Co se stalo? Osmašedesátiletý zavedený profesor, kapacita a pro spoustu lidí z oboru modla, si tahal mladší kolegy a studenty k sobě do bytu. Dával jim drogy. MDMA a LSD. V jednom patnáct let starém případě podle svědka dost možná tekutou extázi (GHB), po které dotyčný ztratil vědomí a probudil se v profesorově náruči.

Tahle chemie vám otevře dveře od zábran a udělá vás tak extrémně zranitelnými a sugestibilními, že i v legální klinické terapii vyžaduje podání MDMA takzvaný dvojitý informovaný souhlas. Tedy souhlas předem i souhlas v tom změněném stavu. A to mluvíme o školeném terapeutovi v bezpečném prostředí. A nabídka sexu je v terapeutickém kontextu podle psychiatra absolutně nepřijatelná.

Tady ale nebyl terapeut. Byl to jen vlivný starší profesor. Na prvním sezení s Markem proběhlo pod vlivem drog společné sledování porna a masturbace. Ke druhému sezení ho už Komárek musel složitě přesvědčovat - tvrdil mu, že jeho odpor je jen obranou podvědomí a musí ho překonat. A pointa? Při druhém sezení si sám Komárek vzal jen víno, zatímco mladší kolega do sebe znovu hodil MDMA a LSD. Jeden účastník chemicky otevřený dokořán, druhý při smyslech v roli “průvodce”. Právě tehdy došlo k výzvě “tak mi ho tam zasuň”, na kterou zmanipulovaný muž, který v bdělém stavu předtím sex jasně odmítal, už nedokázal říct ne.

Zkuste si jít nechat vyndat slepák k chirurgovi, co vám pod vlivem anestezie místo operace na sále sáhne do trenek. Taky to bude v pohodě, protože jste plnoletí a do nemocnice jste došli dobrovolně?

A co udělá kmen? Postaví kolem svého favorita vozovou hradbu, začne blekotat něco o drag queens a prohlásí ho za oběť “angažované pornografie”.

Angelika Bazalová nám vysvětlí, že to je vlastně jen takový svobodný dospělácký večírek. Vytasí klasický kruhový argument. Napíše, že vztahy mezi nadřízeným a podřízeným nejsou toxické, “pokud v takovém vztahu nefunguje nátlak”. Aha. Výborně. Takže když váš mentor a nadřízený použije k uvolnění vašich hranic psychedelika, to se jako nátlak a manipulace nepočítá?

Pak nastoupí klasický victim blaming. Bazalová nám dojemně vypráví, jak ji v šestnácti kdesi zvali na párty plnou sexu a drog, ale ona - hrdinka - tam prostě nešla. Šach mat! Tím je to vyřešené. Já bych zase nikdy neposlal peníze nigerijskýmu princi. Znamená to snad, že ten princ není podvodník? To, že někdo do pasti nespadl, nijak neomlouvá toho, kdo tu past nastražil. Kdo nezažil absolutní mocenskou asymetrii kombinovanou s farmakologickým oblbnutím, ať hodí kamenem.

A když logické argumenty dojdou, začne čistá kmenová šikana. Když se v diskuzi nějaká žena ozve, že postup katedry byl správný a že podávat studentům drogy se prostě nedělá, co udělá obhájkyně starých dobrých pořádků Bazalová? Napíše veřejně, že se o dotyčné šušká, že “sex nikdy neměla a už si ani neškrtne”.

To je sprostá hospodská šikana za to, že nejste ve správném gangu a dovolíte si narušit kult osobnosti kmenového náčelníka.

K tomu se samozřejmě hodí dýmovnice. Třeba drag queens. Nebo Macron. Ten si přece vzal učitelku, takže je asymetrický vztah historicky normální. Opět jeden vybraný případ, kterému to vyšlo, a tím pádem je v pohodě všechno ostatní.

A pak dorazí Jiří Peňás. Ten prohlásí, že za Komárkem stojí a novinářům vzkáže: “Styďte se, angažovaní pornografove! Je to v řádu publikovaní fotografii Ludvíka Vaculíka v roce 1977.”

Chápete tu hloubku téhle kognitivní propasti? Reportéři Deníku N na základě svědectví popsali, jak vysoce postavený akademik droguje a zneužívá mladší kolegy, a Peňás je za to přirovná ke komunistické Státní bezpečnosti, která dehonestovala disidenty intimními fotkami. Prostě udělal z investigativních novinářů normalizační fízly jen proto, že šlápli na kuří oko “našemu člověku”.

Je to navíc analogie postavená na hlavu. Státní bezpečnost v 70. letech ukradla Vaculíkovi intimní fotky ze soukromí, aby zdiskreditovala kritika režimu. Deník N použil svědectví poškozených k tomu, aby nasvítil zneužívání moci u nedotknutelné autority. StB chránila moc a ničila oběti; novináři v tomto případě dělají pravý opak. Ale v Peňásově vesmíru se to setře - zločinem už není, co akademik dělal, ale to, že se o tom píše.

Když za to pak oprávněně dostal sodu, připsal ještě ublížené vysvětlení. Prý se jen přirozeně zastal přítele v těžké situaci. A dodal: “Vedlo mě k tomu i přesvědčení, že ten článek (jeho inkvizitorský styl s detailním líčením intimních scén a situací etc.) jde daleko za to, co bych já považoval za eticky přijatelné... V každém případě každý lynč, každá veřejná exekuce, každé skupinové zatracení činí společnost hrubší a nelítostnější.”

Asi nejlíp to za mě shrnul v diskuzi Matěj Hollan, když mu odepsal: “Ty ses ale nezastals přítele, ale napsals odpornou pičovinu, kterou hájíš sexuálního násilníka.”

Popsat asymetrické zneužití moci a chemickou manipulaci není lynč. Je to základní společenská hygiena. A to, co dělá Peňás, je ukázková snaha umlčet posla.

A tady se dostáváme k jádru pudla. Tohle kmenové zatmění mozku totiž vůbec není specifikum “konzervativních” obránců Komárka. Je to univerzální lidský defekt. Vzpomeňte si na jaro 2021 a kauzu Dominika Feriho. Je to zrcadlo jak vyšité.

Když tehdy reportéři z Alarmu a Deníku N popsali, co Feri dělal, jeho kmen - někteří městští liberálové a voliči pravice - spustili naprosto identický imunitní systém. Karel Schwarzenberg tehdy bagatelizoval obvinění slovy, že snaha pětadvacetiletého kluka dostat holky do postele je přece normální. To je úplně stejný faul jako Bazalové žvanění o tom, že “dospělí lidé dělali nějaké věci”.

Tomáš Czernin se tehdy podivoval, proč ženy nešly na policii dřív, a mluvil o předvolebním boji. Další hledali politické pozadí. Feriho kmen zpochybňoval načasování, hledal v tom spiknutí Pirátů a ptal se, proč oběti s Ferim do toho bytu vůbec chodily. Zase victim blaming. Zase to arogantní “já bych tam nešla”.

Feriho pravomocně odsoudili na tři roky, protože znásilnění prostě je znásilnění, i když máte na Instagramu milion sledujících a vtipný účes. A Komárkovi obránci dělají dnes úplně stejnou chybu jako tehdy ti Feriho. Brání modlu, protože má ten správný dres. Za covidu byl Komárek na té jejich “správné” skeptické straně, takže teď to prostě musí být oběť novinářského lynče. Mozek totiž nesnese pomyšlení, že by člověk, se kterým ideologicky souzním, mohl být v soukromí manipulativní predátor.

Sám pan profesor se hájí tím, že Sókratés a Platón to dělali taky a dnešní společnost to pokrytecky nechápe. Sókratés taky žil ve společnosti, kde bylo normální mít otroky a věštit z vnitřností zvířat. Takže na příští zkouškové období na přírodovědě navrhuju kuchat krocany, ať tu antickou tradici dodržíme se vším všudy. Mimochodem, Sókratés nakonec dobrovolně vypil jed, když podle žalobců kazil mladé lidi. Dnešní disidenti radši křičí o spiknutí angažovaných pornografů.

Proč to celé píšu?

Píšu to kvůli těm obětem. Představte si tu realitu, tu časovou osu. Roky vás žere trauma. Složitě to řešíte s terapeuty. Pak konečně seberete odvahu a jdete s tím za vedením katedry. Katedra potichu rozhodne, profesora na začátku roku vyprovodí a snaží se to urovnat bez hluku. Vy to respektujete, nechcete se tahat po soudech, prostě to chcete mít za sebou.

Uběhne rok a půl. Pak to najednou prosákne ven, novináři to zmapují, publikují reportáž a policie to začne řešit z úřední povinnosti a vy sami po tom všem už zvažujete trestní oznámení. A co se stane?

Nastoupí samozvaná intelektuální elita s obrovským dosahem na sociálních sítích a udělá z vás (jakožto oběti) veřejně fňuknu. Dospělého slabocha, co “hledá viníky všude jen ne u sebe”. A pokud se vás někdo nezávislý v diskuzi zastane - jako to udělala jedna z diskutérek - tak z ní udělají zakomplexovanou zoufalkyni a veřejně se jí vysmějí, že “sex nikdy neměla a už si ani neškrtne”.

Veřejná poprava oběti se vším všudy jako výstraha všem ostatním. Signál zní jasně: Zkuste sáhnout na našeho boha, a my vás zničíme. Zničíme vaši reputaci, uděláme z vás neschopné idioty a z novinářů, kteří vám uvěřili, uděláme fízly.

Tohle divadlo totiž nesleduje jen Komárek a ti poškození. Sledují to desítky, možná stovky dalších lidí v asymetrickém postavení, kterým se právě děje něco podobného. A sledují to taky budoucí predátoři. Jakou zprávu jim tenhle kmenový tyátr vysílá?

Já nevím - tohle mi fakt nepřijde jako prostředí, ve kterém bude počet útoků klesat, protože by si to predátoři raději dvakrát rozmysleli.

Ale co já vím. Nemám patent na rozum. Jen mě děsí lidi, co s klidem vymění bazální slušnost za kmenový dres.

Mělo to být letní odlehčení. Místo toho je z toho nechtěný rentgen paralýzy naší politické kultury.

Zatímco někteří to aspoň zkusili odehrát, jinde nastal zkrat. Lucie Šafránková z SPD si neumí představit “ani na vteřinu”, že by byla Pirátkou. A ministr sportu Šťastný z Motoristů řekl, že by na den u Pirátů potřeboval “narkózu” a “silnou medikaci”. Chápete to? Zákonodárce potřebuje chemicky uspat mozek, aby si dokázal na pět vteřin představit, co si myslí jeho názorový oponent.

A abychom byli fér, opoziční strany na tom nejsou o moc líp, jen to balí do jiného žánru. Vít Rakušan si představil, že by jako člen ANO navrhl změnit jednací řád a omezil opozici čas na vystoupení na 23 vteřin. Strašná sranda. Autoritářské mokré sny jako vtip. Ivan Bartoš by zase v SPD řešil jejich “milionový byznys”.

Nikdo nešel po myšlence. Všichni šli rovnou po karikatuře.

V anglosaském světě mají na středních školách debatní kluby. Puberťák si vylosuje tezi, se kterou třeba bytostně nesouhlasí, a má čtvrt hodiny na to, aby ji obhájil v její nejsilnější možné podobě. Říká se tomu steel-manning. Ocelový panák. Postavíš argument z té nejtvrdší oceli, abys zjistil, kde má nosné zdi.

Proč to ty děcka dělají? Protože když neumíš logiku protivníka zrekonstruovat, nemůžeš ji ani zničit. Když nechápeš, o co mu jde, jenom naslepo kopeš do omítky a u toho si zlomíš nohu. Pochopit oponenta není morální selhání, je to základní taktická výhoda.

Naši poslanci místo ocelových panáků lepí panáky slaměné a hrozně se plácají po zádech, jak to těm druhým natřeli.

A jo, já vím. Teď riskuju pokrytectví. Napsat kousavý text o tom, jak politici neumí steel-manning, a opřít to o jednu odlehčenou anketu zavání tím, že si toho slaměného panáka teď stavím taky.

Takže pojďme o vrstvu hloubš.

Ti lidi ve Sněmovně nejsou kognitivně marní, i když se tak rádi tváří. Spousta z nich moc dobře chápe, jak ten druhý tábor uvažuje. Ten jejich teatrální odpor a volání po narkóze není hloupost. Je to alibi. Alibi před jejich vlastním zfanatizovaným kmenem.

Kdyby totiž dneska politik vystoupil a řekl: “Rozumím, z jaké logiky protistrana vychází, má to tenhle racionální základ, ale teď vám ukážu na datech, proč to v realitě selže,” víte, co by se stalo?

Jeho vlastní voliči ho sežerou zaživa. Ukřižují ho za kolaboraci a vyměknutí.

Racionalita a schopnost nahlédnout věc z více úhlů se stala smrtelným politickým hříchem. Úroveň debaty u nás neurčují fakta, ale ten nejhlučnější člen tlupy, pro kterého je empatie k argumentu nepřítele formou velezrady. A volič už dávno nehledá chirurga, který by zkoumal, jak problém funguje, aby ho mohl racionálně vyříznout.

Hledá opici s kulometem, co to tam naslepo pokropí a u toho se bude bít v hruď.

Na demonstraci proti lidem, kterým tenhle kmen přezdívá motofašouni. Před tisícovkou svých vlastních lidí z klimatických organizací, z nichž by ji za náznak reálného nacismu asi třetina na místě sežrala zaživa a pak zavolala policii na to, co by zbylo.

Co si asi jako řekla? “Tohle je ten ideální moment vyjádřit svůj skrytý obdiv k Třetí říši.”?

Jasně. To dává naprosto dokonalý smysl. Dává to úplně stejnej smysl, jako přijít na sjezd veganský asociace a v rámci sbírání sympatií ukousnout hlavu štěňátku.

.

Pojďme si to rozebrat, protože tohle není o jedné fotce z Hradčanského náměstí. Tohle je ukázkový manuál, jak se vyrábí alternativní realita.

Ten obrázek není zfalšovaný. A přesně v tom je ten trik. Když stojíte na pódiu a pět minut rukou směrujete tisícihlavý dav zleva doprava na pokyn policie, vaše paže nutně několikrát projde úhlem, který vypadá na fotce divně. Zkuste si to doma. Stoupněte si před zrcadlo a ukazujte lidem cestu “tam dozadu doleva”. A nechte někoho, ať vás u toho fotí na sekvenční snímání, dvacet fotek za vteřinu. Garantuju vám, že na jednom ze sta záběrů budete vypadat jako komparzista z Triumfu vůle.

Znamená to, že jste nácek?

Pan Svoboda vzal ten jeden jediný zmrazený snímek, zlomek vteřiny z celého videa, kde ruka procházela daným úhlem, a plácnul to na Facebook s řečmi o tom, jak se tu “bez uzardění hajluje” a jak mají ekologické spolky “hit*er problém”. Matyáš Fučík to přes svůj memový účet Hranatost okamžitě vystřelil statisícům sledujících. Samozřejmě s tím klasickým, zbabělým otazníkem na konci: “Hajlování klima-aktivistů na protestu proti Motoristům?” Znáte to. Zasejete lež, ale právně se schováte za otazník, přece se jenom nevinně ptáte.

Čtenářův mozek otazníky nečte — zaregistruje “hajlování” a scrolluje dál. Ale kdyby došlo na právníky, autor rozhodí rukama: já se přece jen ptal. Otazník jako to únikový východ.

.

Lidi dělají extrémní transgresivní gesta z jednoho jediného důvodu. Chtějí ukázat svému kmeni, že jsou jedni z nich. Jde o sdílené porušení tabu. “Podívejte, jsem ochoten si zničit reputaci, abych vám dokázal svou věrnost.” Každý signál ale potřebuje příjemce, který ho dekóduje a odmění potleskem.

Kdo byl sakra příjemcem nacistického pozdravu na prodemokraticky naladěné demonstraci?

Dělat tohle na takové akci je z hlediska logiky asi jako zkusit kázat Moravákům politiku na folklórním festivalu.

Nemá to naprosto žádný zisk, jen reputační náklady.

Ale víte, co zisk má? Sdílet tu fotku na síti s popiskem “Podívejte, oni hajlují taky!”

To je ten skutečný signál. Tady už ten příjemce existuje a netrpělivě čeká. Jsou to statisíce fanoušků chlápka, co má doma sbírku dýk SS a sám má fotku, kde zvedá pravici v autě a směje se u toho. A tady se dostáváme k jádru, proč tenhle digitální odpad vůbec spatřil světlo světa.

.

Když vašeho kandidáta měsíce propírají za to, že se chová jako milovník třetí říše, máte reputační problém. Můžete to vysvětlovat. Můžete vykládat, že to byl “jen blbej vtip” a že dotyčný sbírá staré věci. Což zní zhruba tak uvěřitelně, jako že vám pes sežral daňové přiznání.

Nebo můžete udělat něco mnohem efektivnějšího. Najdete fotku kohokoliv z tábora vašich oponentů, kdo má zrovna ruku zvednutou výš než rameno. A začnete hystericky řvát na všechny strany. “Podívejte se na ně! Oni to dělají taky! Jsou to lháři a pokrytci”

Cílem je symetrizovat vinu. Ušpinit úplně všechny. Protože když na internetu “hajlují všichni”, tak z toho padá váha. Tabu se stane normou. Téma se rozmaže v bahně. Je to učebnicový odklon pozornosti.

Pamatujete na ty koláže “demokratických pravic” po tom co si uhajlnul Elon Musk? To samý v bledě modrým!

.

A co to udělá s publikem, které to hltá? Tam běží kmenový software verze 1.0. My a oni.

Když náš frajer zvedne ruku a má u toho v garáži helmu wehrmachtu, je to klukovina a vytržené z kontextu. Musíme brát v potaz situaci!

Když ale jejich člověk zvedne ruku při organizaci davu a za bílého dne říká lidem, kam mají jít, je to nezpochybnitelný důkaz vrozeného fašismu a rovnou se do komentářů píše, ať ji někdo polije kyselinou.

Tvrzení “ekologové jsou noví nacisti” je pro ně jen kmenová uniforma. Sdílet tu fotku a nadávat je pro ně stejné jako obléknout si dres Baníku a zařvat, že Sparta jsou mrdky. Pravdivostní hodnota je nezajímá. Zajímá je jedině to, že to zraňuje jejich nepřítele a dává jim to pocit převahy.

Dvojí metr o velikosti fotbalového stadionu. To není o tom, že by tihle lidé nechápali realitu. Oni ji aktivně odmítají chápat, protože to by narušilo jejich svatou válku s takzvanými ekoteroristy. Zajímají je body pro tým.

Tohle divadlo má ještě jeden efekt a tím je odstrašení. Ten proces samotný je ten trest. To, že vás tahají na policii, k soudu, že musíte vysvětlovat dětem, proč jim někdo cizí chce ublížit. To je vzkaz pro každého dalšího, kdo by chtěl vylézt na pódium a něco moderovat. Zastrašit. Udělat z člověka terč.

A teď ta největší pointa, ze které by se zdravý rozum musel jít oběsit. Víte, kde ti dva pánové, co tu špínu rozjeli, sedí dneska? Jakub Svoboda je úředníkem na Ministerstvu životního prostředí. A Matyáš Fučík, správce účtu Hranatost, je od června vedoucím oddělení sociálních sítí na tom samém ministerstvu!

Lidé, kteří rozjeli sprostou dezinformační kampaň proti občanské společnosti a doteď tu lživou fotku ze svých profilů nesmazali, dneska placení z našich daní řídí oficiální komunikaci státního úřadu.

Naštěstí ta ženská neucukla. Podala žalobu a to je jediná správná cesta. Když selže racionální vysvětlování a mikroskop, musíte vzít zákony, fakta a tvrdé důkazy a omlátit jim je o ty jejich hranaté hlavy u soudu. Protože jestli přistoupíme na to, že pravdu v téhle zemi určuje vyříznutý screenshot bez kontextu a stovka anonymů s výhrůžkami olovem, tak jsme jako svobodná společnost skončili.

.

Takže, jak z toho ven? Jak si nenechat vymydlit mozek pokaždé, když na vás na síti vybafne nějaký “šokující důkaz” od lidí, co vás potřebují nasrané?

Až vám zase někdo s triumfálním výrazem vnutí zmrazený obrázek a bude tvrdit, že odhalil obrovské pokrytectví, zeptejte se jen na dvě věci.

Kde je video? Protože jestli ze dvou hodin demonstrace, kde běhají desítky lidí s telefony, mají jen jednu jedinou rozmazanou fotku z jednoho úhlu, tak se vás nesnaží informovat.

A za druhé: Komu přesně prospěje, když se zrovna teď začne řešit tohle téma? Kdo tu fotku vytáhl na světlo v momentě, kdy zrovna jeho vlastní kmen stál po kotníky ve sračkách?

.

Příště to přijde znovu. Jiná tvář, jiný kmen, stejná výrobní linka. Poznávací znamení:

1. Jeden zmrazený okamžik místo souvislé sekvence.

2. Otazník nebo “jen se ptám” v titulku.

3. Pointa funguje, jen když předem víte, kdo je padouch.

4. Video existuje, ale nikdo vám ho neukáže.

tl;dr Pokud fotka zdvižené ruky vypadá stejně, ať člověk hajluje, nebo mává, tak sama o sobě nedokazuje nic.

A pro jistotu - naučte se používat ukazováček.

Jeden soused přitáhne s hasičákem. Druhej stojí opodál za plotem, vykládá že voda je drahá, že požár vlastně není jeho problém a ať si tolik nestěžujete. Sem tam prohodí, že jste si to dost možná zapálili sami a že když přestane hasit, bude rychleji po požáru.

A když to konečně zhasne, nakráčí dovnitř s katalogem kuchyňských linek.

Tak přesně takhle se čte zpráva o tom, jak Karel Havlíček chystá podnikatelskou misi na Ukrajinu.

Chápeme se. Karel.

Ten Karel z party, co nám tu roky v kuse vysvětluje, že podpora Ukrajiny nás ruinuje. Že zbraně konflikt jen prodlužujou. Že musíme myslet hlavně na naše lidi, na levnej plyn a na mír. Mír, což v tomhle slovníku znamená nechat sousedovi shořet půlku baráku a dělat že to nevidíme, hlavně ať nám nelítají jiskry na bazén.

A teď? Barák ještě doutná, rusáci tam pořád sypou rakety, a náš pragmatický manažer už si tiskne vizitky a počítá, kolik se dá trhnout na státních garancích.

Je fascinující sledovat ten obrat. Najednou je Evropská unie dobrá, protože z ní půjdou peníze do nástroje “Ukraine Facility”. Najednou se křičí, že stát musí sypat víc přes EGAP. Najednou ukrajinský trh není bezedná díra na naše daně, ale fantastická příležitost, kde české firmy mají prý výhodu.

Jasně že mají výhodu. Mají ji díky těm, který tenhle frajer a jeho šéf denně nálepkujou jako “válečný štváče”.

České firmy tam mají otevřené dveře, protože tam Česko jako stát posílalo munici a tanky v době, kdy se ostatní báli a kdy vlastenci z opozice řvali, že to je cizí válka. Kdyby to bylo podle jejich mírový příručky, tak dneska Karel nevyjednává v Kyjevě o plynu, ale prosí někde v Moskvě o povolení k importu záchodových prkýnek.

Vydělávat na poválečné obnově je naprosto v pořádku. Reálná ekonomika tak funguje. Ty firmy si ten byznys zaslouží, zvlášť ty, co tam zůstaly když to bouchalo. Ale když se chce do čela tohohle pelotonu postavit člověk, co z pomoci napadenýmu státu dělá toxický téma na nahánění laciných bodů u frustrovaných lidí na sítích... to chce fakt kachní žaludek.

Můžete mít na válku a geopolitiku jakejkoliv názor.

Ale když si stoupnete do cesty hasičům a nepohlídáte sousedovy děti, než si aspoň postaví stan, nemůžete hned potom naklusat s ceníkem zednických prací a cpát se k míchačce.

Teda, očividně můžete. Logika českého populismu v praxi.

Tak jsem si dočetl ten rozhovor s Klempířem na Seznam Zprávách.

Sledovat tenhle rozhovor je jako zkoumat pod mikroskopem, jak se hackuje lidský mozek v přímém přenosu. A zároveň je to ukázka systémového selhání naší kognitivní obrany.

Novinář Václav Dolejší je faktograficky připravený výborně. Sype z rukávu data, pamatuje na inflaci od roku 2008, chytá ministra za slovo s vlastním volebním programem. Chytá puky jak Hašek. Ale úplně mu uniká, že Klempíř na něj už dávno nestřílí pukem. Hází mu do brankoviště dýmovnice. Novináři se naučili dělat perfektní fact-checking. Ale zoufale nám tu chybí fallacy-checking. Kontrola logických a argumentačních faulů.

Vemte si tu pasáž, kde se Dolejší logicky ptá, proč proboha neměli Motoristé nějakou koncepci už před volbama, když teď chtějí narychlo rozkopat celý systém financování médií veřejné služby.

Co odpoví ministr kultury?

"Podíváte se do propasti a propast se podívá do vás. Jde o to, že my Motoristé jsme pevní v pravicových postojích."

Cože?

A co na to hlídací pes demokracie? Nic. Vůbec nic.

Tohle je přitom ukázková Deepity. Hloubkařina. Thought-terminating cliché. Hodíte mozku posluchače filozofickou kost, on začne luštit, co tím chtěl básník říct, a vy mezitím zdrhnete zadním vchodem.

Nechci, aby nám tam Dolejší dělal povýšený technicko-akademický fallacy-check s výkladem. Ale říct "Pane ministře, to je literární citát, neobsahuje argument. Ptal jsem se, proč jste neměli koncepci před volbami." a nepustit ho dál, dokud neřekne něco, co obsahuje testovatelnou realitu.

Místo toho to Dolejší ignoruje a plynule přejde k další otázce. A tady přichází ten klíčový moment, u kterého by se mělo vyučovat, jak funguje manipulace.

Dolejší se ho totiž zeptá naprosto správně na jádro věci: "Nešla vaše výhrada k poplatkům u seniorů... vyřešit jinak než to šmahem celé rušit?"

Dolejší se ptá na alternativní, méně destruktivní řešení. A co udělá Klempíř?

Účelově ohluchne. Udělá učebnicový úhybný manévr a rovnou si na pomoc postaví slaměného panáka. Úplně zazdí podstatu otázky (tedy to "jak jinak") a začne se rozčilovat, že je "alergický na argument, že to je tolik a tolik cigaret, chleba nebo káviček".

Všimněte si dobře, co se tam stalo. Dolejší o žádných kávičkách nebo cigaretách neřekl ani slovo. Klempíř si tenhle cynický argument sám vymyslel, vložil ho imaginárnímu, elitářskému oponentovi do úst a pak tohohle slaměného panáka hrdinně, v přímém přenosu, porazil. Místo aby vysvětlil, proč nešlo systém opravit čistě a bez destrukce, přetáhne debatu z pole "jak má fungovat státní legislativa" na pole "kdo má větší srdce". Přidá k tomu rovnou dojemnou osobní historku, jak on sám měl půl života starosti s penězi a "neuvolnil se ani na vteřinu".

Tím je past sklapnutá. Vytvořil fiktivního cynika, co se vysmívá chudým, a sám sebe pasoval do role zachránce.

Motoristé měli v programu, že média se nesmí platit státem, aby nebyla vládní. Dneska Klempíř dělá přesný opak a převádí je pod státní rozpočet. A díky tomuhle manévru to teď může obhájit chudobou. Náhle mu trhá srdce, že lidi tři dny před výplatou počítají každou korunu. Těch 205 korun za rozhlas a televizi je podle něj existenční zátěž, před kterou je musí ve svém "liberálně-humánním nastavení" ochránit.

Tohle je Weaponized empathy. Zbraň z falešného soucitu. Hacknutí vašeho Systému 1. Klempíř bere reálný problém, který vyvolává silnou emoci, a dělá z něj beranidlo pro strukturální změnu, která s tím problémem vůbec nesouvisí. Ví moc dobře, že když budete obhajovat abstraktní nudu jako je "nezávislost rad a financování", zatímco on bojuje za "babičku, co počítá rohlíky", budete vy vypadat jako ta bezcitná elita.

Jenže tady leží ta největší a nejodpornější argumentační díra.

Kdyby mu fakt šlo o ty chudé důchodce, mohl to vyřešit "za jedno odpoledne". Zákon o poplatcích totiž UŽ TEĎ má sociální výjimku v paragrafu 4. Kdo má příjem pod 2,15násobek životního minima, je od poplatků osvobozen. Je to málo? Je ta hranice moc nízko? Fajn, pane ministře. Zvedněte tu hranici na trojnásobek. Zrušte tu absurdní byrokratickou povinnost žádat o to každých půl roku, propojte si databáze a dejte to plošně nízkopříjmovým.

Když vám kape kohoutek, tak vyměníte těsnění. Nebouráte kvůli tomu nosný zdi celýho baráku, abyste potom klíče od hlavního uzávěru vody odevzdali rovnou do rukou ministerstva financí.

To, že se teď volí to nejdestruktivnější a nejsložitější možné řešení pod záminkou sociální pomoci, je učebnicový Bait-and-switch. Návnada a udička. Dělá sociální politiku nástroji ministerstva kultury. Těch 205 korun v peněžence penzisty je jen úplatek z jeho vlastních daní, aby se nedíval, jak se mezitím televize nakládá do vládní dodávky.

A novinář s ním tenhle falešný rámec dál vesele hraje. Místo aby mu omlátil o hlavu paragraf 4 a zeptal se ho, proč používá zranitelné skupiny jako lidský štít pro mocenský handl, nechá ho dál ždímat emoce.

A když se někdo ozve? Otrávíme studnu.
Ředitelé institucí a experti, co říkají, že je ten zákon právní paskvil? Ty rovnou odepíšeme, protože jsou "podjatí". Studenti na ulici? Jsou "mladí a zítra budou demonstrovat za něco jiného". Jasně že budou demonstrovat za něco jiného! Protože tam nahoře vymyslí nějakou další ojebávku.

Tohle je klasická arogance moci. Zbavíš se expertízy, zbavíš se legitimního odporu tím, že oponenta zredukuješ na figurku, a jedeš dál. Dolejší se ho později sice zeptá "Takže ty argumenty neberete?", ale už je pozdě. Voda ve studni je otrávená.

Prej pro něj byla ČT vždycky jako nedotknutelný oltář. A dneska k němu tenhle chlap přišel s motorovou pilou a ještě se nás snaží přesvědčit, že z toho naseká dříví jen proto, aby se chudým penzistům v zimě líp ohřívaly ruce.

Nedivím se lidem, že na to slyší. Všem nám vadí platit složenky a dobře mířená emoce prostě přebije nudnou tabulku. Netrpím pohrdáním k těm, co mu za ušetřený peníze zatleskají, protože takhle je náš mozek prostě zadrátovaný. Ale cítím hluboký, fyzický odpor k architektům těhle pastí. K lidem, co moc dobře ví, že vás neutáhnou na argumentech, tak vás cynicky utáhnou na soucitu, slaměných panácích a filozofických kecech.

===

Kapesní slovníček:

Thought-terminating cliché (Klišé ukončující myšlení)
Výrok, který na první poslech zní jako hluboká filozofická pravda, ale ve skutečnosti je to buď banální pitomost, nebo úplný nesmysl. Neslouží k vysvětlení, ale k tomu, aby se váš mozek na chvíli zavařil a demagog mohl mezitím nenápadně změnit téma. ("Podíváte se do propasti...")

Slaměný panák (Straw man fallacy)
Diskusní faul pro zbabělce. Místo abyste reagovali na to, co oponent skutečně říká, vymyslíte si absolutně absurdní karikaturu jeho argumentu. Nacpete mu do úst něco, co nikdy neřekl (např. že nenávidí chudé a chce jim brát kafíčka), a pak tuhle fiktivní zrůdu za bouřlivého potlesku zničíte.

Weaponized empathy (Zbraň z falešného soucitu)
Nejodpornější hack vaší kognitivní imunity. Politik vezme reálnou zranitelnost nějaké skupiny lidí (senioři, samoživitelky) a udělá si z nich živý štít pro svůj vlastní, úplně nesouvisející mocenský tah. Kdo pak upozorní, že ten tah nedává smysl, je okamžitě onálepkován jako bezcitný elitář, co nenávidí babičky.

Bait-and-switch (Návnada a udička)
Klasický obchodní podfuk přenesený do politiky. Slibují vám vyřešení malého, konkrétního a palčivého problému (dáte nám dvě stovky navíc). Ale ten problém slouží jen jako záminka k tomu, aby propašovali masivní systémovou změnu, kterou by normálně nikdo neschválil (státní dohled nad médii).

Otrávení studny (Poisoning the well)
Preventivní úder proti pravdě. Když víte, že proti vám vystoupí odborníci s neprůstřelnými daty, zdiskreditujete je ještě dřív, než vůbec otevřou pusu. Prohlásíte je za "podjaté", zkorumpované nebo navedené. Když pak expert vytáhne svoje tabulky, nikdo už ho neposlouchá, protože se napil z předem otrávené studny.

Co uděláte? Váš mozek - který je mimochodem fakt dobrý ve vyhodnocování akutního nebezpečí - vás donutí se na něj dívat. Je to odporné. Je to neslušné. Vaše amygdala křičí na poplach a vaše pozornost je stoprocentně fixována na tu scénu. A přesně v ten moment - zatímco všichni fascinovaně a znechuceně civí na chlápka v hale - se vzadu v tichosti vybílí trezor.

Petr Macinka zveřejnil armádní podcast s prezidentem, který předtím ministerstvo obrany (vedené jejich koaličním partnerem) potichu zablokovalo. Jeho komentář k tomu je učebnicový útok na vaši amygdalu. Je to výsměch. Fyzicky bolí. Je to kopanec do rozkroku, který bolí o to víc, že mu ho nemáme jak vrátit. Celý ten status křičí jediné: Já můžu a vy se poserte.

Pojďme se podívat na pár technik, jak tu bolest zvládnout. A hlavně na to, proč vůbec vzniká. Protože pochopit ten mechanismus znamená získat alespoň poloviční imunitu.

1. Proč to tak bolí

Náš mozek se formoval v tlupách o zhruba sto padesáti lidech. Pokud v takovém prehistorickém kmeni někdo ostentativně porušil základní pravidla a neprojevil u toho ani špetku hanby, představoval pro zbytek skupiny existenční riziko. Náš nervový systém se proto evolučně naučil reagovat masivním vyplavením stresových hormonů. Mozek v takovou chvíli doslova křičí: “Tohle musíme okamžitě potrestat! Ukažme na něj prstem, ať ho kmen vyžene od ohně!”

A přesně tenhle zastaralý software vám teď běží v hlavě, když s tepem na stodvaceti zíráte do monitoru. Problém je v tom, že nežijeme v africké savaně, ale v globální digitální síti. Tady vyhnanství neexistuje.

Zatímco dřív politici praktikovali “virtue signaling” (předstírali, že jsou morálně lepší, než ve skutečnosti byli), moderní digitální populisté objevili zlatou žílu v takzvaném “vice signaling” (signalizaci amorálnosti). Zjistili, že vaše pohoršení je ten absolutně nejlepší marketingový tah. Když jeho arogantní status sdílíte s rozezleným komentářem o úpadku slušnosti, vy ho tím nepotrestáte. Algoritmus sociální sítě vás prostě a jednoduše zneužije jako bezplatného kurýra, který ten vzkaz doručí k dalším tisícům očí.

A pro jeho vlastní voliče je váš bolestný křik tím nejcennějším důkazem. Důkazem, že jejich vůdce se toho nebojí a “konečně to těm lepšolidem nandal”.

Vyčerpáváte svou kognitivní kapacitu snahou zahanbit někoho, kdo si nechal hanbu dobrovolně vyoperovat, protože zjistil, že bez ní poběží rychleji.

2. Krádež kontextu

Druhá kognitivní past, do které teď hromadně padáme, je debata o samotné definici cenzury. Když nám s úsměškem předhodí stažený soubor se slovy: “Jaká cenzura? Tady ho máte!” – předvádí učebnicový logický klam.

Následný únik materiálu na soukromý profil totiž nijak neanuluje původní akt a záměr státu. To, že zloděj ukradené auto nakonec zaparkuje u vás na trávníku, neznamená, že nedošlo ke krádeži. Znamená to jen, že se původní úmysl ministerstva obrany potlačit informace snaží překrýt drzým spinem a falešnou stopou.

V moderním informačním prostoru se cenzura už dávno nedělá tak, že pálíte filmové cívky na dvoře ministerstva. Tohle je mnohem sofistikovanější proces: cílená de-institucionalizace.

Nejde o to, že video zmizelo. Jde o to, že oficiální struktury státu ztratily kontrolu nad tím, jak komunikují s veřejností. Jedno ministerstvo (obrana) oficiální materiál potichu zablokuje, aby jej obratem ministr jiného resortu z téže koalice obstaral a vypustil vlastním kanálem.

Tím pádem jakákoliv pravidla, publikační plány a embarga státní správy přestávají existovat. Státní instituce jsou degradovány na pouhou kulisu, protože reálný informační tok se přesunul na soukromý profil stranického funkcionáře.

S tím úzce souvisí faktická privatizace státní komunikace. Armáda - tedy daňoví poplatníci - zaplatila profesionální výrobu obsahu. Mělo to podléhat jasnému schvalovacímu procesu a mít institucionální váhu. Vytržením tohoto formátu ze struktury resortu obrany došlo k odcizení veřejného statku. Stát zaplatil výrobu, ale distribuci, kontext a dosah už kontroluje a kapitalizuje konkrétní politická figura pro své PR.

Tím se dostáváme i k samotné krádeži kontextu. Prezidentovo sdělení nebylo smazáno, bylo ale zbaveno svého institucionálního štítu. Zveřejnění v této podobě není žádným triumfem svobody slova, je to ukázková destrukce informační hodnoty.

To je jako by vám zakázali vydat knihu v respektovaném nakladatelství, ale pak její text nechali nasprejovat na zeď u veřejných záchodků na hlaváku. Text sice existuje a každý si ho může přečíst, ale ztratil punc oficionality.

Útok na informace dnes nespočívá v jejich vymazání, ale v tom, že stát rezignuje na schopnost garantovat důstojnost a kontext toho, jak ke svým občanům mluví.

Jediný, kdo měl morální právo si ten podcast hodit na profil, byl samotný prezident. Ale ten je, na rozdíl od ostatních aktérů téhle kauzy, slušňák.

3. Mrtvá kočka na stole

Kognitivní kapacita společnosti je hra s nulovým součtem. Máme všichni jen velmi omezené množství pozornosti, které dokážeme po večerech věnovat politice. A každý joule vaší mentální energie, který teď pálíte na pohoršování se nad Macinkou, je joule, který vám kriticky chybí jinde.

Tomu se v politickém marketingu říká strategie mrtvé kočky. Když potřebujete něco zamaskovat, hodíte doprostřed stolu smradlavou mrtvou kočku. Všichni okamžitě začnou křičet, jak je to odporné a neslušné. Nikdo už neřeší to, co se řešilo předtím.

Vláda ruší služební zákon. Návrat k zákoníku práce znamená de facto dekapitaci nezávislé státní správy. Úředníci budou po každých volbách na odstřel. Mimochodem, to může být hlavní důvod, proč se ministerstvo obrany tak rychle a ochotně podvolilo politickému tlaku a ten podcast původně zastavilo. Lidé se prostě začali bát o hypotéky. (Sice to ještě neplatí, ale ono se bude vědět, kdo dělal problémy.)

A do toho se paralelně přepisuje financování České televize rovnou pod státní rozpočet. Koncesionářské poplatky mizí. Kdo bude držet kasu, ten bude určovat mantinely investigativy.

Tohle je reálná, strukturální přestavba státu. To je ten skutečný trezor, který se právě otevírá.

4. Mikešův obchvat

Takže zpátky do banky z úvodu.

Ten chlap není náhodný opilec. Není to selhání bontonu. Je to volavka. A Macinka teď hraje úplně stejnou roli.

Jakmile tohle pochopíte, získáte zpátky kontrolu. Vaší racionální obranou je prohlédnout skrz formu a identifikovat účel. Pokud se už musíte pohoršovat nad jeho statusy, tak ne z morálního hlediska, ale nad tou mechanikou diverze. Macinka je a zůstane Macinka. A těch mrtvých koček má ještě plný pytel. Vždyť to není ani překvapující.

Takže až příště na sociálních sítích uvidíte další drze arogantní výkřik, který vás má zvednout ze židle, nadechněte se a položte si otázku:

Kdo zrovna vybírá trezor, zatímco já zírám na zvracející volavku?

A pro připomenutí - ten trezor v tuhle chvíli obsahuje:

ODOLNOST STÁTNÍCH ÚŘEDNÍKŮ K TLAKU AKTUÁLNÍ VLÁDY

NEZÁVISLOST INVESTIGATIVY ČESKÉ TELEVIZE A ROZHLASU

Subscribe now

Už jste se někdy naštvali na dveře, když vám nepomohly vyhrát turnaj v ping-pongu?

Asi ne. Protože víte, k čemu dveře slouží.

Donald Trump to zjevně neví. A experti z vysoké školy života na internetu taky ne.

Zrekapitulujme si to pro ty, co poslední měsíc spali. USA se s Izraelem rozhodly, že si udělají trochu ofenzivního pořádku v Íránu. Výsledek? Zavřený Hormuzský průliv. Průšvih pro globální obchod s ropou. Trump zjistil, že se mu to zadrhlo, a začal řvát na spojence v NATO, ať mu okamžitě naklušou pomoct ten průliv silou prorazit.

Evropa a Kanada mu na to řekly dost jasné ne. Protože článek 5 se aktivuje, když je někdo napaden. Ne když si někdo začne ofenzivní kampaň na Blízkém východě, nikomu o tom předem neřekne a pak se diví, že mu u toho ostatní nechtějí dělat stafáž. Trump následně chytil na Truth Social amok, označil spojence za zbabělce, alianci za papírového tygra a pohrozil, že nám příště v případě napadení taky nepomůže.

Mezinárodní smlouvy se zřejmě řídí podle toho, jak se zrovna prezident vyspí a jestli mu Španělsko půjčí základnu na jeho soukromý ropný džihád.

Ale to není to nejhorší. To nejhorší je ten předvídatelný myšlenkový odpad, co už teď spolehlivě zamořuje diskuze.

Vy napíšete - NATO je obranná aliance.

Co dostanete?

"A CO JUGOSLÁVIE 1999?! TAM NATO TAKY ÚTOČILO! EVROPA JSOU POKRYTCI!"

Tohle je přesně ten moment, kdy cynici a dezinformační šmejdi hodují na lidské neschopnosti udržet v hlavě víc než jeden historický termín. Zneužívají lidi, co jsou zmatení, a krmí je toxickou nostalgií. Takže si tenhle mentální zkrat rozebereme, ať si ušetříte čas, až na vás tohle někdo vybalí.

Zaprvé. Logika. Většina lidí, co teď křičí o Jugoslávii, to posledních 30 let označuje za hrubou chybu, zločin a agresi. Dobře. Takže pokud se shodneme, že před třiceti lety to byla obří chyba... neměli byste teď náhodou otevírat šampaňské? Současní evropští politici právě odmítli udělat tu samou chybu znovu. Odmítli se zúčastnit ofenzivy. Místo abyste byli rádi, že se někdo poučil a nenechá se zatáhnout do jednostranné války, tak nadáváte? Co byste teda chtěli? Aby do toho Íránu vletěli, jen aby byli konzistentní v dělání chyb?

Zadruhé. Kdo jsou ti "pokrytci"? My rádi nadáváme na instituce, jako by to byly neměnné monolity. Jenže lidi, co rozhodovali o Jugoslávii, už dávno nežijí nebo sedí na zahradě.
Bill Clinton? V důchodu.
Tony Blair? V důchodu.
Jacques Chirac a Václav Havel? Mrtví.
Miloš Zeman, jehož vláda tehdy poskytla souhlas? Zjistíme po otevření krabice.

Dnešní evropští lídři nesou odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí, ne za to, co udělal Bill Clinton na konci dvacátého století. A pro pobavení – víte, kdo je jeden z mála lidí z roku 1999, co se ještě dneska drží u moci? Viktor Orbán. Ten samý Orbán, který dnes nejhlasitěji odmítá jakékoliv zahraniční intervence.

Zatřetí. Kontext. Tady končí sranda. Můžeme se do krve hádat o oprávněnosti bombardování Bělehradu, o tom, že operaci tehdy chyběl jasný mandát Rady bezpečnosti OSN a že i uvnitř NATO to drhlo (třeba Řecko bylo silně proti). Ale v jádru to tehdy byla dlouho debatovaná mezinárodní reakce na masivní etnické čistky v Evropě.

To, co se děje teď? Od začátku ryze sólová a blesková ekonomicko-strategická akce. Amerika si něco začala, s nikým to nekonzultovala, a když došlo na následky, chtěla po nás, ať jdeme hasit požár, který sama založila. Evropa prostě odmítla dělat křoví něčemu, o čem nerozhodovala.

Nemám za zlé běžným lidem, že se v tom informačním chaosu ztrácejí a tenhle whataboutismus papouškují. Jsou unavení z krizí. Ale ti, co tenhle narativ vyrábějí, co dělají ty křiklavé srovnávací koláže a záměrně mažou historický kontext? Ti moc dobře vědí, co dělají. Vydělávají na tom, že vás udrží ve strachu a zmatku. Chtějí, abyste si mysleli, že NATO je zbytečné a všichni jsou pokrytci. Protože přesně to se hodí těm, kteří by rádi viděli Evropu rozloženou a zranitelnou.

Dnešní realita je taková, že dospělí lídři odmítli skočit do propasti jen proto, že jim to z Truth Social přikázal člověk, co si spletl obrannou alianci s úklidovou četou.

===

Tady máte balíček do diskuze. Copy-paste. Víc pozornosti si whataboutismus nezaslouží.

A nečekejte, že to s tím člověkem pohne, děláte to kvůli ostatním.

===

1. Pokud považujete Jugoslávii za chybu, dává současný postoj smysl
Mnoho z těch, kteří tento argument používají, vnímá zásah z roku 1999 jako nelegitimní agresi. Pokud z této premisy vyjdeme, pak by logickým krokem nemělo být požadování další podobné akce. Současná evropská politická reprezentace se de facto odmítla nechat zatáhnout do ofenzivy. Vyčítat evropským vládám, že se drží striktně obranného charakteru a odmítají opakovat to, co mnozí považují za historický omyl, je argumentační paradox.

2. Generační obměna: Dnešní lídři nejsou ti z roku 1999
Instituce nejsou neměnné monolity, tvoří je konkrétní lidé. Politická reprezentace se za 27 let kompletně proměnila a ti, kteří rozhodovali o bombardování Jugoslávie, už dávno nejsou u moci. Bill Clinton či Tony Blair jsou v důchodu, Jacques Chirac nebo Václav Havel nežijí. Miloš Zeman, jehož vláda dala k akci souhlas, je v politickém důchodu od roku 2023. Dnešní evropští lídři nesou odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí.

3. Dlouho debatovaná reakce vs. blesková sólová akce
Zásadní je rozdíl v kontextu vzniku obou operací. Zásah v roce 1999, jakkoliv byl kontroverzní (chyběl mu mandát Rady bezpečnosti OSN a i uvnitř NATO existovaly silné spory, například velký odpor Řecka), byl dlouho debatovanou mezinárodní reakcí na probíhající masivní etnické čistky a válku v Kosovu.

Oproti tomu současný úder v Íránu a snaha o uvolnění průlivu je od začátku ryze sólová a blesková strategicko-ekonomická akce USA a Izraele. Evropští spojenci ani Kanada o ní nebyli předem konzultováni. Spojené státy zahájily ofenzivu samy a vojenskou asistenci od aliance začaly vyžadovat až ve chvíli, kdy bylo potřeba řešit následky v podobě uzavřeného průlivu.

Článek 5 Washingtonské smlouvy slouží ke kolektivní obraně napadeného členského státu. Odmítnutí asistovat u nekonzultované a jednostranné zahraniční ofenzivy není zradou spojenců, ale pouhým udržením původního smyslu aliance. Odkazovat se na dekády starou událost v odlišném kontextu současnou situaci nijak neospravedlňuje.

Všimli jste si někdy, jak strašně lákavé je najít jednoho jasného viníka pro složitý problém?

René tvrdí: chřipka zdravé lidi a děti neohrožuje. Náš zdravotnický systém padá na hubu, chybí zubaři a kapacity na operace kolen, ale místo toho tu prý nějací "fanatici" tahají ze systému obrovské peníze na bezvýznamná opatření proti respiračním nemocem.

Je to hrozně zajímavý text. Fakticky má pravdu, ale je to naprosto učebnicová ukázka toho, jak nás mozek dokáže zradit, když se snaží pochopit komplexní systém přes čočku vlastní frustrace.

Pojďme si to rozebrat. Je to dobrý trénink kognitivní imunity.

První past se jmenuje falešné dilema.
----
Mozek si rád představuje svět jako jednoduchou spojenou nádobu. Tady se seberou peníze "na chřipku" a šup, najednou jsou z nich noví zubaři a volné sály pro ortopedii. Jenže takhle zdravotnictví nefunguje. Nedostatek praktiků a zubařů je strukturální problém. Je to výsledek demografického stárnutí lékařů, špatně nastaveného systému vzdělávání před dvaceti lety a regionální distribuce. Není to tak, že by zlá lobby ukradla krabici peněz určenou pro zubaře a nakoupila za to vakcíny.


Druhá past je ignorování neviditelného
----
"Chřipka zdravou populaci neohrožuje." Dobře, dejme tomu, že zdravého třicátníka to na životě neohrozí. Ale jak vidíte na těch datech z obrázku výše, jenom u nás to vyřadí až 100 000 lidí z práce na skoro dva týdny v kuse. To je masivní ekonomická díra. Lidé nevyrábějí, neposkytují služby, platí se jim nemocenská. Z čeho se pak ty operace kolen asi platí, když klesne výběr daní?


Ale mnohem horší je ta biologická realita, kterou autor ignoruje. Zdraví lidé a hlavně děti jsou vektory. Přenašeči. Nemoc u nich možná proběhne lehce, ale donesou to zranitelným. Seniorům, lidem s oslabenou imunitou, kardiakům. A tady to začíná být ironické.

Když totiž úplně rezignujete na prevenci u "banálních" nemocí s argumentem, že přece potřebujeme normálně operovat kolena, stane se přesně to, co autor komentáře nenávidí.

Představte si, že to necháme volně běžet. Vir se šíří. Zranitelné skupiny začnou kolabovat a plnit nemocnice. Akutní péče a JIPky se zahltí pacienty s těžkými respiračními komplikacemi. Polovině sester navíc omarodí děti, takže musí zůstat doma na OČR.
A víte, co udělá ředitel nemocnice, když má přetížený personál a plná akutní lůžka?
Zruší veškerou plánovanou péči. Včetně operací kolen.

Tohle je ta slepá skvrna. Prevence infekčních nemocí a plošná opatření nejsou v rozporu s fungujícím zdravotnictvím, které vám opraví klouby. Jsou jeho absolutní podmínkou. Abyste mohli měnit lidem kolena, musíte mít poloprázdný špitál a zdravý personál.

Hledat "šmejdy a fanatiky", kteří můžou za to, že se nedovoláte zubaři, je emocionálně strašně uspokojivé. Dává to světu řád. Dává to tvář něčemu, co nás štve.

Ale dobrý pocit, že jsme odhalili spiknutí, není důkaz. Zrušení prevence by ty kolena nezachránilo. Naopak by to byl jejich definitivní konec.

Kdo chce zpochybňovat systém, měl by nejdřív chápat, jak v něm fungují příčiny a následky. Jinak jenom střílí od boku do tmy a diví se, že se strefil do vlastní nohy.

Pan radní Matocha si usmyslel, že nám v České televizi chybí "vyváženost". Žádá po ředitelích jmenné seznamy a statistiky, kolikrát dostali v Hyde Parku prostor experti, kteří očkování nedoporučují.

Chce tam posadit člověka, co bude mít před jménem MUDr. a za jménem možná Ph.D. a bude mluvit klidně a hrozně empaticky. Bude říkat věci jako "já očkování neodmítám, já jen chci bezpečnější vakcíny" nebo "potřebujeme otevřenou debatu o dlouhodobých efektech". Bude žonglovat s termíny jako spike protein a buněčná imunita. Bude znít jako samotný hlas rozumu, který se jen odvážil pochybovat.

Moderátor proti němu posadí šéfa vakcinologické společnosti. Pro diváka u televize to opticky vypadá jako remíza. Dva experti, dvě křesla, dva názory. Pravda bude asi někde uprostřed. Že by dekády verifikovatelných dat, statisíce lékařů a metaanalýzy z celého světa stály za jedním, zatímco ten druhý reprezentuje okrajovou anomálii? To na obrazovce nevidíte. Vidíte jedna ku jedné. Mozek si to přebere jako šanci padesát na padesát.

Tohle je hrubé hacknutí naší kognitivní lenosti.

My si tady myslíme, jak jsme neobjevili svobodu slova. Neobjevili. My máme jenom zpoždění. To, co teď SPD a Matocha zkouší protlačit jako odvážný disent proti systému, už jinde zkusili v praxi. A na rozdíl od teoretizování v Radě ČT to mělo měřitelný výsledek. V rakvích.

V Americe to loni dotáhli do konce. Institucionalizace alternativy dosáhla vrcholu tím, že z Roberta F. Kennedyho Jr., člověka, který kariéru postavil na boji proti vakcínám, udělali ministra zdravotnictví. Výsledek se dostavil s neuvěřitelnou rychlostí. Rozvrat expertních panelů. Exploze spalniček po celých státech. Děti v Texasu umírají na nemoci z devatenáctého století, protože se někdo nahoře rozhodl, že věda je jen jeden z mnoha názorů na trhu a vláda do toho nemá co mluvit. To je ta vyváženost v praxi. Očkování funguje tak dobře, že jsme zapomněli, jak vypadá svět bez něj. Tak si to teď připomínáme.

Ale jestli chcete vidět čistou pitvu toho, co se stane, když televizní "vyváženost" opustí studio a narazí na realitu, podívejte se na ostrov Samoa v roce 2019.

Samoa měla normální proočkovanost, nic hrozného. Pak ale dvě sestry v nemocnici udělaly fatální chybu a namíchaly vakcínu proti spalničkám s prošlým svalovým relaxantem. Dvě děti zemřely. Obrovská, nepředstavitelná tragédie. Šly do vězení. Co udělala vláda? Zpanikařila a na deset měsíců stopla celý očkovací program. Navzdory tomu, že je WHO na kolenou prosila, ať to nedělají.

Do tohto vakua naskákali přesně ti lidé, kterým chce pan Matocha dávat prostor na ČT24. Místní "tradiční léčitel" bez lékařského vzdělání, co lidem nutil extrakt z papáji místo léků. A aby toho nebylo málo, doletěl tam osobně i náš starý známý Robert F. Kennedy Jr. Cíleně placená reklama na Facebooku chrlila na vyděšené matky "vyvážené" pochybnosti o bezpečnosti vakcín.

Výsledek té svobodné názorové plurality? Proočkovanost spadla na 31 procent.

A pak přišly spalničky.

Nakazilo se přes 5700 lidí. V zemi, co má 200 tisíc obyvatel. Vláda musela vyhlásit výjimečný stav a zavřít celou zemi. Zemřelo 83 z nich. A teď ten nejdůležitější detail z celého tohohle marasmu: 87 procent z těch mrtvých byly děti do pěti let. Každé stopadesáté miminko na ostrově zemřelo. Na Samoi tehdy došly dětské rakve. Museli je tam letecky posílat z Nového Zélandu.

My, co to ověřujeme, máme rádi kontrolní skupiny. Okolní ostrovy jako Fidži nebo Americká Samoa si do toho nenechaly mluvit od "alternativních expertů", nepodlehly panice a udržely si proočkovanost vysoko nad devadesáti procenty.

A víte, kolik tam měli mrtvých na spalničky? Nula. Prostě nula.

Tohle je to, co radní Matocha nebezpečně ignoruje. Nebo hůř, možná to ví a je mu to jedno.

Falešná vyváženost v medicíně není projev demokracie. Je to mechanismus, jak zničit kolektivní obranu. Když dáte v televizi stejný prostor virologovi a člověku bez dat, neukazujete dvě strany mince reality. Debata o přínosu očkování už skončila se skóre 99:1. Jenom ten televizní formát vytváří pocit, že je to furt 1:1.

Kdo si to pořád nedovede představit, tady máte ODKAZ na jednoduchou infografiku, pro lidi, co si stěžujou, že píšu moc dlouhý texty.

===

Nikomu neberu právo říct svůj názor. Ať si ho říká. Ať si napíše blog. Ať si to křičí na náměstí, máme svobodu slova. Ale ve chvíli, kdy tohle pustíte do zpravodajství veřejnoprávní televize a posadíte toho člověka jako rovnocenného partnera naproti skutečnému expertovi, ničíte divákovu schopnost se rozhodnout, na základě toho co skutečně je.

Matocha a jemu podobní nechrání svobodu slova. On testuje, jestli se instituce, které mají chránit racionalitu, dají hacknout zevnitř. Zneužívají naši vlastní toleranci k tomu, aby legitimizovali lži.

Jestli jim to Česká televize pod tlakem seškrtaných rozpočtů od vlády spolkne, tak se nedivte, až si tu Samou zopakujeme tady.

Ráno vstanete, uvaříte si kafe a zjistíte, že Halík s Minářem se na veřejnosti objímají s teroristou. Teda aspoň podle Facebooku.

Tohle je ukázková případová studie. Anatomie narativní zbraně. Takhle přesně vypadá kognitivní útok na civilizační imunitu v praxi, krok za krokem.

Pojďme si rozebrat tenhle životní cyklus dezinformace, než to zase někdo smaže a bude dělat, že se nic nestalo.


Fáze 1: Výroba a inkubace (Trollí farma)
----

Všechno to začíná v temných, anonymních koutech. Stránka se jmenuje "ČT25 Pravda bez cenzury". Nádherný název. Parazitování na vizuálu a zkratce veřejnoprávního média, aby to na první dobrou vypadalo jako zprávy. Mimikry.

Vezmou reálnou fotku z obhajoby bakalářky, umělou inteligencí tam přilepí obličej člověka podezřelého ze žhářství a vypustí to ven. Ale všimněte si toho textu k tomu. Oni netvrdí: "Tady jsou spolu." Oni používají tu nejzbabělejší rétorickou figuru vůbec: takzvané "Just Asking Questions" (JAQing off - jenom se ptám).

"Spolužáci... Náhoda? Plodí tato instituce extremisty? Vede stopa k Milionu chvilek?"

Ne, to není otázka. To je injekce s jedem. Je to úplně stejné, jako kdybych napsal: "Soused včera koukal na děti na hřišti. Náhoda? Plodí jeho byt pedofily?" Právně jste z obliga, protože se přece "jen ptáte". Ale v mozku čtenáře už ten jed působí. Vina asociací.


Fáze 2: Pračka na lži a užitečný idiot
----

Tady do hry vstupuje hlavní hvězda. Zdeněk Kettner. Náměstek ministra školství. Člověk, který má v téhle zemi na starosti, považte, vzdělávání.

Dezinformace z anonymních žump potřebují most do reality. Potřebují někoho s funkcí, kdo tu špínu vezme a vyleje ji na hlavy svých sledujících. Tím se stane to, čemu se říká praní informací (information laundering). Z anonymního blábolu se stane "názor sdílený panem náměstkem".

Kettner to sdílí, stovky lidí to lajkují, krevní tlak cílové skupiny letí do stratosféry. Konfirmační zkreslení funguje na jedničku. Nenávidí Mináře, nenávidí Halíka, takže když vidí fotku, jak se paktují s teroristou, jejich mozek vypne kritické myšlení a zařve: "Já to věděl!" Dobrý pocit z toho, že se utvrdili ve svém přesvědčení, nahrazuje důkaz.


Fáze 3: Epistemický alibismus a výmluva na kalkulačku
----

A pak praskne, že je to podvrh. Novináři Kettnerovi zavolají. Jaká je reakce člověka placeného z vašich daní za řízení školství?

"Já jsem to našel na Facebooku... Nevím o tom, že by to bylo falešné. Tak já to zase smažu."

Tohle je naprostá rezignace na realitu. Kettner s fakty zachází jako s použitým kapesníkem. Je mu jedno, jestli je to pravda. Hodilo se to do narativu, tak to poslal dál. A když je přistižen, arogantně se utrhne na novináře: "A vy si snad ověřujete svoje zdroje?"

Absolutní chucpe. Zloděj křičí, ať si lidi zkontrolují kapsy.

A aby toho nebylo málo, napíše status, kde se hájí tím, že to "kontroloval pomocí ChatGPT". Jasně. A já si nechávám diagnostikovat zlomeninu od mikrovlnky. AI nástroje pro generování textu neumí ověřovat pravost fotek. Kettner lže, nebo je naprosto nekompetentní v používání technologií, o kterých mluví. Obojí je u náměstka pro školství na okamžitou rezignaci.


Proč to neskončí smazáním
----

Pokud si myslíte, že smazáním fotky a touhle ubohou výmluvou příběh končí, tak neznáte lidský mozek.

Tohle je Brandoliniho zákon v praxi. Vyrobit lež stojí pět minut u klávesnice. Její vyvrácení stojí hodiny práce novinářů, odborníků a vysvětlování. A výsledek?

Za půl roku si drtivá většina lidí, co tenhle odpad viděla na Kettnerově profilu, nebude pamatovat žádnou omluvu. Nečtou Deník N. Budou si pamatovat jen tu emoci. Budou sedět v hospodě a říkat: "Vždyť jsou na to důkazy, viděl jsem fotku, jak ten Minář objímá teroristu."

Spáčský efekt. Zdroj se zapomene, lež zůstává a hnije v podvědomí.

A tohle jede 24/7. Teď se nám jenom povedlo nasvítit jeden případ. Zítra farma vyrobí dalších 10 narativů a přes stovky profilů to pošlou do světa. A ty úspěšné, nejvíce zlé a polarizující si najdou cestu do mainstreamu přes politiky a "influencery", kterým se to hodí do krámu.

Milion Chvilek podává na pana Kettnera žalobu. A dělají dobře. Tohle jim musí přestat procházet.

Já vím, že "já vám to říkal" je ta vůbec nejotravnější věta, co existuje. Ale přečtěte si, co jsem psal loni v červenci. Já vám to kurva říkal.

Roky se tady bavíme o tom, že válka s Ruskem nevypadá jako tanky parkující na D1. Že se posouváme do fáze, kdy se zbraněmi stávají informace, algoritmy a naše vlastní neschopnost spojit si dvě a dvě dohromady. A teď nám v Pardubicích shořela hala zbrojařské firmy, která vyrábí drony pro Ukrajinu.

Začněme tou samotnou operací, protože to je fascinující ukázka toho, jak moc jsme zaspali dobu.

Pamatujete na Johna Wicka? Na tu scénu, jak tam všem těm nájemným vrahům ve městě začnou pípat mobily s fotkou cíle a odměnou v milionech? Blik, kontrakt vypsán, ber, nebo nechej ležet. Přesně takhle dneska funguje outsourcing sabotáží.

Ano, technicky vzato ještě nemáme kulaté razítko, že to byla ruská GRU. A možná ho ani nikdy mít nebudeme, protože takhle tahle hra funguje. Soudy potřebují nezvratné důkazy, my potřebujeme jen základní orientaci v pravděpodobnosti. Je to naprosto učebnicový modus operandi. Ruský operativec už nejezdí přes hranice s falešným pasem a lahvičkou novičoku. Proč by to dělal? Sedne si k Telegramu a najde si užitečnýho idiota. Zradikalizovanýho studenta, zadluženýho kriminálníka, nebo prostě naštvanýho aktivistu. Pošle mu plánek areálu, pár tisíc dolarů v kryptu a instrukce přeložený přes Google Translator.

Říká se tomu gig-economy terorismus.

Je to amatérské? Strašně. Ti najatí exoti za sebou nechají digitální stopu širokou jak Václavák. Pochytáme je všechny jak pokémony. Jenže ta továrna reálně shořela. Za cenu ojetý fábie zničil výrobní linku pro ukrajinskou frontu.

Ale to nejlepší přišlo, když je dneska vedli k soudu.

Jeden z těch zadržených mistrů světa zařve "Free Palestine". Venku mu zatleská hlouček aktivistů, na internetu se objeví prohlášení nějaké vymyšlené The Earthquake Faction, a celá republika okamžitě ztratí posledních pár funkčních synapsí.

Tohle je kognitivní SQL injection v praxi. Stačí do veřejného prostoru hodit klíčové slovo "Palestina" a veškerý kritický firewall spadne. Lidé přestanou řešit, že firma žádné zbraně do Izraele nedodává - spolupráce s izraelským Elbitem, na kterou se útočníci odvolávají, se nikdy nerealizovala. Že naopak firma vyrábí pro Ukrajinu, a že motiv je jinde. Ne. Okamžitě se rozdělíme do dvou táborů a začneme vést svatou válku o Blízký východ.

Jsme jak psi, kterým zloděj hodil přes plot gumovou kost, zatímco nám vybílá trezor. Užiteční idioti algoritmu. Kdyby si ti žháři nalepili na čelo nápis "Zachraňte velryby", budeme tu dneska řešit práva kytovců. Takhle levné to je nás hacknout.

A mimochodem, jestli si myslíte, že jsme unikátní, tak vůbec. Nejsme ani první. Děje se to po celé Evropě.

Vezměte si Belgii, červen loňského roku. Parta stopadesáti "aktivistů" z kampaně Stop Arming Israel naběhne s úhlovými bruskami a kladivy do továrny OIP Land Systems v Tournai. Deklarovaný cíl? Zastavit izraelskou mašinérii, protože továrna spadá pod izraelský Elbit. Realita? Šéf firmy Freddy Versluys to řekl novinářům na rovinu: Izraeli nic neprodáváme. Licenci na export do Izraele nemáme. Přes dvacet let jsme pro ně nic nevyrobili. V hangárech stály tanky Leopard 1 a další obrněná vozidla - celkem jich firma od začátku ruské invaze dodala na Ukrajinu přes 260. Výsledek? Škoda přes milion eur, měsíční zpoždění dodávek na ukrajinskou frontu a dobrý pocit, že "pomohli Palestině".

Dokonalá proxy válka. Odstínění na druhou. Ať už to dělají užiteční idioti zdarma z přesvědčení, nebo ajeťáci z Telegramu za pár drobných, výsledek je pro Kreml úplně stejný. My se tu hádáme o Blízkém východě a na Ukrajině chybí tanky a drony.

A pokud si myslíte, že proxy žháři z Telegramu jsou jen teorie, podívejte se, co je prokázané a odsouzené.

V Londýně policie zatkla skupinu lidí, jejichž vůdce byl naverbován online a řízen lidmi napojenými na ruskou Wagnerovu skupinu. Úkol: zapálit sklad a továrnu ukrajinského podnikatele ve východním Londýně, ze kterého se na Ukrajinu posílaly ochranné pomůcky. Sklad lehl popelem.

Ve Varšavě v květnu 2024 shořelo obchodní centrum Marywilská 44 - tisíc obchodů, škody v řádu stovek milionů. Polští vyšetřovatelé prokázali, že žhářství koordinovaly ruské tajné služby. V roce 2025 důkazy ukázaly na konkrétního důstojníka GRU, který požár přímo nařídil. Najatí konspirátoři dostali zaplaceno.

V litevském Vilniusu zapálili IKEA. Prokuratura to klasifikovala jako terorismus GRU. Dva naverbovaní pachatelé měli slíbeno deset tisíc eur za žhářské útoky na obchodní centra v Pobaltí. V Německu neznámí lidé napojení na Rusko zapálili šest vojenských nákladních vozidel Bundeswehru v soukromém obranném zařízení - sabotáž přímo proti dodávkám pro Ukrajinu.

A v Británii šla Palestine Action ještě dál. Po útoku na základnu RAF Brize Norton, kde poškodili dva tankery Voyager, plánovali podle odposlechů The Telegraph sérii sabotáží přímo na RAF Cranwell a RAF Barkston Heath - základny, kde v tu chvíli probíhal výcvik ukrajinských pilotů stíhaček. K útokům nakonec nedošlo, protože vláda skupinu zakázala jako teroristickou organizaci. Ale záměr byl zdokumentovaný: propalestinská vlajka, a pod ní cíl na infrastrukturu podporující Ukrajinu.

Všude stejný vzorec. Telegram, pár tisíc v kryptu, lokální exekutor, strategická škoda. A teď si k tomu přidejte propalestinskou vlajku jako dokonalý krycí příběh.

A co na to náš stát? Náš slavný stát, potažmo vláda, co si vyhrála volby s plackou Míru™ na klopě?

Ministr vnitra Metnar se postaví před mikrofon a prohlásí, že zabezpečení budov zbrojovky bylo "spíše žalostné".

Přečtěte si to ještě jednou. Velmi pravděpodobně cizí vojenská rozvědka vám na suverénním území státu prostřednictvím najatých proxy-bílých koňů podpálí strategickou infrastrukturu obranného průmyslu. A odpověď ministra vnitra je: "Měli jste si koupit lepší pletivo."

Tohle je absolutní privatizace války. Když vám soused hodí granát do obýváku, stát vám přijde vynadat, že jste neměli zatažené žaluzie. Premiér se tváří, že tohle je problém soukromé firmy, ne útok na bezpečnost státu. Daně zřejmě platíme jen na to, aby nám měl z tiskovky kdo říct, že se máme bránit sami.

Takže si to shrňme. Na území nám zhořela fabrika - a nejsme první, v Belgii se to samé stalo už loni. Dezinformační scéna nás vodí na vařené nudli pomocí palestinských vlaječek. Bezpečnostní složky pracují s variantou, že skupina Earthquake Faction je jen krytí pro jiný subjekt nebo státního aktéra - což by přesně odpovídalo prokázaným operacím GRU po celé Evropě. A vláda rozdává hraběcí rady o kvalitě visacích zámků.

Ale hlavně, že máme ten mír. Zřejmě nám ho zrovna doručuje další kurýr přes Telegram.

Tak tu máme nového bubáka ve skříni, který vám má odvést pozornost od skutečného monstra pod postelí.

Křik. Panika. Plačící holčičky s přelepenou pusou rotující ve vašich feedech. Evropská unie nám prý přes Akt o digitálních službách (DSA) definitivně zavádí Ministerstvo pravdy. Konec svobody slova. Lidi si obrazně trhají rodné listy a v parlamentu se heroicky skládají mandáty, aby se dotyční na té bruselské totalitě náhodou nemuseli podílet. Kdyby předstíraná ublíženost nadnášela, Sněmovna teď levituje někde u stratosféry.

A co je reálně tohle děsivé DSA? Evropa si po dvaceti letech konečně všimla, že technologičtí giganti jako Meta, X nebo TikTok si tu dělají úplně co chtějí. Že jejich algoritmy tlačí lidem do hlavy průjem čistě proto, aby je udržely vytočené u obrazovky a daly se jim prodat reklamy. DSA nutí platformy, a bavíme se tu o těch obrovských s víc než 45 miliony uživatelů, k základní transparentnosti algoritmů. Nastavuje mechanismy, jak rychleji sundat reálné, už dávno nelegální svinstvo. Dětskou brnоgrafii. Prodej drоg. Podvody.

Ne, ten zákon nedefinuje, co je pravda a lež. Ne, necenzuruje váš názor na to, že Země je placatá nebo že vás chemtrails nutí volit levici.

Ale ten kouzelnický trik funguje naprosto dokonale.

Zatímco všichni hrůzou zírají na abstraktní Brusel a hroutí se z neexistujícího unijního drába, druhá ruka toho samého kouzelníka vám doma a potichu montuje do obýváku kameru a chystá pouta.

Ti samí lidé, ty samé politické tváře, které zrovna nejvíc křičí o ohrožení svobody projevu Bruselem, totiž ve stejnou chvíli sepsali a tlačí svůj vlastní zákon. Náš. Krásný. Český. Jmenuje se to návrh o “transparentnosti zahraničních vazeb”.

Zní to strašně vznešeně, že jo. Kdo by přece nechtěl transparentnost. Zvlášť když premiér má potřebu do médií vykládat, jak nás ohrožují politické neziskovky placené ze zahraničí a jak tu operuje nějaký “deep state”.

Jenže tenhle zákon po vás nebude chtít nějakou hloupou tabulku v Excelu, kam jednou za rok napíšete “přišlo nám pět tisíc od nadace z Norska”. Tohle je čistokrevná mašinerie na byrokratickou likvidaci kohokoliv, kdo moc nahlas mluví.

Zatímco to strašlivé cenzurní DSA se týká obřích korporací, náš lokální vlastenecký bič dopadá na fyzické osoby. Na firmy. Na spolky. Na univerzity. Na obyčejné lidi.

Stačí, abyste měli jakoukoliv gumově definovanou “zahraniční vazbu”. Napsali studii se zahraničním expertem. Dostali grant na výzkum čehokoliv. A pak se nedejbože veřejně vyjádřili k něčemu, co může “ovlivnit veřejné mínění nebo debatu”. Gratuluji, jste v pasti.

Ministerstvo spravedlnosti se stane vaším osobním kádrovákem. Budete do státního registru odevzdávat detailní seznamy svých zaměstnanců. Popisy toho, co ti lidé přesně dělají. Svléknete se před úřadem donaha.

A když se nějakému úředníkovi nebude líbit, že jste někde nenapsali čárku nebo nedodali kompletní složku? Pokuta až 15 milionů korun. Pro firmy rovnou až 10 % ročního obratu. Ministerstvo vám může zakázat činnost na dva až pět let.

Tohle není obrana suverenity státu. Tohle je chilling effect jako vystřižený z učebnice pro začínající diktátory. Cílem totiž vůbec není ty miliony reálně vybrat. Cílem je vás vyděsit k smrti. Donutit vás, abyste radši zavřeli hubu, přestali se starat o oběti násilí, přestali zkoumat lokální korupci a šli si radši po práci pustit televizi.

A do toho všeho vám autoři budou s ledovým klidem tvrdit, že to je přece to samé, co mají ve Spojených státech od roku 1938. Zákon FARA.

Lžou.

Americká FARA vyžaduje vztah agenta a příkazce. Řeší profi lobbisty a PR agentury, kteří dělají politiku na přímý příkaz cizí vlády. Náš návrh řeší úplně kohokoliv, kdo zvedl telefon někomu za hranicemi a dovolil si mít názor na fungování státu.

To, co nám tu servírují jako ochranu svobody, je prachsprostá, otrocká kopie ruského zákona z roku 2012. Ten tam u nich taky začínal nevinně, slovy o transparentnosti. Dnes? Dnes v Rusku lidé označení za “agenty” platí 30% likvidační daň z příjmu (zatímco zbytek země 13 až 22 %). Mají zákaz kandidovat, zákaz učit, nesmí přijímat dary. A když si na svůj blog nedají povinný ponižující disclaimer, jdou rovnou do vězení. V roce 2025 za to rozdávali tresty na rok a deset měsíců v trestanecké kolonii. Zeptejte se na tuhle transparentnost v Gruzii, kde kvůli stejnému zákonu hrozí lidem pět let natvrdo. Zeptejte se v Kyrgyzstánu, kde na to zrovna chcípla celá nezávislá žurnalistika.

Můžete se podívat i k sousedům. K Ficovi na Slovensko nebo k Orbánovi do Maďarska, kde tyhle zákony znamenají existenční likvidaci a obří penále pro každého, kdo si dovolí narušit narativ Vůdce. Účel je všude stejný. Získat monopol na to, kdo smí v téhle zemi promluvit.

Takže si to shrňme.

Lidi roní slzy nad Evropskou unií, která po Marku Zuckerbergovi chce, aby nám ukázal, jak funguje jeho algoritmus na reklamy. A mezitím dojatě tleskají partě “vlastenců”, co nám doma potichu zřizují dohledový úřad, který nás existenčně a finančně zničí za to, že se budeme bavit s někým za hranicemi a dovolíme si ten drzý luxus mít vlastní nezávislý názor.

DSA se momentálně projednává ve sněmovně. Nenechte aby politici slyšeli jen ustrašené výkřiky o cenzuře z facebooku. Pokud chcete podpořit DSA, TADY JE PETICE.

Dneska na mě vyskočil titulek: "Okamurova kritika útoku na Írán? Mluví ke svým voličům, mávnul nad tím rukou Babiš." A já si říkám, sakra, kde už jsem tenhle cynickej alibismus slyšel.

No jasně. Leden. Okamurův novoroční projev a Radim Fiala popírající Vrbětice v přímém přenosu. Pamatujete?

Přes nános všech těch dalších průserů za poslední dva měsíce to možná zapadlo. Ale tehdy ta reakce vládních elit byla na chlup stejná. A mně z toho vychází jediné. Česko rokem 2026 asi definitivně spadlo do nějaké časoprostorové anomálie, ve které existují dvě separátní reality na stejném území. Nebo se stalo něco mnohem horšího.

Připomeňme si fakta. Tomio Okamura mluvil o "zlatých záchodech" na Ukrajině. Radim Fiala v televizi zpochybňoval Vrbětice způsobem, že by se za to nestyděl ani mluvčí Kremlu po třetí vodce.

Když se novináři ptali koaličních partnerů, co si o tom myslí, čekal jsem buď souhlas, nebo distanc. Místo toho jsme dostali lekci z alibismu.

Aleš Juchelka k těm blábolům tehdy řekl, že "Mám za to, že vyjádření jsou určená pro voliče SPD". A dodal: "Nicméně já se s tím neztotožňuji."

Andrej Babiš to korunoval tím, že Okamura to pojal jako "projev předsedy SPD, který mluvil hlavně ke svým voličům".

Chápete, co vám řekli do očí? Tehdy i dneska.

Není to: "Okamura nemá pravdu."

Oni tím alibistickým postojem vyjádřili: "My víme co je pravda. Ale tenhle konkrétní výrok je určený speciálně pro voliče SPD, protože jim to takhle chutná."

A já si říkám, no doprdele.

Roky. Roky tady bojujeme proti dvojí kvalitě potravin. Mohli jsme se přetrhnout, aby v českých rybích prstech bylo stejně masa jako v těch německých. Všichni jsme se shodli, že je urážka, když nadnárodní korporát řekne: "Složení výrobků je přizpůsobeno specifickým chuťovým preferencím spotřebitelů na daném trhu."

Překlad: Češi snesou sračky, tak jim tam nameleme kosti, oni to sežerou.

A teď? Teď nám vláda zavedla dvojí kvalitu reality.

Princip je úplně stejný. Hnutí ANO a jejich špičky, ti jedou na "prémiové realitě". Tam se ví, že Vrbětice bouchli Rusáci (mají zprávy BIS), tam se ví, že fyzika platí a že dluhy se platí. To je ta šunka s 90 % masa pro pány nahoře.

A pak je tu "specifický trh" voličů SPD. A pro ty má pan Juchelka a pan Babiš pochopení. Těm se servíruje separát. Těm se hází konspirační teorie, lži o zlatých záchodech a popírání reality.

Juchelkův vzkaz není o toleranci názorů. Juchelkův vzkaz zní: "Voliči SPD nejsou dost dobří na to, abychom jim říkali pravdu. Stačí jim ten marketingový blivajz. My se s tím neztotožňujeme (my to nejíme), ale jim to klidně nandejte plný koryto."

Tohle je potřeba říkat každému, kdo ty bludy hltá.

Nehádejte se s nimi o Vrběticích. To nemá cenu, fakta je nezajímají.

Zeptejte se jich na tohle:

"Vážně ti nevadí, že tě premiér a ministr mají za hlupáka? Že veřejně přiznávají, že ty řeči jsou jen "pro voliče SPD"? Vážně ti nevadí, že pro sebe mají fakta a pro tebe mají marketing? Vždyť ani ten Okamura a Fiala tomu nevěří - jenom se podívej, kde mají investované peníze. Do jednoho všichni na tom Zlém západu."

Zavedli nám tu informační segregaci. Elity mají realitu. Lůza má "vyjádření pro voliče".

=====
PROČ JE TO NEBEZPEČNÉ?
=====

Většina lidí nad tím mávne rukou. Řeknou si: "No a co? Politici vždycky lhali. Voda je mokrá, Babiš mlží." Jenže tohle je omyl. To, co nám v přímém přenosu předvedl Aleš Juchelka s tím svým "vyjádření jsou určená pro voliče SPD" a Radim Fiala s "nezájmem o důkazy", není běžná politická lež. Lež je pokus zakrýt pravdu. Tohle je něco horšího. Je to veřejná demontáž nástrojů, kterými jako civilizace vůbec poznáváme svět.

Když se na to podíváte pod mikroskopem kognitivní vědy a teorie her, zjistíte, že nám tu montují bombu pod podlahu. Tady je pět mechanismů, kterými nám právě teď vypínají pojistky.
.

1. Víra ve víru a ekonomie bludu
---
Přestaňte se snažit Radima Fialu přesvědčit fakty. On není pomatený. On moc dobře ví, že Vrbětice nevyhodili do povětří američtí paraglidisté. Fiala operuje v režimu, kterému Eliezer Yudkowsky říká Belief in Belief. On nevěří faktu (že se něco nestalo). On věří, že je "ctnostné"* a kmenově správné tvrdit, že se to nestalo.
*ve významu "nažene mi to bodíky"

A proč to dělají jeho voliči? Protože je to pro ně ekonomicky dokonale racionální. Cena za to, že uvěříte lži (např. že Vrbětice jsou sporné), je pro jednotlivého voliče v tu chvíli téměř nulová. Zítra se mu kvůli tomu chleba nezdraží, auto mu pojede dál, střecha mu nespadne. Náklady nula. Zato odměna? Ta je okamžitá. Dopamin. Pocit sounáležitosti s těmi, co "opravdu ví". Pocit, že jste prohlédli Matrix, nejste ovce a "nandali jste to" těm nahoře. Je to ten nejlevnější psychologický rauš na trhu.

2. Simulakrum Level Tři: Sociální signalizace
(Mapa, co nevede nikam)
----
Juchelka nám to prozradil, aniž by chtěl. Přešli jsme do fáze, kterou teorie komunikace (podle Zviho Mowshowitze) označuje jako Simulakrum Level 3. Už nejde o pravdu, ani o lži. Jde o kmen.

Level 1: Objektivní realita (Věcnost). Mapa odpovídá území. Slova slouží k popisu světa. ("V lednici není mléko" = fakt tam není.)

Level 2: Strategická manipulace (Účelovost). Mapa lže o území, aby něčeho dosáhla. Klasická politická lež. ("V lednici není mléko" = lžu, abys šel nakoupit.)

Level 3: Sociální signalizace (Sounáležitost). Mapa nemá s územím nic společného. Slova neslouží k popisu reality, ale k identifikaci, ke kterému kmeni patříte. Pravdivost výroku je irelevantní, důležitá je loajalita.

Když Okamura mluví o "zlatých záchodech" nebo Fiala o Vrběticích, nesnaží se popsat svět (Level 1), a dokonce se vás ani nesnaží chytře oklamat (Level 2). Oni jen vysílají signál sounáležitosti. Je to tlačítko, co rozsvítí nápis [POTLESK]. Říkají ta slova jen proto, aby ukázali: "Jsme v týmu, který nenávidí systém." A voliči tleskají ne proto, že je to pravda, ale proto, že rozumí signálu.

3. Test sázkou
(Making Beliefs Pay Rent)
---
Každé skutečné přesvědčení musí "platit nájem" - váš model reality se musí promítnout do toho, co děláte se svým životem. Tvrdí Radim Fiala a Okamura, že Západ je v úpadku, my jsme kolonie a Rusko je budoucnost? Fajn. Věří tomu? Zkuste si tipnout - mají svoje firmy a peníze navázené na Západní ekonomiku, nebo podnikají na Východě? Dělají to? Ani omylem. Jejich peníze, jejich firmy a jejich rodiny jsou bezpečně ukotvené v západním právním systému, na který v televizi plivou. Jejich "mapa" (řeči pro voliče) je absolutně odpojená od "území", po kterém oni sami chodí. Oni používají falešnou mapu k tomu, aby navigovali vás do propasti, zatímco sami používají GPS od "zlého" NATO.
.

4. Epistemický hovnocuc
(Znečištění veřejného statku)
---
Informační prostor je veřejný statek, stejně jako vzduch nebo pitná voda ve studni. Aby společnost fungovala, musíme být schopni se shodnout na základních faktech. Když to vrcholní politici odbudou s tím, "že je to marketing", legalizují tím vypouštění toxického odpadu do veřejné studny. Vytvářejí prostředí, kde se "vyplatí ničemu nevěřit". Jenže společnost, která ničemu nevěří, se nedokáže bránit. Nedokáže se shodnout na tom, že přichází povodeň nebo válka. Juchelka s Fialou nám neprodávají jiný názor. Oni nám lijí projímadlo do vodovodu a říkají, že je to příchuť čokolády pro specifický trh.

5. Náraz do zdi
(Litanie Gendlina)
---
A nakonec to nejdůležitější. Fyzika. "Co je pravda, to už je tak. Přiznat si to, situaci nezhorší." Marketing má jeden fatální limit. Funguje jen na lidi. Nefunguje na fyziku, nefunguje na ekonomii a nefunguje na šrapnely. Můžete mít skvělý marketing na to, že most unese 50 tun, i když unese jen pět. Ale v momentě, kdy na ten most vjedete (krize, válka, pandemie), marketing končí a nastupuje realita.
Juchelka nám říká: "Je mi jedno, že Okamura jede s autobusem plným lidí do propasti. Hlavně že se jim to líbí."

Subscribe now

Petr Macinka měl v OSN projev, po kterém mu tleskali lidi, kteří se jinak neshodnou na tom, jestli je venku den nebo noc.

Liberálové tleskali, protože slyšeli “invaze je nelegitimní”. Národovci tleskali, protože slyšeli “Trump to řeší”. Komentátoři psali slovo “státník” bez uvozovek. Hospodářské noviny použily výraz “namístě je potlesk”. A já si říkal - moment. Když najednou tleská úplně každý, buď se právě stal zázrak, nebo mi někdo právě prodal vzduch za cenu zlata.

Takže jsem si ten projev přečetl ještě jednou. Pomalu.

A víte co? Je dobrý. Fakt dobrý. Krátké věty. Berlínská zeď jako metafora. Reagan jako duchovní patron. “Vyřiďte Putinovi, ať tuto válku zastaví.” To je rétorika, za kterou by se nemusel stydět nikdo. Profesionální práce.

Jenže.

Jenže rétorika není politika. A tady začíná problém.

Ten samý ministr, který v Radě bezpečnosti řekl “agrese nesmí být odměňována”, je ministr vlády, která seškrtala humanitární pomoc Ukrajině na polovinu. Ta samá vláda, jejímž jménem citoval Reagana, odmítá financovat muniční dodávky z vlastního rozpočtu. A ten samý člověk - doslova ten samý - před třemi týdny v nočních SMS přiznal, že dodávku letounů L-159 na sestřelování dronů stopnul jako nátlakový nástroj proti vlastnímu prezidentovi.

Cituji: “Jediný důvod, proč je nedostanou, je, že o tom Petr Pavel neuváženě mluvil do médií.”

Takže letadla pro napadenou zemi nedostanou Ukrajinci ne proto, že je nemáme, ne proto, že je potřebujeme, ne proto, že by to bylo strategicky nevýhodné - ale proto, že se ministr zahraničí naštval na prezidenta.

A pak přijde do OSN a řekne: “Agrese nesmí být odměňována.”

--

Znáte ten pocit, když vám někdo strašně hezky mluví o zdravém životním stylu a vy víte, že včera v noci sežral celou pizzu nad dřezem? Tak to je přesně ono.

A to je přesně to, co mě na tom projevu znepokojuje nejvíc. Ne to, co v něm je. Ale to, co v něm chybí.

Žádný konkrétní závazek. Žádné číslo. Nic, co by šlo ověřit, spočítat, vyfakturovat.

Jen krásná slova o tom, že na suverenitě záleží a že budoucnost nemusí patřit zákopům.

Víte, kdo ještě umí krásně mluvit o míru, aniž by cokoliv udělal? Každý. Doslova každý.

--

A teď ta věc, kvůli které tohle píšu.

Špatný projev by nikoho nezmátl. Banální řeč plná frází by proletěla zpravodajstvím a za hodinu by ji nikdo neřešil. Ale tohle? Tohle bylo tak dobré, že to aktivně vytvořilo iluzi. Iluzi, že Česko stojí na správné straně. Že vláda koná. Že se něco děje.

A přitom se neděje nic. Respektive děje se opak - pomoc se škrtá, zbraně se nedodávají a bezpečnostní politika státu se řeší přes noční SMS.

Dobrá rétorika bez činů není jen prázdná. Je horší než prázdná. Je to funkční náhražka reality. Zaplní prostor, který by jinak vyplnila otázka: “A co děláme doopravdy?” Nikdo se neptá, protože všichni ještě cítí ten dojem z projevu. Ten tón. Tu emoci.

Emoce ale nejsou strategie. A aplaus není munice.

--

Budu k tomu férový, protože jinak bych se od těch, co kritizuju, nelišil.

Diplomatická řeč na půdě Rady bezpečnosti má váhu. Když stát veřejně řekne “invaze je nelegitimní”, vytváří tím normu. Zavazuje se k pozici, ze které je těžší ustoupit. To není nula. Čáry do písku mají smysl. Říkat agresorovi, že je agresor, je nutný minimální akt civilizace.

Ale čára do písku bez čehokoliv za ní je jenom čára v písku.

Přijde vlna. A smaže ji.

--

A pak je tam ještě Reagan.

To není náhodná citace. Reagan je totem americké konzervativní pravice. Citovat ho v Radě bezpečnosti chvíli po tom, co jste se v Mnichově hádal s Hillary Clintonovou o tom, kolik existuje pohlaví, a týden po tom, co jste seděl u stolu s Trumpem - to je signalizace. Zpráva pro Washington: jsem váš člověk.

A víte co, možná to je legitimní geopolitická strategie. Možná je rozumné se napojit na americkou mocenskou vertikálu. Ale pak to nebalte do Reaganovy berlínské zdi a ukrajinských dětí, které se učí poznávat zvuk raket. To je cynismus zabalený do sentimentu a posypaný patosem.

--

Víte, co by ten projev potřeboval?

Jednu jedinou větu. Něco jako: “A proto Česká republika od zítřka uvolňuje prostředky na...” Cokoliv. Jednu konkrétní, měřitelnou, ověřitelnou věc. Jednu větu, která by z krásné řeči udělala politický akt.

Ale ta věta tam není.

Místo ní je: “Oceňuji prezidenta Trumpa a jeho tým za jejich neúnavné úsilí přivést obě strany k jednacímu stolu.”

Obě. Strany. K jednacímu stolu.

Agresora a oběť. V jedné větě. Vedle věty o tom, že agrese nesmí být odměňována.

Pokud vám to sedí vedle sebe bez problémů, máte buď mimořádnou schopnost kognitivní flexibility, nebo nečtete pozorně.

--

Petr Macinka měl v OSN projev, který byl na špičkové rétoricko-emocionálně na úrovni.

Problém je, že ten projev si zaslouží vládu, která ho myslí vážně.

A tahle ho nemyslí.

Stačí se podívat na rozpočet. A SMS. A škrty v humanitární pomoci. A prohlášení o tom, že L-159 jsou rukojmí osobní msty.

Slova v Radě bezpečnosti mají váhu. Ale váha slov má limit. A ten limit je ve chvíli, kdy se za ně nedá koupit ani jeden náboj.

Projev byl brilantní.

A právě proto je tak nebezpečný.

Únory mi nikdy moc nejdou. Už jedu asi třetí kolo moru ze školky. Mozková mlha. A když zrovna ustoupí, nastoupí tvůrčí blok. Něž něco rozdělám, vyřítí se zpoza rohu něco horšího.

Z letargie mě probral až Tomio Okamura. Úplný defibrilátor.

Náš předseda Poslanecké sněmovny nasdílel "šokující" anketu s velkým logem SeznamCz.

Otázka zněla jasně: "Považujete spolek Milion chvilek za nezávislý občanský hlas, nebo za politický nástroj miliardářů?".

A výsledek? Drtivých 95,7 % hlasujících věří, že spolek je "profesionálně řízený nástroj pro zájmy oligarchů".

V tu chvíli mi v hlavě naskočil otrávený hlas mého starého fyzikáře ze střední. "Nemáš v grafu popisky os!"

Ta anketa je totiž tak "nešikovně"" oříznutá, že tam chybí jeden naprosto triviální údaj. Nejde z ní poznat, kolik lidí hlasovalo.

Anketa má docela unikátní název, tak jsem si ji zkusil najít. Trvalo to asi tři vteřiny.

Ale nevisela na zpravodajství Seznamu. Visela jinde.

Možná jste slyšeli o hybridní operaci typu Doppelgänger, česky Dvojník. Vytvoří se vizuální kopie velkého zpravodajského portálu, kam se mezi běžné zprávy začne sypat dezinformační jed. No, Seznam si takového dvojníka vyrobil sám a naprosto dobrovolně. Jmenuje se to Seznam Médium.

Je to komunitní blog, kam si kdokoli může napsat, co zrovna chce. Má to ale podobný vizuál jako hlavní stránka, a když se trochu snažíte a oříznete to v Malování, vyrobíte z toho pro laika oficiální "Zpravodajství Seznam" za tři minuty.

V té anketě bylo včera nějakých 383 hlasů. A poměr už dávno není 95 procent.

Napsal jsem si skript. Kolik hlasů muselo v anketě celkem být v momentě, kdy to někdo típnul, aby přesně na desetiny pasovala ta procenta z Okamurova obrázku?

Nebudu vás napínat. Sedmdesát.

Z toho šedesát sedm lidí kliklo na tu správnou odpověď a někdo udělal "cvak", ořízl to a poslal to do světa jako hlas národa.

A autorka toho původního článku? Někdo publikující pod jménem Martina Forn. To je teprve počteníčko. Učebnicový příklad metody informační kamufláže. Lifestyle blog, který plynule střídá osobní boj s divertikulitidou a fotky z dovolené v Egyptě s tvrdou geopolitickou kritikou a podkopáváním důvěry v Evropskou unii. Obyčejná ženská z lidu, co zrovna tak mimochodem občas přepne na vysílání z Moskvy.

Tady na vás vybalím další termín z oboru. Astroturfing. Je to odvozené od značky umělého trávníku AstroTurf. Znáte to, tváří se to jako tráva. Vypadá to jako něco, co roste odspodu. Jako autentické občanské hnutí a skuteční naštvaní lidi. Akorát je to komplet plastové a uměle vyrobené na zakázku.

A to je to, co mě na tom všem doopravdy sere.

Tomio Okamura, třetí nejvyšší ústavní představitel této země, tohle v klidu sdílí na svém profilu. A projde mu to. V normálním světě by politik, který jako důkaz předloží oříznutou anketu vycucanou ze 70 kliknutí na komunitním blogu, byl do večera za totálního šaška.

Já už si ani nemyslím, že to dělá jen proto, že své fanoušky považuje za idioty. Tohle jsou "modré lži". Lži v kmenových barvách, které nešíříte proto, abyste někomu předali fakta. Šíříte je jako válečné barvy. Sdílíte je, abyste deklarovali loajalitu ke svému kmeni a ublížili tomu nepřátelskému. Okamurovi fanoušci v koutku duše dost možná tuší, že ta anketa je cinknutý nesmysl. Ale je jim to srdečně jedno. Důležité je jediné - že to ubližuje TĚM DRUHÝM. Delegitimizuje to CHVILKAŘE? Hurá sdílet! Je to akt agrese.

A pak je tu ten zbytek lidí. Ti, co jen tak bezmyšlenkovitě scrollují Facebookem v tramvaji. Na ty míří ta kognitivní zbraň - "mere exposure effect", efekt pouhého vystavení.

Zítra ráno už nebudou tušit, že viděli nějaký screenshot. Mozek ta tvrdá data dávno vymaže. Ale zůstane v nich emoční reziduum. Matný, plíživý, ale strašně vytrvalý pocit, že s tím Milionem chvilek je prostě něco špatně. Že už jim lidé beztak nevěří.

.

Od prvního února si všímám systematických pokusů o marginalizaci a delegitimizaci demonstrací Milionu chvilek. Vidím na sítích profily, co sdílejí fotky z těch decentralizovaných protestů v regionech s posměšky o "malém stádečku ovcí, kterých se vůbec nebojíme".

A víte co? Já jsem díky tomuhle všemu konečně změnil názor. Ty demonstrace mají smysl.

ONI SE TOTIŽ OPRAVDU BOJÍ!

Bojí se jak čert kříže, když jejich pečlivě budovaný narativ o tom, že mají v zádech masivní podporu z internetu, zhavaruje tváří v tvář fyzické realitě. Lidem, co si myslí, že se veřejné mínění prostě nakliká v trollích farmách, najednou přijde do centra Prahy 80 až 90 tisíc skutečných lidí. 96 429 lidí hlasovalo peněženkou a poslalo peníze na generátory pro Kyjev. Je to nevyvratitelná realita.

A tak s tím musí něco udělat. Musí ten narativ za každou cenu převrátit. Musí vytvořit iluzi, že z vás neziskovky dělají jen užitečné idioty oligarchů. Snaží se zničit vaši motivaci a uvrhnout vás do letargie a pocitu marnosti.

FAKT MAJÍ STRACH.

Lidi se konečně nasrali a manifestují své počty v ulicích.

NEPŘESTÁVEJTE!

Závěrem bych měl jeden dotaz na redakci Seznamu. Vážně vám nevadí, že Tomio Okamura takhle sprostě zneužívá vaši značku? Prodej ověřených informací je přece váš hlavní produkt. Kdyby někdo odlepil kolek z vašeho kartonu cigaret a nalepil ho na pančovaný dovoz s azbestovými filtry, tak z toho bude obrovský průser a poženete to k soudu. Když ale někdo odlepí vizuální identitu Seznamu a nalepí ji na astroturfingovou dezinformaci, to s tím fakt nic neuděláte?

A ještě jeden malý domácí úkol pro ty zbytky novinářů, se kterými se pan předseda sněmovny ještě baví. Až ho příště potkáte, zeptejte se ho na jednu věc. Jak je možné, že jeho osobní, pobouřený příspěvek na Facebooku o "zrodu politické korporace" a "návratu mesiáše" obsahuje na slovo naprosto identický text, jako ten pochybný článek od lifestylové blogerky Martiny From Moskva?

Odkazy:

https://medium.seznam.cz/clanek/martina-forn-kdo-skutecne-vlastni-milion-chvilek-a-kteri-politici-tezi-z-minarova-byznysu-242632

https://www.facebook.com/tomio.cz/posts/pfbid0xmS5jZuB7P5VuQm8JbyYPJCvjtQxrKuZBFFBooS68zZtTPifACPrhk1arBfdcxXHl

Tak jste si včera zademonstrovali. Chápu. Jste naštvaní na Macinku. Na Babiše. Na tu nekonečnou přehlídku arogance a buranství.

Ale musím vám říct jednu nepříjemnou věc: Macinka, Babiš, to buranství v politice je jenom 𝐒𝐘𝐌𝐏𝐓𝐎𝐌.

Je to výsledek války, kterou prohráváme, protože jsme si ani nevšimli, že začala.

A nevšimli jsme si jí z jediného důvodu: Protože jako válka NEVYPADÁ.

Skutečná informační válka není hacker v kapuci, co vypne nemocnici.

Skutečná informační válka je jako OXID UHELNATÝ. Plyn bez barvy a zápachu. Někdo ho pumpuje do místnosti, vy nic necítíte, jen jste najednou hrozně unavení. Chce se vám spát. Je vám všechno jedno. A z detektoru někdo vyndal baterky, protože ho to pípání rušilo.


Víte, jak ten plyn vypadá?

Vypadá jako profil "starostlivé tety", co mezi receptem na marmeládu a fotkou koťátka napíše, že nám vláda chce vzít důchody a prodat nás cizákům. Vypadá jako debata v televizi, kam si pozvou odborníka, co říká, že dvě a dvě jsou čtyři. A proti němu posadí lháře, co křičí, že dvě a dvě je pět. A moderátor na to řekne: "Pravda je někde uprostřed. Takže čtyři a půl." NE! Čtyři a půl je taky lež! Kompromis mezi pravdou a hnojem je pořád jenom hnůj!

Vypadá jako deset hulvátů, co vám nadávají pod příspěvkem na Facebooku, takže příště radši nenapíšete nic.


Podívejte se na tu kauzu s prezidentovou dovolenou.

Nejdřív prý bydlí u ukrajinského oligarchy.

Když zveřejnil fotku, tak prej je ta fotka od umělé inteligence.

Když to fakt-checkovali, tak jak čertíci z krabičky začaly vyskakovat profily, co zaručeně našli, že penzion je v rekonstrukci a letos je zavřený - a ta fotka je rok stará.

Chtějí vám zavařit mozek tak, abyste si řekli: "Všichni lžou. Pravdu nejde zjistit. Je mi to jedno."



- počkat, vy si to neřeknete -



I to vám podsunou - jako další Franta s pejskem v profilovce, co se vynoří odnikud a napíše "JÁ UŽ NEVĚŘÍM NIČEMU". Podstrčí vám tu myšlenku a nechá pracovat podvědomí.




Vy co jste šli mrznout, protože vám to ještě není jedno - vy jste ještě odolní.

Ale vaši rodiče? Prarodiče? Kamarádi, se kterými jste se přestali bavit?

Ti už se toho plynu nadýchali.

A prosím vás - neříkejte jim "dezoláti". Nemám ani rád výraz "padlí v informační válce". Ti lidé nepadli. Jsou tady. Volí. Rozhodují o budoucnosti mých i vašich dětí. Jsou RANĚNÍ.

Jsou to oběti, které jsme nechali na bojišti, protože jsme byli příliš arogantní nebo neznalí na to, abychom jim pomohli, když se začali bát světa. Když byli nešťastní, zahořklí, zapšklí, smutní nebo opuštění.

Tady mě lidi většinou zastaví a ptají se "Ty vole, Norberte, to je mám jako mít rád?"


- ROZHODNĚ NE! -

Ne každý je oběť - a každý jeden z nich vytváří svět, ve kterém MY NECHCEME ŽÍT.

Ale naučte se to rozlišovat a snažit se ty, co ještě jdou - dostat zpátky.

A ti co ten plyn vyrábí a vypouští? BUĎTE NEMILOSRDNÍ. Ozvěte se, zesměšňujte je. Křičte HANBA! Ať všichni vidí, co jsou zač!

Když s tím nic neuděláme, když topícím se nehodíme záchranné lano - bude jich víc a víc. A ty symptomy - Babiš, Macinka, Turek - budou mít čím dál silnější mandát a slabší opozici.

Dnešní Amerika je vize temné budoucnosti, když v tomhle selžeme.



Nemůžu vás za pár minut naučit jak v té informační válce bojovat ani konkrétní tipy, jak se bavit s babičkou u oběda.

Takže berte tohle jako BUDÍČEK. Alarm, ze kterého ještě nevyndali baterku.

Boj o vaši duši probíhá pokaždé, když rozsvítíte display telefonu.

Z demonstrace jste si odnesli energii, vztek a možná i naději, když vidíte, kolik dobrých lidí ještě zbylo. Udržte si to. Vzdělávejte se. Hledejte cesty jak pomoct raněným a nenechat se semlít.

Informační válka se sama nevyhraje. Nikdo nebude bojovat za vás.

NEDEJTE SE BEZ BOJE!

Subscribe now

Chytil jsem virózu a mám teď mozkovou mlhu. IQ kleslo o dvacet bodů a místo mozku mám vatu. Ale i v tomhle stavu mi to pořád spíná líp než té části internetu, která za posledních 24 hodin předvedla olympiádu v uhýbání před realitou.

Sledujeme totiž učebnicovou kognitivní operaci.

Pojďme si ten cirkus rozebrat, protože to má jasnou strukturu.


Fáze 1: Hněv (Útok na emoce)
----
Nejprve byl Petr Pavel v luxusním resortu řízeném ukrajinským oligarchou Jermakem. Proč? Protože to funguje. "Oni si žijou, vy platíte, Ukrajina, zrada." Fakta? Nula. Emoce? Maximální. Vypíná se kortex, startuje amygdala. Sdílí se to samo.


Fáze 2: Zpochybnění smyslů (Útok na vnímání)
----
Prezident zveřejnil fotku. Obyčejný pokoj, helma, nuda. Žádný kaviár. Co udělá dav? Řekne "promiň"? Ne. Zařve: "NEEE! TO JE AI FOTKA!" Fakt-čekeři se mohli přetrhnout s obrazovou analýzou, aby dokázali,že postel nelevituje. Expertem na neuronové sítě a stínování se stal každý, kdo umí zapnout Malování ve Windows. Cíl? Zpochybnit důkaz dřív, než zpochybní jejich víru.


Fáze 3: Útok na logiku (Posouvání branky)
----
Fajn, fotka je pravá. Takže konec? Kdeže.

"NO TAK DOBŘE, FOTKA JE PRAVÁ, ALE Z LOŇSKÉHO ROKU. PENZION JE ZAVŘENÝ!" Na google maps píšou, že je to tam v rekonstrukci. Člověk znejistí. Kdo si dá tu práci si projet recenze ve španělštině, že? Ale to je jedno. Fakta jsou v téhle fázi už jen otravný hmyz.

Na google maps je pár naštvaných recenzí, ale nic o rekonstrukci.
Na booking je jedna recenze z 2024 o rekonstrukci baru.
Trochu pravda, hodně lež.


Fáze 4: Kognitivní atomovka (Cíl operace)
----
A tady to přichází. Ten moment, o kterém chci mluvit. Tohle je ten skutečný "payload" celého toho viru. Když selhal Jermak, selhalo AI a selhala i teorie o zavřeném penzionu, objevila se pod vyvrácenými hoaxy nová mantra:

"Vlastně je mi všechno jedno."

Tohle je ta skutečná ZBRAŇ. A míří přímo na vás.

Doktrína informační války (a její čeští subdodavatelé) nestojí na tom, aby vás přesvědčila o jedné konkrétní lži. To by bylo příliš pracné a křehké. Jednu lež lze vyvrátit.

Když se teď z kyberprostoru vynoří stovky profilů, kteří budou pod příspěvky fakt-checkerů pšikat tenhle virus, někdo se nakazí. Řekne si "kdo ví, jak to je", "pravdu se stejně nedozvím"

A v tu chvíli vyhráli boj o mozek toho člověka. Až příště bude záležet na tom, abychom se VŠICHNI shodli na tom co je PRAVDA. (viry existují, autobus přijede v osm) pokrčí rameny a řekne "kdo ví jak to je".


Moje viróza za pár dní přejde. Ale odpojení od reality se léčí mnohem hůř.
(Ale tím, že o tomhle víte, vás hůř nakazí)

Subscribe now

Když jsem byl malý, táta mi vyprávěl, jak se v 60. letech jako kluk bavil. Vyhrabal v písku jámu s kolmými stěnami. Hodil tam pár černých mravenců. Nemohli vylézt. A pak tam naházel pár rezavých. A díval se jak si trhají nožičky.

POKUD SI TOHLE PAMATUJETE, MĚLI JSTE SKVĚLÉ DĚTSTVÍ.
Jak říkají ve skupinách, kde jedou těžkou nostalgii a ruskou propagandu.

Mravenci nemají na výběr. Feromony. Smrdíš jinak? Chcípni!

Táta z toho vyrostl, ale vzpomněl jsem si na to, když jsem narazil na příspěvek Anny N. - která to po přečtení mého příspěvku o včelách, teple a křiku už nevydržela, napsala transparent a šla s ním ven.

𝐑𝐞𝐬𝐩𝐞𝐤𝐭.

Na té fotce, kterou Anna postla, jsou digitální feromony...My jim říkáme 𝐓𝐀𝐆𝐘:

[Žena] [Dítě] [Protestující] [Praha] [Demonstrace] [Kočárek].

Kdyby byl Facebook ta stará nástěnka, viděli by to Annini přátelé, dali by jí lajk a byl by klid.
Ale Facebook je dneska stroj na ENGAGEMENT. Algoritmus ten příspěvek vzal, očichal tagy a řekl si: "Hmm, koho by tohle mohlo maximálně vytočit?"

A pak ten příspěvek hodil do cizího mraveniště. Nacpal ho přímo před obličej lidem, o kterých ví, že NENÁVIDÍ když si žena dovolí odejít z kuchyně a MÍT NÁZOR.

Výsledek? Jeden a půl TISÍCE komentářů. 887 unikátních mravenců z nichž 659 se vzmohlo jenom na okusování tykadel. (reakce typu "blbko.drž se raděj vařečky")

Ty lidi by vás v reálu ingorovali, prošli by kolem a možná by si něco pomysleli. Ale na síti se z nich stávají mravenčí vojáci.

Tenhle příspěvek píšu pro mravence všech barev. Nemusíme se mít rádi a v reálu bychom spolu na pivo nešli. ALE DO PRDELE. Nemusíme se nechat ovládat nejnižšími pudy. Facebook nás manipuluje. Hází vás do jámy "plné nepřátel" a zatímco si trháme nožičky nám zobrazuje reklamu. Myslete na to, až na vás vyskočí další nasírací příspěvek.

==

Anna se nevzdává. V pátek v 16:30 pořádá demonstraci na Palachově náměstí. #UzMusimeKricet
Demonstrace pro všechny, komu se chce křičet sotva otevře noviny.

Pro všechny, kdo
- nesouhlasí s násilným a autoritářským postupem režimu v USA vůči civilnímu obyvatelstvu,
- odmítá, aby se vlády ČR účastnili lidé, kterým tento režim a násilí na nevinných imponují a kteří mají rozhodovat o zahraniční politice země,
- požaduje, aby se česká vláda aktivně podílela na obhajobě evropských zájmů a jednoznačně odmítla útoky na územní celistvost suverénních států,
- nesouhlasí s normalizací nenávisti ani se zpochybňováním a porušováním lidských práv světovými mocnostmi.

====
A já vám řeknu naprosto upřímně, proč tam máte jít.
====

Když jsem v minulých příspěvcích jsem psal o alternativách k demonstracím, tak jsem pak dlouze přemýšlel, jestli má fyzická manifestace na náměstí ještě smysl.

Tohle mi z toho vyšlo:

Nečekejte, že vás Babiš/Macinka uvidí a řekne si: "Jejda, plné náměstí, asi jsem překročil čáru."

Neřekne. Burani a autoritáři se v 21. století naučili demonstrace ignorovat. Macinka a Turek se tomu vysmějí na X.

Demonstrace dnes je kmenový rituál. Jděte tam proto, abyste se spočítali. Abyste viděli, že v té jámě nejste sami. Jdete tam proto, abyste potkali lidi, kteří mají ještě funkční mozek a páteř. A hlavně tam jdete proto, aby se to ticho nestalo normou.

Jenom tam nesmíte jít s tím, že se z toho Babiš posere. To by musely přijít dva miliony lidí s loučema, vidlema a generální stávkou. A tam ještě nejsme.

Demokracii neposílí TA demonstrace jako taková. Posílí ji ty vazby a energie, kterou si odnesete domů. Ten pocit, že jste vylezli z digitální jámy plné kousajících mravenců.

PS:
A protože v téhle zemi se věci dějí buď vůbec, nebo všechny najednou, než jsem tohle dopsal, tak jsem zjistil, že v neděli svolává velkou akci na podporu prezidenta i Milion chvilek (Staromák, 15:00).

Takže:
PÁTEK (na Palachově náměstí): Je to pro ty, co křičí, hrůzou, když čtou zprávy. Tam potkáte lidi, co to cítí stejně." (LINK)
NEDĚLE (MCh na Staromáku): To bude "Těžká jízda". Je to systémová podpora prezidenta proti vydírání. To bude demonstrace síly davu. (LINK)

Jestli máte čas jen jednou, vyberte si srdcem. Jestli máte čas dvakrát, přijďte v pátek načerpat energii, abyste ji v neděli mohli předat dál.

Share

Jak jsem v rychlosti analyzoval tu Babišovu reakci, něco mi uniklo. Jedna věta, která tam NENÍ.

Ministr Macinka v té výhružné SMS prezidentovi napsal: "Podporu premiéra v této věci mám."

To je tvrzení. Tečka. A existují jen dvě možnosti:
1️⃣ Je to lež. Macinka si vymýšlel, aby udělal ramena a prezidenta vystrašil.
2️⃣ Je to pravda. Babiš o tom vydírání věděl a posvětil ho.

A teď si představte vesmír, ve kterém je to LEŽ. Co by byla první věc, kterou by premiér napsal, aby si zachránil krk? Napsal by: "Pan ministr lže. O ničem jsem nevěděl. Žádnou podporu pro takové chování ode mě neměl a nikdy mít nebude."

To by udělal každý. Okamžitě by se distancoval. Hodil by Macinku přes palubu, aby očistil sám sebe.

Co ale Andrej Babiš udělal ve skutečnosti? Napsal spoustu omáčky o "nešťastných slovech", o "zklidňování emocí" a o "soukromí". Ale ani jedním slovem nenapsal, že Macinka lhal. 😶

A teď to nejdůležitější. My se budeme rozhořčovat. Budeme pořádat demonstrace na Václaváku. Budeme psát petice. A víte co?
Babiš to vysedí. Macinka se nám bude uculovat do kamer a dezinformační scéna pojede báchorky o tom, že za všechno může "zlý Hrad".

Ale tady jde o základní bezpečnost státu. S válkou za humny si nemůžeme dovolit premiéra, který je rukojmím vlastního ministra. Nechci mít v čele státu #SLABIŠE, kterého drží v šachu parta extremistů protože se bojí dojít k soudu.

Pane premiére, ta otázka nezmizí, ať se ji snažíte ignorovat jakkoliv: Lhal ministr Macinka, když napsal, že má vaši podporu k vydírání prezidenta?

Odpovězte jednoduše: ANO, nebo NE.
.

CO S TÍM MŮŽETE UDĚLAT VY?
======

Nebudu svolávat demonstrace, které on "vysedí". Uděláme něco, co ho bolí víc - zkazíme mu jeho marketing.

SDÍLEJTE TENTO TEXT. Ať každý vidí tu logickou díru v jeho obraně.

PTEJTE SE HO. Zkopírujte tu otázku výše (Lhal Macinka: ANO/NE?) a vložte ji pod každý jeho nový příspěvek.

Pod fotky jídla.
Pod fotky s voliči.
Pod "Čau lidi".

POUŽÍVEJTE HASHTAG #SLABIŠ. Kdykoliv uvidíte, že premiér kličkuje, připomeňte mu, kdo ho drží v šachu.

Babiš spoléhá na to, že naše paměť je krátká. Dokažme mu, že není. Dokud neodpoví, jestli kryje vyděrače, nemá právo na klid.

Subscribe now