A začnu rovnou dvěma knihami, které mají společného jedno hodně známé jméno.

Jednou Dark Horse k nám, podruhé my k Dark Horse

V Xzone Originals nám právě vyšla v češtině Heroes of Might and Magic: Retrospektiva ke 30. výročí.

Heroesy asi nemusím většině lidí mojí generace moc představovat. Je to jedna z těch herních značek, které byly v devadesátkách a na začátku nového tisíciletí prakticky všude. „Ještě jeden tah“ v Heroes III dokázal člověku ukrást večer podobně spolehlivě jako Civilization :-).

Kniha má 192 velkoformátových stran a prochází celou třicetiletou historií série od prvního dílu z roku 1995 až po současnost. Je v ní spousta archivních materiálů, ilustrací, vývojových dokumentů a hlavně vzpomínek lidí, kteří u Heroes skutečně byli. Autorem je Neal Hallford, který pracoval v New World Computing a prostředí kolem Might and Magic znal zevnitř. Český překlad udělal Pavel Skoták.

Co mě na ní baví asi nejvíc, je, že to není jenom naleštěná výroční publikace typu „všechno bylo úžasné a všichni byli kamarádi“. Dostane se i na konec New World Computing, změny majitelů, problémy při vývoji nebo ne úplně veselé zkušenosti některých lidí po přechodu značky pod Ubisoft. A právě tyhle věci mě u podobných knih baví často úplně nejvíc. Originál knihy vydal Dark Horse, což je mimochodem jedno z největších jmen na světě v oblasti komiksů, artbooků a podobných publikací. Kniha je velká 230 × 300 mm, má pevnou vazbu a stojí 1 099 Kč. A teď přijde ta hezká otočka.

Zatímco jednu knihu od Dark Horse převádíme my do češtiny, na podzim zase Dark Horse vydá v Americe náš The Art of Kingdom Come: Deliverance II.

Tohle mě těší možná ještě o něco víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Když jsme před lety připravovali úplně první artbook ke Kingdom Come, psal jsem na našem blogu, že chceme vytvořit knihu, která bude mít světovou úroveň srovnatelnou právě s vydavateli jako Dark Horse. Tehdy jsme něco podobného nikdy nedělali. Byla to v podstatě naše první opravdu velká vlastní kniha. No a o pár let později vezme Dark Horse naši druhou Kingdom Come knihu a vydá ji v USA. Tohle jsou přesně ty malé podnikatelské momenty, které mě pořád baví. Člověk něco před lety napíše skoro jako přání a pak jednoho dne zjistí, že se mu to vlastně splnilo.

Ještě zajímavější je pro mě samozřejmě to, že Kingdom Come artbook nevznikl někde ve velkém americkém vydavatelství. Vznikl u nás v Česku, v Xzone a ve spolupráci s Warhorse Studios. A teď se přes jedno z největších vydavatelství svého druhu dostane k lidem v USA, Kanadě a dalších zemích. My pravda anglickou verzi již rok prodáváme, ale dostat se za oceán je bez partnera prakticky nemožné.

Když jsme před lety Xzone Originals rozjížděli, přesně tohle byl jeden z mých snů. Nejen prodávat v Česku produkty vytvořené někde v zahraničí, ale jednou to otočit a dostávat naše vlastní věci ven. Takže jeden Dark Horse přijel k nám a druhý jede od nás k nim :-).

Taylor Sheridan zase útočí

Kdo mě zná nebo četl předchozí díly, asi ví, že mám dost velkou slabost pro filmy a seriály od Taylora Sheridana.

Sicario. Hell or High Water. Wind River. Yellowstone. 1883. 1923. Mayor of Kingstown. Tulsa King. Landman. The Madison. Lioness.

Ten člověk snad vůbec nespí!

Samozřejmě ne všechno má stejnou úroveň a někdy už začínám mít pocit, že Sheridan vytvoří nový seriál rychleji, než já stihnu dokoukat ten předchozí. Ale jeho způsob vyprávění mě prostě baví. Drsnější postavy, minimum černobílých hrdinů, konflikty bez jednoduchého řešení a často prostředí, které je samo o sobě skoro další postavou příběhu. Teď se vrátil Lioness se třetí řadou. Hrají opět Zoe Saldaña, Nicole Kidman, Morgan Freeman nebo Michael Kelly. Pro ty, kdo Lioness neviděli: je to špionážní a vojenský thriller kolem speciálních operací CIA, kde se tajní agenti snaží infiltrovat k lidem, ke kterým se klasickými metodami dostat nejde. Nechci spoilerovat, protože zrovna tenhle typ seriálu je nejlepší sledovat bez velkého studování děje předem. Ale neodpustím si drobnou vsuvku hned na první díl. Sheridan vám ukáže bojiště na Ukrajině takovým způsobem, že nepůjdete hned spát. Jedna z postav to komentuje jako mix první světový a hvězdných válek.

Carl. Rakvička. Hrobka. A naprosté šílenství.

A teď něco, z čeho jsem poslední dobou asi nadšený úplně nejvíc.

Hrobkař Carl.

V češtině právě vyšel třetí díl série Matta Dinnimana Carlova anarchistická kuchařka a jestli jste o těchto knihách nikdy neslyšeli, pokusím se vysvětlit, proč je podle mě musíte alespoň zkusit. A zároveň chápu, že když vám popíšu základní premisu, můžete si pomyslet, že mi definitivně hráblo.

Jednoho dne je prakticky během několika sekund zničena civilizace na Zemi. Přeživší dostanou možnost vstoupit do obrovské podzemní Hrobky, kde mají projít osmnácti patry plnými monster, pastí, questů, bossů a dalších šíleností. Celé to funguje jako počítačová RPG hra. Postavy mají levely, statistiky, povolání, schopnosti, inventář, lootboxy, questy a achievementy. Jenže zároveň je to nejsledovanější reality show v galaxii.

Miliardy a postupně biliony mimozemských diváků sledují, jak se poslední lidé na Zemi snaží přežít. Hrobkaři získávají fanoušky, chodí do televizních talk show, shánějí sponzory a musí přemýšlet nejen nad tím, jak nezemřít, ale také jak být dostatečně zábavní. Protože čím populárnější jste, tím větší šanci máte dostat lepší vybavení a přežít další patro. Hlavním hrdinou je Carl, který do konce světa vstoupil prakticky jen v trenýrkách a kožené bundě. A jeho parťákem je výstavní perská kočka jeho bývalé přítelkyně, Princezna Rakvička. Která samozřejmě začne mluvit a je přesvědčená, že je tou nejdůležitější bytostí ve vesmíru. Už jenom tahle kombinace by možná vystačila na celou knihu.

Do toho máte sadistickou umělou inteligenci řídící Hrobku, která má mimo jiné poněkud zvláštní zálibu v Carlovo bosých chodidlech. Gobliní vraždobagr. Exploze. Lamy. Kouzla. Mimozemskou politiku. Korporace. Války o vysílací práva. Sponzory. Fanouškovské kluby. Prostě úplně normální literatura :-). Žánrově se tomu říká LitRPG, což jsem před Carlem skoro vůbec nečetl. V principu jde o spojení klasické knihy a RPG hry. Postavy se zlepšují, mají statistiky, získávají předměty a schopnosti a čtenář sleduje jejich postup podobně jako při hraní.

Jenže Matt Dinniman podle mě udělal něco mnohem zajímavějšího, než jenom přepsanou počítačovou hru. Pod tou vrstvou absurdního humoru, násilí, levelování a hlášek je postupně čím dál větší svět. Začnete zjišťovat, proč Hrobka existuje, kdo na ní vydělává, jak funguje galaktická politika, kdo jednotlivé světy a korporace ovládá a proč je osud samotných soutěžících vlastně skoro každému úplně ukradený. Carl zároveň postupně přestává hrát pouze hru, kterou mu někdo připravil. Začíná přemýšlet, jak ji rozbít.

První kniha je hlavně jedna velká, brutální a strašně vtipná jízda. Ve druhé už se začnou otevírat další vrstvy celého světa. A postupně vám dochází, že za vším tím humorem je mnohem větší příběh. Třetí díl, Carlova anarchistická kuchařka, vyšel česky před pár týdny. Má masivních 592 stran a Carl s Rakvičkou se tentokrát dostávají do čtvrtého patra Hrobky nazvaného Železný uzel, což je gigantická a totálně zamotaná síť vlaků a metra. Překládá opět Jiří Matyskiewicz a vydává Mystery Press.

Je to přesně ten typ knihy, kde si večer řeknete, že si přečtete dvě kapitoly, a o hodinu a půl později přemýšlíte, proč jste zase takový idiot a nejdete spát. A nejsem zjevně sám. Dungeon Crawler Carl začal jako v podstatě nezávislý, původně samovydávaný projekt. Dneska patří mezi největší fenomény LitRPG, knihy jsou na amerických bestsellerových žebříčcích a podle dostupných informací už série překročila šest milionů prodaných knih a byla přeložena přibližně do dvaceti jazyků. A letos v červnu dostala televizní adaptace definitivně zelenou.

Seriál připravuje Peacock, za produkcí stojí mimo jiné Seth MacFarlane a jeho Fuzzy Door a scénář má na starosti Chris Yost, který dělal třeba na Thor: Ragnarok nebo The Mandalorian. Sám Matt Dinniman je u projektu jako producent. Zatím není oznámené obsazení ani termín, takže jsme pořád relativně na začátku. Jsem na to extrémně zvědavý. Na jednu stranu si umím představit naprosto fantastický seriál. Na druhou stranu si vůbec neumím představit, kolik bude stát dostat všechny ty příšery, hrobku, Rakvičku a totální destrukci z knih na obrazovku tak, aby to nevypadalo trapně. Ale třeba jim s tím pomůže nějaký AI, snad ale ne to z knih :).

To je pro dnešek vše. Trochu knihy, trochu podnikání, trochu seriálů a hodně Carla. Což je vlastně docela přesný obrázek toho, čím se poslední týdny zabývám :-).

Díky všem, kdo jste dočetli až sem. Pokud vás Byznysový život na dlouhé trati baví, můžete se přihlásit k odběru, přeposlat ho někomu dalšímu nebo mi napsat do komentářů.

Subscribe now

A pokud už Hrobkaře Carla čtete, tak mě hlavně bez spoilerů uklidněte, že další díly jsou stejně dobré.

Když jsem v Xzone otevíral první prodejnu v Praze, bylo mi 26 let. E-shop se už začal rozjíždět, ale pořád to byla malá věc, kde se zásilky balily pomalu na pultu v prodejně v Lounech. Mít nějaké místo v Praze mě strašně lákalo, ale zároveň jsem se toho dost bál – řešit další sklad, další prodejní místo, se kterým systém nepočítal. Platit nájem, platit prodavače. Jak to tam budu kontrolovat? Co když mě tam budou krást? Zároveň jsem ale věděl, že v době, kdy důvěra v e-shopy nebyla vysoká, je fyzické místo důležité – a více než polovina zákazníků byla z Prahy.

Tyhle vzpomínky mi teď běží hlavou poté, co jsme po 16 letech zavřeli již kultovní prodejnu Xzone v Korunní na Vinohradech. 31. 7. 2025 byl bohužel jejím posledním dnem. V pátek jsme se s ní v naší jiné pražské prodejně v OC Lužiny symbolicky rozloučili – malým „smutečním posezením“ :) s bývalými vedoucími prodejny a některými věrnými zákazníky. Ale zpět k příběhu.

Tak moc jsem tu prodejnu v Praze chtěl, až mi osud přihrál zákazníky, kteří si u nás kupovali World of Warcraft a zároveň provozovali lasergame v jedné pasáži na Národní – v Paláci Metro. To už je pro opravdové pamětníky, dneska to tam dávno není, ale pro představu: tři patra do podzemí, totální underground a kyberpunk v jednom. Počítačová herna, arkádové automaty, lasergame a další herní mašiny. Všechno v šeru osvíceném halogeny. Když jsem tam šel poprvé, abych si to prohlédl, čekal jsem, že někde u zdi bude ležet feťák se stříkačkou v ruce. Tak to tam působilo. Naštěstí to nakonec nebylo tak hrozné, ale jako správné pařanské kyberpunkové doupě by to obstálo i dnes.

Provozovatelé lasergame chtěli, abych tam s nimi prodával hry – že mi tam zřídí „prodejnu“, oni zajistí místo a personál a já dodám zboží a zákazníky. Slovo prodejna dávám do uvozovek schválně, protože šlo o čtyři prkna přitlučená na zeď za pultem obsluhy počítačové herny, kde bylo vystaveno pár her, a k tomu malý příruční sklad s krabicemi her od nás. Bylo to myšlené jako výdejní místo, kam si lidé budou chodit vyzvedávat objednávky z Xzone – a jim to tam přitáhne nové potenciální zákazníky. Koncept podobný Zásilkovně, jen o mnoho let dřív. A kupodivu to začalo velmi rychle fungovat – zákazníků tam chodilo dost. Zpětně obdivuji ty maminky, které šly synáčkovi pro hru k vysvědčení a musely projít celým tím prostorem. Ale co by rodič neudělal pro radost dítěti, že? :-) Ale to ještě nebyla Korunní, spíš takové první oťukávání, jak by prodejna mohla fungovat a zda je o ni v Praze vůbec zájem.

Když jsem to vyprávěl v pátek na Lužinách, smáli jsme se tomu a dokonce jsem přečetl část tiskové zprávy, kterou jsem vyhrabal. Cituji:

„Hry v kamenném obchodě za internetové ceny! Louny, 26. května 2006 – Do této chvíle čistě internetový herní obchod www.xzone.cz spustil od 1. května osobní odběr a prodej her v centru Prahy. Rozšiřuje tak boj o zákazníka i na pole kamenných obchodů.“

Hned se mi vybavila kauza, kterou tento nevinný text způsobil. V té době bylo běžné, že na fyzické prodejně se hry prodávaly za vyšší, doporučené ceny od distributora, a na internetu se o zákazníky bojovalo slevami. Distributoři si tehdy mysleli, že internet nemá velkou budoucnost… heh. Já ale nechtěl mít dvojí ceny – na e-shopu a v prodejně – nepřišlo mi to fér. Některým herním distributorům se to ale nelíbilo, chtěli nám pozastavit dodávky zboží a vím, že jsem to s nimi dlouho žehlil a vysvětloval. Kdybych to tehdy neustál, Xzone by skončil. Ale vraťme se ke Korunní.

Lasergame a herna končily, místo se zavíralo a majitel domu chystal rekonstrukci. Nám se ale ukázalo, že mít fyzické místo a reprezentativní prodejnu v Praze dává smysl – a že do toho chceme skočit naplno. Hledali jsme po Praze dlouho nějaké místo, až se povedlo najít rohový dům na Vinohradech. Nájem nebyl nejnižší, ale pořád ještě schůdný. Vzal jsem všechny finanční rezervy a šli jsme rekonstruovat a vybavovat. Nájem jsem podepsal 1. 3. 2009 a první prodeje proběhly někdy koncem léta. Už to samo o sobě ukazuje, že to nešlo hladce. Během té doby nás tam vykradli, než jsme to stihli pořádně zabezpečit, a několikrát jsem zapochyboval, jestli by nebylo lepší vrátit se jen k online prodeji.

Za těch 16 let jsme prodejnu několikrát předělávali, modernizovali a zákazníků přibývalo. Vyzkoušeli jsme si různé půlnoční prodeje, na které vzpomínám s nostalgií, ale zároveň si říkám, že je zázrak, že se nikdy nikomu nic nestalo :). Asi největší akcí bylo zahájení prodeje Battlefield 3 – přišlo přes 500 lidí, fronta se točila kolem bloku a poslední zákazník byl obsloužen ve 4:30 ráno.

Když jsem si vyhledal čísla, za těch cca 16 let jsme prodali přes 215 000 kusů zboží asi 146 000 zákazníkům (resp. na počet účtenek). Nevím, jestli je to hodně nebo málo, ale na malou prodejnu to asi není špatné – zvlášť když jsme byli v prvních letech rádi i za 10 prodejů denně. Ve zlaté éře krabicových her žila prodejna hlavně z titulů od Blizzardu – a vůbec nejprodávanějším produktem se stala World of Warcraft – předplacená karta na 2 měsíce hraní. Těch se prodalo opravdu hodně tisíc.

Na Lužinách, v novější a modernější prodejně v obchodním centru, kde máme i prostor na turnaje a další akce, jsme se sešli se čtyřmi prodavači z Korunní, kteří u nás už nepracují a život je zavedl jinam. Fajn bylo, že z těch 16 let tam dohromady byli 12 let, takže historky byly výživné, úsměvné a někdy i dojemné. Nejvíc mě asi dojal příběh jedné „pařanské rodiny“, která se vždycky přišla s celou rodinou rozloučit s odcházejícím prodavačem.

Samozřejmě padla otázka: „Proč to zavíráte, když je to tak super?“ Bohužel, doba pokročila. Krabicové hry se už skoro neprodávají, prostor není vhodný pro merch ani pro komunitní akce, z prodejny se postupně stal skanzen a investice do přestavby by se nám už nikdy nevrátila. Dům, kde se prodejna nachází, potřebuje značné opravy a byznysově to už prostě nedávalo smysl. Přišel čas jít dál.

V Praze nekončíme. Prodejnu máme i jinde, i když je výrazně dál. Ale doba se změnila – spoustu objednávek si lidé vyzvednou na výdejních místech nebo v boxech. Na Lužinách chceme dál rozvíjet turnaje, přednášky, zahájení prodeje a další aktivity v prostoru, který je modernější a vhodnější. Vedle toho máme podobné místo v Brně, které dobře funguje – i když by se nám někdy hodil větší prostor.

Všem zákazníkům a spolupracovníkům, kteří za těch 16 let na prodejně nakupovali nebo tam pracovali, bych chtěl ještě jednou poděkovat. Doufám, že se budeme potkávat i nadále – v rámci jiných aktivit Xzone.

DÍKY.

Když už mám v názvu newsletteru propojení byznysu a běhání na delší vzdálenosti, tak by se do první desítky slušelo také něco o běhání napsat, ale nebojte zkusím to vzít z trochu jiného úhlu.

Mnohé články, knížky a výzkumy o vytrvalosti už roky dokazují, že vytrvalostní sport (a nemusí to být jen běhání) a podnikání jdou dohromady. U obou aktivit musíte být schopni dlouhé a často skoro nekonečné období vydržet nekomfort, překonávat bolest/překážky a když už padáte na hubu, tak se zvednout a ještě zrychlit. Jsem přesvědčen, že každý, kdo se věnuje nějakému sportu a dokáže se v něm posouvat za běžnou hobby úroveň, kdy ten sport vykonává jen jednou za rok někde na dovolené, má výrazně větší šanci uspět v podnikání než zbytek populace. A funguje to i obráceně. Pokud roky či desítky let tlačíte neunávně svůj byznys, tak dokážete po roce tréninku předvést zajímavé výkony i v nějakém sportu, protože váš práh diskomfortu je výrazně posunutý. Samozřejmě přiměřeně věku, na olympiádu to asi nebude :).

Když jsem trénoval na maraton nebo pak na ultra (nejdelší jsem běžel 72 km trail), tak ten trénink často vypadal jak práce. Musíte týdně zaběhat určitý objem kilometrů, do toho nějaký ten interval, regenerovat a pak znovu a více/rychleji. Nechce se vám, jste unaveni z práce nebo dětí, je už tma, venku hnusně a vy se oblečete a běžíte. V určité fázi tréninku mi přišlo, že nedělám nic jiného než že jen pracuji, běhám a spím. Kolikrát bylo vtipné, když jsem doma řekl, že si jdu zaběhat a to v mém pojetí znamenalo, že se vrátím za dvě hodiny po půlmaratonu v klidném tempu (přes 21 km) a za dva dny to samé a pak zas a zas. Je to vlastně strašně podobné, pokud máte vlastní firmu či významější pozici, kde na vás závisí hodně zodpovědnosti a lidí. Víte už od rána, že ten den bude stát za prd, že vás čeká těžké rozhodnutí, že budete muset někoho propustit, že máte x meetingů a stejně se zvednete a jdete do toho a další den zase a pak zase, a výsledky těchto kroků uvidíte až třeba za půl roku. Stejně jako při tréninku vám appka řekne, že podle současné kondice uběhnete maraton za 6 hodin a to jestli vůbec a po půl roce drillu, vám tam najednou svítí, že máte šanci se dostat pod vysněné čtyři hodiny.

Na jednu věc je ale dobré si dávat pozor a to je něco, čemu říkám (nevymyslel jsem, ale už nevím, kde jsem to slyšel) “psychická energie”. Každé rozhodnutí, každé přemáhání, řešení nepohodlí a tak vás stojí trochu této energie. A i když to běhání je sport, dodá endorfiny a po vyběhnutí se cítíte skvěle a svobodně, jakmile začnete být unaveni a běžíte již více na “morál”, tak vám to bude “žrát” energii stejně jako náročná pracovní schůzka. Když se pak po intervalovém tréninku, kdy jste střídali rychlosti na své maximum a plivete pomalu krev, vrátite domů a tam se hádají děti, tak úplně vidíte, že jste s touto energií na nule nebo v záporu. Začnete jednat impulsivně, nejste schopen řešit problémy s chladnou hlavou a lehko vám ujedou nervy. Proto je dobré na to myslet i při sestavování tréninku. Pokud mě čeká ráno náročný běh, tak si hned na to nedat x meetingů a pak hlídání dětí do večera. Radši si dát spíše lehký výklus, poslechnout zajímavý podcast a odpočívat. Dobré je, že trénink dělá mistra a to jak v práci tak při běhu. Psychická energie není nekonečná, ale dokážete ji postupně rychleji regenerovat, kór když si hlidáte spánek a děláte jiné koníčky, kde se nemusíte stresovat či překonávat překážky. Já mám třeba rád hry, ale v tomto stavu fakt nedoporučuji žádné těžké, kde musíte překonávat bosse či často umíráte, radši nějakou oddechovou strategii, kde na vás nikdo nespěchá a vy v klidu čekáte, až se postaví baráček či přijede vlak. :-)

Stejně jako v práci se i se sportem v této intenzitě dá vyhořet. Mě se to u běhání stalo za ty roky párkrát a teď jsem ve stavu, kdy se k běhání vracím a užívám si ho, ale dávám si velký pozor, abych to nepřehnal. Abych našel balanc, kdy se zlepšuji a posouvám a nebráním se trochu tomu nekomfortu, ale ne zas tolik, abych si to zhnusil a vyčerpávalo to mou studnici psychické energie příliš. Budu rád za vaše postřehy a jak to máte vy?

Nový komentář v Levelu - Pád říše Ubisoft

Vyšel nový Level 343 a mám tam klasicky komentář. Níže dávám ochutnávku (asi 1/3 textu). Zbytek si přečtěte v časopise, který je v prodeji na stáncích a nebo online zde.

Skvělá kniha Sedm zákonů od egyptologa Miroslava Bárty se mi vryla do hlavy i proto, že ony zákony neplatí jen na velké civilizace. Když jsem teď sledoval padající akcie Ubisoftu (na 8,27 Euro v dubnu 2025), tak se mi to vtipně spojilo. Společnost, která vyrostla na hrách z dávných civilizací (starověký Egypt v Assassin’s Creed Origins nebo Řecko v AC Odyssey) nyní kopíruje jejich osud a ani o tom neví. Přitom těch varovných signálů bylo hned několik.

Podle Bárty žádná civilizace neprosperuje bez funkční společenské smlouvy. Dokud lidé věří svým elitám, celek drží pohromadě. Jakmile se elity odtrhnou od reality, nastává rozklad. Ubisoft je rodinné impérium založené v osmdesátých letech. Dlouholetý CEO Yves Guillemot však čelí bouři kritiky. Z vlastních řad zaznělo, že vedení „drží míč už roky a trestuhodně ho ztratilo, takže teď to zaměstnanci musí zachraňovat“. Tato poznámka reagovala na Guillemotův interní mail zaměstnancům, že „míč je na jejich straně hřiště“ – tedy, že mají dotáhnout projekty včas a ve špičkové kvalitě. Guillemot se musel následně omlouvat, že to „bylo špatně pochopeno“ – nicméně důvěru svých lidí tím výrazně nahlodal.

Podobný odliv důvěry nastává u akcionářů. Už v roce 2022 musel Guillemot přizvat čínský Tencent, aby odvrátil nepřátelské převzetí a získal kapitál – čímž ovšem oslabuje vlastní vliv výměnou za finanční injekce. Když na jaře 2025 Ubisoft oznámil vznik nové dceřiné firmy s Tencentem (kam vloží práva na Assassin’s Creed, Far Cry a Rainbow Six výměnou za 1,16 miliardy eur), menšinovým akcionářům došla trpělivost. Otevřeně obvinili vedení, že dohodou obchází možnost převzetí (Tencent pomůže Guillemotovým udržet kontrolu) a žádali radikální změnu kurzu – buď přímý prodej aktiv za vyšší cenu, nebo prodej celé firmy. Důvěra mezi „vládci“ (managementem) a „lidmi“ (zaměstnanci, akcionáři) je nalomená. Pokud chce Ubisoft přežít, musí ji rychle obnovit – jinak ho čeká osud říší, které se zhroutily pod vahou neschopných či sebestředných vládců.

Co teď čtu, sleduji, hraji a poslouchám

• čtu Hora v moři. Zajímavý mix scifi, dystopie a ekologického thrilleru. Není tam nouze o umělou i živou :) inteligenci v blízké budoucnosti ovládané korporacemi. Na to, že to je autorův debut, tak je to hodně vyzrálé.

• dokoukal jsem v pátek Sousedská tajemství na Apple TV+. Celé to stojí na Jonu Hammovi (znáte např. z Mad Men). Vrcholový manager a člen místní smetánky má krizi středního věku, přijde o práci a rodinu a začne krást. Zhýralí boháči a prostředí z luxusních vil v kontrastu s tím, jak se hlavní hrdina propadá čím dál hlouběji a přesto si zachovává pozitivní přístup a hláškuje.

• právě koukám Happy Face (jsem zatím u 3. dílu). Příběh Melissy, dcery známého masového vraha, která toto tajila i před svou rodinou a v rámci docu-crime pořadu to odhalí celému světu a snaží se s tím konečně vyrovnat. Inspirováno skutečnou událostí. Dennis Quaid jako Happy Face je neuvěřitelně odpornej.

• hraji Train Station 3 od slovenských Pixel Federation na mobilu. Free 2 Play klikačka, posílám si vláčky a totální relax. :-)

• Zaujal Michal Šnobr v podcastu Čestmíra Strakatého o ČEZu a jak přemýšlí nad energetikou v ČR. S panem Šnobrem se úplně ve všem neshodnu, ale tohle je hodně zajímavé a nutí člověka přemýšlet. Stojí za to si měsíc u Čestmíra zaplatit.

  Díky, pokud jste dočetli až sem a zaujalo vás to, tak odběrem mi dáte nejvíce najevo, že to dává smysl a mám psát dál :).

Ti z vás, kteří poctivě sledují dění na Xzone, určitě vědí, že jsme jedni z oficiálních partnerů s licencí na merch ke KCD2. Ale těch věcí kolem je mnohem více než k vám možná probublalo skrz algoritmy sociálních sítí a tak bych rád ty nejzajímavější události shrnul na jednom místě.

• Momentálně máme v nabídce přes 70 produktů s licencí KCD a z toho je tak 50 ks merch. Což je věc, která u jedničky třeba nebyla. Z toho merche je čistě naše produkce/výroba kolem 25 produktů od triček, mikin, kšiltovek po odznaky, hrnečky a samozřejmě artbook (o tom více dále). Tyto produkty vznikají vždy v těsné kooperaci s Warhorse. My přijdeme s nějakým nápadem, rozvedeme ho, ve WH přidají své nápady a postřehy a pak rozjedeme kolečko nanovo a vyjdou z toho třeba tyto naše nejprodávanější předměty: odznaky se zajíci, hrnečky a podtácky. Vedle toho nesmí chybět trička, mikiny a tak. Vývojem a tvorbou těchto předmětů se zabýváme už od listopadu 2024 a jsem rád, že konečně taky máme po prvním náporu něco skladem :).

• Obrovský hit byly a stále jsou vinyly. Ty nejsou z naší produkce, zařizoval si je Warhorse čistě sám, ale můžu asi prozradit, že více jak polovina celosvětového release vinylu ke dvojce skončila u nás.

• S Warhorse jsme se účastnili Comic-Conu v Praze a to tak, že jsme udělali druhé prodejní místo čistě jen na KCD2 merch vedle jejich stánku, který byl v kooperaci s Českou spořitelnou. Myslím, že to bylo asi poprvé, co tam prodejce měl dvě prodejní místa a stánek byl i po ochodní stránce velmi úspěšný, i když organizačně a provozně to byla celkem výzva :). Tohle ale nebyla poslední akce a s WH jedeme i na další jejich “tour”. Potkáte nás v Kutné hoře na Stříbření, na koncertu v O2 aréně a zřejmě i v Malešově na podzim.

• Artbook ke KCD2 je kapitolou sám o sobě. Pár slov jsem k tomu hodil na svůj Linkedin. Před pár dny vyšly současně česká a anglická kniha. Jsou to mackové (382 stran, 2,2 kg) a dělají nám radost a to jak knihy samotné po obsahové stránce, tak i prodejně. Přesnější čísla řeknu, až se to usadí, ale už teď to u obou verzí počítáme v tisících a zvažujeme dotisk, aby se nám to nevyprodalo moc brzy. Máme s knihou velké plány a rádi bychom zkusili znovu prorazit více i na zahraničních trzích, což jsme chtěli i u jedničky, ale skončili jsme tak na půl cesty. Pokud se alespoň část našich kroků podaří, tak bychom měli v tomto roce prodat již více anglické verze než české, licencovat artbook do dalších jazyků a sami napřímo obsloužit fanoušky po celé EU. I když máme ještě několik želízek v ohni na tento rok a to nejen s KCD2 brandem, tak už teď je jasné, že artbook je jeden z prioritních produktů Xzone na (nejen) tento rok a nechceme nic podcenit.

• Jedna z cest naší expanze je i obchod KingdomCome-Store, který funguje již několik let, ale před týdnem prošel kompletním redesignem a přepracováním. Pořád je stále v takové betě, ale již plně funkční a provoz zákazníků z anglicky a německy mluvících zemí začíná být zajímavý. Stále ladíme nějaké prvky a funkce, plus časem přibudou další jazyky a měny. Cílem je mít všechny dostupné KCD produkty (nejen z naší produkce) na jednom místě a obsloužit tak zákazníky z celé EU v jejich jazyce, měně, dopravou a platební metodou, která jim nejvíce vyhovuje. Zatím obchod nepromujeme a provoz je čistě organický. Pro české zákazníky ale není třeba, protože vše najdou na Xzone již dávno.

• Vedle toho běží naše Xzone obchody s nabídkou KCD merche na Slovensku, Polsku, Maďarsku, Německu a Rakousku. Postupně jsou na řadě marketplacy Amazon, Allegro a Kaufland v daných zemích. Prostě KCD merch úplně všude! Vymyšlený v ČR, vyrobený povětšinou také v ČR a posílaný z našeho skladu u Chomutova. Tak držte palce ;-).

Kniha: Bill Gates - Zdrojový kód

Už jsem pár životopisů velkých podnikatelů či osobností přečetl, ale tento se v mnohých věcech vymyká. Běžné je, že životopis píše nějaký novinář (v tom lepším případě), a ne sám "objekt". Často je to i z jednoduchého důvodu, že osobnost je po smrti. Někdy jsou životopisy psané z první osoby, ale je to buď přiznaný, či často i hloupě zatajený ghostwriting. Málokdy se poštěstí, aby to autor psal opravdu sám a hlavně, aby to bylo i dobře napsané a čtivé. Bill Gates už u předchozích knih dokázal, že psát umí, ale až při čtení životopisu jsem si uvědomil, že fakt skvěle. Což je hodně unikátní věc – že se dokáže sejít tolik schopností naráz: programátor, podnikatel, filantrop, miliardář a spisovatel.
Kniha je první ze tří oznámených dílů eposu, který o svém životě Bill Gates plánuje napsat. Zdrojový kód je vlastně o zdroji (rozuměj dětství) malého Billa a jeho schopnostech a uvažování, ale vedle toho je to také zdrojový kód BASICu, programovacího jazyka pro první počítače, na jehož úspěchu postavil s dalšími lidmi Microsoft. Kniha se vymyká v mém pohledu i v tom, že zatímco u jiných životopisů dětství a rodinu nějak protrpím či přeskočím, abych se dostal k těm podstatným příběhům z podnikání, tak zde to tvoří drtivou část knihy. Microsoft a jeho začátky jsou v poslední pětině knihy a ta končí právě prvním úspěchem s BASICem a odchodem z vysoké. Další díl má být o době, kdy šéfoval Microsoftu, a třetí o práci v nadaci.
Už jak jsem psal úvodem, Bill psát umí a má neuvěřitelnou paměť a archiv. Historky a klíčové události z dětství vypráví, jako by se mu to stalo včera, což moc nechápu, protože já si sotva vzpomenu, co jsem dělal před týdnem, natož v první třídě na základce. Popsání svého "zdrojového kódu" bere hodně poctivě a to takovou formou, že to je někdy fakt jak dobrodružný příběh a malý Bill jak nějaká fiktivní postava. Snaží se být i co nejvíce upřímný a přiznává špatná rozhodnutí, nevhodné chování, rychlou jízdu autem, drogy atd. Vedle toho je to i krásný popis té doby, kdy se zdálo vše možné, technologie vznikaly skoro přes noc, lety do vesmíru a vyrůstání v Seattlu v době ikonické Expo výstavy ho ovlivnilo.
Závěr, kdy se naivní programátor s celkem jasnou poruchou autistického spektra dostává do víru velkého byznysu a první soudní pře, je jako když skončí první série seriálu v tom nejlepším a vy musíte čekat minimálně rok na pokračování. Moc pěkná kniha.

Tipy na další newslettery na Substacku

Peníze, procenta a prosperita od Davida Navrátila, hlavního ekonoma České spořitelny. Peníze propojené s globálním světem, politikou, vědou, technologiemi a sociálními vlivy na společnost. Vždy inspirativní. Občas něco za paywallem, ale jinak zdarma.

Patrickův Newsletter od Patrika Zandla převážně o AI a technologiích. Vždy detailní rozbor na dané téma a nemám potřebu třeba u AI už sledovat moc dalších zdrojů. A pokud si dáte rychle odběr, tak ho budeme moci sledovat zdarma i do budoucna, protože od června to hodí za paywall.

Jirka Hlavenka publikuje všude možně, ale nejvíce dával své dlouhé texty na FB, kde ho někdo nahlásil a má svůj účet zablokovaný, tak začal publikovat i zde. V kombinaci s jeho Twitterem vám pak nic od něj neuteče. Pokud ho neznáte, tak nejen, že to je asi nejúspěšnější český investor (Kiwi), ale má neuvěřitelný rozhled o dění ve společnosti, politice a technologiích. Ve všem má i nějakou aktivitu, takže nemluví jen tak do větru. Zdarma.

Zprávy z lesa Filipa Molčana je vždy velmi pestrý a inspirativní souhrn zajímavostí a odkazů ze světa technologií, přírody, vědy, podnikání, cestování od Filipa s milionem zájmů :) a zakladatele Good Sailors. Zdarma.

Akciová horská dráha

Celý byznysový a investorský svět žije šílenou horskou dráhou, kterou rozpoutal Trump a jeho gang. Výhružky, vysoká cla a pak odvolání cel a pak zas zvýšení a pak vyjímky ze zvýšení, dělají s akciemi psí kusy a nejinak je tomu i u herních a merchových titulů, i když… Těch pár titulů, co dlouhodobě sleduji a nakupuji/prodávám, dle růstů a propadů se jich volatilita celého trhu nedotýká stejně. Např. titul Funko POP, který dělá stejnojmené figurky s velkou hlavou a u nás na Xzone je to prodejní top stálice, na burze od únorového peaku brutálně spadl o 65%. Což je několikanásobně větší propad než u jiných hračkářských firem jako je Mattel či Hasbro, jenž jsou také zavislé na výrobě v Číně a na spotřebitelské náladě amerických zákazníků. Očekávalo se, že 8.5. zveřejní firma za Q1 špatná čísla, akcie byla hodně shortována a cena spadla zbytečně moc. Nakonec se ukázalo, že čísla byla špatná, ale ne tak hodně a jen za včera vyrostla cena o 47% nahoru (z toho malého základu, jen abychom si rozuměli, takže k únorové ceně mají akcie stále daleko). Růst byl nejdříve kolem 30% a pak tomu pomohla ještě 90-ti denní pauza od obchodní války s Čínou o dalších 15 procentních bodů růstu.

Zajímavý trend sleduji také u Unity (tvůrce herního enginu), kde cena je hodně dole a celní askapády s její cenou nic neudělali. Ubisoft začíná zas pomalu růst, nový Assassin není žádná revoluce, ale prodává se dobře. O akciích UBI, jenž vyrostl z her z dávných civilizací jsem si dovolil napsal do nového Levelu komentář, kde firmu přirovnávám k právě těmto dávným civilizacím. Vychází za několik dní. Psát ten komentář mě strašně bavilo, tak snad si ho užijí stejně i čtenáři.

Take2 akcie klesly, když se ukázalo, že nové GTA vyjde až příští rok. Games Workshop, který dělá Warhammer figurky, stále roste jako by se nechumelilo a i obě firmy Embracer Group (druhá je Asmodee s deskovkama) se celní válkou nijak nezachvěly a žijí z úspěchu Kingdom Come 2.

Seriál The Newsroom

Tento seriál o jednom večerním zpravodajství je z let 2012-2014 a sledoval jsem ho už v premiéře, tak nevím, co mě popadlo, že jsem se na něj musel začít znovu dívat, když vedle toho nestíhám sledovat novinky. I když možná vím. Newsroom je aktuálnější než byl pomalu v době svého vzniku. Aaron Sorkin je geniální tvůrce (Západní křídlo, Sociální síť) a jeho dialogy, politické a společenské komentáře skrz ústa hlavní tváře zpravodajství jsou neuvěřitelně trefné. Populisti, dezinfo, fake news, všeho schopní politici, podfinancováná média, bulvár, korporace, soc. sítě to vše je dneska mnohem horší než v době vzniku seriálu. Pamatuji si, že jsem před lety bral některé díly přitažené za vlasy, prostě amíci a všechno je show… ale dneska se ukazuje s Trumpem a dalšíma autoritářema ve světě, že ani skvělý Aaron Sorkin nemá až takovou představivost. Seriál si dejte, min. alespoň první sérii. Je to takový vlhý sen všech novinářů, alespoň těch, co to chtějí dělat pořádně a poctivě.

Knižní tipy:

Mám takový nešvar, že mám rozečtených asi 20 knih, noční stolek je už na limitu své nosnosti a pořád tam přibývají další. Poslední měsíc mi tam přibylo:

Zdrojový kód: Moje začátky

První část autobigrafického eposu Billa Gatese. Dozvíte se vše od prvních krůčků malého Billa po první krůčky Microsoftu. Gates píše hodně čtivě a je to i pohled na tu dobu. Jo a vůbec nechápu, jak si pomatuje, co si myslel na základce. Já nevím, co jsem si myslel před týdnem :).

Čím temnější, tím lepší

Stephen King a povídky patří k sobě. Přečtěno zatím jen pár a některý jsou fakt ujetý… což je dobře :).

Deník CEO: 33 pravidel byznysu a života

Ideální si dát jedno pravidlo týdně a pořádně ho promyslet. Klasická záchodová délka kapitol. Žádný bullshit (heh) a omáčka. Konkrétní situace a rady. Zatím mi to přijde celkem přínosné.

Budujme stát - pro 40,000.000 lidí

Jan Antonín Baťa a jeho vize velké a bohaté země. Škoda, ze nedostal příležitost to realizovat. Narozdíl od jiných tlučhubů z dnešní doby měl silný track record a tah na branku. Knížka je nádherně provedená.

Jak fungují inovace

Populárně-vědecko-naučná knížka, kde se autor snaží trošku nasvítit proces inovace, která často přichází na místě, kde by to nikdo nečekal a pak změní svět. Jsem zatím u parního stroje, musím se na čtení více soustředit, tak to jde pomalu :).

Sudety: Ztracený ráj

Přišla včera, zatím jsem jen prolistoval a už teď nelituji koupě. Krásná knížka, příběhy z pohraničí od české literární špičky. K Sudetům mám nejen blízko geograficky, ale i lidsky a tohle bude hodně zajímavé.

Na co se můžete těšit někdy příště?

V knize Deník CEO v jednom z pravidel autor radí, že pokud chcete nějakou věc dotáhnout a realizovat, tak si musíte dát veřejný závazek. Tak si to zkusím, zda nekecal :).

• prošel jsem na etapy Krušné hory od Aše po Děčín a rád bych k tomu dal můj neobjektivní report, dojmy a zážitky

• hodně se děje kolem Kingdom Come 2, do týdne vyjde artbook, makáme na plno merchi a dalších aktivitách s Warhorse. Chtělo by to hodit nějaký obsáhlý sumář

• mám rozkoukaných několik postapo seriálů (The Last of Us, Eternaut atd.) Co se skrývá za mou fascinací tímto žánrem?

• hodně teď chodím v kopcích a pomalu se vracím k běhání na delší tratě. Možná by stálo za to hodit do placu pár historek a drobných rad

• pokud máte nějaké téma, co by vás zajímalo ještě více, budu rád za náměty

Vyšel nový Level 338 a mám v něm komentář na téma kamenných prodejen Xzone a o naší anabázi s nima. Níže dávám asi 1/4 textu jako ochutnávku a zbytek si můžete přečíst v novém Levelu.

Když se řekne prodejna her, tak každého hned napadne klasická specializovaná „kamenná“ prodejna v ulici či možná v obchodním centru. Vše hezky vystavené, sálající atmosférou a se správně nerdským prodavačem za pultem, který o hrách ví více než kdokoliv v širokém okolí. Nějak takhle jsme nad prodejnou přemýšleli v Xzone i před 20 lety a nesli jsme těžce, že i když máme rozjetý e-shop s fungující klientelou a hezky rostoucím obratem, zákazníci a dodavatelé nás neberou moc vážně. Vždy tu bylo JRC s desítkami prodejen a my jen obyčejná stránka na webu. Navíc v této dřevní době ecommerce, kdy snad každý týden běžela v médiích zpráva, jak si nebohý zákazník něco objednal online a přišla mu v balíku cihla, bylo dobré mít nějaké fyzické místo, kde vám to může zákazník, jak se říká, hodit na hlavu. No a od té doby se začal psát celkem dynamický příběh a vztah Xzone k prodejnám.

Tak jako asi u všeho, jsme do toho skočili po hlavě. Velmi rychle se ale ukázalo, že vést prodejnu a e-shop je tak rozdílná expertíza, že je to až s podivem. Vždyť je to přece taky prodej, jen trošku jiným kanálem, ne? Tak jako JRC dlouho zápasilo a učilo se prodávat na netu, tak my jsme zas bojovali s prodejnou a řešili plno nových problémů, které e-shop řešit nemusí. Nájmy a obecně vysoké fixní náklady. Noví zaměstnanci, u kterých se očekává totální samostatnost, až skoro jakoby na prodejně měli své království. Další externí sklad zboží a jeho zásobení, vratky apod. Zloději, a to jak drobní na krámě, tak velcí, co vám v noci vykradou celou prodejnu. Jiná klientela a cílení zákazníků….

Nová prodejna Xzone v OC Praha Lužiny

K prodejnám to dneska ještě není vše. Cca před týdnem jsme otevřeli po dlouhé době novou prodejnu a to v době, kdy se prodejny moc neotevírají a už vůbec ne v našem segmentu. Pravidelní čtenáři newsletteru o této chystané prodejně už vědí (rozepisoval jsem se o ní zde ) , ale jen pro pořádek shrnu. Jedná se o nový koncept, který jsme si odzkoušeli v Brně a v Praze jsme ho přivedli poprvé do obchodního centra. Jedná se o mix pop kulturní prodejny (hry, deskovky, merch, kartičky) a herny (říkáme HUBu, protože slovo herna soc. sítě penalizují kvůli hazardu… peklíčko :)).

Ten projekt je riskatní, není to žádná sázka na jistotu, jak více prosperovat. Mnohem jednodušší a výdělečnější by pro nás bylo otevřít nový eshop v další zemi a pokračovat, jak jedeme nyní. Prodejna s hernou je ale naše spojení se zákazníky, je to místo, kde můžeme lépe prezentovat docela rozmanitou nabídku sortimentu, místo, kde se můžeme/můžete potkávat a budovat vztah se značkou a komunitou. První ohlasy na prodejnu s hernou jsou zatím velmi pozitivní. Postupně najíždíme na průběžné hrání a turnaje různých karetních her, kalendář akcí a eventů se nám slušně plní a je to konečně prostor, kde se nemusíme moc omezovat s tím, co jsme chtěli dělat dávno, ale lokalita nebo prostory to ne úplně vždy umožňovala. Např. za týden tam bude zajímavý Halloween. Doražte a vemte sebou klidně i děti.

Co se samotné otevíračky týče, tak myslím, že více než má slova, vám poslouží toto video. Je to super průřez celým dnem, jsou tam rozhovory s hosty, se mnou, s influencery apod. Myslím, že i přes obrazovku počítače/mobilu na vás dýchne nadšená atmosféra toho dne.

Přišly stovky lidí a bylo to neuvěřitelné, ještě teď mám z toho husí kůži. Co tam vidět není, je makání do poslední vteřiny :-). Ještě 15 minut před otevřením jsme doklízeli pult a utírali na něm sklo. Bylo to hektických 14 dní, než jsme prodejnu vybavili nábytkem, zbožím, cenovkama a vše hezky načinčali. 10. září jsme prodejnu převzali s holýma stěnama, bez podlahy a světel a 15. října otevírali. Myslím, že ne každý by toto za měsíc dokázal a jsem na kolegy hodně pyšný. I tak víme, že se nám tam vejde ještě min. o 50% více zboží a během podzimu budeme prodejnu zahušťovat a rozšiřovat nabídku. Každý, kdo tam přišel, celkem zíral, co všechno existuje a my prodáváme. A to si vemte, že v době otevření tam bylo asi kolem 1 300 různých položek zboží, no ale my máme na skladě 15 000 různých SKU :).

Vzpomínka na EA Česká republika

Když jsem sepisoval komentář pro Level 339 (o něm více zas příště), tak jsem narazil v rámci toho tématu na ukončení působení Electronic Arts v ČR před více jak 10 lety a co všechno to způsobilo. Narazil jsem tak na svůj starší text. Pro pamětníky to může být zajímavý pohled a vzpomínka. Text jsem zaktualizoval a zde dávám k počtení.

Na konci března 2014 papírově skončilo v ČR jedno s.r.o. , několik lidí přišlo o práci a vyklidilo své kanceláře … řeč je o herní firmě Electronic Arts Czech Republic s.r.o. a její konec v ČR. Tak jednoduché a nijak dramatické bylo ukončení více jak 10-leté české pobočky herního giganta Electronic Arts a vlastně i celé jedné kapitoly herního průmyslu u nás. Přesto, že drtivá většina hráčů jejich her nic takového nepostřehla, protože konec pobočky neznamenal konec EA her v ČR, se jednalo o velmi zásadní událost.

Na první pohled se moc nezměnilo. Starost o náš region přešla pod polskou pobočku EA, která se rozhodla využít služeb polské firmy ABC Data (poznámka. ta už krachla, teď dělá u nás EA Cenega) a přes jejich českou pobočku začala u nás hry distribuovat.

Aniž bych chtěl nějak snižovat práci ABC Data, měli navíc už mnoholetou zkušenost s distribuováním Activison Blizzard her u nás, je markantní rozdíl pokud nějakou společnost na trhu zastupuje prostředník, který navíc má jako hlavní činnost dostat zboží z bodu A do bodu B a inkasovat, než když na trhu působí přímo dceřinná pobočka. Některé činnosti už z povahy podnikání buď dělat neumí a nebo na to ani nemá prostředky či know-how. Proto bych rád ve třech bodech sepsal věci, které EA Czech na trhu za těch deset let působení dělala a výrazně tím herní průmysl u nás posunula a proč jsem nebyl ze zprávy, že tu končí nijak nadšen.

1. Ukázala nás na mapě světa

Mít v zemi pobočku obrovské nadnárodní firmy je vždy velká výhoda, protože ji ukáže na mapě i jiným firmám z odvětví a donutí je přemýšlet, zda by tam náhodou neměly být také. Když EA na našem trhu začínala (psal se rok 2003), tak to byla velká událost a následně se každý rok v herních kruzích vášnivě spekulovalo, potvrzovalo a zas dementovalo, že už tento rok otevře u nás pobočku UBIsoft, jindy zas byl na spadnutí Blizzard a další. Podobná pobočka většinou dokáže v rámci korporace prosadit aktivity, které externí distributor zvládá vylobovat stěží. Např. dostat české novináře na utajované předváděčky, zajistit lokalizaci nějaké hry či zavést u nás některou službu dříve než jinde.

2. Edukovala trh

Ničeho nebylo (a stále to platí) na herním trhu v naší zemi potřeba více, než pořádná edukace a osvěta kolem her. Že počítačové hry nejsou hry na automatech, že na herní konzoli se nevěší záclony a že existují u televize i jiné aktivity než miliontý díl romatického seriálu… a toto EA dělala velkou měrou. S ohledem na typ jejich her, které směřují na mass market, se EA snažila učit Čechy, že tu existuje tento druh zábavy. Reklamy v televizi, v časopisech, na billboardech, prezentace v nákupních centrech, komunitní srazy apod. EA to nedělala samozřejmě jediná, ale určitě mezi prvníma a v největším měřítku. Pomáhala tak posunout povědomí o hrách v naší zemi z undergroundu do běžných domácností a přiblížila nás tak k západním trhům.

3. Napumpovala do her u nás peníze

EA disponovala na české poměry velmi solidním rozpočtem. Díky němu si mohla např. dovolit zmíněnou edukaci trhu, byly na něm v podstatě závislé rozpočty mnoha herních médií, kde inzerovala a vychovala na našem trhu mnoho profesionálů, kteří by bez odpovídajícího ohodnocení dávno dělali jinou práci. Penězovod z velké korporace do ČR asi úplně nevyschne, ale jeho silné omezení poznají určitě všichni, co se na výrazně podfinancovaném trhu pohybují (poznámka. ten nakonec vyschl a dopady vidíme na mediálním herním trhu a přečtete si o tom za měsíc v Levelu).

Dalo by se samozřejmě pokračovat dále, za těch 10 let se toho stihlo udělat hodně, ale na druhou stranu hodně toho mohlo být uděláno také lépe. Každopádně, stejně jako u filmového průmyslu, kdy tu před mnoha lety musel být aktivní každý filmový vydavatel (vzpomeňte si na Warner Bros. apod.), se postupně všichni stáhli a jsou tu aktivní přes lokalní partnery a aktivity řídí z jedné pobočky ve více zemí najednou, zpravidla z Polska. Podobně tak se uzavřela jedna kapitola herního průmyslu v Česku a nakročila do ještě více globálního a propojeného trhu. Zda to bude ku prospěchu nebo spíše krok zpět, se ukáže v dalších letech.

Ve zkratce:

• Minule jsem se obul do SK vlády a jejich šíleného zvýšení DPH na knihy. Nakonec bude zřejmě vše jinak a otočka o 180 stupňů. DPH nakonec nebude zvýšeno, ale sníženo na 5%. Tak díky bohu za tyhle zázraky.

• 11.11. nám vychází další Xzone edice a to na slovenskou hru (s českými titulky) HeistGeist. Popsal bych to jako tahový kartičkový kyberpunk z Bratislavy. Sběratelé by si neměla nechat ujít, Xzone edice po vyprodání již nedovyrábíme.

• Naprosto jsem si zamiloval seriál Rivalové na Disney+ (původně z Hulu). I když je to v konečném součtu romantický seriál, ale ty 80. léta v UK, všechny ty ženský s nafoukanými účesy, disco, chlast a všichni a všude spolu šu… Fakt mě to bavilo, má to spád a UK černý humor je nejvíc.

• Na mobily vyšlo Age of Empires Mobile. Vyzkoušel jsem za vás, aby vy jste nemuseli. Ruce pryč. F2P sračka a navíc to i odporně vypadá.

• Seriálová sezona je v plném proudu a nemělo by vám uniknout Silo 2 na Apple TV+ od 15.11., Duna: Prophecy na Max od 18.11. , Special Ops: Lioness S02 na Skyshowtime cca 27.10. - s tím, co mám rozkoukanýho se to snad ani nedá všechno stíhat.

• Myslel jsem si, že streamovací války jsou u konce a že nic neroste do nebe. Zřejmě stále ještě ano, protože Netflix si připsal jen za Q3 nových 5M zákazníků a má jich už skoro 283M. Jsem ty akcie neměl před rokem prodávat, sakra :).

• Po velice úspěšné deskovce Heroes of Migh & Magic 3 jsme oznámili distribuci českých verzí i všech rozšířeních. Tiskovka zde.

• Úspěšná slovenská kniha o budování značky - Žlutá kniha - vyšla nedávno také v češtině. Už ji mám doma a teď jen najít čas na přečtení. Četl jsem to chvíli ve slovenštině a přijde mi hodně užitečná a zajímavá. Recenzi hodím někdy příště.

Minule jsem se zde rozepisoval ohledně UBIsoftu a klesající ceně akcií. Však klidně mrkněte zde. Od minule se zas hodně změnilo a místo dna 11,60 Euro za kus se přiblížili i na hranici 9 Euro. Důvod byl jediný a to, že se ukázalo, že nestíhají vydat Assassin's Creed Shadows na podzim před vánoci a odložili hru až na únor 2025. Pořád je to jejich fiskál, ale ten odklad nevěstil nic dobrého a akcionáři utíkali ve velkém.

Pak se ale začalo šuškat, že rodina Guillemotů a Tencent mají zájem o výkup akcií z burzy a převést firmu do soukromých rukou. V pátek 4.10. zaznamenaly akcie zas obráceně prudký růst o cca 33% na 14,20E, za jeden den! Vlhký to sen všech traderů. O možnosti odkupu akcií jsem v mém článku psal a hodnotil jsem tu variantu jako méně reálnou. Takže buď se pletu a nebo je to jen vypuštěný balónek, aby to zahýbalo s cenou akcií nahoru, uklidnilo akcionáře a zahnalo kroužící žraloky kolem.

Zajímavá je další událost, která dráždí fantazii a to, že těsně po tom, co byl Assassin odložen, Sony oznámilo pokračování zatím nejlepšího “assassina z Japonska” - Ghost of Yōtei. Oznámen byl na 2025 a může to klidně být jaro a nabourat tak plány UBI. Buď to byla fakt náhoda a nebo tím Sony něco sleduje. Třeba má o chřadnoucí a přezaměstnanou francouzskou firmu taky zájem a rádo by si rozšířilo svou stáj interních studií, když Microsoft má Activision Blizzard a hodně díky tomu odskočil. Vydat podobnou hru ve stejném časovém slotu by UBI mohlo uškodit a snížit cenu. Ale to už hodně fantazíruji.

CZC dělá pápá

Že jsme měli v Xzone byznysový vztah s CZC jsem psal již dříve. 26.9. přestalo CZC existovat a je z toho již jen další položka na Allegru. To samé brzy potká i Mall. V Maďarsku už se tak třeba stalo a poslední zhasne asi česká pobočka. Docela mne zajímá, co bude s Mimovrstve, největším slovinským eshopem, který také spadá do Mall group a který, co jsem měl možnost často slyšet, je velmi úspěšný a výdělečný (narozdíl od mateřského Mallu).

Každopádně mám Linkedin plný dojemných a rozlučkových statusů od bývalých zaměstnanců či obchodních partnerů CZC a lidsky mě to také mrzí a to to byla částečně naše konkurence. Z celé téhle show těží nejvíce Alza, Mironet a Smarty. Těm začala vánoční sezona ještě bez vánoc. Co je na tom pozitivní, že ty obraty a peníze neskončí v Polsku, ale u českých firem a vlastníků.

CZC/Mall byl také vždy důležitý obchodní partner českého PlayStationu. Ti dělali před pár dny párty na Žižkovské věži na téma Astrobota a byli tam všichni jejich obchodní partneři, samozřejmě včetně Xzone, ale z bývalých kolegovů za CZC/Mall již nikdo. Trošku jsme tam na ně zavzpomínali a na dálku připili :-).

Vysoké DPH na knihy na Slovensku

Možná jste to zaznamenali, že Slováci budou mít vyšší DPH z 20% na 23% a knihy z té nižší (10%) půjdou do o něch 23%, takže v podstatě rovnou dvě zdražení naráz. Píšou o tom např. zde. Pominu to, že se ze změny DPH stala zas součást třídního boje v rozděleném Slovensku a chci se zamyslet nad samotným nápadem takto zdražit knihy a jak hodně špatný nápad to je. Navíc v kontrastu toho, že v ČR máme knihy od ledna tohoto roku 0% DPH.

Nemám teď po ruce všechny ty studie, které dokazují, že dostupnost knih zvedá vzdělanost, schopnost porozumět delším textům, rozšiřuje slovní zásobu a další skilly, které se hodí v každé době. A to si nenalhávám, že velká část knih, která se prodává, má spíše status odpočinkové literatury, braku nebo soft-porna po ženy. Knihy navíc pomáhají udržovat jazyk živý, což pro zemi, kde se jejím jazykem nemluví nikde jinde, by mělo být ještě důležitější. No a pak tam je zaměstnanost vzdělané části populace. Dokud jsme v Xzone nezačali šlapat do tvorby a překládání vlastních knih, tak jsem si ani vzdáleně nedokázal představit, kolik lidí, času a energie je potřeba pro tvorbu jedné poctivé knihy. Všichni autoři, překladatelé, redaktoři, grafičky, korektorky, tiskaři. Všechno znalostní obory, dalo by se říci také inteligence dané země.

Díky tomu, že naše knihy se velmi úspěšně prodávají i na Slovensku, jsem v jednu chvíli uvažoval, zda by slovenský překlad nemohl ty prodeje ještě více podpořit a zda do SK lokalizace začít více šlapat. Teď už o tom neuvažuji. Riziko, že musím knihu prodávat o skoro čtvrtinu dráž a nebo se obráceně připravit o velkou část marže, mi za to nestojí. To, že v ČR máme 0% neznamená, že knihy budou automaticky vždy levnější, ale že máte 10-23% (podle země) peněz navíc pro redakci a můžete jít i do riskantního projektu v menším nákladu. Těch 10% navíc je fakt hodně a těm zákonodárcům, co to prosadili (nevím, nesledoval jsem to), bych zpětně rád poděkoval.

No a když jsem u těch knih, tak nesmím zapomenout zmínit, že naše chystaná pecka Umění klasických adventur - Historie point-and-click her je hotová, šla do tiskárny a v 1. polovině listopadu se na ní můžete těšit. Původně měla vyjít o cca 14 dní dříve, ale tiskárnu zasáhla povodeň a nabourala jim harmonogramy. Ta knížka bude mít 600 stran: 530 top kvalita od Bitmap Books a 70 stránek top kvality od nás, resp. Petra Ticháčka, největšího guru přes české adventury. Vždy, když si ji pročítám a skáču v pdf po stránkách té české sekce, tak z toho mám normálně husí kůži. Už aby byla vytištěná na mém stole. :-)

Ve zkratce:

• Byznysové podcasty poslouchám roky a tento nový pořad Scale Up patří mezi ty nejlepší. Scaleupboard dělá školení pro firmy a přeložili do češtiny skvělou knížku právě o škálování byznysu. Všem doporučuji jak podcast, tak knihu.

• Začala druhá série Tulsa King se Stallonem. Je to stále dobrý a baví mne to čím dál více. Správná kombinace gangsterky a pohodovky s hláškujícím Slyem.

• Možná to nevíte, ale v češtině vyšla kniha od Sida Meiera (např. série Civilization).

• Magazín Level začal po letech zas s podcasty a první díl hned skvělý. Dejte si.

• Dejte si do kalendáře 15.10. ve 14:00 a stavte se v Praze do OC Lužiny na naši novou prodejnu. Chystáme i zajímavý program a postupně budeme odhalovat i např. zde v události.

• A když jsem dneska u těch podcastů, tak mne velmi překvapila kvalita pořadu Hráči od Blesku. Blesk nečtu ani z dálky, ale tento pořad je skvělý a skvělý byl i díl s Jančurou z Regiojetu

• Poslední film od M. Night Shyamalana Někdo klepe na dveře mi utekl. Teď je k dispozici na Netflixu a i když to není úplně mistrovské dílo, tak atmosféru má stále drsnou a bavilo mne to.

• A když jsem u Netflixu a podcastů, tak skončíme tipem na nový séroš právě na Netflixu: Tohle nikdo nechce. On je rabín čerstvě po rozchodu. Ona natáčí podcast o sexu a v boha nevěří. Naprostá pohodovka plná hlášek a chemie obou hlavních představitelů. Ideálně při sledování otevřít víno s přítelkyní/manželkou.

  Díky, že jste dočetli až sem. Pokud si nechcete nechat podobný příspěvek utéct, tak dejte odběr.

Kdo mne sledujete na Xku nebo Linkedinu, tak možná ví, že jako hobby a investici v jednom mám “trejdování" s akciemi převážně herních firem. Proto vás asi nepřekvapí, když se dneska podíváme na akcie francouzké herní společnosti Ubisoft, která stojí např. za veleznámou značkou Assassins Creed (ale má toho více: Far Cry, Just Dance, Heroes of M&M, Ghost Recon, Rainbow Six, Watch Dogs atd.)

Než začnu, tak je fér říci, že tohle není žádný investiční rádce, nejsem v tom vzdělaný, jsem amatér, prodělávám si své vlastní peníze a občas o tom píši. Berte to spíše jako zajímavý příběh a dění kolem akcií této firmy a pokud to někoho inspiruje, nakoupí a pak prodělá, tak berte, že si za to můžete sami a ne Schovanec :-).

Co se děje?

Akcie UBI byly ještě v listopadu 2023 na hranici 30 Euro za kus a dneska (13.9.) se prodávají kolem 11,60 Euro. Dobré je říci, že špičku měly v roce 2018 kolem 100 Euro a pak rok 2021 kolem 85 Euro, ale v době Covidu byla většina technologických a herních firem tak vyhnaná, že to bylo až nesmyslné. V dlouhodobém horizontu bylo těch 30E podle mne přiměřená a adekvátní cena. Ten pokles v posledních měsících je ale tak razantní, že mne to přesvědčilo UBI více sledovat a nakupovat. Podle grafu můžete vidět, že ten pokles je dlouhodobý, ale nejrazantněji to začalo padat koncem srpna a začátkem září tohoto roku. V těchto dnech vycházela poslední jejich velká hra Star Wars: Outlaws. Hra vlastně není špatná a prodeje také nějaké jsou, ale očekávání byla výrazně větší a byla to už pomyslná poslední kapka.

Ve světě investorů postupně zavládla panika. Podle mnohých a psali to i ve zprávě pro představenstvo by měla firma být schopná dotáhnout cenu na 40-45 Euro za akcii za předpokladu, že nenechá ležet plno značek a bude schopno vydávat další hry než jen další Assassiny stále dokola. Člověk nemusí být odborník na řízení firem, aby mu bylo jasné, že firemní kultura, vize, vedení firmy a strategie je špatná a že se z ní vyčerpala energie. Hry jsou stále více generické a bez invence a i když většina zákazníků o nějakou invenci nestojí a rádi si kupují stále to samé dokola, tak jednoho dne se nakonec všechno přejí.

Čas nakupovat?

No a ve fázi poklesu přichází většinou můj čas. Každý má nějakou strategii, která mu vyhovuje a je na ní mentálně nastaven. Není vhodné kopírovat cizí strategie, pokud to nemáte v hlavě podobně nastavené, protože pak uděláte většinou nějakou zbrklost. Ta moje je, vyhlížet firmy v problémech a ideálně, když o jejich produktu něco víte a začít nakupovat. Trefit dno je těžké a je to spíše o náhodě, takže je dobré být připraven na postupné dokupování při hledání pomyslného dna. Mě přišel zajímavý už pokles z 30E na 20E, pak jsem dokupoval u 15E, u 13E a nově u dnešních 11,70E. Možná to půjde ještě níže, možná ne. Možná to dole bude rok, možná pár měsíců. Firma každopádně musí investorům jasně ukázat, že se sebou jde něco dělat. Tlak je na změnu ředitele, na propouštění (vím, že to je nepopulární, ale 19 000 zaměstnanců na pár her a tuhle cenu akcií je prostě moc) a na lepší strategii a vizi.

Pojďme si ještě spočítat hodnotu celé firmy. Při dnešní ceně je její hodnota 1,5 miliardy Eur a to při oněch 19 000 zaměstnanců a tržbách kolem 2 miliard Eur. Co vás bude asi šokovat, že polský CD Projekt Red s 1 100 zaměstnanci a obratem 300-400 milionů Eur má, a teď se podržte, hodnotu firmy skoro 4 miliardy Eur a to CDP není nějak přeplacený na burze. Jeho nejhorší období před lety bylo při kapitalizaci 2,5 miliardy, kdy dostával čočku za oldgen verze Cyberpunku 2077. No a Embracer Group, který dostává sodu v podstatě pořád a utekl nedávno hrobníkovi z lopaty, má hodnotu skoro 3 miliardy Eur a 11 000 zaměstnanců. Buď tedy jsou ostatní firmy přeplacené a půjdou dolů a nebo UBI je hodně podhodnocené.

Co by se mohlo stát?

Přemýšlím, co by se mohlo stát, když je ta cena tak dole. Určitě kolem krouží žraloci na převzetí, ale jeden je už dávno uvnitř. Čínský Tencent (má třeba výzmaný podíl i v české Bohemce) vlastní 11% již nyní a má prostor navyšovat na 17%. Nemyslím si, že by teď akcionáři schváli převzetí, když je cena tak dole a nebo by to muselo být s nějakým velkým bonusem. Představuji si 25-30 Euro za akcii a to zas asi Tencent nedá. Další firmy do přetahování s Čínou podle mne nepůjdou a Tencent je i taková pojistka proti nepřátelskému převzetí. Ale pokud by k tomu došlo, tak by to byl problém pro akcionáře, co nakoupili před rokem a super výdělek pro aktualní kupující.

Odstoupí zakladatel Yves Guillemot, který je ve firmě od 1988. I když ho osobně neznám, ale z toho co jsem četl a z vyprávění je to typ člověka, co jen tak sám neodejde a ten tlak ještě není dostatečně velký. Ale i to se může změnit, není to už žádný mlaďoch.

Odkoupí Yves zbytek akcií a stáhne UBI z burzy? Myslím, že na to jeho rodina nemá cash. I když prodal polovinu rodinné firmy (která vlastnila část akcií UBI) právě Tencentu (já vím, je to složité :)), tak Tencent vložil do firmy i dost velkou půjčku na splacení dluhů. Nemyslím si, že mají někde po ruce miliardu Eur na vykupování z burzy.

Takže to nakonec asi odnesou řadoví zaměstnanci. Bude velká čistka, kterou částečně firma potřebuje, ale bohužel neproběhne tolik v těch nejvyšších postech. Trh to uklidní, firmě zlepší rating a ziskovost a akcie se zvednou. Problém to ale nevyřeší a bude to jen náplast, ale dá se na tom výkyvu slušně vydělat. Problém časem nastane ale znovu.

Také se bude hodně spekulovat, a já dělám to samé, jak dopadne v listopadu nový Assassin's Creed Shadows. Feudální Japonsko je super, ale hodně ho vytěžil Ghost of Tsushima, což byla kopírka zas Assassina :). Každopádně žádný prodejní problém se neočekává a miliony kusů tam zas naskáčou hned kolem vydání. Pokud by tam bylo i nějaké překvapivé číslo či rekord (PR učitě něco vymyslí), tak by to mohl být impuls k růstu ceny akcií.

Budu to sledovat dál. Začíná to být čím dál lepší a zajímavější. Všichni se upínají na burzu v USA, ale i v EU můžeme mít volatilní firmy, kde jsou dvouciferné mezidenní poklesy a růsty. CD Projekt, Embracer a UBI jsou toho zářným příkladem.

Vyšel nový Level čislo 337 a mám v něm lehce a cíleně provokativní komentář, kde střílím do řad začínajících herních vývojářů, kterých si strašně vážím a rád bych, aby se jim dařilo více a proto i o tom píši. Níže dávám malou ochutnávku (asi 1/4 textu) pro zbytek je potřeba jít sem a nebo do novinového stánku.

Během letních dovolených jsem poslouchal různé podcasty a četl rozhovory se začínajícími podnikateli či podnikateli, kteří již něco vybudovali a vyprávěli o svých útrapách a těžkostech. Nezřídka mezi nimi figurovaly i rozhovory se začínajícími vývojáři her, a u těch se zastavím.

Jak jsem to tak poslouchal hezky za sebou, začal jsem vidět podobný vzorec a hned jsem si vzpomněl na jednu z mých oblíbených knih – Podnikatelský mýtus od Michaela E. Gerbera (v originále název The E-Myth Revisited: Why Most Small Businesses Don‘t Work and What to Do About It). Tuhle knihu jsem četl před lety a hned jsem si ji našel v mobilu a přečetl znovu. Doporučil bych ji všem začínajícím podnikatelům či herním vývojářům, kteří si zakládají firmu a rádi by, aby je jejich projekt taky jednou živil. Pokusím se z lehce provokativního obsahu knihy vyjít v tomto textu. Snad vám to pomůže podívat se na svoji každodenní dřinu z jiného úhlu pohledu.

Ve zmiňovaných rozhovorech drtivá většina vývojářů vypráví, že jejich puzením bylo udělat jejich vysněnou hru. Takovou, která bude jiná než všechny ostatní a vydělá jim tolik peněz, že se budou moci věnovat hernímu vývoji ve velkém/fulltime apod. Málokdy či možná vůbec nezaznělo, že jejich cílem bylo udělat firmu, která bude dělat hry. Vnímáte ten rozdíl? „Chtěl jsem udělat hru, která nás bude bavit a živit“ a „Chtěl jsem udělat firmu, která bude dělat skvělé hry, které nás budou živit“. Ten rozdíl je diametrálně odlišný a už od začátku směřuje firmu buď k selhání, velké dřině a otročině nebo k větší šanci na přežití.

V Levelu mimochodem vyšel, jako ostatně každé číslo, už mnohem více provokativní článek Dana Vávry o hrách, které nemá rád. Spustilo to celkem silnou lavinu hatu a to hlavně v diskuzi pod příspěvkem od Bludra na X. Za mě musím říci, že v Danově textu mám taky 3-4 adepty, u kterých jsem do dneška nebyl schopen pochopit, proč jsou to tak opěvované hry či série a proč mají tak vysoká hodnocení. Takže ho trochu chápu, ale o hate nestojím, tak si to nechám pro sebe :-). Vkus máme přeci jenom každý různý a i právo ho (ne)prezentovat.

Film Vlny

Že tento film vzniká jsem vlastně pomalu netušil do chvíle, kdy šel na plátna kin. Neměl jsem žádná očekávání a už vůbec ne od Mádla, který mimochodem zraje jak víno a stále mne překvapuje. Na české filmy do kina moc nechodím, už vůbec ne na české rádoby komedie, ale sem tam jdu na nějakou žánrovku, abych podpořil tvůrce a třeba byl i mile překvapen. To se povedlo u “českého kyberpunku” Bod obnovy a na druhé straně spíše nepovedlo u Jana Žižky. Ale vždy jsem rád, že něco takto ambiciózního zde vzniká a držím tomu palce.

Film Vlny se snaží zachytit přerod a atmosféru kolem pražského jara a pak následný vstup vojs Varšavské smlouvy, který ukončil politické uvolnění v zemi a nastolí tvrdou normalizaci. Musím říct, že v kině (kde bylo docela dost plno) v některých chvílích nebylo slyšet žádné šustění, křupání, srkání a občas ani dýchání. Mádlovi se povedlo něco, co si přeje každý tvůrce, pohltit diváka natolik, že nevnímá okolí. A to je velmi užitečná věc, když navíc stylem střihu a hudbou míříte na mladší publikum a diváky, kteří o dané problematice a době nic moc nevědí. Plno lidí dneska nevydrží ani minutu v klidu bez toho, aby nezkontrolovali notifikace, email, zprávy na mobilu a pokud na tohle při sledování zapomenete a navíc kolikrát i dýchat, tak si Mádl může gratulovat.

Po shlédnutí filmu doporučuji podcast Dobrovský & Šídlo a najděte si pár týdnů starou epizodu s Mádlem (je to i na Spotify atd.). Dodá vám to kontext toho, jak dlouhé a náročné je natočit podobný film a od pana Dobrovskýho to dodá i vhled do skutečných údálostí v té době a jak věrně či méně věrně je to ztvárněné. Dobrovský je synem onoho Dobrovskýho ve filmu, novináře zaměřeného na Rusko a vlastně celé dětství žil z historek oné událostí z 68. roku. Více ale nebudu prozrazovat. Ten film je výborný a pokud máte starší děti, tak je na to vemte taky. Co jsem slyšel od známých, tak toho nelitovali. Lepší 2 hodiny dějepisu pro ně nemůžete zařídit.

Po 16. srazu Xzone

Minulý víkend jsme měli již 16. sraz kolegů z firmy. Xzonu je pravda 23 let, ale srazy jsme začali dělat až potom, co jsme měli první prodejnu, protože před tím nás bylo pár a sraz probíhal v podstatě každé ráno v kanclu :-). Udržet firmu v nějaké komunikaci je u nás velmi těžké, protože jsme rozlezlí po celé republice a to nejen kvůli prodejnám. Sklad a podpora je u Chomutova, pár lidí v Lounech, marketing v Brně, obchodní, účetní a část vývoje v Praze, jedna prodejna v Ostravě, další Praha a Brno + pár kolegů v Bratislavě a několik home office i jinde. Během roku se část lidí vídí na různých poradách, menších srazech či přirozeně v rámci práce (veletrhy apod.), ale není to dost a hlavně část kolegů z provozu (hlavně sklad a prodejny) toto míjí a vlastně za celý rok nevidí tak 2/3 lidí z firmy.

Postupně se vykrystalizovala ta podoba srazu, co máme nyní. Sezvat všechny, kdo můžou a chtějí na jedno místo, které různě střídáme po republice, na sobotu a tam udělat celodenní akci s různým programem. Sraz minulý týden byl v Chomutově a hlavní téma byly únikovky. Mají tam asi 5 nebo 6 únikokových her na jednom místě, takže vždy jsme rozlosovali stejný počet skupin, kteří spolu dali jednu hru, potom drink(y) a jídlo, pak další losování, další hra atd. Někteří stihli i tři hry za sebou, někdo dal jednu, jak měl chuť a bavilo ho to.

Termín kolem poloviny září je ideální z mnoha důvodů: je po dovolených, bývá ještě teplo (v sobotu to bylo super, mohli jsme sedět venku až do večera) a je to poslední relativně klidný měsíc před hlavní sezonou. Poslední možnost, aby se kolegové osobně seznámili, kde se to ještě nepovedlo, obrousili se hrany a zjistili, že ten člověk nakonec není takový idiot, jak to vypadalo na Slacku :-)). Vím, že jsou někteří, pro který ten sraz může být pruda, že někam musí jet a bavit se s “cizími” lidmy, ale většina pak je z toho nadšená, je ráda, že je poznala a že jsou součástí větší skupiny lidí a ne jen oni sami na prodejně.

Kolikrát jsem si říkal, zda má smysl něco takového dělat, když to skončí, kolik to bylo práce a zařizování a jak hodně nás to ve výsledku stálo peněz. Ale pak si vždy připomenu, jak zásadní je rozdíl v komunikace o vánoce, když ta firma i přes různé lokality je schopna fungovat jako jeden team. A když to někde skřípe, tak najít vůli si to vyříkat a řešit. Ten sraz tomu vždy velmi umete cestu. Není to tak, že by byl samospásný, ale důležitý ano a pak ty prostředky dávají velký smysl.

Lístky na ForGames zdarma

Každý rok jezdíme s naším Xzone stánkem na ForGames do Letňan. Tento rok je to 4. - 6.10. 2024 a souběžně s tím běží a je tam tedy vstup stejný ForKids, ForBeauty a ForInterior. Mám pár desítek volných vstupenek, pro které nemáme mmt. ve firmě použití, tak jsem si říkal, že kdyby někdo z vás chtěl pro sebe či celou rodinu, tak vám je věnuji. Podmínkou je být odběratelem tohoto newsletteru :). Pokud chcete, tak mi napiště na email nebo do komentáře k tomuto článku a kolik lístků potřebujete. Já pak obratem vygeneruji vstupenky na email. Kdo dřív přijde, ten dřív mele :).

Dneska (29.8.) je Den zúčtování nebo-li Soudný den. V roce 1997 Skynet odpálil rakety na Rusko a pak obráceně na USA a rozjel Atomovou apokalypsu. To jen na úvod, pokud byste nevěděli a mysleli, že začnu pozitivně :). No a podobný Soudný den zažívají bohužel i lidé v CZC (odemykám). Allegro rozebírá Mall a CZC na šroubky a po PR komunikaci ode zdi ke zdi je už všem jasné, že obchod CZC se nedožije vánoční sezony 2024 jinak než jen jako další virtuální prodejce na Allegru. Některá ta byznysová rozhodnutí chápu a chápu, že je to už jen snaha o “damage control”, ale lidsky mi je to líto.

Možná to většina z vás netuší, ale Xzone měl k CZC blíže než jen k velké konkurenci a bojovníkovi o “geek” zákazníky. Ještě tak pět let zpátky byla většina počítačových a konzolových her, která se na CZC prodala, přes Xzone. Fungovali jsme jako takový subdistributor či produktový specialista. Nebyl to klasický marketplace model, který uplaňoval Mall a teď hlavně Allegro. Prodej, komunikaci se zákazníky a logistiku si CZC zařizovalo samo, ale hry byly dodávány na centrální sklad od nás, my jsme řešili velkoobchodní dodání a produktový výběr zboží. Spolupráce fungovala oboustraně výhodně. My měli nějakou menší marži a větší výtlak u našich dodavatelů, CZC zas nemuselo řešit specializované nákupčí a komunikaci s distributory. Po prodeji do Mallu se začali postupně vracet ke klasickému režimu, že si vše řeší inhouse, ale spolupráce v nějaké formě stále přetrvávala.

Za těch cca deset let jsem tam potkal obrovskou spoustu lidí od nákupu, obchodu až po marketing a vývoj. Vždy jsem oceňoval tu přátelskou atmosféru a normální způsob jednání. Myslím, že v tomto jsme v Xzone s nimi byli na stejné lodi a kolikrát jsem si říkal, že kdyby přistála nějaká hezká nabídka na akvizici Xzone, tak že bych ji asi i zvážil a dokázal v té firmě fungovat. Naštěstí nic takové nepřišlo, protože teď bych hodně litoval. Nedokáži si představit, co se honí hlavou panu Matějkovi (odemykám), když ten trpký konec sleduje. V onom rozhovoru je hodně diplomatický, ale myslím, že takto si svou firmu, které věnoval mládí, nervy a energii asi nepředstavoval.

Nová prodejna Xzone v OC Lužiny v Praze

V Xzone chystáme novou prodejnu a ne tak ledajakou. Bude v Praze, bude v obchodním centru, bude mít větší plochu (přes 200 m2), bude mít hernu a komunitní prostor a otevřeme v půlce října. Psal jsem o tom na Xcom a nebo Linkedin, tak to zde nebudu opakovat. Je to určitě náš největší projekt na druhou polovinu roku a sezonu 2024, takže nebojte, nepíšu zde o tom naposledy.

Na kole Labskou cyklostezkou

Před týdnem jsme s manželkou dali cca 180 km kolem Labe na kole. Start byl někde v centru Drážďan a jeli do Litoměřic a pak dále do Loun. Jsem Severočech prolezlý ze všech rodinných stran, takže Drážďany, Děčín, Ústí, Lovosice, Litomeřice atd. velmi dobře znám, ale když to jedete na kole pár dní, dovolenkujete tam a vidíte to hned takto vedle sebe, tak si neodpustím pár postřehů.

• Drážďany mají hezké centrum, ale průmyslové okolí. Co jsem viděl ale kolem řeky, to je naprostá pohádka (a nejen kvůli Popelce). Krásné historické vily, které jsou spíše zámky, vše načinčané k nevíře. Kolikrát jsem se na mém gravelu kochal tak, že mě bolelo za krkem.

• Německo má své nejen ekonomické problémy, všichni je známe a Němci ještě lépe. Všichni se po nich teď vozí a dávají rady a posměšky. Každopádně jsem se nemohl ubránit myšlence, že až naše vesnice budou alespoň z poloviny vypadat jako ty jejich, že pak můžeme začít na ně držkovat. A to jsem byl v bývalém NDR…

• Čekal jsem, že až přejedeme německé cykloztezky na ty české, že to bude hned znát (budou někvalitní, špatný asfalt), ale to se naštěstí nepotvrdilo. Část labské jezdím na kole a nebo běhám 15 let, takže je vidět, že z naší strany je velký posun skoro každý rok. Jediná výtka je v tom, že nikde na německé straně se mě nestalo, že by kořeny stromů ničily potah a dělalo to na cestě vlny. Na české se to děje (ne často, ale děje).

• Kde je ale markantní rozdíl, je celková infrastruktura. Hotely, stánky, restaurace, zázemí. Němci to mají prostě dokonalé, vkusné, bez hnusných random nápisů na bárácích. Každý domeček kolem Labe září jako by ho postavili včera. To co potom vidíte mězi Děčínem a Ústí nad Labem fakt bolí a máme zde ještě pár generací co dělat. I Hřensko, které jsem bral jako top lokalitu, v porovnání v podstatě s čímkoliv na německé straně neobstojí.

Krátce další zajímavosti

• Znovu jsem zkoul seriál Půjčovna masa (Altered Carbon) na Netlixu. Neznám lepší kyberpunk a pro mne je to takový nechtěně zfilmovaný Cyberpunk 2077. Hlavně první série je neuvěřitelně nacpaná sexem, nahotou, násilím, drsnými hlášky a kyberpunkem všeho druhu.

• Podle tohoto průzkumu, které mužské koníčky jsou pro ženy nejméně atraktivní, na tom nevycházím(e) nijak dobře :).

• Než vypukne seriálová sezona naplno, tak jsme dokoukal poslední řadu Mayor of Kingstown na SkyShowtime. Taylor Sheridan je bůh a na co šáhne jako scénárista, režisér nebo producent, to je pecka. Třetí řada Kingstown je už strašně přehnaná, ale pořád to patří mezi to nejlepší ve své kategorii. Už se těším na nové série Tulsa King a 1923.

• Můj oblíbený CzechCrunch rozjel herní newsletter GoodGame, který doporučuji odebírat. A hned v prvním vydání píše o Xzone a jeho expanzi do zahraničí. Počtěte si zde a pokud vás to zajímá více, tak napište a někdy v budoucnu se rozepíšu.

• 23.9. vyjde na Steamu nádherná relaxační hra Tiny Glade. Zkuste demo a těžte se jako já.

• V prodeji je vinyl k Poslu smrti. Moc se povedl a nemůžu se na něj vynadívat (jsem ten pacient, co má doma vinyly, ale neposlouchá to :-))

Potěšilo mne a pobavilo zároveň, když mi jeden ze čtenářů tohoto newsletteru a dloudobý zákazník Xzone poslal fotku, že u nás nakupoval už v roce 2005 a že jsme se v tu dobu setkali, když si vyzvedával jedny z prvních kousků hry World of Warcraft v Lounech z mých rukou. Hned mi naběhly vzpomínky v plném proudu a myslím, že si to zaslouží ponořit se do nostalgie a české herní distribuce roku 2005 hlouběji :-).

WoWko v EU vyšlo o pár měsíců za USA, což bylo rozumné, protože ta hra se stala okamžitě fenoménem a Blizzard nestíhal stejně pro celosvětový start vykrýt servery. Release byl 11. února 2005 a na Xzone jsme měli plno předobjednávek, ale český distributor získal málo kusů, takže zákazníci byli obsluhováni po várkách podle data objednávky. Distributorem pro náš a slovenský trh byl CD Projekt Czech, ano opravdu ten CD Projekt, jen ještě si na herního Zaklínače více jak dva roky počkáme.

Měli jsme od distributora slíbeno, že hru dostaneme ve čtvrtek (11.2. 2005 byl pátek) tak, aby to zákazníci od nás mohli mít na premiéru. Jenže Blizzard jim dodávky schválně zdržel, protože se bál, že firma a zákazníci z nějaké východní země to začnou prodávat a aktivovat dříve a že z toho bude nějaký problém a tak jim zboží poslali tak, že přijde na český sklad až v pátek v den premiéry. Od rána jsem měl tedy plný email a telefon, vše jsem v té době vyřizoval sám, takže jsem toho měl až po uši, si asi dokážete představit :-). Každopádně jsme to stále nevzdávali a spolu s mým tátou jsme vzali dodávku a jeli dopoledne na sklad distributora v Praze s tím, že jakmile jim hry dorazí, že je naložíme a ještě stihneme v ten den poslat i když to bude fakt velká výzva zabalit. Dokonce jsem si plánoval, že to budu balit v autě a táta s tím pojede pomalu zpět. No, šílený, co budu povídat.

Vše ale nabralo jiný spád, protože kamion ne a ne přijet. Když jsem lezl na sklad do prostoru, kde jsem neměl co dělat, už asi po desáté a byl jsem pro všechny jako největší osina v pr…li, abych se ujistil, že opravdu, ale fakt opravdu ještě zboží nemají, tak nám došlo, že v ten den to nemůžeme stihnout poslat. Poslal jsem zákazníkům zprávu, že v pátek hru nepošleme a že budeme rádi, když ji dneska do večera budeme mít doma, což se nakonec stalo a po asi 7 hodinách čekání jsme s ní dojeli do Loun. Nabídl jsem jim, že uděláme v sobotu speciální otevíračku v Lounech (jiný obchod jsme v té době ještě neměli) a že ráno od 8:00 si pro to může přijet kdokoliv, kdo na to spěchá a zbytku to odešleme hned v pondělí. Začali volat skoro okamžitě desítky lidí, že jsem byl rád, že se mi cestou ze sklad do Loun nevybil mobil (a to ta stará Nokia měla výdrž!). Při tom všem běhání venku (byl únor), čekání v autě a volání jsem onemocněl a ráno vstal se skoro 39C teploty. V té době jsem už bydlel nad prodejnou/kanclem/skladem, fakt se mi nechtělo z postele, ale říkal jsem si, že obsloužím těch pár nadšenců a půjdu se z toho vypotit, ať jsem na pondělí ready.

Jaké pro mne bylo překvapení, když jsem zjistil, že se ráno, v sobotu, v té zimě, v Lounech, v ulici, která v té době klidně mohla být označena ghétem, dělá fronta lidí z celé ČR. Že tam dojede někdo z Prahy, jsem ještě bral, není to zas tak velká dálka, ale pak mi zákazníci s radostí říkali, že přijeli z Plzně a dokonce z Brna (3 hodiny cesta!) a to jsem fakt čuměl a poprvé poznal sílu fanouškovství, komunity a snahy mít hru co nejdříve. WoWko se u nás postupně stalo nejprodávanější hrou na dlouhé roky a s otevřením dalších prodejen generovali půlnočky vždy mraky vtipných a někdy i trošku šílených historek. Po celý rok 2005 se také z WoWka stala hra celého herního byznysu v ČR. Když jsem potřeboval urgovat grafika, že čekám na nové bannery, tak jsem se musel lognout do hry a nahnat ho tam. Když nám docházelo zboží od nejmenovaného distributora a potřeboval jsem urgent doobjednávku, tak jsem musel přes zprávy ve hře kontaktovat jejich obchodníka, zda už skončil raid a zda nám milostivě pošle zboží. U všech závislost na maximum a všichni na to do teďka vzpomínáme.

Brigádníci, ghostování, min. mzda a X.com

Před pár dny jsem dostal lekci z toxicity na Twitteru/X. Minule jsem se zde holedbal, že se vyhýbám politickým a rozdělujícím tématům a hned na to jsem si naběhl na vidle, aniž jsem čekal, jak zpolitizované toto téma je. Napsal jsem:

Děláme už nábory na brigádníky na sezonu na sklad. Dneska běžná situace: domluvena várka 5 lidí, 1 zrušil předem, 2 nedorazili a ani nedali info, 1 dorazil včas a 1 dorazil pozdě. 0 použitelná. No, bude to na dlouho.

Chtěl jsem nasdílet zkušenost, která je mimochodem celkem běžná i u lépe placených a kvalifikovanějších pozic, že kandidáti chtějí práci, souhlasí s podmínkami, projdou nějakým náborových procesem a pak těsně před pohovorem či dokonce nástupem do práce přestanou reagovat, nic nenapíšou, klidně si vás i bloknou a prostě nepřijdou. Moderně se tomu dneska říká “ghosting” či “ghostování” a bojuje s tím mnoho firem. Na některých pozicích je to častější (jako např. onen brigádník na skladě), jinde méně časté, ale nevyhnete se tomu dneska nikde. Velká část čtenářů příspěvku to pochopila a stovky lidí dalo srdíčko či napsalo podobné zkušenosti. Názor, ke kterému se nejvíce přikláním je, že se mnoho lidí dneska bojí negativní reakce. Než, aby zavolali nebo napsali nepříjemnou informaci, že si to rozmysleli a nakonec nepřijdou, tak radši právě zaměstnavatele “vyghostují” a zapírají se. Je fér říci, že něco podobného dělají i firmy a že třeba můžou mít špatnou zkušenost právě i z druhé strany. Pokud vás k tomuto fenoménu na pracovním trhu zajímá více, tak mrkněte na tyto dva články: Nechce se vám na pohovor? Prostě ho ghostněte a Co je ghosting a proč to při výběrovém řízení nedělat?

Kde jsem ale prudce narazil, byly další stovky lidí, kteří bez znalosti kontextu, dané pozice a odměňování mě začali osobně urážet, firmě přát krach a dávat další nevyžádané rady a odsudky. Tím vás ale nebudu zatěžovat, spíše pojďme rovnou k hlavním argumentům.

První velké nepochopení bylo, že “dobře nám tak, že nemůžeme nikoho najít, protože za tyhle mrzké peníze (proberu dále) nikoho nenajdeme a brzy zkrachujeme a čemu se vlastně divím”. No, to ale není pravda, máme stovky zájemců a nábor teprve začal. Problém je, že najít šikovného, je hledání jehli v kupce sena, ale u těchto začátečnických pozic je to běžné a jsme na to zvyklí. Peníze zde nehrají zas tak velkou roli. Chcete člověka, který funguje lidsky, zajímá se alespoň trochu o naše produkty, je šikovný a dodrží slovo.

Dále jsem dostal za uši, že v našem inzerátu je hodinovka 115 Kč a ti bystřejší si všimli, že je tam vlastně tedy 115 - 160 Kč. Že 115 Kč je pomalu trestyhodná odměna a za to zasloužím... Ano, je velmi malá a proto ji na skladě o sezonu nikdo nebude mít dlouho, o to se postaráme. Proč ji tam ale uvádíme a nemáme tam rovnou těch 160 Kč? Protože chci dodržet to, co slíbím a nepsat tam nesmysly. K tomu je ale potřeba pochopit celý ten onboarding.

Brigádník po rychlém zaškolení přijde na první směnu a pokud je šikovný, tak podle počtu zabalených zásilek se ještě ten den dostane na třeba 140 Kč za hodinu a postupně roste. Kdo je pomalejší, se na to dostane za dvě směny. Do té doby dostává holt minimum, než se posune dále. Ví o tom a je motivován tuto skupinu co nejrychleji opustit, protože ho to stojí peníze. Neosvědčilo se nám, dávat všem hned stejně, protože se objevují lidé, kteří z 5hodinové směny jsou hodinu na záchodě, hodinu na jídle a pokud nemají za krkem naháněče, což neděláme a není nám to přirozené, tak berou za hodinu stejně jako šikovní, samostatní a pracovití lidé, což je dost nefér. Po čase s takovýmhle brigádníkem rozvážeme spolupráci, ale po x dní bral tu vyšší sazbu a to se nám nelíbilo a kazilo to morálku i u těch pracovitých, kteří šli s výkonem okamžitě dolů, když tohle viděli. Teď je to tak, že pokud je někdo 3. směnu pořád na 115 Kč, tak to nedává pro firmu a ani pro něj smysl a hned to ukončíme. Nedostává tak 160 Kč, na kterou si přijdou šikovní kolegové, ale to minimum 115 Kč, které bylo slíbeno a pak odchází.

No a oněch “až 160 Kč” je odměna navázaná na výkon podle zabalených balíčků, kterých je schopen udělat každý náš stálý zaměstnanec na skladě a já :-) - kancelářský člověk, který jde balit párkrát do roka o vánoce. Takže není to nic nedosažitelného a dokonce tam jako každý rok očekávám lidi, kteří velmi rychle tuto částku prorazí a přijdou si i na větší hodinovku. Ale to v inzerátu nezmiňuji, protože to už nedokáži garantovat. Pána/paní, který toto dokáže, hned sledujeme bedlivěji a jsou to ideální kandidáti na dlouhodobější spolupráci a klidně i posun pak časem dále.

Nechci zde rozpitvávat zda 160 Kč na hodinu je málo a nebo ne. Je to podle naší zkušenosti adekvátní cena za danou pozici, potřebu vzdělání, kvalifikace, lokalitu skladu (Chomutovsko), kolik si může firma dovolit atd. Taky je nefér to porovnávat s plným úvazkem. Pokud si máma na mateřské o víkendu chce přivydělat a chodí na dvě směny týdně, tak se drží pod 10 000 Kč měsíčně a má tak menší daňové zatížení (nebo i žádné) a má to v čistém. Je vedle toho ale také naprosto fér, pokud někomu přijde v dané lokalitě ta odměna malá a vybere si pro přivýdělek jiného zaměstnavatele. Ale ono je to pak často něco za něco. Už to většinou není malý sklad v přátelském kolektivu a balení kartiček, her či figurek. Ale to je už každého volba.

Desková hra Heroes of Might and Magic III CZ

V těchto dnech je doručována u zákazníků a dostupná na prodejnách nová desková hra a to nejen tak ledajaká. Fenomén počítačové strategické hry, tzv. “herousů trojky” je v ČR silně zakořeněný a vlastně nemám ve svém okolí nikoho, kdo by tu hru nehrál či dokonce občas nehraje do teď :)…..

Celý text najdete na X.com a nebo na Linkedin.

Subscribe now

Zas další newsletter?

Ano, je to tak :-D. Podnikám 23 let a skoro celou tu dobu jsem byl vždy aktivní na nějakém blogu (vytřídal jsem více platforem), na Twitteru či Xku, Facebooku a nebo poslední dobu i Linkedin. Díky celkem pestrým zájmům a chuti je s někým sdílet, nebylo o statusy nikdy nouze. Za ty roky jsem se ale naučil vyhýbat některým tématům a to primárně politice a tématům, které politici začali využívat a rozdělovat jimi lidi na různé tábory. Tato témata zde nenajdete, i když chodím pravidelně volit a mám nějaký názor, ale nechávám si ho pro sebe a svou manželku :-).

Proč Byznysový život na dlouhé trati?

Když jsem se chystal na povinnou vojenskou službu a zjistil jsem, že až nás budou nutit běhat kolem “buzarplacu” v kanadách, tak to bude moje smrt. Začít běhat kolem baráku bylo asi to nejmenší, co jsem pro své přežití mohl udělat. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že tím nejen hubnu, ale vlastně mě to celkem baví. Od té doby mě běh provází životem a přesto, že jsem obtloustlý fotřík s BMI mírné obezity, tak jsem uběhl ultramaraton (72 km) a se svou kondičkou a VO2max patřím do pár procent v populaci. Uvědomil jsem si, že běh na dlouhé tratě a podnikání je hodně podobné. Úspěchy trvají, zkratky neexistují (a nebo jo, ale s jistotu dojde ke zranění) a ty hlavní hodnoty a úspěchy začínají až tam, kde to většina lidí vzdává. Tam, kde to začne bolet, kde máte v nohou křeče a hlava vám říká, že to byl fakt špatný nápad, tak tam se skrývá mistrovství a nakonec je to více o hlavě a vytvalosti, než o tréninku. Celý můj život je o vytrvalosti, dřině a běhu na dlouhou trať a proto se mi zdálo, že ten název naprosto odpovídá.
Navíc je tam to slovo “život”, není to vše jen o byznyse a běhání, ale i o životě a v tom mě krom rodiny a přátel dělaly vždy největší radost knihy, filmy, seriály, hry, cestování a další koníčky. Dneska to nese celkem výstižný i když ošklivý název “pop kultura” a tomu se zde budu věnovat taky dost.

Jak často to bude vycházet?

Čas je můj nepřítel, takže se nechci zavázat k nějaké pravidelnosti. Bude záležet na tématech, na množství práce, kterou zrovna řeším a tak. Určitě vím, že každý týden to nedám, ale 2-3x do měsíce snad ano. Nejsem novinář, kterého psaní živí a ani nechci, abyste za odběr museli platit, takže si dám záležet, aby obsah bavil nejen vás číst, ale i mne o tom psát a přemýšlet.

Kauza Brašnářství Tlustý

Pokud to někoho minulo, tak mrkněte zde. Chování této firmy naprosto odsuzuji, ale vedle toho i celkem chápu. Znova opakuji, že jejich chování neschvaluji a jednoho dne budou v učebnici, jak zničit roky budovanou značku za 24 hodin. Mé pochopení plyne z toho, že si málokdo, kdo nepodnikal a navíc v sezonním byznyse, uvědomuje, jak rychle dokáže dojít cash ve firmě a jak rychlý spád to dokáže vzít. V Xzone jsme se k hraně přežití za těch 23 let také párkrát přiblížili a vlastně skoro každé léto z toho mám nervy a těším se na vánoční sezonu, abych potom, co přijde, se těšil zas na klidné léto :-D.

45% ročního obratu naší firmy se udělá za necelé 3 měsíce na konci roku. Bylo tomu už od dob, kdy jsme dělali jen hry (hlavní hity vycházejí říjen - listopad) a tím, že jsme postupně přešli do segmentu merchandisu, deskovek, sběratelských kartiček, figurek a tak, tak se ten poměr ještě trošku zvětšil. Jsou to prostě takové hračky pro starší a dospělé a vánoce jsou pro ně ideální doba. Tohle přináší nejen strašný blázinec ke konci roku a každoroční rekordy v počtu zásilek a obratů, ale také čím dál větší výkyvy v jarních a letních měsících. Kolikrát jsem si říkal, kde jsou ti zodpovědní rodičové, kteří začínali dárky na vánoce kupovat už v létě, aby měli jistotu, že seženou vše, co chtěli a za rozumné peníze. Nyní je každý zvyklý nechávat vánoční dárky až na poslední týden před vánoci a my prodejci to ještě podporujeme a děláme vše proto, aby měli co kupovat a stihli jsme to doručit.

Když jsme s Xzone začínali, tak tomu tak nebylo. Vánoční dárky se začali kupovat od září, postupně během podzimu najížděli i ti méně zodpovědní zákazníci, kteří to nechávali třeba až na listopad. Kdo nakupoval v prosinci byl za šíleného hazardéra. No a pokud je velká část tržeb koncentrovaná do pár týdnů v roce, ale zbytek roku vám běží různé provozní a fixní náklady a navíc musíte mít ready skladové zásoby za desítky milionů na tu chvíli, až to konečně vypukne, tak cash-flow trpí a insolvence klepe na dveře. Počítám, že u Tlustého to bude podobné. Dárkové kožené předměty za vyšší cenu jsou asi ideální dárek pod stromeček a tak představa, že si vybrečím takovou malou vánoční sezonu v létě a vykryji každoroční propad, musela být hodně lákavá. Všichni ale jasně vidíme, kam to vede, když k tomu použije lež a podvod. Možná by stačilo, kdyby to řekl napřímo: neodkládejte nákup brašny či opasku na vánoce a objednejte ho v létě a podpoříte nás dvojnásobně, protože jinak jedeme celé léto na úvěrech a platíme za úroky. Ale asi by to nemělo takovou odezvu a některá média v tom neměla dostatek drama a emocí. No, podnikání není lehké a kolikrát ani fér.

Filmové a seriálové (ne)tipy:

• Příručka k vraždě pro hodné holky - Na Netflixu je nový šestidílný séroš z britské produkce BBC. Vychází z knižní young adult detektivní série a moc mne to bavilo. Asi nejsem úplně cílovka, je to fakt pro puberťáky, ale mám pro britské seriály slabost a Emma Myers (spolubydla z Wednesday) je skvělá. Celou dobu navíc hlavní hrdinka a její “dr. Watson” hazí super hlášky, příběh se komplikuje a má spád.

• Jordan Peele je známý nezávislý režisér a scénárista. Já o něm slyšel, ale ještě do minulého týdne od něj nic neviděl. Shodou okolností jsou na českém Netflixu jeho dva z nejpovedenějších filmů Get Out a Nope. Ani o jednom nebudu nic prozrazovat a nečtěte ani anotace. Nejsilnější zážitek je, když o příběhu nic nevíte a budete celkem čumět, co se z toho filmu nakonec stane. A nepřipadejte si divně, když se budete podivně usmívat. Některé situace jsou tak absurdní, že nevíte, zda se máte bát a nebo smát. Potoky krve zaručeny.

• Cobra Kai jsem měl vždy rád. Kdo by neměl rád, když se tam děti řežou hlava nehlava, až jsem kolikrát čuměl. Byl jsem nakonec překvapený, že se chystá 6. řada, protože seriál vyždímal z původního Karate Kid všechny záporáky a další vedlejší postavy na maximum. Zde budu přísný, ale šestá řada je extrémně nudná a neměla vzniknout. Navíc ji v půlce, když se začalo konečně něco trošku dít, rozdělili na dvě části a zbytek bude 15.11. Koukal jsem na to spíše z povinnosti a modlím se, aby ta druhá část šesté řady za něco stála a aby už nedělali další. Zde Netflix palec dolů.

• No a Netlix do čtvrtice a asi tento tip ode mne nebudete čekat, ale když už jsou ty prázdniny… Český film Prázdniny s Broučkem je tak pohodový a nenásilný roadmovie, až mne zastihl v nějaké slabé chvilce. Celý ten film jsem si užil a vyrelaxoval. No, možná je to i tím, že tam pořád někdo pije lahváče a nakonec jsem to nevydržel , dal jsem dva kousky při sledování filmu a ten relax tak podpořil :-). Pohodový film pro celou rodinu.

Xzone tipy:

• Kniha Umění klasických adventur - Historie Point and click her - o téhle knize zde nepíšu naposledy, dost tímto projektem žiji a cítím, že to je něco, co v naší zemi silně chybí. Nejen, že ji poctivě přeložíme a vydáme tak, jak fandové podobných publikací očekají, ale navíc jsme ji rozšířili o 70 stran o českých adventurách a to včetně rozhovoru s Petrem Vochozkou, který se z veřejného života už více jak 20 let stáhnul. Více třeba na CzechCrunchi.

• Desková hra Heroes of Might and Magic III CZ - v příští newsletteru o této deskovce řeknu více. Teď stačí to, že je skvělá, že je v češtině, že je hodně očekávané a předoobjednávaná, že je skladem a během následujících dnů začínáme rozesílat.

• Oficiální soundtrack The Elder Scrolls V: Skyrim na 4x LP - kdo je fanda do TES a vinylů, tak tohle je skvost, který se nevidí každý den. Navíc u nás v exkluzivním barevném provedení vinylů, které jinde neseženete. Pro sběratele něco.

Snad se vám první spíše úvodní číslo líbilo. Témat mám v hlavě mraky, teď to jen dostat z hlavy do počítače :-). Budu moc rád za feedback a doporučení k odběru.