Přestože je tato úvaha přirozená – komu by na vás mělo záležet víc než tomu, kdo vás přivedl na svět; a koho mít k srdci blíž než někoho takto bezpodmínečně milujícího –, zavání determinismem. Rodinné vztahy jsou často na ostří nože a drží je pohromadě pouze tento sentiment „krev není voda“, nikoliv to, co představuje.

Nechci tímto zpochybňovat důležitost rodiny (i když by našemu kolektivnímu mentálnímu zdraví možná prospělo nestavět ji na takto vysoký piedestal a uvažovat o rodinném vztahu jako o kterémkoliv jiném typu vztahu), rád bych však poukázal na význam přátelství. Nakonec, nejbližší přítel ví o vašich rodinných trablích, ale zná vaše matka sexuální šlamastyky, které vás dohnaly na odběry krve? S kým sdílíte víc a kdo vás zná lépe? A znamená to pak, že by váš vztah s matkou byl méněcenný? „Rodina na prvním místě!“, ozve se z megafonu populisty.

Význam druhé, chosen rodiny je zásadní, obzvlášť v rámci kvírstva. Nejde o vztahy předem dané a samozřejmé. Střádáme si je napříč životem, kamarády si osvojujeme na základě naší osobnosti a chování, společných zážitků či zájmů. Vlastně specifikují nás jako osobu.

Mám to štěstí, že jsem obklopen blízkými, jimž na mně záleží, na nichž záleží i mně a kteří mě inspirují. Když si usmyslím, že půjdu prodávat své papírové počiny na umělecký trh, přijdou mě podpořit a zůstanou, abych se v prodlevách neunudil k smrti. Když mě život po deseti letech neřízení donutí sednout si za volat, riskují život a vyrazí mě rozjezdit. Vyzvednou mě z esketaminového omámení a doprovodí domů. Nabídnou zpětnou vazbu k mému uměleckému snažení. Zavezou mě vyzvednout si koťátko na druhou stranu republiky, a to i přesto, že se koček bojí. Předbíhají mě v posedlosti z trilogie od Beyoncé („Where is the act iii?“, ozve se ze včelího úlu). I přes několikaměsíční odloučení a odkázání na chatovací platformy mě poté zahrnou vřelostí, jako by žádný čas neutekl. Na truc splínu mě rozřehtají na celé kolo. Starají se o mě, baví mě a já se jim to snažím oplácet.

Obětavost, nezištnost, sdílené zájmy a humor. Přátele vás znají skrz na skrz. Šli by pro vás světa kraj, a vy pro ně zrovna tak.

Share

Mezi těmito důležitými osůbkami jedna vyniká. Každý den mi připomíná, co to znamená být dobrým přítelem, a inspiruje mě snažit se někým takovým být. Rád bych jí teď adresoval krátký líbesbríf, neboť by o její dobrotě měl svět vědět.

Jmenuje se Veronika, ovšem pro diskrétnost a anonymitu jí říkejme Veronika. Potkali jsme se náhodou pár let zpátky ve kvír skupině na jedné chatovací platformě a spolu s dalšími pár členy jsme navázali užší přátelství.

Veronika je neskutečně empatická. Starost a láska, které pro své přátele chová, by se daly krájet, balit do celofánu a povinně předepisovat lidem v řídících pozicích. Pravidelně se noří do králičích nor v zakázaných internetech, aby na nás pak vyrukovala s náhodnými fakty. Přesnost, s jakou vrací popíchnutí, vám dovolí se zamyslet, zda byste možná neměli ubrat na jízlivosti – jak umí nastavovat zrcadlo! A předně vám donekonečna a neúnavně poskytuje zpětnou vazbu k dalšímu projektíku, který zrovna pácháte, navzdory její vytíženosti a skutečnosti, že už vás dávno měla poslat k šípku. Je to inteligentní a citlivá osůbka a já jsem moc vděčný, že ji v životě mám. Nejenom, že je mi dobrou kamarádkou, učí mě, jak být dobrým přítelem.

Přeji vám vlastní Veroniku, tu svoji vám nedám. A předně buďme sami Veronikou. Přátelství jsou pro život zásadní a je třeba o ně pečovat.

Na malém prostoru Rajského dvora byly rozesety stánky pražíren, mezi kterými putovali kávoví sommelieři. I přes malý prostor a slušnou účast byl pohyb po areálu přijatelný a ani já – asociál, co v davech zamrzá a desubjektifikuje do třetí osoby sledujíce se z patra – jsem netrpěl (alespoň to tak platilo v čase, kdy jsme FILTRUJ! navštívili).

Nebyla by to moravské akce, kdyby nezazněla cimbálka. Pořadatelé zařídili živou cimbálovou muziku, která v pravidelných intervalech zpříjemňovala pobyt účastníkům.

S milým jsme ochutnali, co se dalo, a poctivě jsme si vedli poznámky do letáčku, co jsme od pořadatelů dostali u vchodu. Rád bych se s vámi krátce podělil o pár kávových doporučení:

• Kaffa Colombia Yellow Spirit: příjemná, svěží, ovocná.

• Oh My Bean Indonesia Spring Sparkle: jarní limitka, rovněž do ovocna.

• Coffee Source Kenya Massai: tak akorát kyselá, až citrusová.

• Coffee Source Colombia Jairo: ibišková.

• Pikola Java Walida: exotické ovoce.

• Goriffee Colombia–Kenya Peach Please: broskvový blend, co pohladil po duši.

• Traffic Coffee Burundi Gahahe Meruňkový kompot: káva barelovaná v sudu po meruňkovici.

Kaffa a Oh My Bean nás nadchli natolik, že jsme si je museli pořídit domů.

Share

Zúčastnili jste se festivalu taky? Co nadchlo vás?

Read more

Je tomu pár měsíců, co jsem s vámi sdílel tipy na kulturní počiny, které jsem zkonzumoval (svou absenci jsem vysvětloval v nedávném příspěvku). Z měsíčníku čtvrtletník. :) Tady je několik tipů, které jsem za tu dobu nashromáždil.

Literatura

• Úsvit ~ Octavia E. Butler: Jedinečná scifi kontemplace nad existencí mimozemské civilizace. Života, který je …

Read more

Read more

15.05.2026

Read more

A kde jsem se tedy flákal?

Přirozeně nemohu nezmínit Mademoiselle Depresi, která neprchla a stále mě poctivě doprovází. Ale žádné smutky, žal se odk…

Read more

Ať už jste čtenářem nebo pisálkem, jistě jste si všimli, že Substack není stavěný na češtinu ani slovenštinu. Při registraci máte na výb…

Read more

Read more

Read more

Únor byl u mě na kultůru poměrně chudý. Z části za to může výletování po Londýně, z části vysazení lentilek, které mi mysl poslalo na dno Mariánského příkopu (nezabředávejme však). I přesto jsem pár faň věcí zkonzumoval, tady jsou.

Literatura

• The Little Book of Tom. Military Men + The Little Book of Tom. Blue Collar: S milým nám do sbírky chyběly ty…

Read more

O jaké nenávisti, o jaké praktice že to mluvím? Pokud sdílíte domácnost…

Read more

Read more

Nevěřili byste, jak předlouhé a náročné bylo čekání, než jsem si mohl čerstvě upečeného kocourka přivést domů. Nějaký čas musí kočičí holátko strávit se svou matičkou; aby posílilo z mateřského mléka, aby se naučilo všem správným kočičím manýrismům, všem polohám vhodným ke kvalitnímu spánku, aby se edukovalo, jak shazovat věci efektivně a s grácií, jak přiměřeně štvát své rodiče a jak si je rychle a snadno ochočit. Celá tahle kočičí výchova zabere několik týdnů.

Read more

Jelikož občas narazím na zajímavé počiny, které bych rád sdílel, rozhodl jsem se sepisovat měsíčník s kulturními tipy. Co čekat? Doporučení na knihy, seriály, filmy, hry, články v novinách, hudbu… Nové i staré. Jednoduše: co zajímavého jsem zrovna zkonzumoval a o co byste –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ podle mého názoru –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ neměli přijít.

Literatura

• Annihilation ~ Je…

Read more

Read more

Read more

Pochybuji, že vás vlna (co vlna, tsunami) seriálu Heated Rivalry minula. Hovořilo se o něm na sítích i v seriózních mediích. Seriálová adaptace knih, vyprodukovaná kanadskou stanicí Crave (nikoliv obřím hollywoodským kolo…

Read more

Vesnický život umí být malebný. Jen si to představte: klid, líný vánek vlaje listy lípy, co se jako památník minulých časů tyčí v srdci vísky, a v okol zlatavé obilí, tu a tam vyrušeno vlčím mákem; člověk by si lehl do trávy a klimbal.

Někdy však dovede být i krutý. Třeba k nežádoucímu vrhu koťat. Vrhne se na ně a koťata jsou fuč. Tuze smutné, viďte, ne vždy to tak ale musí skončit. Co je pro někoho nežádoucí, může být pro jiného vítané. Stačí, když je ve správnou chvíli na správném místě jedinec se srdcem – kde jinde než – na správném místě. Tak tomu bylo i s mou kamarádkou.

Než se pustíme do zkoumání těchto rozkošných tvorečků, dovolte mi krátkou moralizaci: Kastrujte své mazlíčky, vypouštíte-li je do malebné (vesnické) divočiny a nestojíte-li o jejich znásobení. A když se přeci jen nežádouce znásobí, zkuste se poptat sousedů, jestli by domů nechtěli kousek radosti. Případně sepište inzerát, lidé vám utrhnou ruce a po koťatech se jen zapráší.

Má kamarádka L., úžasná to osůbka, leč komplikovaná jako mlátička, zmerčila jednoho jarního dne kočičí dámičku s černou sametovou srstí. Promenádovala se jim po zahrádce a měla něco za lubem. Co to bylo, muselo okamžitě vyšetřit několik kocourů – jedním z nich byl i kocour prarodičů kamarádky L. Kroužili kolem dámičky a ona si to náramně užívala. Víc jak pohlazení mou úžasnou a komplikovanou kamarádkou, jíž si za tu krátkou chvíli stačila podmanit.

A tak si toho jednoho jarního dne obstarala nejen potomstvo, ale i dočasný příbytek. Věřím, že ubytovat se u otce (či jednoho z otců) byl kalkulovaný tah. Péče o prťata není zdarma a výživné je nutné.

Kamarádka – osoba se srdcem na správném místě – musela jednat: potomstvo totiž nebylo žádoucí a sama se dokázala ujmout pouze jednoho tvorečka. Obvolala a obepsala své kamarády a kamarády kamarádů. Byl jsem jedním z oněch šťastlivců a přirozeně jsem kývl. Pročež jsem se stal kocouřím otcem, když se v úvodu máje koťátka narodila. Všechna s černým kožíškem a nepatrným tygrováním, až na jednu dámičku samí panáčci.

První dny se tyto novorozené chlupaté hroudičky se slepenýma očíčkama tiskly k mamince a s vypětím všech sil sály mléko. Když zrovna nesály, výskaly, protože sát chtěly. V pelíšku jako by se zastavil čas a vzduch protkala něha. I despota by se nad tím výjevem rozpustil.

Jakmile nabrala trochu síly, rozprchla se po domě, šmejdila a objevovala. Nemotorně si zakopávala o nožičky, hlavička proporčně dominující nad tělem jim kolébala ze strany na stranu. Jediné, co na těchto pobíhajících černých šmouhách šlo spatřit, byla jejich veliká, zvědavá očka.

Postupně se osamostatnila a našla si svá oblíbená místa, kde se oddávala náročné a veledůležité kočíčí aktivitě – pochrupování. Jakožto kávový závislák jsem si nemohl zvolit jiného panáčka, nežli toho chrupkajícího se svou sestřičkou v sušící se kávové sedlině, kterou do krabice vyklepávali prarodiče kamarádky.

A tak jsme se spolu s mým milým stali neplánovaně na jaře 2024 kocouřími tatíky.

~ Jindřich Pěnkava

Read more