitou formou to‑do listu. Obecněji se dá říct, že to byla naše první zkušenost s diářem a plánováním. A do života jsme si odnesli poznatek, že diář je jen „dospělácký úkolníček“ plný nepříjemných povinností — a že je lepší ho otevírat co nejméně.

Skutečné a praktické techniky plánování nás ve škole nikdo neučil. A upřímně — dodnes nechápu proč.

Většina z nás se proto musela naučit pracovat s diářem metodou pokus–omyl. A většina z nás také pochopila, že potenciál diáře je mnohem větší a že zůstat u úkolníčku by byla obrovská škoda.

The English version of the article

Diář je komplexní systém

Kdybych měla z dnešního článku vypíchnout jen jednu myšlenku, byla by to tato:

Co tím myslím, když říkám, že diář je „druhý mozek“ a „zrcadlo do duše“?
Můžeš si ho představit jako dvě hemisféry:

• Druhý mozek je místo, kam odkládáš myšlenky. Směrovka, která ti ukazuje, co je důležité. Prostor, kde se rodí nápady. A systém, který hlídá termíny.

• Zrcadlo do duše je prostor, kde se setkáváš sama se sebou. Kde získáváš odstup, kde vidíš věci z jiné perspektivy a kde si věnuješ to nejcennější — čas.

A jak víme, hemisféry by měly být v rovnováze.
Diář tedy může být nástroj produktivity, ale zároveň i místo sebepoznání.

Správný diář respektuje tvoje potřeby. Nesnaží se tě nacpat do předem daných políček. Takový diář tě podporuje — a nepůsobí jako povinnost.

Subscribe now

Systém plánování času v kostce

Možná si říkáš:
Jaký diář vlastně potřebuji? Jak poznám, jaký systém mi sedí? Jaké stránky, rozložení, velikost, barvy?

A možná zatím nemáš vůbec žádnou představu.
To je naprosto v pořádku. Všechno to postupně projdeme a tvůj ideální diář začne získávat jasné obrysy.

Cesta za ideálním diářem má dvě fáze — dvě otázky „JAK“:

• jak vytvořit systém, který ti sedí — tedy najít tvůj ideální způsob plánování

• jak vytvořit diář, který tě podporuje — tedy jak ho nakreslit tak, aby ti pomáhal systém skutečně žít

Správný diář vnáší řád a harmonii do jinak chaotického dění kolem nás. Proto se do něj zapisují všechny důležité věci: termíny, schůzky, povinnosti, myšlenky, nápady i pocity. A v určitou chvíli se tyto informace vyhodnocují — buď jednou týdně (např. v neděli večer), nebo každý den večer.

V plánovací chvíli kontroluješ:

• co tě čeká

• co je potřeba stihnout

• zda toho není příliš

• zda máš naplánovaný i odpočinek a radost

Někdo plánuje jen jednou týdně, někomu vyhovuje detailní plán na každý den.
Neexistuje univerzální správný rytmus.

Stejný postup funguje pro papírový i elektronický diář.
Důležité je, aby se tvá chvíle s diářem stala rutinou — aby si na ni tělo zvyklo.

Systém plánování každého dne záleží na tom, jak hluboko se chceš do plánování ponořit. Někomu stačí jen hrubé obrysy dne, někdo potřebuje detailní strukturu — například pokud pracuje z domova nebo má tendenci k prokrastinaci.

Dalším úkolem diáře je vnést klid do našeho vnitřního světa. O tom se příliš nemluví. Diář nám pomáhá získat pocit, že máme život více pod kontrolou, držet směr u dlouhodobých projektů, být konzistentní a zpomalit mozek, který má tendenci přemýšlet, zda by nešlo pracovat ještě víc nebo lépe.

V tomto článku jsem načrtla základní kontury plánování času, aby tvá představa mohla postupně uzrát. Systém plánování se nějakou dobu vyvíjí, ale jakmile si sedne, většinou zůstává stejný — i když se mění samotné diáře.

Co můžeš udělat už dnes?

Začni pozorovat sama sebe.

Sleduj:

• co ti vyhovuje

• jak se cítíš při odškrtnutí úkolu

• co tě brzdí na začátku dne

• jaké tempo ti sedí

• co ti pomáhá s prokrastinací

• co ti dělá radost

• jaké barvy miluješ

Cokoli, co se týká tvých pocitů a reakcí.
To vše využiješ při tvorbě svého diáře.

Přeji ti krásné vykročení na cestu za diářem, který ti opravdu sedne.
Šárka

Když chci mluvit o svých plánovacích začátcích, musím se vrátit opravdu hodně zpátky. Když si na tu pionýrskou dobu vzpomenu, musím se v duchu smát.

Bylo to v době, kdy jsem pochopila, že svůj ideální diář v obchodě nekoupím. A protože diáře a plánování jsou má vášeň, rozhodla jsem se, že si diář navrhnu a vytisknu sama.

Má základní představa byla průzračně čistá. Stačí mi starý karisblok, do něj si vytisknu svou náplň, celkové náklady na diář nula nula nic.

Byl na mě tenkrát legrační pohled. Měla jsem obrovské odhodlání, ale ani nejmenší tušení, jak se nakreslí linka.

Canva tenkrát myslím ještě neexistovala, a tak mi nezbylo, než se zavrtat do příruček a naučit se pracovat s vektorovou grafikou. Má nezdolná touha vytvořit si svůj vlastní diář byla příčinou, že jsem se pracovat s grafikou nejen naučila, ale doslova jsem si jí zamilovala. Dnes se grafice věnuji i ve své profesi.
Občas se ptám, jaký by byl dnešek, kdybych se svou první diářovou stránkou nikdy nezačala.

Své diáře jsem začala navrhovat podle citu a tak trochu i proti proudu. To je taková má typická vlastnost, zjišťovat, jestli by věci nešly dělat úplně jinak, než je zvykem. Teprve později jsem se začala zajímat o principy vedení diáře, jak na mě plánování působí, jaké rafinované metody na sebe používat a jaké metody plánování mi přináší výsledky.

No a ten karisblok, ten mi vydržel přesně 14 dní. Pak jsem totiž objevila Instagram.

Jestli jsi ještě nečetla můj článek: “Proč jsem diáře po dvou měsících odkládala?” vřele doporučuji ke čtení, protože vysvětluje mou motivaci ke tvorbě vlastního diáře.

Na článek

Být diářovým nadšencem není úplně jednoduchá disciplína. Ve skutečnosti existuje nepočítaně velikostí diářů, každá z velikostí má své speciální desky, které je pochopitelně potřeba koupit, aby se mohly vyzkoušet.

Diářové desky mají kromě mnoha formátů ještě jednu nepříjemnou vlastnost - existují ve více barvách. Kdo nikdy tak dlouho nevybíral mezi dvěma barvami, až nakonec koupil obě, tak ten nemůže nést hrdý titul “diářový nadšenec”.

Kouzelným detailem je fakt, že existuje i mnoho vazeb a každá má svou speciální děrovačku. Tisknout si svou vlastní náplň bez děrovačky nemá moc velkou logiku. Díky tomu se mi doma vytvořila rozsáhlá sada železa, takže dnes naděruju už asi cokoli.

Tak desky už mám, náplň vytištěná, naděrovaná a můžu se pustit do psaní, že? Ano, ale … na sítích zrovna začalo být trendy psát do diáře černým inkoustem. A ty zvýrazňovače mi propíjejí přes stránku, takže bude potřeba koupit nové. Mám pokračovat dál? Jsem se ještě nezmínila o washi, samolepkách, jo a holky, kovové klipy, no ty prostě musím mít!

Často se setkávám s názorem, že jedinou zásadní překážkou pro tvorbu vlastní náplně je fakt, že nemáme tiskárnu. Omyl, holky. Jako tuhle výmluvu neberu. Protože ruku na srdce, kdyby se sečetly všechny diářové doplňky nakoupené v plánovací vášni, bylo by ne na jednu, ale hned na dvě tiskárny.

Myslím, že teď je ten správný čas na dobrou zprávu. Dobrých zpráv totiž není nikdy dost.

Vytvářením si vlastního diáře výrazně klesne četnost tvých návštěv papírenských obchodů. Jednoduše si v počítači vyladíš své oblíbené barvy, přidáš grafiku a vytiskneš. Na začátku tě čeká nákup diářových desek a děrovačky, která dělá přesně ty dírky, které tvé desky potřebují. A to je v základu vše, co je potřeba.

Vrtá ti hlavou, jestli bys dokázala vytvořit svou vlastní diářovou stránku?
Má odpověď zní, jednoznačně ano!
Koneckonců, můžeš se mrknout na můj Youtube kanál na komentáře, jak se lidem pracuje s mými návody. A to už jsou hodně pokročilé věci. S diářovými stránkami začneme úplně polehoučku.

Dnešní článek je hodně impulzívní, možná až neuspořádaný. Je to trochu paradox, protože právě o uspořádání a srovnání se v diáři snažíme den co den. Ale vášeň a láska je věc chaotická, nespoutaná, lásku k diářům nevyjímaje. Proto je dnešní článek takový jaký je. Oslavou vášně k vůni papíru. Protože přiznejme si to, když vejdeme do papírnictví, zhluboka vdechneme tu vůni, víme, že Chanel se může jít bodnout.

S láskou,
Šárka

Jenže po dvou, třech měsících přišlo vždycky to samé: přestal mi vyhovovat.

A tak jsem začala pátrat. Ne po dalším diáři, ale v sobě.

A zjistila jsem, že těch důvodů je víc. Prozradím ti všechny, kterými jsem si prošla. Dokonce jedním z nich stále ještě procházím — ano, stále miluju velké, tlusté diáře, i když nejsou zrovna praktické.

Možná se v některém z těchto důvodů najdeš i ty.

Měla jsem na sebe vysoké nároky

Miluji plánování. Je to můj koníček, moje radost a dost možná bych se nebála použít i slovo vášeň. A k tomu patří i sledování nádherných fotek diářů ostatních žen. Jenže právě tam vzniká problém — má představa o vlastním diáři byla směsicí toho nejlepšího z těch nejkrásnějších obrázků.

Laťka byla vysoko. A realita? Ta byla mnohem obyčejnější.

Krásně sladěný diář je výsledek cviku, času a trpělivosti. Když ten můj nevypadal jako z Pinterestu, přišel pocit, že to “nedělám dobře“. Přitom je to úplně normální.

Vynechávám, tedy selhávám

Na konci roku jsem si hladila nový diář jako poklad. Viděla se u svíčky, s kávou, v klidu… jen já a papír. Ta romantika byla skoro hmatatelná.

A pak přišla realita. Únava. Povinnosti. Dny, kdy jsem nestíhala ani vydechnout.

Vynechala jsem jednou.
Pak podruhé.
A najednou bylo mnohem snazší vynechat i potřetí.

A s každým prázdným dnem rostl pocit, že selhávám.

Dnes už vím, že vynechání není selhání. Je to život. Ale tehdy jsem to tak necítila.

Závazek pravidelnosti

Datovaný diář má 365 stránek. A 365 stránek radosti se může rychle změnit na 365 stránek povinnosti.

Ten moment přišel ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že ne každý den mám čas nebo energii na plánování, zdobení a psaní. A najednou se z diáře stalo něco, co „musím“ vyplnit.

Tlak rostl a ruku v ruce s ním i výčitky.

Špatně zvolený formát diáře

Miluji velké a tlusté knihy. Miluji také velké a tlusté diáře. Jsou jako kniha, kterou si chci psát sama.

Vypadají nádherně, skoro až majestátně.
Ale nosit je každý den? To už taková romantika není.

Diář může vážit klidně kilo a půl. A to už je v kabelce znát. O potřebě vyměnit kabelky za vetší ani nemluvím.

Sice jsem už velikost diáře lehce optimalizovala, ale láska k těm buclatým obříkům, ta mi zůstala.

Řádkování jsem podcenila

Rozteč řádků je detail, který se při nákupu diáře často ani neuvádí. Nebo jsem ji v popisku diáře našla, ale taková drobnost mě od koupě diáře neodradila. Jako správná žena jsem byla přesvědčená, že mé písmo do těch řádků zhubne.

Ano, větší problém se ukázaly menší řádky.

Zkoušet se „přeškolit“ na menší písmo mi nefungovalo. Píšu tak, jak píšu. A diář by se měl přizpůsobit mě, ne já jemu.

Není důležitý diář, ale systém plánování

Často jsem kupovala diář impulzivně. Líbil se mi obal, měl rozložení, které jsem ještě nevyzkoušela nebo jsem se nechala strnout trendy vlnou. Až potom jsem se snažila do diáře protlačit svůj způsob plánování. V té době jsem ještě ani netušila, že mám nějaký systém plánování.

Ale každý má nějaký systém a každý plánuje jinak — někdo potřebuje prostor na úkoly, někdo na poznámky, někdo na reflexi, někdo na kreativitu.

Dnes už vím, že nejlepší je nejprve se zamyslet nad systémem a potřebami a pak si vybrat (nebo navrhnout) diář, který opravdu sedne.

Vlastně nebylo proč vést diář. Opravdu?

Měla jsem v životě období, kdy život plynul relativně klidně, povinností bylo málo a hlava ještě nebyla ve fázi, kdy zapomene myšlenku ihned po jejím dokončení. V té době jsem vnímala diář jen jako seznam úkolů a neměla jsem motivaci k pravidelnému vedení diáře. Proč dělat něco, co na první pohled nic nepřináší…

Ale právě tady by se měla rozsvítit kontrolka:

„Když mám pocit, že mi diář nic nepřináší… neuniká mi něco?“

Protože diář není jen o úkolech. Je o myšlenkách, pocitech, snech, drobných radostech, o tom, co se v nás děje. A to je svět, který stojí za prozkoumání.

O tom si ale povíme zase příště.

P.S. Toto jsou mé diářové omyly. Možná, že se v některých poznáváš. Ale dost možná, že máš úplně jiné zkušenosti. Napiš do komentáře, jakými úskalími jsi s diářem prošla.

Leave a comment