za ta léta, co čtu a píšu grantové žádosti, jsem si všimla jedné věci. Nejvíc práce dáme do sekcí, kde se to čeká. Dopad, udržitelnost, rozpočet, indikátory. A pak je tam ta kolonka „kdo je žadatel“ nebo „o nás“, které jsem ani já v minulosti nevěnovala moc pozornosti. Chyba, chyba!

Protože je to jedno z mála míst, kde se podporovatel neexplicitně doptává: proč právě vaše organizace má dostat podporu.

Zatím tam ale skoro vždycky čtu tohle:

„Jsme nezisková organizace založená v roce 1999.“

„Naší misí je…“

Chápu to, sama jsem to tak psala. Jenže to, že jste nezisková organizace, se dárce dozvěděl už o dvě kolonky výš z právní formy. Misi si najde na webu nebo ji píšete explicitně jinde v žádosti. A rok založení sám o sobě neřekne skoro nic, jen že tolik let existujete.

Vyvarujte se mých začátečnických chyb a nebuďte strategicky líní .)

Vy budete lišky mazané a využijete ten prostor takto. Nepište všech pět bodů najednou, na to ani nebývá místo. Vyberte si ty, které jinde nezmiňujete.

1. Kdo je v týmu a co si s sebou nese

Podporovatel hledá expertízu vašeho týmu.

Máte v týmu lidi z businessu, ze státní správy, z akademie? Někoho, kdo si tím problémem, který řešíte, sám prošel? Někoho, kdo už psal metodiku nebo vedl velký tým? Mezinárodní zkušenost přímo s tím, co řešíte? Generaci Z i X, externí posily vedle interních? Napište to.

Různorodý tým je signál, že problém vidíte z víc stran, že vám míň věcí uteče a že si poradíte, když přijde nečekaná výzva. Pět lidí se stejnou zkušeností, stejnou expertízou a stejným názorem může být přesně opačný signál.

2. Jestli a jak je cílová skupina součástí řešení

Tohle souvisí s bodem jedna. Pokud vaše programy nevznikají pro lidi, ale s nimi, patří to sem, protože tím ukazujete, že řešení stojí na zkušenosti, kterou si někdo odžil.

Read more

doufám, že máte hezké léto. Dnes ve zkratce.

V ČR toto léto vzniklo víc nadačních fondů. Ten dnešní má potenciál na skutečně strategického partnera. Stojí za ním silná středoevropská skupina s třicetiletou historií a podporuje širokou škálu témat.

– vzdělávání a rozvoj talentu
– zdravotní a sociální oblast
– komunitní a regionální projekty
– kultura a tradice
– udržitelnost a ochrana prostředí

Přihláškou je zase jen „jednoduchý formulář”. Tím se nenechte zmást. Tyhle jednoduché otázky potřebují velmi strategicky promyšlené odpovědi.

Dole je jméno fondu a odkaz, osm otázek formuláře i s limity znaků, koho už podpořili, a hlavně to, jak se na takovou žádost připravuju já. Krok po kroku, včetně toho, kde používám AI, nad čím se zamýšlím a jak si odvodit, o kolik peněz si vlastně říct.

Tak se na to podívejme spolu 👇 Exkluzivně pro předplatitele.

Subscribe now

Read more

zeptám se rovnou. Víte, kolik vás stojí získat jednu korunu do rozpočtu? Když se na to organizací, se kterými spolupracuji, zeptám, celkem často zavládne opatrné „asi i jooo”, ale jednoznačný postup nemají. A já se ani nedivím, ono to totiž není jednoduché a mění se to v čase podle toho, jak rostete, kolik získáváte, jaké máte lidi v týmu atd. Ale existuje mezinárodní benchmark, tedy orientační měřítko, se kterým se dá porovnat a aspoň částečně poznat, jestli jste na tom dobře.

Jmenuje se cost per dollar raised a říká, kolik utratíte, abyste získaly jednu korunu. Název je sice v dolarech, ale v korunách to platí úplně stejně. Liší se to podle toho, odkud peníze berete. Podle tohoto benchmarku se u velkých dárců a velkých kampaní náklad pohybuje kolem 0,05 až 0,10 Kč na korunu, u grantových žádostí na firmy a nadace kolem 0,20 Kč, u eventů kolem 0,50 Kč, a když sháníte úplně nové dárce přes direct mail, klidně vás první rok stojí korunu i víc a jste v mínusu. Rozumný průměr napříč vším vychází kolem 0,20 Kč, tedy dvacet procent.

A teď proč to celé vzniklo, proč to není tak spolehlivé, co to způsobilo a co s tím.

Cost per dollar raised vzniklo v USA. Přišel s ním fundraiser James Greenfield, který koncem devadesátých let v knize o řízení fundraisingu poprvé sepsal, kolik má který kanál orientačně stát, aby si organizace uměly svůj fundraising řídit a plánovat. Háček je v tom, že žádný univerzální „náklad na korunu” ve skutečnosti neexistuje. Každá organizace, země i kanál fungují jinak, takže z čísla nikdy nemohla být tvrdá norma, jen orientační vodítko.

Po letech se navíc ukázalo ještě něco. Velké autority jako GuideStar (dnes Candid), tedy databáze, kde si dárci prověřují hospodaření a důvěryhodnost neziskovek, zjistily, že řada neziskových organizací svoje kapacity záměrně podhodnocovala, aby vypadala efektivněji. Z nástroje na řízení se totiž stalo měřítko, kterým dárci a hodnoticí weby začali neziskovky poměřovat, a platilo, že kdo má nízkou režii, je dobrý, a kdo vyšší, je neefektivní. Neziskovky se toho zalekly a začaly svoje skutečné náklady na fundraising a provoz v reportech podhodnocovat, jen aby vypadaly efektivněji. Některé vykazovaly nulové fundraisingové náklady, což prakticky není možné. Když to časem vyšlo najevo a organizace samy přiznaly, že se bály a čísla ohýbaly, americké autority řekly nahlas, že jako ukazatel výkonu to prostě nedává smysl.

Ten strach měl ještě jeden následek, kterému se dnes říká starvation cycle, cyklus vyhladovění. Funguje tak, že dárci tlačí na co nejnižší režii, organizace tedy šetří sama na sobě, na lidech, systémech, technologiích i na fundraisingu. Tím je ale křehčí a míň výkonná. A protože slabší a hůř vybavená organizace odvádí viditelně horší práci, začne v očích dárců působit jako riskantnější sázka, tedy jako by si podporu zasloužila míň. Dárci proto přitvrdí nebo dají jinam a celé se to točí dokola. Přitom zdravá investice do vlastního fungování běžně dělá pětadvacet až pětatřicet procent nákladů, ne patnáct, které si dárci představovali.

Tomuhle uvažování, že čím nižší režie, tím lepší organizace, se říká overhead myth, mýtus režie. A posuzovat neziskovku jenom podle toho, kolik procent jde na režii, je zastaralé a přímo škodlivé. Nutí to organizace lhát sobě i dárcům a hladovět tam, kde se rozhoduje, jestli odvedou dobrou práci. Kdo takhle uvažuje dodnes, ať už dárce nebo hodnotitel, nepomáhá, ale přímo škodí.

U nás v ČR žije úplně stejný mýtus, jen s jiným číslem. Traduje se, že na režii smí jít maximálně třicet procent. Žádné takové pravidlo ale neexistuje a AVPO ČR ten mýtus aktivně boří. Nejblíž nějakému měřítku je jejich Značka spolehlivosti, potvrzení, že organizace hospodaří transparentně a má přiměřené náklady. Zajímavé je, že organizace s touhle značkou získávají od soukromých dárců v průměru o pětinu víc, hlavně v prvních letech <3

A teď to nejužitečnější, cvičení, co s tím. Spočítejte si, kolik vás reálně stojí získat peníze z jednoho kanálu. Alespoň to zkuste, spočítejte všechen čas všech lidí, kteří na tom dělali, fundraiserku, co psala žádost, ředitelku, co jednala s nadací, marketing, co chystal podklady, koordinátorku, co to administrovala, a finance, co daly dohromady rozpočet a vyúčtování. K tomu přičtěte materiály, cesty a poměrnou část nástrojů jako CRM nebo AI nástroje.

Další dva tipy, které jsem se naučila přímo ve spolupráci s americkou nadací Plus421 Foundation.

• Když oceňujete čas lidí, nedělte jejich roční náklad 2080 hodinami, protože tolik nikdo reálně neodpracuje. Po odečtu dovolené, svátků, nemoci a interní administrativy zbývá zhruba 1600 produktivních hodin, a když počítáte s vyšším číslem, náklad si podhodnotíte.

• Řekněme, že od firemní nadace získáte 500 000 Kč a všechno dohromady vás to stojí 52 000 Kč. To je deset procent, tedy 0,10 Kč na korunu, pěkně pod benchmarkem. Jenže pozor na jednu věc, kanál se neměří podle jednoho úspěchu. Když jste kvůli téhle jedné vyhrané žádosti napsaly ještě tři, které vám zamítly, a každá stála nějaký čas, musíte ho připočíst. Rázem jste klidně na devatenácti procentech, skoro na benchmarku, a teprve tohle je blízko poctivého čísla.

A ať si to číslo nezafixujete jako dogma. Cost per dollar raised je orientační a u každé organizace jedinečný, mění se v čase podle toho, jak jste efektivní, jaké máte lidi a jakou zvolíte strategii. Neberte ho jako známku, která platí navždy, spíš jako ukazatel, na který se díváte průběžně.

A tím se dostávám k něčemu, co je spíš manažerské okénko než fundraisingový tip. Když něco děláte, zároveň neděláte něco jiného. Řekněme, že si spočítáte, že nejvíc se vám vyplácí firemní fundraising, protože udržet si stávajícího firemního dárce (retence) je levnější než začínat s EU fondy. Možná rozumné rozhodnutí. Jen k němu patří i druhá půlka věty, protože když půjdete naplno do firemního fundraisingu, na něco jiného vám čas a energie nezbydou. Podívejte se proto rovnou i na to, co dělat nebudete, když něco dělat budete :) To platí zejména pro malé týmy.

Řídit tohle všechno dohromady, kanály, lidi, čas i priority, je jako řídit firmu. Takže vás všechny zdravím a držím palce, děláte pořádný kus náročné manažerské práce. Ve své praxi jsem si už dávno potvrdila, že fundraising nestojí na tom, že napíšeme víc žádostí nebo uděláme častěji prospecting. Je to nejdřív a hlavně o tom, znát svoji hodnotu a cenu a mít pevné základy: teorie změny, strategický plán, měření dopadu, správní lidé na správných místech a manažerská práce, tedy plánování, data, nastavování, vyhodnocování, návrhy na zlepšení a zase dokola.

Ale protože konkrétní výzvy je taky potřeba mít, posledních deset dní jsem monitorovala, co je nového. A dneska pro vás mám tři nové výzvy, každá pro úplně jiný profil.

🎭 Pořádáte festival a chcete podpořit začínající umělce? → rezidence za 8 000 až 15 000 eur

🎓 Děláte výzkum ve vzdělávání a máte doktorát? → 75 000 dolarů na rozjezd velké studie, a zároveň vstupenka k mnohem většímu grantu

🎬 Tvoříte kurzy pro audiovizuální branži? → až 75 000 eur na krátké profesní kurzy

Dostáváte tyhle výzvy otestované a připravené, ať nemusíte projíždět deset portálů sami. Jsou tady 👇

Subscribe now

Read more

když jsem nastoupila do Czechitas řídit fundraising, dostala jsem hned na začátku do rukou projekt za milion eur od VELUX Foundation. Tři roky, jeden dárce, jedna z největších soukromých nadací…

Read more

Když jsem se v týdnu připravovala na setkání s klientem ohledně jejich prezentace pro firemní dárce, napadlo mi, kolik čísel jsem v poznámkách pro klienta měla. (Pokud si nevíte rady, jak takov…

Read more

dnes s vámi sdílím moje top tipy z práce na brandingu a sociálních sítích s klienty a pár věcí, které jsem odkoukala od kolegů 😉 Plus ve třetí části, jako vždy, pro platící odběratele (za 8 eur na měsíc, což je míň než Netflix) tři konkrétní, otevřené výzvy pro organizace v ČR, v řádu milionu korun. A jedna je z mojí oblíbené značky :)

Pojďme na to 👇

Většina organizací, se kterými pracuju, nemá problém s tím, že by neměly co říct. Mají spoustu obsahu. Co jim chybí, je umět z jednoho materiálu vytěžit víc a mít systém, který obsah spolehlivě dostane ven.

Tak jsem dala dohromady to nejlepší, co se mi osvědčilo. První část je o tom, co postovat. Druhá o tom, jak to distribuovat. Třetí vám dá tipy na netradiční formát na sítě.

Část první: Co postovat

1. Z jednoho příběhu udělejte víc postů

Někdy máme dobrý příběh, jednou ho zveřejníme a jdeme dál. To je škoda, protože jeden silný příběh vám dá klidně pět nebo šest různých postů.

Co funguje opravdu dobře: najděte jádrovou emoci toho příběhu. Může to být úleva, bezpečí, pocit sounáležitosti a podobně. Než začnete psát, zeptejte se sami sebe, jaký je ten jeden pocit, který tenhle člověk nebo tenhle materiál dokáže předat. Jakmile ho pojmenujete, ať mu slouží celý post.

2. Před a po

Tento typ obsahu funguje na dárce skvěle. Co platilo předtím a co platí teď?

Použiju příklad, který jsem viděla na LinkedInu - Global Fund for Children ukazovali dopad svých programů:

„Dřív Sara počítala každou korunu dvakrát, než šla nakoupit. Minulý měsíc dostala klíče od svého prvního pronajatého bytu, zaplaceného z vlastního platu.”

3. Ukažte, co udělaly i malé peníze

Dárci si často kladou otázku, jestli jejich malý příspěvek vůbec něco změní a jestli je organizace důvěryhodná. Platí to hlavně u malých dárců, kteří si říkají: „Změní moje malá částka vůbec něco?”

Na sociálních sítích, v kampaních nebo v newsletteru klidně zveřejněte něco jako:

„Minulý měsíc nám jedna paní poslala 300 Kč s omluvnou poznámkou: ‚Promiňte, že to není víc.’ Tady je, co těch 300 Kč dokázalo…”

A pak popíšete zcela konkrétní využití takové částky. Vždycky to ušijte na míru svému případu.

4. Najděte překvapivé detaily

Skvělé cvičení pro celý tým. Zapisujte si, co vás překvapilo, např na akci, po kurzu nebo při setkání s klientem. Když to překvapilo vás, skoro jistě to překvapí i vaše publikum. A to je vaše úvodní věta.

5. Čísla fungují, hlavně zabalená do lidského příběhu

Čísla v postech fungují vždycky dobře, a nejlíp, když jsou obalená lidským příběhem:

„Dva měsíce. Tak dlouho trvala Martině cesta od plaché mladé ženy, která k nám přišla poprvé, k tomu, že sama moderovala vlastní akci.”

6. Vraťte se k příběhu po několika měsících

Jeden přehlížený tip, který funguje výborně: vraťte se ke stejnému příběhu s odstupem. Krátký update typu „Pamatujete na Martina z roku 2024? Tak tady je dneska…”

Kontinuita buduje důvěru způsobem, jakého jednotlivé posty nikdy nedosáhnou. A tenhle materiál máte přirozeně díky své dlouhodobé práci s klienty.

Část druhá: Systém na distribuci obsahu

Organizace mají spoustu obsahu a obvykle bojují se systémem, jak ho distribuovat. Dobré je pamatovat na to, že jen malá část vašich sledujících kdy uvidí jeden konkrétní post. Zveřejnit něco jednou je proto skoro totéž jako nezveřejnit to vůbec.

Na tenhle pětikrokový systém potřebujete zhruba tři hodiny měsíčně.

1. Sbírejte ingredience

Jednou za čtvrtletí nebo po větší akci věnujte jedno odpoledne tomu, že všechno posbíráte do jednoho sdíleného dokumentu: citace klientů, zpětnou vazbu od dárců, příběhy, fotky, čísla. Já jim říkám ingredience. Platí jediné pravidlo: nic se nezveřejní, dokud to není nejdřív tady.

2. Připravte samotná jídla (posty)

Vyberte 8 až 10 ingrediencí a udělejte z nich posty. Jeden příběh se může proměnit ve tři různé posty: emoční verzi, číselnou verzi, verzi před a po a podobně.

3. Naplánujte

Naplánujte každý post na Facebook, Instagram, LinkedIn nebo cokoliv používáte — s drobnými úpravami pro každou platformu:

• Facebook je vřelý a snese delší verze.

• Instagram má rád skvělé fotky a krátké popisky.

• LinkedIn je profesionálnější a odkazy patří spíš do prvního komentáře než přímo do postu.

4. Recyklujte

Cokoliv staršího než tři až šest měsíců můžete zveřejnit znovu, s novým úvodem nebo aktualizovanými daty. Není udržitelné pořád vytvářet nový obsah. Recyklace je tady klíčová.

5. Vyhodnoťte

Po pár měsících se vraťte k vybraným postům a podívejte se, jaký měly reach a kolik lidí na ně skutečně kliklo. A pak jednoduše dělejte víc toho, co fungovalo, a míň toho, co ne.

Část třetí: jeden tip na formát, který funguje VŽDY a šest dalších, které určitě vyzkoušejte.

Nejdřív ten tip: nechte o vás mluvit své partnery (social proof).

Podporuje vás velká nadace nebo silný partner? Nadace jsou megafony. Stačí, aby udělali dobrý veřejný post o tom, proč vás podporují, jak ta spolupráce funguje a proč funguje dobře. Co z toho mají obě strany a proč se rozhodli jít do toho zrovna s vámi. Může to být post, carousel, reel, podcast, cokoliv.

Mně osobně se toto osvědčilo mnohokrát a hlavně jsem si o to řekla. Takže se nebojte a napište si o to partnerovi vy. Je to přece partnerství a partnerství stojí na oboustranné, upřímné komunikaci, takže o něj klidně požádejte.

A teď těch šest netradičních formátů (vznikly ze spolupráce s klienty):

• kvíz

• virtuální prohlídka (organizace, programu apod.)

• swipe file (hotové posty ke sdílení pro vaše followers. Lidi rádi nasdílí, ale nechce se jim vymýšlet)

• kurátorský přehled - jednou měsíčně post „3 věci, které se tenhle měsíc staly ve světě [vaše téma]”. Třeba nová studie, dobrý článek, zajímavý nápad. Ukazuje to, že tématu rozumíte a máte přehled.

• takeover očima klienta (toto se mi osobně moc líbí). Den očima klienta. Na jeden den dáte účet do rukou někomu, komu pomáháte. Místo abyste o něm vyprávěli vy, mluví on sám. Třeba klientka na den „převezme” vaše stories a ukáže svůj běžný den: „Dnes vás provedu tím, jak vypadá můj den v programu.” Působí to tak nějak opravdověji.

• soutěž/výzva

I když jste třeba malý tým, doporučuju, aby celý tenhle proces měl na starosti jeden konkrétní člověk. Bez vlastníka systém z mojí zkušenosti nepřežije první náročný měsíc.

Díky, že čtete. Kdyby vás k tomu něco napadlo nebo máte vlastní tip, co vám funguje, dejte mi vědět v komentářích. 💛

A teď slíbené tři výzvy v řádu milionů korun pro ty, kdo dělají s dětmi a mladými:

1. krizová a psychosociální podpora skrze sport

2. mládež v EU a demokracie a mediální gramotnost a odolnost vůči dezinformacím

3. ukrajinská mládež a demokracie a mediální gramotnost a odolnost vůči dezinformacím

   Subscribe now

Read more

schůzka s firemními partnery je jako zkouška, na kterou se dá připravit. A dnes s vámi nasdílím tipy, podle kterých připravuji své klienty. Platící čtenáři dostanou v druhé části navíc tři aktuální grantové výzvy, aby vám nebylo smutno, pokud zrovna žádnou schůzku před sebou nemáte :)

Moji klienti jsou jak příjemci grantů, tak ti, co je dávají. A mohu vás ubezpečit: jestli finance dostanete, závisí jak na skvělém nápadu, tak na připravenosti. Protože kdo je připraven, není překvapen.

Minulý týden jsem takto pomáhala řediteli neziskovky před schůzkou s jednou z předních firemních nadací, v tomto případě mimo ČR, ale principy jsou stejné. Některé tipy se mohou zdát jako common sense, jenže čím dál častěji vidím, že základy je potřeba připomínat. Za 20 let praxe jsem se připravovala na jednání s velvyslanci, politiky, CEOs i správními radami. A přípravu nepodceňuji nikdy.

Tak pojďme na to. Před schůzkou, na ní i po ní:

Před schůzkou

1. S kým se potkáváme a proč jsou na schůzce.
Jakou mají roli, co mají za sebou, co mají v dané firmě nebo nadaci na starosti. Podle role poznáme, co daného člověka zajímá a jakým jazykem s ním mluvit. Jinak budeme mluvit s CSR manažerkou, jinak s finanční ředitelkou. A potřebujeme vědět, jestli mluvíme s tím, kdo rozhoduje, nebo s tím, kdo nás bude „prodávat” dál. Tomu prvnímu se musíme prodat my, tomu druhému musíme dát do ruky argumenty, aby nás prodal dobře on či ona.

2. O čem naše schůzka je.
Neuvěříte, ale tohle se dá strašně pokazit. Mapuje si nadace terén, testuje si vás, nebo už chce konkrétní řešení na stůl? Jinak se vyjednává, když víme, že JE prostor pro vyjednávání, než když si myslíme, že musíme uzavřít dohodu hned. A podle typu schůzky se připravíme na testovací schůzku nesu otázky a zvědavost, na rozhodovací konkrétní návrh a čísla.

3. Intel o nadaci.
Strategie, cílové skupiny, koho podpořili a koho hledají, koho už nepodporují a proč, výroční zprávy, newslettery, zkušenosti bývalých i současných grantees. Čím víc víme, tím přesněji trefíme, v čem jsme pro ně jedineční, a nemarníme čas pitchem, který nesedí do jejich strategie. Informovanost = sebevědomí. Kdo zná protistranu, nejde prosit, ale jednat jako rovnocenný partner.

4. Vaše čísla. Nazpaměť.
Rozpočet organizace, FTEs, fundraisingový cíl, marketingová data, čísla dopadu. Nevěřili byste, ale 90 % klientů mi neumí odpovědět na otázku, jaký je rozpočet jejich organizace. Já to toleruji, mou prací je zlepšovat lidi ve vedení a fundraisingu. Firma, která vám chce dát peníze, to uvidí jako red flag. Připravte si taky odpovědi na další otázky. Kdo vás ještě financuje? Co se stane, když vás nepodpoříme? Jaký máte overhead? Je vaše cílová skupina zahrnuta do tvoření programů či projektů? Atd.

Na schůzce

5. Můžete jim nabídnout řešení, které aktuálně nemáte?
Dejme tomu, že se dozvíte, že nadace chce podporovat marginalizované skupiny ve vzdělávání, a vy na ně necílíte. Můžete být partner-propojovatel, sbírat data, vyhodnocovat je, budovat partnerství, protože máte širokou síť? Nadace reálně oceňují, když někdo přinese nápad, jak se zapojit. A první „ne” na váš hlavní projekt nemusí znamenat konec vztahu. Jen jste zatím nenašli správný průnik. Pozor ale, flexibilita jen tam, kde to sedí s vaší strategií a kapacitou. Jinak je to mission drift a brát peníze na něco, co neumíte, je nejdražší grant, jaký kdy dostanete.

A mimochodem, první schůzka je v ideálním případě discovery. Ideál je 70 % času poslouchat, 30 % mluvit.

Po schůzce

6. Domluvte si konkrétní další kroky. Kdo se komu ozve, kdy, s čím. Schůzka bez dohodnutého dalšího kroku je jen příjemné popovídání. Domluvený follow-up přenáší kontrolu do vašich rukou. Nečekáte pasivně, jestli se ozvou, máte legitimní důvod zavolat vy. Já ráda dělám prevenci, takže rovnou říkám, že pokud se mi neozvou do domluveného termínu, budu volat já. A ujistěte se, že na sebe máte telefonní čísla, ne jen e-maily. Partneři, kteří to myslí vážně, většinou nezaváhají. Není to stoprocentní pravidlo, v korporátním světě někdo číslo nedá kvůli firemní politice nebo prostě žije v e-mailu, ale doporučuji to zkusit.

7. Follow-up do 48 hodin s poděkováním a přidanou hodnotou. Pošlete krátké shrnutí toho, co jste si řekli, na čem jste se dohodli, kdo co udělá do kdy. A přidejte jednu věc navíc, která reaguje na něco ze schůzky. Relevantní data, kontakt, článek. Tím ukážete, že jste poslouchali. A hned si zapište do CRM (nebo klidně do tabulky, jde o systém, ne o nástroj), co je zajímalo, čeho se báli a kdy se ozvat. Za půl roku si to pamatovat nebudete.

Tolik příprava. Jenže i ta nejlepší příprava je k ničemu, když nemáte kam jít, že. Pokud je to váš případ, tak pořád můžete například podat grantovou žádost :) Protože Oli pro vás má 3 zajímavé tipy:

1. Pracujete na advokacii a s lidmi, kteří zažili násilí? Mikrogranty až £9 000, otevřené i pro jednotlivce a neregistrované skupiny z ČR a SR.

2. Nebo jste menší grassroots organizace působící v oblasti gender equality, LGBTQ+, nebo podporujete jiné marginalizované skupiny a umíte se spojit s dalšími? €225 000 až €450 000 na tři roky pro koalice, včetně platů a overhead. A pozor, první Q&A webinář je už zítra.

3. Jste univerzita nebo výzkumná organizace? EU rozdává €400 000 za genderovou rovnost.

Tyhle tři příležitosti jsem našla, přečetla a vydestilovala za vás. Přesně tohle dostávají platící subscribers za 8 EUR měsíčně, cenu jednoho kafe a půl makronky v Praze. Pojďme na to 👇

Subscribe now

Read more

tento a budoucí newslettery budou koncipovány trochu jinak, ať si na své přijdou všichni (i když, „nech je vlk sytý a koza celá“ se ne vždy podaří :)

Část 1, pro všechny free subscribers: know-how z mé praxe – co u klientů nejčastěji vidím a co by šlo zlepšit. Část 2, jen pro placené subscribers (8 EUR/měsíc, cena jednoho kafe a půl makronky v Praze): konkrétní, aktuální grantová výzva - jedna, dv2, deset, uvidíme.

Fér, ne? Protože „Oli, kde máme najít zdroje a tipy na financování“ je nejčastější otázka mého profesního života. Tak pojďme na to:

Část 1

Když píšete grantovou žádost nebo jdete na schůzku s dárci – ať jsou to firmy, firemní či soukromé nadace, nebo jednotlivci – je velmi pravděpodobné, že mají nastavenou dárcovskou strategii. To znamená nejen tematické a geografické zaměření, ale taky co se za jejich podporu udělá (aktivity = outputs), co se díky tomu stane (výsledky = outcomes) a jaký to bude mít další vliv na dění ve společnosti nebo na život cílové skupiny – co se bude dít, až vy (vaše organizace) s nimi dál nebude pracovat (impact = dopad).

A zejména výsledky a dopad jsou důležité pro další škálování. A tady se s klienty často zastavíme, protože si pletou škálování s replikací. Nebo neznají pojem škálování ale to je ok a dnes bych se o tom ráda ráda pobavila. (Protože i ten skvělý dárce v části 2 má na webu tento požadavek).

Ve zkratce:

Replikace: řešení funguje v ČR, funguje i v jiné zemi – nebo třeba jen v jiném regionu ČR, nebo klidně z Brna na Brno-Bystrc. Replikujeme, čili opakujeme ten model tím stejným způsobem, provedením, metodologií, pro stejnou cílovou skupinu, v dalších zemích nebo institucionálním kontextu. Například: vzdělávání mladých v oblasti zelených dovedností na středních školách v Praze funguje díky peer to peer metodologii, a tak replikujeme přesně to, co jsme udělali, ať to funguje i v Českých Budějovicích, v Břeclavi, v Košicích atd. – pořád pro stejné mladé lidi, stejným způsobem.

Škálování je naproti tomu širší pojem. Nejde nutně o kopírování modelu 1:1, ale o zvýšení dopadu na další cílové skupiny. A může vypadat třemi způsoby:

• Scaling out – daný způsob, provedení či metodologie funguje i na jiné cílové skupiny, a to stejným způsobem. Pokud vzdělávání mladých v oblasti green skills funguje, vezmeme ten model a aplikujeme ho s menšími úpravami například na zaměstnance firem, státní úředníky nebo jinou cílovou skupinu se stejným výsledkem a očekávaným dopadem.

• Scaling up – naše metodologie ovlivní politiku nebo systém. Třeba se stane součástí kurikula MŠMT, a najednou neučíme stovky, ale ovlivňujeme celý vzdělávací systém.

• Scaling deep – změna norem, hodnot a kultury v sektoru. Hlubší dopad, ne nutně širší.

A proč na tomhle dárcům záleží? Protože škálování je pro ně finančně zajímavější – slibuje větší dopad za korunu. Ale je taky rizikovější: model, co fungoval pro 50 studentů v Praze, nemusí 1:1 fungovat pro 5000 úředníků. Replikace je jistota, škálování je vyšší sázka s vyšším potenciálem.

Ne každá organizace či projekt musí nutně (hned) přinášet škálovatelné řešení, dokonce nemusí škálovatelné řešení přinášet vůbec. Je ale velmi důležité umět tyto dva pojmy rozlišit a obhájit před dárci, proč je vaše řešení replikovatelné (a jak), nebo jestli je i škálovatelné (a jak).

Protože pokud tomu rozumíte a umíte to jasně vysvětlit, působíte sebevědomě. A tomu se nedá odolat <3

Tahle jistota se nejvíc hodí v momentě, kdy sedíte proti konkrétní výzvě a rozhodujete, jak žádost formulovat. A tak vám přínáším příležitost zkusit si to hned :)

Než se do toho pustíme, napište mi do komentářů, z jaké oblasti hledáte financování – ať vím, jaké výzvy vám příště přinést. Dnešní dvě jsou zrovna pro dva různé typy čtenářů:

🤖 AI, tech, vzdělávání, výzkum → evropský fond a 🌱 peckový dárce → environmentální a vzdělávací oblast (green skills), prohlubování vztahu k sobě, k druhým a k přírodě.

Pojďme na to, tyto výzvy jsou 👇

Read more

Read more

Pokud:

• …

Read more

Read more

Read more

A je to pochopitel…

Read more

Read more

Tak moc se mi to zalíbilo, že mi …

Read more

Zdravím,

Pokud vedete malou organizaci nebo neformální skupinu, váš roční rozpočet nepřesahuje 500 000 EUR, máte maximálně 10 placených lidí a vaše práce se točí kolem toho, jak technologie ovlivňují …

Read more

Read more

Drazí,

dnes jdu trochu sama proti sobě, protože pořád říkám, že na napsání dobré žádosti je potřeba čas ale víte jak to je. I Oli potřebuje někdy dovole…

Read more

Úplně ve zkratce: evropské, veřejné peníze na mezinárodní projekty p…

Read more

Výzva CERV-2026-GE je otevřená. Podle všech evaluátorů, které v CERV sleduji, tady se vyplatí konkrétnost úplně nejvíc.

Read more